OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 11. kapitola

06.07.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1547×

11. kapitola - „Slíbil jsi, že mne nebudeš trestat!"

Chester:

Přiskočím k němu a než se naděje, držím ho pod krkem přimáčknutého na zdi. Vztek a nejasný pocit ztráty mi svírá hruď a já bych mu snad nejraději rozmlátil ksicht!

„Tohle jsme si, do hajzlu, nedomluvili! Nebo mám snad tak špatnou paměť?!“ vrčím mu nenávistně do obličeje.

„No tak, Chazzy, klid. Myslel jsem, že když si dole s Miou tak užíváte, že…“ Nestačí větu ani dopovědět, protože mu pěstí rozbiju nos.

„Drž hubu a vypadni!“ Je na něm vidět, že nechce dělat zbytečné problémy a radši se stáhne. To bych mu radil, protože jsem natolik rozzuřený, že bych mu nejradši zlomil vaz! Když konečně zmizí, vrhnu se starostlivě k Di. Vyděšeně se přede mnou stáhne a roztírá si slzy i krev po tvářích.

„Udělal ti….?“ Slova mi dojdou, když spatřím její krvácející tělo. Na bělostné pokožce se vyjímají rudé kousance a krev, která jí stéká z krku, třísel i zápěstí. Byl velmi pečlivý a za tu chvíli, co jsem se věnoval Mie, ji dokázal srazit do pekel.

Třeští na mě vyděšené oči a trhá sebou v bolestech. Jsem z toho taky vykolejený, že si ani neuvědomuju, že je před mnou poprvé úplně nahá. Rychle sundám košili, co mám na sobě a balím ji do ní, protože se opět začne klepat zimou.

„Musíš do koupelny,“ řeknu a chci ji vzít do náruče, abych ji tam přenesl, když mě od sebe odstrčí. Schoulí se do klubíčka a rozpláče se natolik, že mě v hrudi rozbolí.

„Říkal jsi, že mě nebudeš trestat,“ dostává ze sebe mezi vzlyky.

„Nebyl to trest. On… On mi zdrhnul!“ Zoufale si vjedu prsty do vlasů. Probodne mě vyčítavým pohledem a znovu sebou trhne.

„Tys mě tu nechal, aby sis mohl užívat s ní,“ vzlykne beznadějně.

„Nechal jsi mě na pospas Dexterovi, aby vám tam nepřekážel!“ vykřikne zoufale a složí svůj poškrábaný obličej do dlaní.

„Ale tak to přece není!" zavrčím zoufale.

„Di, já…“ Do hajzlu, vždyť ona má pravdu. Nechal jsem se unést Miinou ohnivostí a úplně zapomněl, že mezitím Dex… Zatmí se mi před očima, ovšem tentokrát to nemá s touhou nic společného. Naprázdno polknu.

„Stihnul…?“" Otázku nedořeknu. Nejde mi na to ani pomyslet, natož to vyslovit.

„O co ti jde? Abys mě choval jako nevinný zvířátko?!“ prskne znechuceně.

„Ty mě nechceš,“ škubne sebou .

„Netoužíš po mně! Tak proč by ti mělo vadit, že on by si mě vzal?“ rozvzlyká se znovu zoufale.

„Tys to s ní stihnul?“ zatne zuby a nenávistně mi pohlédne do očí.

„Nepleť sem teď Miu… Přece jsem ti říkal, že mi na ní nezáleží,“ prsknu vztekle, když se mi v těle začnou nořit výčitky jako nějaká nákaza.

„No tak, Di. Buď rozumná. Vždyť vykrvácíš!“ domlouvám jí a snažím se jí zapnout košili. Stále mě škrábe a odstrkává od sebe.

Sám sebe se snažím přesvědčit, že sex je něco jiného než city a já se vlastně ničím neprovinil, ale s pohledem na její zřízené tělo cítím pořádné výčitky. Stačí mi jen pomyšlení, že se oddává Dexovým perverznostem a vidím rudě. Nechápu, proč mi ta myšlenka tolik vadí!

„Tak proč s ní spíš?“ Přestane mě odstrkovat, protože ztrátu krve začíná nejspíš notně pociťovat. Je celá pobledlá a ta rudá krev na ní přímo svítí.

„Přece se miluješ jenom s tím, koho máš rád. Sex bez lásky nejde.“ Nechá se ode mne vzít do náruče a přenést do koupelny, kde ji posadím na vanu a jemně slíbu slzy, za které můžu…

„Věř, že jde. Ostatně, já ani jiný neznám,“ ušklíbnu se. S čím to na mě chodí? Sex a city dohromady? To už bych chtěla asi vážně moc.

„Jsi sladká, pokud to bereš takhle, ale věř, že takhle to vážně nefunguje,“ usměju se.

„Nefunguje?“ zopakuje nechápavě.

„A proč ti teda vadilo, že jsem byla v posteli s Dexem?“ Položí si hlavu na mé rameno, zatímco vdechuju její sladkou vůni.

„Protože chci tvoje dobro,“ zabručím a pomohu jí svléknout se z košile a pomůžu jí do vany. Líbí se mi, když přede mnou zůstává nahá. Tiše se postavím kousek od ní a shlížím na tu scenérii.

Nevinná maličká si přede mnou hladí své krvácející tělo a občas zasténá bolestí. Červená voda pomalu odtéká do výlevky. Zhluboka se nadechnu a hltám pohledem každou část jejího těla. Je to výjev, jak z erotické knížky pro upíry. Bez hnutí ji probodávám chtivým pohledem a pociťuji, že mnou opět začínají projíždět záchvěvy touhy. Zamračím se. To slovo “nevinná“ mi k ní už nějak nesedí. Nevinně se rozhodně nechová, přece není možný, aby nevěděla, co se mnou tohle její počínání dělá! I když se tváří jako nezkušená, tak jí podle všeho nebyla Dexterova přízeň zas až tak nepříjemná!

„Můžeš mi pomoct?“ Opře se a nechává horkou vodu, aby ji omývala. Natáhne ke mně ruce, ale jsem natolik v transu, že mi chvíli trvá, než zareaguji.

„Dex to nestihl.“ Vyloží si mé čekání po svém.

„Nestihl co? Zaučit tě?“ ušklíbnu se.

„Nevypadáš na to. Ale samozřejmě, že ti pomůžu,“ řeknu. Jemně z její pokožky smývám krvavé stopy a zatínám zuby, aby na mě nepoznala chtíč a vztek, který se při tom ve mně rojí. Zabalím ji do ručníku a vezmu do náruče.

„No?“ zúžím oči.

„Co no?“ polkne.

„No, do čí ložnice tě mám teďka odnést,“ zašklebím se. Vím, že se chovám hloupě, ale nemohu si pomoct. Protne mě nechápavým pohledem.

„Jak do čí? Nejspíš ke mně, ne?“ řekne váhavě.

„Já myslel, jestli nechceš k Dexovi,“ zašklebím se.

„Ty seš hnusnej,“ zapláče a prsty mě chytí za krkem.

„Víš, že chci jen tebe.“ Znovu se rozechvěje. Už to dál nekomentuju a na chodbě  po krátké úvaze změním směr a místo do její ložnice, ji donesu do té své.

„Pro jistotu,“ řeknu a vyhnu se jejímu pohledu.

„Neboj se, nic si k tobě dovolat nebudu,“ můj tón zní až příliš ironicky.

„Víš, že od tebe bych si to přála,“ zašeptá tiše, hlavu položenou na mém rameni.

„Jenom nechci, aby se mě ještě někdy dotknul on!“ trhne sebou. Zorničky se jí rozšíří děsem a samovolně se rozklepe jako osika.

„Nemluv o něm,“ požádám ji. Položím ji do postele a půjčím jí své tričko, aby se měla do čeho převléknout. Chvíli ji pozoruju, a když ke mně natáhne ruce, přilehnu si k ní. Naštěstí se dostatečně uklidnila, rány jí nekrvácejí, ale přesto nejsou nijak vzhledné. Všimne si, jak si ji prohlížím.

„Chtělo by to vyčistit, když ti teď můj jed nepomáhá,“ zachmuřím se nad tou absurditou. Jen přikývne a přitiskne se ke mně téměř až vděčně, ovšem stále se mírně chvěje. Dex jí musel vážně pocuchat nervy, protože ta její sebejistá nátura je náhle znovu v ohrožení.

„Zůstaneš tu se mnou?“ Tápavě se mi zadívá do očí, jako by se mi snažila nakouknout do duše. Zúžím oči a chvíli ji trápím, než přikývnu a obejmu ji.

Vnímám příjemné teplo jejího těla, zatímco přejíždím po její hebké kůži zad a stehen. Přemýšlím, kdy jsme takhle spolu leželi naposledy. Snad před příchodem Mii, která mi značně kazí mé snažení. Už jsem mohl s Di mohl být mnohem dál a ochutnat ještě sladší krev, i když ta už pro mne kupodivu není tím hlavním. U upíra vcelku nepochopitelné.

Marně se snažím z paměti vymazat obrázek Dextera mezi Diinými stehny. Vzpomínka na její zubožené tělo mi znovu sevře hruď v primitivním soucitu a ve směšné touze po jejím bezpečí. Sám nad sebou musím zavrtět hlavou. Nesžírá mě jen vztek, že okusil krev mé kořisti, ale i žárlivost a snad milenecký hněv.

„Promiň, že jsem tě neuhlídal,“ ujede mi do ticha. Jakmile to vyřknu nahlas, přeji si raději, aby to neslyšela. Přitáhne se ke mně ještě blíž, až cítím její horký dech na své hrudi. Nepochopitelně se z jejího počínání celý napnu a ještě víc ji k sobě přivinu.

„Pořád jsem ti jen na obtíž,“ zachraptí a políbí mě na krk. Nosem mi přejede po rameni a vdechne vůni mé pokožky, což jí na tváři vykouzlí letmý úsměv.

„Nejsi mi na obtíž, ale lehké to s tebou není, což ostatně ani se mnou,“ přiznám a pohladím ji po hedvábných černých vlasech.

„Di?“ V očekávání zvedne hlavu. Nakloním se k ní v náznaku polibku, ale ona mě místo toho chytne za bradu a obrátí mi hlavu na stranu.

„Co se děje?“ Nechápu.

„Máš na obličeji krev!“ sykne rozzlobeně a zatne zuby v náhlém hněvu. Než stačím cokoliv říct, pokračuje.

„Takže nejen, že s ní spíš, ale ještě ji i ochutnáváš!“ prskne a z hlasu jí vyznívá ponížení a zklamání.

„Myslela jsem, že tvou šťastnou krví jsem jen já,“ popotáhne a odtáhne se ode mne. Do hajzlu, jak z toho teď ven?

„To bylo…“ zastavím se v půlce věty. Jak to říct? V zápalu vášně? To by jí ublížilo ještě víc.

„To bylo omylem,“ zachraptím a usměju se na ni.

„S tvou krví se ta její vůbec nemůže srovnávat. No tak, Di, neblázni! Vždyť víš, že jediná má šťastná krev jsi ty,“ snažím se žehlit tuhle nemožnou situaci. Zamračí se a obkročmo se mi posadí do klína. Ledabyle mi vjede prsty do vlasů a ve tváři se jí objeví soustředěný výraz.

„Já chci jenom tebe,“ řekne a vpije se do mě šedýma očima, ve kterých se okamžitě ztratím.

„Vím, že po tobě, zdá se, nemůžu chtít, abys měl jen mě,“ zašklebí se a uhne pohledem.

„Chceš mě vůbec?“ zašeptá mi do rtů a zoufale těká do mých očí. Snaží se ve mně číst a já netuším, jestli se jí to daří. Sám se v sobě nevyznám. Něžně mě kousne do rtu a políbí mě. Sice jí polibky náležitě oplácím, ale něco mi na tom nesedí.

„Počkej,“ přeruším ji mírně udýchaně.

„Tobě nevadí, když budu spát s Miou?“ zúžím oči.

„Že si to s ní budu rozdávat hned vedle tvého pokoje?“ Zatne zuby a tváří jí prolétne výraz naprosté beznaděje a vzteku.

„Ne,“ usměje se na mě.

„To ti nevěřím,“ přimhouřím oči a prohlížím si její měnící se výraz. Rty má stažené do podivného křivého úsměvu a skrze duhovky jí probleskuje zoufalost. Čelo má nakrabacené, vytváří to dojem malé rozzuřené holčičky, která si neví rady.

„To ti nevěřím,“ zopakuju znovu a ušklíbnu se. Uhne pohledem.

„Proč by ne?“ prskne.

„Protože ti to není podobné. Takhle ses na začátku nechovala. Tohle nejsi ty!“ zatnu vztekle čelist.

„Takhle mě přece chceš,“ pokrčí rameny a bojácně se mi zadívá do tváře, jako by se chtěla ujistit, že jí neublížím! Myslel jsem, že jsme spolu mnohem dál!

„Chci, abys byl šťastný,“ povzdychne si. Mám pocit, že mi zase neříká všechno a většinu myšlenek si nechává pro sebe.

„Proč si myslíš, že tě takhle chci?“ svraštím čelo. Povzdychne si a chvíli mě probodává přemýšlivým pohledem, jako by skutečně nevěděla, zda mi může povědět pravdu! Zatnu zlostně pěsti, ale jinak na sobě nedám tyto emoce znát.

„Tak popřemýšlej, co bys mi za moje dřívější chování nejraději udělal,“ ušklíbne se drze.

„Začal bys opanovat, že potřebuješ svobodu a že je to tvoje přirozenost. Já bych se začala vztekat a začala ti to vyčítat. Tobě by ruply nervy a zavolal bys na mě Dexe.“ Bolestně sebou trhne.

„Chci se tomu vyhnout. Chtěl jsi přece poslušnou ovečku, kvůli šťastný krvi, která bude plnit, co ti na očích uvidí a poslouchat na slovo,“ schoulí se do sebe. Rozzuřenost se mi ve tváři projeví velmi agresivním způsobem. Ihned vycením špičáky a zúžím oči do krvelačných škvírek.

„Takže chceš říct, že za to můžu já? Že to je moje vina? Že jsem sobeckej a sebestřednej hajzl, kterej na tebe pokaždý, když ho nasereš, zavolá Dexe, aby tě ztrestal? Si snad nakonec budeš myslet, že jsem ho za tebou dneska poslal schválně já, ne?“ neudržím si chladnou hlavu.

„Já přece nechci žádnou pitomou ovečku, která bude na slovo poslouchat! To bylo na začátku, ale to už dávno neplatí, do hajzlu!“ zavrčím naštvaně. Asi to přeháním, ale musím to ze sebe dostat. Tak ona se mě bojí. Bojí se, že jí ublížím! Jako by nevěděla, jak to mezi námi je… Skrčí se před mým vztekem a odsedne si na kraj postele.

„Tak co teda vlastně chceš?“ špitne, protože ji zřejmě vážně děsím.

„Vždyť já ani nevím, jak se mám chovat,“ zoufá si.

„Co si můžu dovolit a co ne!“ vydoluje ze sebe tu sebejistotu a postaví se mi hrdě čelem.

„Jsi první, kterému na mně trochu záleží… Kdo mě vnímá a zajímá se o mě, i když nemusí. Komu není jedno, jak se chovám, a chce mě mít u sebe. Zkus pochopit, že se mi ještě nikdo takhle nevěnoval… Nechci o tebe přijít,“ ztrápeně se mi zadívá do očí a přitom pohledem těká ke dveřím, jako by se bála, že sem každou chvíli někdo přijde.

„Já jenom chci, aby ses chovala tak, jak to cítíš a ne tak, jak si myslíš, že to chci já!“ řeknu, když si všimnu, jak se pořád bojácně rozhlíží.

„Nikdo sem nepřijde!“ zaburácím.

„Nemám ho jako prostředek k tomu, abych tě děsil!“ zavrtím mrzutě hlavou.

„Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty se mě budeš bát…“ Jak děsivě mi to najednou zní, když nechci, aby mezi námi proudil strach a ona se cítila jako utlačovaná kořist. My jsme už přece úplně někde jinde.

„Navíc teď, když je to mezi námi úplně jiné,“ řeknu a upřu na ni svůj pohled. Zúží oči a nevěřícně si mě prohlédne.

„Jaký to teda mezi náma je?“ pípne a sleduje, jak se k ní přesunu blíž. Je křečovitá, jako by snad čekala nějaký výpad či co! Kdybych byl člověkem, tak bych snad ten svíravý pocit, který mi to uvnitř těla způsobuje, nazval bolestí.

„A já si naivně myslel, že ti moje blízkost dělá dobře a ono je to přesně naopak,“ zamumlám se staženým hrdlem.

„To není touha a láska,“ zavrtím hlavou.

„To je vážně strach,“ odfrknu znechuceně. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového někdy vyslovím.

„Sebevědomý upír přišel o zbytky svého ega,“ polknu hořce. V očích se jí zablýsknou ohnivé plamínky a znechuceně odfrkne.

„Přesně tohle jsem čekala,“ zavrtí hlavou a zašklebí se mi do tváře.

„Neděj mi tu scény,“ zakření se, jako by ji můj proslov unavoval.

„Ty moc dobře víš, co jsem k tobě přesně cítila a to trvá!“ Zatváří se velmi sebejistě. Přisune se ke mně a nahne se, aby se mohla dotknout mých rtů. Divoce mě políbí, a když ji sadisticky kousnu do rtu, zasténá a škubne sebou, až se naše rty rozpojí.

„Tak já dělám scény?“ zašklebím se, ale v koutcích mi cuká smích. Ani jsem si neuvědomil, jak moc mi ta její ďábelská povaha imponuje. Zakření se na mě takovým způsobem, že ji za to ztrestám silnějším stiskem v pase, až vypískne, a stáhnu ji zpátky na postel, kde se jí posadím na břicho. Drápy jí zajedu pod dlouhé tričko a přejedu jí jemně po stehně, až sebou cukne.

„Budeš prosit, abych ti tuhle větu odpustil,“ blýsknu v šeru očima. Zalapá po dechu a pak se mi ve své obvyklé ráži zašklebí do tváře.

„Tak se předveď…“ vycení na mě své zuby a jemně mě pohladí po tváři. Než ale stačím na tu její drzost něco odpovědět, přitáhne mě k sobě a zajede mi jazykem do úst. Ihned se zapojím do vzájemného laskání. Prsty jedné ruky jí zajedu do vlasů, zatímco tou druhou ji chytím v pase a přitisknu k sobě. Prohne se mi a roztouženě mi vzdychne do rtů.

Po chvíli toho začnu mít dost. Dnešní den mi už po několikáté vehnal krev jinam než do žil. Sice mám nad Di převahu, jak věkovou, tak i co se týče zkušeností, ovšem její nově nalezené sebevědomí vede spíš k tomu, že i v posteli to bude kdo z koho. Prý tak se předveď! Holčička je drzá! Znovu ji kousnu do rtu. Nemůžu se udržet. Má tak jemný rty, že bych se z nich nejradši napil. Ruku, kterou mi zašmátrá po břiše, zachytím a vtisknu do peřin.

„To už by mohlo stačit, ne?“ Narovnám se a čekám na její další reakce.

„No, tak se předveď, poupátko,“ zazubím se na ni provokativně.

„To teda nestačí!“ sykne. Vtiskne se ke mně na klín a znovu mě začne vášnivě líbat. Přitisknu ji ke svému chladnému tělu, až zaskuhrá a prohne se.

„Rozmačkáš mě,“ zanaříká sladce a polibky zmapuje můj krk. A pak mě bez varování lehce kousne. Evidentně se jí to zalíbí, protože přidá na intenzitě, až usyknu.

„Bestie! Ty mě budeš hryzat?“ zavrčím s chtíčem a zkroutím jí ruce za záda, až sebou škubne a její tělo se rozechvěje v náznaku strachu, což mě pobaví.

„Snad by ses nebála, miláčku,“ zašeptám. Uvolní se a poddá se mi. Drobnými polibky ji rozechvívám na kůži, než se do ní jemně zakousnu a ona šťastně zasténá. Připravuju se na případnou hořkost, kterou mi zase nabídne, ale… nic takového se nekoná. Potěšeně se směju a hltavě do sebe dostávám krev, která mi znovu jitří smysly a dostává mě do varu. Ta chuť je snad ještě lepší, než na začátku. Pokud to takhle bude pokračovat, stane se ze mě na téhle ambrózii snad naprostý závislák.

„Chazzy,“ roztouženě zasténá mé jméno a přitiskne se ke mně klínem ještě houževnatěji. Krouživými pohyby mě hladí po zádech a zajíždí mi do vlasů. Jsem chycen vlnou té chutě, že mi dojde až po chvíli, že mi svou drobnou dlaní jemně přejíždí přes poklopec. Když ho rozepne, zamumlám s ústy plnými lahodné krve a zasněně přivřu oči.

„Moje maličká začíná být čím dál drzejší,“ pomyslím si, když cítím, jak se moje touha dere z kalhot. Chytím ji za ruku a trochu silněji ji přitisknu na své nejcitlivější místo. Zarazí se a neví, co dělat. Se zájmem se odpoutám od jejího krku, a zatímco jí olizuju ránu, aby se zatáhla, tak seznamuju její nezkušenou dlaň s oblastí, která ji tolik láká a děsí zároveň.

Nemučím ji těmi doteky nijak dlouho. Vidím na ní, že je vyvedená z míry. Červená se a zabodává se mi plachým pohledem do tváře. Do tmy se něžně usměju a políbím ji, abych jí dal čas se trochu vzpamatovat.

„Budeme si hrát,“ zavrčím a povalím ji do peřin. Uvězním obě její zápěstí ve své dlani, zatímco jí druhou rukou znovu zašmátrám po stehně. Pomalu vyhrnuji slabou látku výš a výš. Občas přestanu a se šklebem ve tváři se zaposlouchám do jejího zrychleného dechu. Když jí tričko vyhrnu do pasu, přejedu jí jazykem po jemné pokožce břicha, až se celá napne a povzdychne.

Prsty ji zašimrám na podbřišku a zadívám se do tmavě šedých duhovek. Čekám, jestli mě stopne nebo nechá pokračovat. Samotného mě to zajímá, protože mě obvykle překvapí. Probodne mě roztouženým pohledem a prsty mě pohladí ve vlasech.

Když sjedu polibky níž, sladce zanaříká a propne se ke mně. Opět mě ohromila. Drží se, i když občas z její strany pocítím zaváhání. Polibky častuji její stehna, zatímco dráždivě sjedu rukou na její citlivé místo, kde ji dráždím, až se jí trhá dech. Snažím se být co nejněžnější, což je pro mne něco úplně nového. Navíc mé ruce, díky drápům, nejsou na takové doteky moc dobře uzpůsobené.

Zatímco Di sténá a prohýbá se pod mými doteky, projede mi hlavou myšlenka na Miu. Na větu, že na tohle nejsem a nikdy nebudu. Ušklíbnu se a zatřesu hlavou, když sebou Di náhle škubne a bolestivě zasténá.

„Di?“ než se stačím vzpamatovat, prosmýkne se pode mnou a jedním skokem se dostane do rohu ložnice, kde se zní v jediné vteřině stane rozechvělý uzlíček nervů. Po stehně jí stéká proužek rudé krve. Přivírá oči, jako bych jí tím připomněl něco nepříjemného. A zřejmě ano. Její reakce je tak prudká, že když na mě obrátí své vyděšené oči, zprvu nevím, co dělat.

„Snad jsem tě,“ usyknu, když sleduji stékající krev.

„Di,“ řeknu provinile.

„Promiň, asi mi to trochu ujelo. Nechtěl jsem.“ Vstanu a čím více se k ní přibližuju, tím více se chvěje.

„Dej mi chvilku,“ zaskřípe zoufale zuby a poposedne si. Prsty si zajede do vlasů a pevně semkne víčka.

„Potřebuju se jen dát do kupy,“ zhluboka se rozdýchává. Její hruď se trhavě zvedá a já trpělivě stojím kousek od ní a čekám, než se zklidní natolik, abych jí to mohl vynahradit.

„Promiň,“ zavrtí zamračeně hlavou.

„Já jen…“ povzdychne si a zúží nenávistně oči.

„Připomnělo mi to ten horor s Dexem,“ zašklebí se na mě a vymaže ze svých očí lesk.

„Ale už je to fajn, nezlob se. Ty seš jinej, já jen…“ zafuní a zavrtí hlavou, než ji složí do svých dlaní.

„Dnešek mi fakt dává zabrat.“ Váhavě se usměje a natáhne ke mně ruce v náznaku objetí. Vezmu ji do náruče a s přemáháním nechávám opadnout svou touhu. Nejen jí dává dnešek zabrat.

„Moc mě to mrzí,“ omlouvám se jí, zatímco jí shrnuji vlasy z obličeje.

„Nech to být. To se může stát každýmu. Je to fajn, jen jsem se lekla.“ Mávne rukou a vyvlékne se mi.

„Víš, jak jsi říkal, že láska a sex se nemíchá?“ zpytavě se na mě zahledí. Jen přikývnu a dál ji probodávám pohledem.

„Já prostě…“ povzdychne si.

„Prostě mi to bez lásky nepůjde,“ pokrčí rameny a pohled stočí k oknu.

„Já jen, jestli ti nebude vadit, když se mnou to nebude takový jako s Miou,“ ušklíbne se.

„Já nemám tolik zkušeností,“ zatváří se zničeně, jako by byla zklamaná sama sebou.

„Proč se pořád srovnáváš s ní?“ pozvednu obočí a pohodlně se opřu o pelest.

„Mia je sice zkušená a dokáže chlapům zamotat hlavu, ale po noci, kterou s ní stráví, si na ni už ani nevzpomenou. Je to jen další, která prošla kolem…“ ušklíbnu se.

„Jestli rozumíš, jak to myslím,“ zúžím oči a pátrám v její dětské tvářičce.

„A to, co jsem říkal o lásce a sexu,“ zahledím se na ni s jistou nostalgií.

„Nikdy jsem to neslučoval, protože jsem to prostě tak nezažil,“ pokrčím rameny.

„Šlo jen o sex a na city už nezbyl čas ani nálada,“ snažím se potlačit křivý úsměv.

„Až u tebe jsem poznal, že se na to dá dívat taky jinak. A když jsem tě pak uviděl s Dexem, tak… “ zamračím se a zkrabatím čelo, zatímco zatnu dlaně v pěst. Probodne mě letmým úsměvem a v očích se jí zračí zamilovanost.

„Víš, já…“ zaskřípe zuby a přemýšlivě se podrbe na spánku.

„Mně… mně by se líbilo, kdybys za ní už nešel,“ tápavě se na mě zadívá a přešlápne na místě.

„Víš, kdybys s ní už nespal, když bys byl se mnou,“ dodá rychle.

„A Dexe bys ode mne mohl držet dál,“ probodne mě vyděšeným pohledem a roztřese se. Chci k ní natáhnout ruce a něco říct, když Mia s Dexterem v závěsu vrazí do dveří.

„Do hajzlu, co to…“ zahřmím.

„Říkal jsi, že už ho na mě nezavoláš!“ vykřikne zděšeně Di a uteče zpět do rohu, kde se rozechvěje s hlavou mezi koleny. Odvrátím se od ní a chytím Dexe pod krkem.

„Do hajzlu, co tu chceš?“ zavrčím a pak mi dojde, že je v takovém stavu, že s ním žádná domluva nebude. Pustím ho s odfrknutím.

„Už jste tu nějak podezřele dlouho, hrdličky,“ zašklebí se na mě Mia a přihne si z láhve.

„Proto vás jdeme zkontrolovat,“ nalepí se na mě a vášnivě mě políbí. Odtrhnu ji od sebe a hodím pohledem po Di.

„Tak už jsi ji konečně zaučil?“ rozesměje se. Zamračím se a odtáhnu se od ní úplně.

„King,“ poplácá mě Dexter po ramenou. Probodnu pohledem.

„Vypadněte!“ zavrčím a snažím se je vystrčit, jenže Mia je neskonale mrštná. Podaří se mi za dveře vystrnadit jen opilého Dexe, který ihned začne bušit do tvrdých dveří a křičet na celý dům.

„Já chci k vám! Já si chci taky aspoň šáhnout!“ prská, zatímco se na mě Mia znovu nalepí a celou vahou svého těla mě shodí na postel.

„Tak a dost, ty couro!“ zavrčí Di a popadne ji za vlasy. V očích se jí zračí takový vztek, až se musím poťouchle usmívat. Ona žárlí! Je to tak potěšující pocit, že jí pomohu Miu od sebe odervat.

„Už toho mám dneska plný zuby!“ Kolem sebe metá hromy a blesky.

„Ona na mě vystrkuje drápky,“ škytá Mia. Je vážně hodně opilá. Stačili se s Dexem za mé nepřítomnosti pořádně rozšoupnout. Chytí Di kolem krku, a zatímco já se zájmem sleduju, jak se moje křehká maličká dokáže dostat do ráže, tak jí něco šeptá. Když se od ní Mia po chvilce odvrátí, všimnu si, že má Di v očích slzy.

„Di,“ brouknu nechápavě a zvednu se. Čekal jsem nějakou akci a ne srdceryvný pláč. Užasle zírám, jak se z ní zas a znovu stává uzlíček nervů a zoufalství. A to se jí Mia ani nedotkla. Probodne mě nenávistným bolavým pohledem a zmizí za dveřmi.

„Co se stalo?“ zavrčím na Miu, která se na mě opět nalepí a prsty se mi rve do kalhot. Nechápu, jak to dělá. Má snad ruce úplně všude. Párkrát se dostane na správné místo, až slastně usyknu. Do reality mě vrátí až pronikavý výkřik. Odstrčím od sebe Miu a vyběhnu na chodbu.

Di leží na zkrvavené zemi s prokousnutým hrdlem. Rychle k ní přikleknu a vezmu ji do náruče, zatímco vysmátého Dexe probodnu vražedným pohledem. Kdybych neměl plné ruce práce s Di, protáhnul bych mu ten úsměv od ucha k uchu!

„To si s tebou ještě vyřídím,“ syknu.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 11. kapitola: