OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 15. kapitola

10.07.2011 (16:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1570×

15. kapitola - „Hrozně jsi mi chyběla.“

Chester:

Skryju se v temnotě pokoje a se zúženýma očima se dívám, jak se Dexter posadí na spící Di. Rozechvělými drápy přejede přes její odhalené stehno natolik svádivě, až tlumeně zavrčím. Ihned po mě šlehne omluvným pohledem a nakloní se nad ni.

„Dianko!“ zašeptá medově, až sebou Di trhne. Jako by v ní to oslovení vyvolalo pozdvižení. S rozespalýma, vyděšenýma očima na něj pohlédne a zalapá po dechu.

„Vzpomínáš si na mě?“ Drápy jí přejede po tváři až ke rtům.

„Víš, jak se jmenuju?“ Di zmateně zavrtí hlavou. Oči tak hluboce zastřené strachem, až mě to zarazí. Nikdy jsem si nevšimnul, že by byla natolik ustrašená a dávala emoce až tak najevo. Ne, tohle skutečně není ona.

„Ne? To je ale chyba.“ Jedním pohybem jí rozřízne spodní ret, až sebou Di trhne a zanaříká. Zúžím oči a zatnu čelist. Nějak se rozjíždí. Sice se mi jeho praktiky nelíbí, ale přinutím se zůstat na místě a sledovat dál tuhle hru…

„Já se ti trochu připomenu, jo?“ zuřivě se rozesměje. Je natolik ochromená strachem, že se ani nebrání. Dex se nakloní k jejímu krku a ve vteřině se do ní zakousne tak běsnivě, až Di vykřikne na celý dům a prohne se v příšerné bolesti. Z očí jí stékají slzy a ona zoufale lapá po dechu. Zatnu čelist, abych tohle vydržel. Dává mi vážně zabrat dívat se na celou tuhle situaci…

„Chazzy, pomoc!“ zakřičí ze všech sil a snaží se ho od sebe odervat.

„To stačí, Dexi!“ odtrhnu ho od ní, ale nechávám ho sedět.

„To stačí, jen počkej.“ Drtím mu rameno, zatímco shlížím Di do očí. Zoufale sebou trhá a vrhá po mně zlostné pohledy.

„Di?“ Oči zúží do malých škvírek.

„Víš, kde jsi? Víš, kdo jsem já?“ optám se s nadějí v hlase.

„A víš, co tě čeká, jestli tohle máš na svědomí ty!“ prskne zle a zamračí se. Po tváři se mi rozlije úsměv.

„Je zpátky. Slez z ní, Dexi,“ strčím do něj. Odtáhne se a olizuje si zkrvavená ústa, zatímco nadšeně blýská očima.

„Vždy k tvým službám,“ zachechtá se a zmizí.

„Přijmu jakýkoliv trest,“ oznámím jí s úsměvem na rtech a radostně pozoruju, jak jí v očích tančí uhrančivé plamínky. Tlak, který mi drtil plíce, z mého těla v jediném momentě zmizí a vystřídá ho něco jako spokojenost. Je zpátky a je moje!

„Proč jsi mě na něj sakra zase pustil?!“ prskne nechápavě a přivírá bolestně oči. Posadím se a nechám ji, aby si vlezla ke mně na klín.

„To od tebe nebylo vůbec hezký!“ řekne zkroušeně a rty se mi otře o tvář. Něžně ji políbím na ústa a hojím jí spodní ret.

„Promiň. Neměl jsem jinou možnost,“ zašeptám a sjedu svými rty na její krk, abych jí svým jazykem ošetřil Dexterův hrubý kousanec, za který jsem neskutečně rád! Možná více, než jsem schopný si připustit. Sladce se propne a tiše zasténá, když se jí dotknu.

„Stejskalo se ti?“ zavrčí zastřeně a prsty mi vjede do vlasů. Tak dlouho se mě takhle bezprostředně nedotknula… Přivřu oči a vnímám její jemné doteky, zatímco slízávám svou šťastnou krev.

„Moc se mi stýskalo,“ zašeptám a znovu se něžným polibkem vpiju do jejích úst. Líbáme se jako bychom se po dlouhé cestě vítali. Ani si nedokáže představit, jak neskutečně mi chyběla!

„Čím tě asi ztrestám?“ zavrčí poťouchle a kousne mě tak hrubě do rtu, až usyknu bolestí. Ve tváři se mi objeví potěšený úsměv. Tohle mučení se jí zalíbí natolik, že se mi houževnatě zakousne i do krku, až sebou trhnu.

„Ty krvelačná potvoro!“ syknu a chytím ji pod krkem, abych se jí znovu ponořil do úst a užíval si těch polibků co nejvíce. Tlumeně mi vzdychá do rtů a tiskne se ke mně. Hladím její horké tělo a nemůžu se jí nabažit. Když ji obejmu kolem pasu a přimknu ji k sobě, chytí mě za zápěstí a odtáhne mi ruce za hlavu.

„Nesmíš!“ zavrčí pobaveně a nechává si zdobit tvář něžnými chladnými polibky. Když se znovu zabereme do sebe a laskáme se jazyky, chci ji opět obejmout, ale jí se tohle malé mučení zalíbí natolik, že mi zkroutí ruce ještě několikrát. Nechávám ji, ať si se mnou hraje. Cítím se… šťastně.

Teprve, až se mi v náruči značně rozplývá, ji k sobě přitáhnu silou a obdařím ji vášnivým upířím polibkem, až mi táhle zasténá do úst. Donutím ji položit se na postel a nacpu se jí mezi nohy. Jemně líbám její tvář a užívám si její slastné sténání, které se mi zabodává až do slabin.

„Tobě se ale muselo stejskat,“ prohne se pode mnou, když sjedu na její krk a laskám ji tak intenzivně, až se mi sama odevzdává.

„Co takhle rozkoš pro vykoupení mých hříchů?“ zašeptám něžně a začnu ji svými pohyby vynášet do nebe. Těžce pode mnou vzdychne a nastaví mi svůj krk. Hladově se do ní zakousnu, až se pode mnou zkroutí v euforické křeči. Tiše šeptá mé jméno. Zní mi to jako rajská hudba.

Sladký nektar šťastné krve má úplně jinou chuť, než tomu bylo. Jsem k Di přisátý jako klíště a zatímco jí dopřávám trochu tělesné slasti, sám zaháním neskutečný hlad. Když na důkaz svého vrcholu vykřikne mé jméno, odtrhnu se od ní a zkrvavenými rty jí zmapuju pokožku polibky až do výstřihu jejího trička. Její blízkost na mě působí jako magnet. Nemůžu se jí vůbec nabažit! Kalhoty mi opět začínají být dost těsné. S přemáháním se od ní odtrhnu a spadnu naznak do peřin, abych se rozdýchal.

Obkročmo se na mě posadí a rozepne mi košili, kterou mi s úšklebky svlékne. Něžně se dotkne rty těch mých. Saje je a kouše tak dráždivě, až mě donutí k tichému zasténání. Jemně jí vjedu prsty do vlasů a mazlím se s havraními provázky.

„Hrozně jsi mi chyběla,“ vydechnu, když drobnými polibky sjede na můj krk a odtud pokračuje níž a zdobí mou hruď svými doteky. Odevzdaně přivírám oči a přijímám její slastné týrání. Je to natolik něžné, že bych to jako upír měl odmítnout, ale s ní se mi to líbí. Pohřbívám v sobě tu upíří stránku a nalézám jinou… podivně staronovou…

„Di,“ zachraptím, když mi rozepne knoflík a jemně mi přejede po mém mužství.

„Jestli mě jen tak vyprovokuješ a nakonec couvneš, tak…“ vycením své špičáky, aby pochopila. Tiše se mé výhružce vysměje. Potvora! Zdá se, že ženské jsou všechny úplně stejné! A nejhorší jsou ty, které se tváří jako neviňátka! Znovu mi jemně přejede po touze, která se mi dere z kalhot, až mě zamrazí. Když vidí, jak mě to mučí, přestane se mého přebytku v kalhotách všímat a políbí mě.

„Přece tě nějak musím za Dexe ztrestat,“ zašeptá mezi polibky.

„Ty malá bestie,“ zavrčím, protože se na mně začne mírně pohybovat a třít se svým klínem o ten můj, podobně jako jsem to před chvíli prováděl já jí. Slastně usykávám, před očima chvílemi rudo.

Přestane a zadívá se mi zamilovaně do očí. Věnuje mi drobný polibek na rty a odtáhne se ode mě, aby si stoupla doprostřed pokoje. Nechápavě se zvednu na lokty a zadívám se na ni. Má na sobě jen bílé dlouhé tričko, které si svůdně vyhrnuje a odkrývá mi tak celé své dívčí tělo. Křivě se pousměju, ale oči z ní nespouštím. Spíš naopak. Hltám každý její svůdný pohyb a cítím, jak má touha vzrůstá. Překvapila mě. Nečekal bych soukromý striptýz.

„Di,“ zachraptím, zatímco pohledem mlsně přejíždím její tělo. Když je zcela nahá, přisedne si ke mně. Dlaněmi začnu obkreslovat její svůdné křivky. Přitáhnu si její tvář k mé a dlouze ji políbím.

„Pitomé drápy,“ pomyslím si, když ji chci co nejjemněji hladit po těle. Ovšem těm intimním místům se prozatím vyhýbám. Nechci, aby to dopadlo stejně neslavně jako minule. Di je přimknutá k mým ústům a častuje mě tak intenzivními polibky, že začínám ztrácet soudnost i kontrolu. Strhnu ji k sobě do náruče a překulím se na ni, až tiše zaúpí. Laskám ji na krku a sjíždím níž. Jazykem projedu stružku mezi jejími ňadry a začnu se s nimi něžně mazlit.

„Chazzy…“ vydechne a dlaněmi zatlačí na moje ramena.

„Víš, co chci?“ zadívá se mi nevinně do očí. S úsměvem přikývnu.

„Prosím, pokračuj takhle něžně,“ pohladí mě po tváři.

„Neboj se,“ zavrčím jí něžně do rtů a znovu se začnu věnovat jejímu hebkému tělu. Sladce posténává, když se dotýkám míst, kam se nikdo přede mnou ještě nedostal. Když rty zavadím o její podbřišek, zhluboka se nadechne.

„Chazzy!“ prohne se, když se rty dotknu nejcitlivějšího místa, které mi její tělo poskytuje. Chvěje se pode mnou rozkoší a zalyká se tichými steny. Tvrdě mě chytí za zápěstí a svírá mě, zatímco se prohýbá vstříc slastným dotekům.

„Oh, proboha, Chazzy!“ zkroutí se v rozkoši a zatne se mi nehty do zápěstí, až se musím usmát. Vrchol jí dal evidentně zabrat. Tváře má zrůžovělé a jemně povzdychává rozechvělými ústy.

Roztřesenými prsty mi pomáhá z oblečení a stydlivě přivírá oči. Vášnivě ji políbím a jazykem prozkoumávám její sladká ústa, když mě k sobě pevně tiskne a chvěje se pod tíhou i chladem mého těla. Nezdržuju se dalšími zbytečnými doteky. Dostanu se jí mezi stehna, bez toho, abych ji přestal líbat.

Potěšeně sleduju její nevinné reakce. Jakmile se do ní pokusím proniknout, dech se jí zadrhne. Čelem se mi opře o rameno, jako by se styděla a zasypává mě drobnými polibky.

„Nemusíš se bát,“ zašeptám jí a hladím ji, zatímco se do ní pomalu dostávám.

„Uvolni se,“ nabádám ji, když pode mnou mírně zazmatkuje. Přitisknu se k ní a konečně vnímám ten pocit uspokojení, když jsme jedno tělo. Napjatě se pode mnou chvěje a roztouženě dýchá. Nechávám ji zvyknout si, zatímco ji jemně líbám po tvářích i krku.

„Jen klid, lásko.“ Nenechám ji, aby mi unikla. Je z toho trochu vyděšená. Je to pro ni všechno nové a moje absolutní blízkost ji trochu děsí.

„To nejhorší máš za sebou,“ usměju se a přejedu jí nosem po tváři. Zamilovaně se mi zadívá do očí a usměje se.

„Uvolni se,“ zavrčím jemně a začnu se v ní pohybovat. Občas jí tělem projede záchvěv obavy. Je z toho celá nesvá. Letmo ji líbám na krk a hladím po těle, aby se uvolnila ještě víc. Tohle je pro mě stejně nové jako pro ni. Nikdy bych nevěřil, že to může být až takové… To, co znám, se s tímhle nedá srovnávat.

Hladí mě po zádech tak jemně, že ty doteky sotva cítím. Být romantik, popsal bych je jak doteky motýlích křídel. Ale jako upír pro tohle bohužel slovník nemám. Když poznám, že si na mě začíná zvykat, pohyby zintenzivním. Nechci ji moc mučit. Bude toho mít dost i bez toho, abych to zbytečně protahoval.

„Kousni mě,“ zašeptá prosebně a nastaví mi krk. Přejedu jí po jemné kůži špičkou jazyka, a pak se do ní opatrně zakousnu. To, co ucítím, mě úplně položí!

Krev řinoucí se z její tepny je božskou ambrózií! Je tak sladká a lahodná, že mám pocit, že z té chuti začnu za chvíli šílet. Tělem mi impulsivně probíhá nepřeberné množství energie, až na mě jdou mrákoty. Naprosto dokonalá chuť mi tančí v ústech a s každým dalším douškem mě chytá do svých sítí víc a víc. Jsem jako závislý a ona je mou drogou…

Hltám ji jak smyslů zbavený a mám pocit, že už víc nevydržím. Zmítám se ve dvou vlnách vášně. Jedné způsobené Diiným tělem a v druhé - té krvavé. Snažím se kontrolovat a být pořád tak něžný jako na začátku, ale je pravda, že mi to občas ujede. Vrchol, kterého dosáhnu, mě dostane na kolena. Nic podobného jsem ještě nezažil a to jsem jich měl spousty.

Celý se napnu v přívalu natolik slastné křeče, která mi projede snad každičkým atomem mýho těla, až hlasitě zasténám. Vysíleně se svezu na Di, která mě nepřestává hladit, a zasypu její obličej něžnými polibky.

„Lásko, promiň,“ vydýchávám se z naprosto dokonalého sexu, i když bych to nikdy nečekal. Byl jsem z ní tak mimo… z jejího těla a z chutě její krve, že jsem snad dosáhl nirvány. Šťastná krev holt skutečně dokáže zázraky, kterých bych se od normální krve nikdy nedočkal.

„Za co se omlouváš?“ usměje se na mě a protne mě šťastným pohledem. Přitiskne se ke mně a jemnými polibky mi zasypává tvář.

„Za to, že jsem takový sobec,“ řeknu s výčitkami. Lehnu si vedle a nechám ji, aby se mi vtiskla do náruče. Obejmu ji a přikryju teplou dekou. Je díky mně celá prochladlá.

„Příště se ti to bude určitě líbit víc,“ políbím ji do vlasů.

„Vždyť to bylo strašně krásný,“ rozplývá se.

„Nikdy bych nečekala, že budeš tak…“ Poslední slovo spolkne.

„Chtěl jsem být víc,“ přivřu víčka, protože mi dojde, co chtěla říct.

„Lásko, něžnější už to snad bejt nemohlo,“ mávne rukou a letmými doteky mě hladí po tváři.

„Když jsem ochutnal tvoji krev, myslel jsem, že z ní snad zešílím. Nevím, jak to děláš Di, ale takhle jsi mi ještě nikdy nechutnala.“

„Chutnala jsem ti moc?“ zvědavě se na mě zadívá a zavrtí se mi nadšeně v náruči.

„Moc je slabé slovo,“ při pomyšlení na chuť její krve mi přejede mráz po zádech.

„Asi to bylo způsobené tou situací, jinak si to nedokážu vysvětlit. Šťastná krev byla podle všeho ještě… šťastnější,“ usměju se na ni a přejedu jí jazykem po rtech.

„Až tak jsem ti chutnala?“ hrdě se vypne a pak náhle dramaticky zesmutní.

„Co je?“ Nemohu si nevšimnout její náhlé skleslosti, i když se to snaží maskovat.

„Chutnala jsi mi hrozně moc, tak proč ten výraz?“ šeptám jí do rtů.

„Jsem ráda, že jsem ti chutnala,“ řekne dutě a vymaní se mi z náruče. Náhle ucítím podivný pocit kolem žaludku. Zkrabatím čelo. Že by mi vytrávilo tak rychle? To není možné. Vždyť jindy mě Diina krev zasytí téměř na celý den!

„Tak proč to říkáš tak, jako bych něco provedl?“ nechápu tu její proměnu. Ještě před chvílí ke mně zamilovaně vzhlížela a nyní odvrací pohled kamsi do tmy, aby se snad na mě nemusela koukat.

„Nebýt tý šťastný krve, tak z toho nic nemáš,“ prskne znechuceně a obrátí se ke mně zády. Přitisknu se k ní a uvězním ji ve své náruči, zatímco mi hrudí probíhá nepochopitelný hněv a žárlivost.

„Co blázníš? To přece není žádná pravda. Bylo to krásný i tak. Tohle bylo…“ Nevím, jak to správně nazvat, aby ji to neranilo ještě víc.

„Jako bonus, ale nebylo to to hlavní,“ usměju se a políbím ji do vlasů.

„Fakt?“ Oči se jí radostně rozšíří, když se ke mně otočí čelem.

„Takže se ti to se mnou líbilo, i když to bylo jiný než s…“ Zmlkne a celá její tvář se zachmuří.

„Jiný než s kým zas?!“

„Než s tvojí sestřičkou,“ ušklíbne se a odstrčí se ode mne na druhou stranu postele. Rázně ji chytím za ruku a přirazím až na doraz k sobě. Sjede mě zamračeným pohledem.

„Proč se s ní stále srovnáváš?“ zavrčím mírně namíchnutý.

„Proč tu chvíli kazíš? My snad vážně nemůžeme být spolu! Vždyť se na to podívej, nevydržíme se nehádat ani po tom, co…“ Zarazím se. Mám na jazyku samá nevhodná přirovnání, která by Di neskousla. Raději ji pustím, lehnu si na záda a zírám do stropu.

„Netušil jsem, že zrovna ty se necháš tak snadno ovlivnit,“ řeknu nepříjemně.

„Ty, taková sebevědomá osoba,“ ušklíbnu se.

„Když něco dělám poprvé, tak takový neoblomný sebevědomí nemám! Holt mám obavy jako každej!“ ušklíbne se a protáhne se.

„Nemám teď náladu to řešit. Úplně umírám hlady!“ zakření se a zvedne se z postele.

„Máš hlad?“ zvednu hlavu. Zadívá se na mě takovým pohledem, že bych se jí nejraději znovu zakousnul do krku.

„No, protože já taky,“ zamračím se a snažím se vše uvést na pravou míru, abych nevypadal jako pitomec, kterému šťastná krev totálně vymývá mozek.

„Před chvíli jsi ze mě pil!“ sykne nakvašeně skrze zuby.

„Tak pojď!“ opře se o zeď a nastaví mi krk.

„No co čučíš? Ty seš za chvíli sytej, ale mně to trvá. Já si to chci vychutnat,“ zašklebí se na mě. Zvednu se z postele a zamračím se.

„Tak mi promiň, že jsem tak otravný!“ Obléknu si kalhoty, aniž bych o ni zavadil pohledem a projdu kolem ní bez povšimnutí na chodbu. Chvíli počkám, než se nasouká do šatů, které jí sluší natolik, že bych se s ní raději vrátil do postele.

„Dex tady ještě furt je?“ Loktem mě naštvaně bodne do břicha, když se kolem mě vztekle protahuje.

„Nejspíš ano,“ probodnu ji pohledem.

„Stejně nechápu, proč ho tady pořád trpíš, když mi tolik ubližuje,“ brblá a trhá sebou v náznacích dětinského hněvu, až se musím usmívat.

„Je to kamarád… A slíbil mi, že se tě už nedotkne. Navíc jsem mu teď vděčný, že mi vrátil zpět tuhle hádavou Di,“ přitáhnu ji k sobě do náruče a vlepím jí polibek do vlasů.

„Tvůj kámoš mě už několikrát málem zabil!“ zašklebí se na mě.

„Lituju ty, který mu padnou za oběť. Je to neskutečnej tyran!“ prskne a chytí mě za ruku.

„Tyran? Není řeč o mně?“ O kom se mluvívá, nedaleko bývá. Protáhne se a seskočí z okna. Rty má od krve a ani se to nesnaží zakrýt. Máme rádi krvelačný vzhled a navíc je to pro nás jako pozlátko trofeje.

„Táhni ode mě, Dexi!“ vyjede na něj svou čertovskou nevybíravostí a vyškubne se mi. Líbí se mi, že je to zas ona. Bez zbytečných obav a stresu. Posadím se v obýváku na gauč, zatímco si jde vzít něco do kuchyně k jídlu.

„Chápu, co tě na ní tolik přitahuje,“ zazubí se na mě Dex a prsty si projede hnědé vlasy.

„Co kdybys mi ji půjčil, když jsem ti ji zachránil?“ Koukne po mně naivně.

„To jsi uhodl,“ zašklebím se.

„Ona je moje. Jenom moje,“ dám mu jasně najevo, jak se věci mají. Jsem majetnický a v Diině případě přímo chorobně. Náhle mě protne zoufalý vztek a nenávist. Bodne mě nepříjemně v hrudi, pohled se mi na okamžik rozostří a udělá se mi mdlo. Spatřím Di, jak vyběhne z kuchyně, a aniž by se podívala směrem, kde s Dexem pořád ještě sedíme, vyběhne do schodů a vtrhne ke mně do pokoje.

„Di?“ Chci za ní vyběhnout, ale nejde mi to tak rychle, jak bych si představoval. Celé nitro se mi z ničeho nic svírá v naprostém zoufalství a bolesti, až mi to cupuje vnitřnosti na kousky. Chytím se za kořen nosu a snažím se uklidnit. Nevěřícně vnímám emoce, které mi nekontrolovatelně proudí tělem a srážejí na samotné dno.

„Di?“ Opřu se o rám dveří, když se konečně vyškrábu do schodů, a zadívám se na ni. Stojí jako opařená a lapá po dechu.

„Di, mně je ti najednou nějak mizerně.“ Sesunu se k zemi a složím si hlavu do dlaní. Obejme mě kolem ramen. Znovu mě bodne v hrudi tak mohutně, až zatnu zuby. Co se to proboha děje?!

„Tak hrozně to bolí…“ zavyju bolestně a je mi, jako bych měl každou chvíli zemřít. Zrada se mísí s hořkostí a ponížením. V těle se mi rozrůstá hněv a zoufalství. Nenávist mě dohání k nepříčetnosti a nejraději bych někoho v mučivých bolestech zabil!

„Co se to se mnou děje?!“ zasyčím vyděšeně. Tohle jsem nikdy necítil. Vůbec tomu nerozumím. Nechápu, kde se to ve mně bere. Ta příchuť ztráty a zrady je na tom všem nejsilnější. Jako by mi někdo rval vnitřnosti z těla a vpouštěl do mě jen ryze negativní emoce, které mě sráží tak hluboko, že necítím nic kromě nesnesitelné bolesti.

„To bude dobré,“ zašeptá zkroušeně Di a mě se do hrudníku zabodne osten bezmoci. Absolutně to nezvládám. Netuším, co se děje. Kde se bere ta náhlá slabost mísící se s bolestí… Tíha na hrudi, která mi drtí nitro…

„Di…“ Nejsem schopný jiného slova. Ponořený do své bolesti vůbec netuším, co se kolem děje. Zdá se, že mi ještě s někým pomáhá vstát a ukládají mě do postele. Jsem natolik ochromený těmi pocity, bolestí a marnou snahou o kontrolu nad svým tělem, že nejsem schopný cokoliv dalšího vnímat.

Tělo se mi sevře v další vlně pocitu rvoucího mě na kusy, až se z toho celý rozklepu. Kdosi přese mě přehazuje deku a balí mě do ní. Nevím, jestli je to Di, nebo někdo jiný. Nevím vůbec nic! Jako by okolní svět přestal existovat, jako by se mým světem stala bolest, která se mi zařezává do těla.

Po chvíli upadám do těžkého spánku, ze kterého se co chvíli budím celý zpocený a vyčerpaný. Stále nejsem schopný vnímat, co se kolem mě děje… V ústech cítím cosi jako železitou vlnu zoufalství a společně s tím se mi do uší zařezává něčí hrdelní křik plný bolest. Nevím, jestli to křičím já, nebo někdo jiný. Nerozeznávám, co je sen a co skutečnost…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 15. kapitola: