OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hluboko pod kůží (Prolog)

21.04.2010 (18:00) • Noctuelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 807×

Prázdná ulice. Dusot několika párů kožených bot. Listí se chvěje ve větru.

Ella se na chviličku zastavila. Posunula si černý klobouk se širokou krempou víc do čela a znovu se rozběhla. Černý plášť za ní vlál.

Odrazila se a přeskočila nízkou zídku. Dopadla do neudržované zahrady. Rozhlédla se a nakonec se vydala přímo k domu. Slyšela slabé žuchnutí, jak jeden z jejích pronásledovatelů přeskočil plot.

Rozrazila okované dveře a hned je za sebou zas přibouchla a zamkla složitý systém zámků a závor. Zhluboka vydechla. Stihla to. Konečně.

Někdo jí stiskl zápěstí. Na malíčku měl prsten. Vyčerpaně se mu opřela o hruď.

"Jsi tu..." Oznámil jí Vellaig zcela zjevnou skutečnost, a tak nepovažovala za nutné cokoliv odpovídat.

Vedl jí potemnělým domem do svíčkami osvětleného pokoje. Ella odložila svůj klobouk na křeslo a vzápětí tam položila i svůj pečlivě složený plášť. Teprve pak zasedla naproti Vellaigovi k prostřenému stolu.

"Zlepšila jsi se," pronesl její hostitel mezi sousty. "Před pár týdny by tě dostihli za prvním rohem a já bych to zas musel vyřizovat." Nebyla v tom výčitka, jen konstatování faktů. Usmál se na Ellu svým milým úsměvem. Sklonila hlavu k talíři před Vellaigovým pronikavým pohledem.

Ten pohled. Mrazivý a přitom jí propaloval s citlivostí do běla rozžhaveného kovu. S největším vypětím sil se Ella snažila ovládnout zběsilý tlukot svého srdce, ale věděla, že se snaží zbytečně. Vellaigovým smyslům nic neuniklo. Avšak tentokrát to přešel jen dalším úsměvem.

Pak bylo nějaký čas slyšet jen cinkání příborů o talíře. Ella se nikdy neptala na služebnictvo v tomto tajemném domě, byla si jistá, že někdo takový tu je. Vellaig se nemohl přece o všechno starat sám.

V tichosti dojedli. Ella poděkovala a zvedla se od stolu. Nasadila si klobouk, plášť zapla až ke krku. Po paměti šla k okovaným dveřím. Vellaig jí následoval, našlapujíc lehce jako kocour. Ona si ho nevšímala. Do té doby, než začala odemykat dveře a on jí položil ruce na ramena.

"To se ani nerozloučíš?" zašeptal Vellaig nebezpečně blízko jejího ucha. Elle se jen zázrakem podařilo nadechnout se.

"Přestaň si se mnou hrát! Víš, proč se nikdy nerozloučím. Víš, proč se sem zas a znovu vracím. Ne, nepřerušuj mě! Neustále se snažím být lepší než většina zabijáků. Jen proto, abys měl pocit, že jsem v bezpečí. Alespoň tak se mi to snažíš namluvit. Ale jak bych kdy mohla být lepší, než ti, kteří po mě jdou? Měli staletí na to, aby se učili. Já jen ubohých deset let. Už mě nebaví tahle zoufalá situace."

Ellin rozhořčený křik se změnil v šepot. "Chci domů, chci alespoň mít nějaké místo, kterému bych tak mohla říkat..."

"Tak zůstaň tady," přerušil jí Vellaig.

"Ne, to přece nejde."

"Proč?" Vypadal, že je upřímně překvapený.

"Protože... No, vždyť víš." Ella zrudla rozpaky a bylo jí jasné, že tma to před Vellaigem neskryje.

"Ne, nevím," trval na svém.

Ellin hlas zněl v tóninách ne nepodobných hysterii.

"Já na tohle nemám! Nejsem tak dobrá v přetvářce jako ty. Nedokážu se tvářit, že se vůbec nic neděje, když vím..." zarazila se. Nejenom proto, aby se nadechla. Byla tak nervózní a rozčilená, že jí došla slova.

"Ano?" Vellaig to očividně potřeboval slyšet celé. Bylo to naprosto absurdní. Ella se zhluboka nadechla.

"Když vím, jak moc mi na tobě záleží. Když vím, že bez tebe nemůžu žít."

Vellaig jí upřeně sledoval.

"Takže já teď prostě odejdu a možná... možná se zas někdy vrátím." Otevřela ty velké dveře a chtěla vyjít do noci. Nedovolil jí to. Přitáhl si Ellu k sobě a tvrdě jí políbil. Chtěla se bránit. Vellaigovi, všem tem pocitům, které na ní doléhaly. Byla opravdu naštvaná. Jenže po tomhle toužila už od toho osudného dne...

Autor: Noctuelle, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hluboko pod kůží (Prolog):