OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » HOW TO GET UP - Capitole 1

13.03.2009 (18:45) • Emm • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1501×

1.kapitola : ,,In the something I have luck"

,,Slečno Joyswoodová tady pokojová služby.objednala jste si buzení na sedmou hodinu.jste vzhůru??"
-
-
-
,,Slečno??"
,,Ano ano však já už vstávám děkuji vám." vyhrkla jsem rozespale a vstala.včera byla dlouhá noc.Ava mě vytáhla na diskotéku.Já a diskotéka.To je něco příšerného.Přišla jsem ve tři ráno.
Tohle se mi fakt nepodobá.
,,tak zrcadlo,zrcadlo co dneska se mnou provedeme.Na dnešní pohovory potřebuji vypadat jako člověk.No to bude těžké....."

Třičvtě na devět.Boty,kabát,klíče,tašku a jde se.
,,No to snad ne!!!!" vykřiknu poněkud nahlas.Zrovna teď,když pospíchám se mi musí zlomit klíč.Co jsem komu udělala.
,,Potřebujete pomoct milá slečno??"
,,Ne ani n...." já to mám ale štěstí.První člověk,kterého potkám je takový simpaťák.A navíc i hezkej,
,,No vlastně ano.Hrozně pospíchám a zlomil se mi v zámku klíč.Ale s tím vy asi nic neuděláte." To jsem to vážně řekla tak smutně?? Nepoznávám se.
,,Myslíte??" a zasměje se takovím ... nó strašně roztomilým úsměvem.
,,Čirou náhodou jsem zámečník.Tak jestli vydržíte pár minut můžu si skočit pro věci a spravit vám to během chvilky.Jen doufám že máte náhradní klíč.S tímhle asi dveře už neotevřete." A zase ten úsměv.To mě chce zhypnotizovat??
Ale nechala bych se.

Za chvilinku byl zpět s brašnou a dal s do práce a já ho pořád pozorovala.Nikdy se mi nestalo že by mě někdo tak zaujal a znervóznil mě každý pohled a úsměv,který vyšle mým směrem.Co když se mu líbím???Ale co když ne???teď to prostě řešit nebudu kdyby jo,tak něco řekne a nemlčí.
,,Mimochodem jmenuji se Christoper Denver,ale všichni mi říkají Chris a bydlím na konci chodby.Všiml jsem si že jste se sem nedávno nastěhovala."
,,Ano před dvěma týdny.S kamarádkou Avou.Doufáme že tady seženeme lepší práci.Což se asi nestane,protože nestihnu pohovor,který začíná před čtvrt hodinou."  naštěstí jich mám více,takže když jeden vyměním za půl hodinky strávenou s mým velmi milým sousedem,tak ho ráda obětuji.
,,Tak to je mi líto.Bohužel to rychleji nejde,ale pospíším si.Jak se vám tu jinak líbí?"Sakra nedívej se tak na mě nebo se začnu červenat,pokud už se nečervenám.
,,Zatím jsem si to tady bohužel moc neprohlédla a ani se tady ještě nevyznám,ale plánuju velkou prohlídku okolí."  Teď jsem se pokusila o úsměv.On se jen zasmál.udělal jsem to špatně?
,,tak a je hotovo,ale kdyby to špatně odemykalo zazvoňte.Á kdyby jste potřebovala zkušeného průvodce po okolí,taktéž zazvoňte.Těšilo mě slečno."
,,Mě taky.A tu slečnu vynechte.Jsem prostě Mady."
,,Dóbře.Chris." Zas ten úsměv.Hele chlape ještě jeden a uškrtím tě.
,,tak se zatím měj Chrisi,já už musím."
,,Jasně už tě nebudu otravovat a přeju hodně štěstí na pohovorech."
,,ty ale neotravuješ.tak se měj."

Sice se mi nechtělo ale i tak jsem se otočila a odešla.Mám vážně naspěch.Sotva stihnu dva pohovory.Za 10 minut mám být v módní agentůře I.M.G.,kde hledají asistentku ředitelky.Sem zvědavá jak to dopadne podle jedné známé mojí matky je ta ředitelka vážně otravná.


No to snad ne.Jak mám mít v jednadvaceti čtyřletou praxi?Hledají někoho "mladého",ale musí mít praxi.jak chtěj někoho takového najít.Vážně nerozumím.kdybych aspoň měla šan..........
,,Auuu" vyjekla jsem.
,,No tohle se stává snad jen mě"
,,Doprčic.A je po podpadcích.Já se na to vykašlu."Klíč se mi zlomí,práci nedostanu a teď tohle.To bych nebyla já kdybych po tom všem ještě neslítla na zem.
,,Áaa moje hlava." tím pádem jsem si narazila hlavu o lampu vedle mě.Opravdu stojí na špatném mís....a kde mám kabelku??To mi jí už někdo stačil ukrást???Je to možné???
Marně se rozhlížím a hledám.Proč se mi tohle stává.
,,Tohle vám spadlo slečno."
Ááá moje kabelka. ,,děkuju vám velice." Už druhý milý chlapík za jeden den.Aspoň v něčem mám štěstí.Jak vítr vane rozcuchává mu jeho hnědé kaštanové vlasy.Dívá se na mě hlubokýma mandlovýma očima a ..... vypadá jako kdyby na něco čekal.
,,Slečno potřebujete tedy pomoct??Vypadáte nějak zmateně."
,,Ne jsem v pořádku,jen potřebuji vstát."  Dosud jsem seděla na zemi.Ani nevím jak dlouho jsem tam seděla.
,,Auu moje noha."
,,Ukažte."  Odnesl mě na lavičku a podíval se mi na nohu.Je tak ochotný.
,,Vypadá to že jste si vymknula kotník."
,,Pokuď vám to nebude vadit rád vám doprovodím kam budete potřebovat,protože s tímhle by jste domu došla,ale ještě by jste si to zhoršila."  hodil vlasy a zvednul mě na nohy.teda lépeřečeno na nohu.
,,Dobře,děkuji vám."
,,Vy jste doktor??Že se v tom tak vyznáte."  Snažila jsem se pořád usmívat,ale moc mi to nešlo.ta noha ukrutně bolela.
,,Ale vůbec ne.Já jen mám už nějaké zkušenosti.Moje matka byla doktorka,tak jsem se v dětství od ní musel něco naučit,protože by nepřenesla přes srdce,kdybych nedokázal ani obvázat třeba ránu."
Chvíli jsem se na něj dívala a pak se probrala.
,,Byla??" Zeptala jsme se udiveně.
,,Ano."
,,Víte moje matka zemřela před 8 lety na rakovinu."  Bylo vidět že ho to velice mrzí,ale pokoušel se to skrýt.
,,To mě velice mrzí.Musela to byt asi dobrá doktorka."
,,celkem ano.Ona byla hrozně milá.Pracovala jako dětská doktorka a i já k ní chodil.Vždycky jsem dostal obrázek."  Zasmál se a já taky.
,,Co jste to tam vyváděla."
,,Kde??" Teď jsem nevěděla o čem mluví.
,,No na tom chodníku.Jste zatím první koho jsem viděl,že by tam hned žuchnul na zem." Mrknul na mě a sundal si bundu.Dnes bylo vážně pěkně.na rozdíl od včerejšího dne,kdy bylo vážně ošklivě.
,,To víte,tohle jsem prostě já.kdyby jste jen věděl co já dokážu.myslím že by jste se tady smál ještě hodně dlouho." Cesta domů se krátila a já se chtěla dozvědět co nejvíce.
,,A co například??Já jsem vážně zvědavej člověk,takže vám jen tak pokoj nedám."
,,Ale nesmíte to nikomu říct,jinak je se mnou ámen." Teď jsem se snažila malinko zavtipkovat.
,,platí."
,,Smůla už sme doma." Oddychla jsem si,protože vyprávět mu moje příběhy?Na to jsme neměla náladu.
,,Tak to je škoda já se vážně těšil na vaše historky." Smutně na mě pohlédl a nasadil psí oči.proč to jen dělá??proč se vlastně ptám,já to přece vím moc dobře.
,,Tak pokuď vám tak moc zajímají moje trapné historky.... tak co třeba někdy zajít někam  na kafe??" A nasadila jsem psí oči tentokrát já.
,,No tak dobře,kdo komu zavolá??" Pousmál se na mě.
,,Já vám dam číslo ano??" Tohle bude asi první člověk,kterému dávám číslo tak brzo.Hold má chlapík štěstí.
,,Ano mám to,určitě se ozvu.A taky si dejte něco studeného na tu nohu."
,,Rozkaz provedu." Oba jsme se zasmály.
,,Mějte se slečno."
"Vy taky."
Obrátila jsem se smeřem ke dveřím a od se otočil a vracel se zpět.Nějak jsme nechtěla aby ještě oděšel,i když ho vůbec neznám.
,,A Ještě něco." vykřikla jsem jeho směrem a on se otočil.
,,Copak??"
,,Vaše jméno??" zeptala jsem se a doufala že mi odpoví.
Zasmál se a popošel zpátky ke mně. ,,Bryce.Bryce Shelton."
,,prozradíte mi vaše??"
,,Madison Joyswoodová." odpověděla jsem s velkým úsměvem.
,,Těšilo mě Madison."
otočil se a odešel.Chvíli jsem ho pozorovala a i on se párkrát otočil a mrknul na mě.Tohodle chlapíka znám ani né půl hodiny a už mi připadá že ho znám celý život.Takhle přemýšlet bych dokázala věky.

,,Mady,proč mi nebereš telefon,myslela jsem si že se ti něco stalo."
Tohle mě vytrhlo z mého snění.
Ava?Co taky probůch dělá??
,,Co ty tady??Neříkala jsi že se musíš odreagovat a že na nějaký čas odjedeš??" Divila jsem se měla se vrátit až za čtyři dny.
,,Už jsem se jaksi vrátila."

,,Mady,musím ti něco říct a bude to bomba."

Autor: Emm, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek HOW TO GET UP - Capitole 1: