OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 18. kapitola

13.07.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1393×

18. kapitola: „Budu tvá šťastná krev.“

Diana:

Probere mě z venku tak děsivé vytí, že se mi po celém těle rozprostře nepříjemné mravenčení. Noční čas právě započal. Nenadšeně se vyhrabu z postele a navléknu se do úzkých černých kalhot a upnutého trička. Tak alespoň vynikne má hezká postava a já si vedle Mii nebudu připadat jako naprostý zatracenec.

Domem se nyní pohybuji beze strachu. Zvykla jsem si tu natolik, že se tu skutečně cítím jako doma. To byl také jeden z důvodů, proč jsem neodešla, ale nebyl to ten hlavní. Rozespalými kroky nakráčím do koupelny a trpitelsky se zadívám na odraz v zrcadle.

Teplou vodou si opláchnu svou tvář a osuším se. Když zahlédnu v zrcadle Chesterův pronikavý pohled, s trhnutím se otočím. Stojí opřený o rám dveří a zírá na mě s vyceněnými špičáky. Na rtech nepříjemný škleb a v očích tak hlubokou prázdnou propast, až se mi sevře žaludek. Je opředený nebezpečím jako vždy a přitahuje mně k sobě pradávnou živelnou silou, kterou v sobě dovede vznítit jen skutečný muž. Přistiženě se od něj odvrátím, zas mě hloupě okouzlil!

„Vypadni, chci si dát sprchu,“ zašklebím se.

„Vážně?“ zeptá se na oko ohromeně.

„Tak to jsme dva,“ řekne a zavře dveře! Vztekle zatnu pěsti a zamračím se.

„Co si myslíš, že děláš?!“ prsknu. Chvíli se měříme pohledy, zatímco on mě sjíždí pobavenými duhovkami, tak mě v očích plápolá hněv s obavou, co zamýšlí.

„To samé, co ty,“ odpoví a svlékne se! Padne mi čelist a tváře mi zrudnou. On nemá vůbec žádnou soudnost! Tak hříšně mě svádí svým nahým tělem, že musím odvrátit zrak. Tiše se uchechtne a baví se mým výrazem.

„Teď jsem tu já, tak laskavě vypadni! Byla jsem tu první!“ snažím se najít svůj pevný hlas, ale i mně to zní až moc roztouženě. Navíc se mi v jeho přítomnosti začne opovážlivě motat hlava, nechápu to. Chytím se prudce za umyvadlo a jako opilá se zadívám do zrcadla a pozoruju své radostí rozšířené zorničky.

„Snad se nestydíš,“ pozoruje mne potěšeným úsměvem.

„To bych měl spíš já, nemyslíš?“ přistoupí ke mně zezadu a dýchne mi do vlasů, až mi naskočí husí kůže. Zamrkám a snažím se nabýt svou sebejistotu.

„Ty sotva,“ prsknu a poodejdu stranou, abych ze sebe setřásla ten nechápavý pocit rozkoše.

„Fajn!“ syknu vztekle, když se nemá k odchodu.

„Tak si tu buď, jen mě nechej aspoň opláchnout!“ Roztřesenými prsty popadnu kartáček a probodnu Chazze znechuceným pohledem.

„To jako nemůžeš vypadnout ani na pět minut nebo co?!“ Mám ráda své soukromí. Tohle je tak ponižující, když ho mám znovu za zadkem! Leze mi na nervy! Stačí, že jen existuje a už se mi žaludek obrací naruby v pomyslné nechuti!

„Takhle?“ roztáhne ruce.

„Mám se kvůli tobě procházet po domě nahý, jen proto, že tobě se zachtělo sprchy?“ zašklebí se na mě pobaveně.

„Ostatně, doma jsem tu já, a ne ty, takže na té chodbě bys měla počkat sama,“ oznámí mi a bez dalších zbytečných řečí si vleze do sprchy!

„To si snad dělá srandu, sakra?!“ zavrčím v duchu a vyjeveně ho pozoruju. Fascinovaně sleduju všechny ty kapky, které stékají po jeho krásném pevném těle. Skutečný pohled pro bohyně. Odtrhnout od něj oči mi dá skutečně velkou práci. Neurvale popadnu kartáček, na jehož štětiny navrším až přebytečné množství pasty a rozohněně si začnu čistit zuby.

Tuhle očistu sfouknu za pár minut. Naposledy si opláchnu obličej, tentokrát ledovou vodou. Potřebovala bych snad minimálně studenou sprchu, protože se mi tělem protahuje nebezpečný chtíč a jeho svádivost ten pitomý cit ještě podporuje!

„Ty seš fakt nemožnej,“ prsknu zamračeně a konečně dokážu potlačit tu počáteční rozechvělost.

„Buď tak laskavá a nechej si své názory pro Dexe, ten je na ně možná zvědavý, ale já už dávno ne,“ protne mě ledovým pohledem, až se na zádech postaví chloupky. Dexter bude chtít svou snídani! Sakra. Bodne mě v prázdném žaludku a bez řečí se vytratím.

Chester:

Čerstvě vysprchovaný sejdu po schodech do obýváku a narazím na ty tři! Vztekle zatnu zuby a ušklíbnu se. Mají to ale podivnou sešlost. Dexter se velmi lačně líbá s Miou, zatímco mu Di sedí po boku a tváří se nevyzpytatelně. Jakmile mě spatří, zamračí se a opře se. Jako by se ve stínu krvelačného upíra ztratila. Postavím se před Miu a hrubě ji chytím za vlasy, zatímco se na mě laškovně usměje.

„Mám hlad,“ oznámím jí a vytáhnu ji za zápěstí k sobě. Ihned se na mě přilepí a já si všimnu její vyhrnuté sukně. Samozřejmě, když podrží mě, tak musí dát i Dexterovi. Má drahá sestřička rozhodně není lakomá.

„Jdeme do knihovny!“ drapnu ji a šklebím se, když za mnou nadšeně poskakuje. Jakmile se zavřou dveře, strčí mi své ruce do kalhot.

„Co takhle trochu lásky?“ skousne si rajcovně ret. Tvrdě ji chytím za ruce a vytáhnu je ze svého rozkroku.

„Na to zapomeň! Nemám chuť to strkat někam, kde to měl před chvílí Dexter,“ ušklíbnu se. Ta výtka ji samozřejmě není příjemná. Ve tváři se jí zračí obyčejný vztek, žádná ďábelská agresivita, kterou si do tváře dokáže vmést Di. Proboha, nad čím to zas přemýšlím?!

„Ale kdybych byla ta malá mrcha, tak bys mě chtěl i navzdory tomu, co?“ sykne. Prudce ji chytím pod krkem, až zanaříká.

„Nemám náladu. Vážně mě neprovokuj, raději mi nastav sama krk nebo ti s tím trochu pomůžu!“ Stisk ještě o něco zesílím, až zalapá po dechu.

„Nebuď tak hrubej,“ zaševelí a něžně se ke mně přimkne, když ji pustím.

„Můžeme si to přece užít oba,“ mrkne na mě zamyšleně.

„Co kdybys mi u toho poskytl taky takovou rozkoš, jakou při tom zažívala ta tvoje Di?“ Políbí mě jemně na krk, až znovu zatnu zuby. Obejmu ji pažemi a stisknu tak mocně, až zanaříká a zoufale se mi snaží vytrhnout.

„Už o ní nikdy nemluv, rozumíš?!“ syknu jí výhružně do ucha. Když pocítím, že by stačilo trochu a zlámal bych jí pár kostí, pustím ji. Sestersky se zašklebí a posadí do křesla.

„Snad ses nedala na romantiku,“ povzdychnu si hraně.

„Hrubost se ti přece vždycky líbila,“ blýsknu po ní hříšným pohledem, až se prohne a olízne si rty. Roztáhne nohy a naservíruje se mi.

„Moc dobře si pamatuju, co jsme spolu dělali,“ zasténá a vsaje svůj prst do úst, až ji začnu se zájmem sledovat.

„Ale proč to trochu nezměnit? Kdybych tušila, že umíš bejt i něžnej…“ Pohladí své bujné tvary a sjede do rozkroku. Rajcovně si přede mnou svlékne kalhotky, až musím zakašlat, aby neslyšela žádostivé vzdychnutí.

„Udělám, cokoliv si budeš přát…“ Protáhne se přede mnou tak svádivě, že se vidím, jak se v ní nořím a drtím její boky.

„Budu ta nejlepší, kterou jsi kdy měl!“ Přitiskne se ke mně svým horkým tělem a jemně mi přejede přes naběhlé mužství.

„Budu tvá šťastná krev.“ Políbí mě na rty, ale já ji po téhle pitomé větě odstrčím tak prudce, až se vyválí na zemi a nechápavě ke mně vzhlédne.

„Co to tady na mě do hajzlu zkoušíš?!“ vyjedu na ni.

„Nestojím ti o žádnou šťastnou krev!“ zapitvořím se znechuceně.

„Chci obyčejnou krev a tvrdej sex! Jestli se ti to nelíbí, tak si to rozdávej s Dexem!“ zavrčím vztekle.

„Ten ti jistě něžnosti věnuje,“ konečně se trochu uklidním a škodolibě se na ni zadívám.

„Ale no tak, Chazzy… Přece by ses nezlobil,“ zapřede jako kotě a posadí se mi do klína.

„Cokoliv chceš, tak si vezmi,“ nabídne se mi a zajede mi v divokém polibku jazykem do úst. Vrátím jí ho s takovou vervou, až mi toužebně zasténá do rtů. Je vážně vytrvalá a neodbytná. To jí zůstalo, i když přesně nechápu tu její proměnu a touhu po jemném zacházení. Ze rtů jí sjedu na hebkou kůži krku a odtud do odvážného výstřihu. Koušu ji a přisávám se k ní tak bolestivě, až usykává a na kůži jí zanechám pár červených fleků. Když si však sama začne kasat sukni, zarazím ji.

„Řekl jsem ti, že ojetý zboží nechci,“ zachraptím. Bez dalšího zdržování ji chytím zezadu za krk a zakousnu se do ní.

„To bolí! Nemůžeš bejt jemnější?“ zasténá, když jí ranky ještě naschvál zvětším. Pevně ji stisknu v náručí, až bolestně zakňourá a zakousnu se do ní ještě hlouběji. Zazmítá sebou a udeří mě do zad.

„To přeháníš!“ vyjekne a má pravdu. Nikdy jsem k ní nebyl až takhle hrubý. Jenže dřív jsem nepotřeboval, vybil jsem se na jiných, ale teď mě žene nekonečný pocit znechucení a hněvu, který ustupuje, když se chovám jako skutečný upír.

Když ji pustím, odtáhne se mi z klína a vyčítavě se mi zabodne do očí. Jen se ušklíbnu, ty její pohledy mě z míry nevyvedou. Rozváže si šátek, který měla okolo pasu a ováže si festovně rozkousaný krk. Jsem na svou práci hrdý.

„Chazzy! Zbláznil ses? Nejsem žádná tvoje oběť!“ zaječí na mě hystericky. Křivě se usměju. Zase jsem nad někým, opět mohu ubližovat, jak se mi zachce a ona stejně přileze zpátky.

„A co tedy jsi?" vysměju se jí. Tímhle mě nedojme.

„Jsi pro mě potrava jako každá jiná. Nic víc,“ protnu ji opovržlivým pohledem.

„Nikdy jsi mne jako potravu nebral,“ nechápavě zavrtí hlavou.

„Vždycky jsem byla tvoje sladká sestřička, copak si nevzpomínáš?“ Posadí se mi znovu obkročmo do klína a přisaje se k mým rtům.

„Sladká sestřička,“ opakuju s úšklebkem, zatímco uhýbám před jejími nenasytnými polibky. Spokojí se s tím, že mě začne vášnivě líbat na krk.

„Sestra možná, ale sladká?“ zavrtím nesouhlasně hlavou.

„Spíš taková, co ráda roztahuje nohy. Kdykoliv, kdekoliv a hlavně před kýmkoliv,“ ušklíbnu se a nechám ji, ať se podbízí, co jen dovede. Ustrnu teprve, když se mi do uší zaryje Diin pronikavý bolestný křik. Zabodne se do mě jako střepy skla, až sebou útrpně trhnu.

„Snad ji nechceš zase zachraňovat?“ sykne Mia s úšklebkem, ale poslušně z mého klína sleze.

„Neříkej blbosti, chci se jen pokochat,“ zašklebím se a vyjdu z knihovny. Opět jsou na pohovce, a pokud mohu říct, tak Dexter si to náramně užívá!

Diana:

Znovu zoufale vyjeknu a zatnu zuby, když se do mě zakousne ještě hlouběji. Rány palčivě bolí. Je to mučivá bolest, která se mi rozlévá po celém těle. Když mi zatne drápy do boků, zoufale sebou zazmítám a z očí mi vytrysknou slzy.

„Ty se vážně zlepšuješ,“ chválí ho Chester ironicky.

„Gratuluju. Řve čím dál víc.“ Jeho hlas zní potěšeně. Po celou dobu krmení nás pozoruje jako nechutný voayer a lije do sebe jednu sklenku alkoholu za druhou. Když se ode mě Dex odtáhne, těžce oddechuji se zavřenýma očima a snažím se v sobě tu agónii upokojit.

„Trénink dělá svoje,“ uchechtne se Dex, zatímco si obvazuji ránu. Je hlubší než obvykle. Ten jeho krvavý chtíč mi dává pořádně zabrat.

„Podívej se, taková úžasná hračka!“ zavrčí nadšeně a tvrdě mě chytí za krk, až vyjeknu a přitáhne k sobě. Hajzl, sám ví, jak moc čerstvá rána bolí! Zatnu zuby a vytrhnu se mu.

„A jak je sladce bojovná.“ Oba se jako na povel rozesmějí. Ovšem Dex je nadšením bez sebe a chce si hrát. Touží Chazzymu ukázat, jak mu dokážu poslušně držet a ještě ráda! Když se mi drápy zatne do čerstvě převázané rány, zazmítám sebou znovu. Znám ho, tohle počínání ho bude bavit tak dlouho, dokud mu v náruči neodpadnu do bezvědomí.

„Už toho nech, začínáš mě nudit,“ ušklíbne se Chester a majestátně se rozvalí v křesle. Nohy si položí na stůl, zatímco na mě shlíží s notnou dávkou uspokojení.

„Nudit? To si počkej na finále!“ zavrčí horlivě a zatne se mi drápy do dlaně takovým způsobem, až se mi zatmí před očima.

„Dexi, to stačí!“ zanaříkám a vytrhnu se mu, ale to ho nezastaví. Drápy začne přejíždět hrubě po mé tváři a sem tam přitlačí natolik, že mi div nevylezou oči z důlku.

„Sakra, dost!“ vyjeknu zoufale a bolestně se od něj odtáhnu. Obličej mám celý krvavý a rány mě pekelně pálí.

„Ale no tak, ukážeme Chazzymu, jak si spolu krásně užíváme.“ Vmanévruje mě proti mé vůli k sobě na klín a zatne se mi drápy do boků, až vyjeknu a opřu se mu hlavou o rameno. Pokoušejí se o mě mrákoty tak silně, že na chvíli přestanu vnímat mučivost jeho doteků. Znelíbí se mu to a zaujatě se zadívá do mého obličeje. Probere mě chladnými polibky po tvářích i čele a znovu si začne hrát.

„Ona je svolná ke všemu, viď Di?“ zabodne se mi drápem do jemné kůže a kreslí mi po zádech vlastní kresby.

„Nechceš se přidat?“ Mrkne na Chazzyho, až sebou trhnu a do očí mi vpadne naprostá panika. Kdyby mě týral ještě on, tak to už mě zabije!

„Přidám se rád,“ řekne poklidně, až útrpně zanaříkám. Protíná nás zlovolným pohledem, až mi po páteři přechází mráz a žaludek se mi obrací v zoufalé snaze o harmonii.

„Věděl jsem, že ti těch pár tejdnů v knihovně pomohlo,“ zazubí se Dexter.

„Přidám se, ale ne tady. Co mi ji dát v ložnici do postele, ať se taky trochu pobavím." Zoufale na Dexe obrátím svůj pohled a zavrtím hlavou.

„Neboj se, Chestera přece znáš!“ vycení špičáky a drapne mě tak hrubě, až se mi zatmí před očima a svezu se mu do náruče.

*

Do nepříjemného vědomí se proberu teprve v Chesterově posteli. Z té vůně se mi automaticky zamotá hlava a zoufale se prohnu, když se na mě Dexter posadí a s velkým úsměvem na tváři se dívá, jak se rozkošnicky propínám.

„Užiješ si to, neboj se,“ zavrčí a kousne mě zuřivě do ramene, až vyjeknu. Cítím to jako tisíce jehel, které mi berou důvod žít a snášet dál tohle utrpení. On si to snad vůbec neuvědomuje! Je to pro mě tak bolestivé mučení, že bych nejraději vylezla ze své kůže.

„Tak na co čekáš?“ uchechtne se směrem k Chazzymu.

„Dlouho jsme společně žádnou neumučili…“ Oba se tomu zasmějí a vzpomínají na svou sladkou minulost, zatímco má budoucnost se v jejich přítomnosti pomalu vytrácí…

Dex je velmi hravý, ovšem na Chazzyho nemá a to mě děsí. Když se mi ten zmetek zatne bolestně drápy do stehen, prohnu se a zanaříkám, zatímco sleduju Chestera, jak sedí na posteli a shlíží na mě. Nedokážu ten pohled pojmenovat. Vzhlížím mu do očí a útrpně sleduju, jak si s Dexterem vymění místa.

Na tváři se mu zračí krvelačnost a zvířecí nadšení. Když se mě dotkne, po tak dlouhé nesnesitelné době, opět ucítím na svém těle to sladkobolné mravenčení, díky kterému jsem občas ztrácela soudnost.

„Nedělej to,“ zakňourám a zavřu bezmocně oči. On nebude trápit jen mé tělo, ale i srdce a duši. Pomstí se mi za všechno, čím jsem se provinila.

„Sedni si…“ zavrčí na Dextera, který po chvíli váhání přeci jen dosedne do křesla a s nadšením na nás shlíží. Chester si mě prohlíží s velkým zaujetím a drápy přejíždí po mém břiše i pažích, až sebou cukám v zoufalé touze utéct.

„Chazzy, prosím,“ zasténám vyděšeně. Tvrdě mě drapne pod krkem, až se nemohu pomalu ani nadechnout. Hned ho chytím oběma rukama za zápěstí a snažím se od sebe beznadějně odtáhnout. Jen se křivě usměje a dál hrubě přejíždí po mém těle. Dá mi možnost se nadechnout a zatne se mi hluboko do kůže, až vyjeknu a z očí mi začnou stékat ponižující slzy.

Skloní se k mé tváři a z blízka se mi zadívá do očí. Ty mé jsou plné strachu a zoufalství. Ty jeho naopak bezcitné, plné nekonečného bezduchého prostoru. Než je zavře, na okamžik v nich spatřím cosi jako bolest.

„Chazzy,“ vydechnu, ale to už své duhovky schová za víčka a věnuje mi jeden ze série hrubých upířích polibků, kterým mi dokazuje, že on je pánem celé situace a zřejmě se stále považuje za mého majitele a mě za svou neoblíbenou kořist.

Zaúpím mu do rtů a z očí mi vytrysknou další slzy. Nitro se mi bolestivě rve ve zradě a myšlence, že byl můj a už nikdy nebude. Palčivě mě kousne do rtu, až usyknu bolestí a drápy se mi zatne do zad, že mi div nevypadnou oči z důlků. Velmi účinné upíří zbranně, díky nimž mi rozerve i obvaz na krku a fascinovaně sleduje mou krvácející ránu.

Chester:

Nechci z ní pít, jelikož mi to mé upíří ego nedovoluje. Nepřijdu si ještě natolik silný, abych to mohl udělat a přitom ji bral jen jako ovečku ze stáda. Jenže, odolejte něčemu, co voní tak lákavě a sladce. Přímo šťastně! Tvrdě se na ni přitisknu a s hlavou omámenou její opojnou vůní dostávám svůj žaludek do extáze. Už moc dlouhou dobu jsem do sebe dostával pouze obyčejnou krev křehulek, které jsem si spíš vychutnával v rámci mučení. Zjistil jsem totiž, že po zážitku se šťastnou krví už mě obyčejná tolik nezasytí, natož abych byl tou chutí nějak uchvácený. Přisaju se k ní, jak nejvíce můžu a chci ji vysát do poslední kapky. Zoufale se pode mnou prohne, vyjekne a pokusí se bránit.

Ihned jí chytím zápěstí do svých svěráků a zatlačím je do polštáře. Nemá šanci mi uniknout, nikdy neměla! Zmítám se někde mezi nenávistí, zoufalstvím a tím zpropadeným pocitem, kterému se snažím ze všech sil bránit. Nakonec se od ní musím odtrhnout, protože to přestávám zvládat.

Cítím tu nevybitou touhu, a i když bych ji chvílemi nejradši zabil za to, jak se ke mně zachovala, na druhou stranu bych si ji nejradši vzal. Udýchaně na ni hledím a po bradě mi stéká krev. Musí ji to děsit, tenhle naprosto upíří vzhled bez jakýchkoliv citů, které po mně chtěla. Které ze mě něhou dolovala!

„Vypadni,“ syknu směrem k Dexovi.

„Mám na ni chuť,“ chtivě si prohlížím její zakrvácené tělo. Ta touha na mě už musí být vidět. Ona je něco jiného než Mia. Ona je, byla a bude jen moje!

„Nemůžu se přidat?“ uchechtne se.

„Ne!" zavrčím a pohled mi vzplane ohněm žárlivosti. Asi vypadám přesvědčivě, protože se dá na ústup.

„Tak fajn. Užijte si to, ale ať na mě taky něco zbude,“ zašklebí se a opustí pokoj. Velmi příjemně vnímám pocit, že jsme tu jen sami. A ona je celá jen pro moje. Majetnicky se k ní přitáhnu.

„My k tomu nikoho dalšího nepotřebujeme, co říkáš, Di?“ zabodnu se jí do uslzených očí a divoce ji políbím, až se mi v hrudi rozlije další pocit uspokojení. Mlčí, jen mě vyděšeně pozoruje.

„Neboj, já tě nezabiju. To by bylo moc jednoduché,“ uchechtnu se. Její popelavé oči naberou tak hrůzostrašný nádech, že se musím usmát.

„Jen si s tebou trochu pohraju,“ hladím ji svými drápy po těle a užívám si každý dotek, protože ona mi patří. A ve skrytu duše to ví, proto se mi nebrání. Vezmu její tvář do svých dlaní a políbím ji. Dávám si hodně záležet na naprosté bezcitnosti, protože ta ji trýzní nejvíc.

Zaúpí mi do rtů a chytí mě za zápěstí, aby mě od sebe odtrhla. Brečí a svíjí se pode mnou, až se mi nitro svírá v hřejivých roztoužených impulsech. Odtáhnu se od ní a tvrdě se jí zadívám do očí. Na okamžik jako bych se probral z transu. Dívám se na její slzy, jak jí stékají po tvářích a mám nutkání natáhnout ruku a setřít je.

„Zas by tě měla v hrsti,“ posmívá se mi vnitřní hlas. Zamračím se. Nebyl jsem pro ni nic! Jenom hračka na hraní. Když ji přestala bavit, tak ji jednoduše zahodila. Skloním se k ní a kousnu ji do ramene, jen sebou trhne. Začne se mi to líbit! Přejíždím jí po kůži svými špičáky a sem tam po sobě nechám červenou stopu.

„Ty se ani nebráníš?“ zavrčím jí do ucha, až sebou znovu cukne.

„Neříkej mi, že se tě Dexovi povedlo zkrotit,“ ušklíbnu se se zachraptěním. Vadí mi, že jen leží a nechá si všechno líbit.

„Nemám rád mrtvoly. Co do toho zkusit dát trochu sebe,“ skousnu jí dolní ret tak silně, až jí začne znovu krvácet. Zabrečí a uhne na stranu. Zamračím se, čekal jsem, že ji to vyprovokuje víc. Hrubě se jí zakousnu přesně do rány od Dexe, až pronikavě vykřikne.

„Proboha, to tak moc bolí! Nech mě!“ Snaží se mě od sebe odstrčit.

„Takhle se mi to líbí,“ zavrčím, když se pode mnou mele jako smyslů zbavená a snaží se mi utéct. Je bez šance, nepustím ji, ani kdyby mi slibovala bůhví co! Znovu se do ní zakousnu. Vzpouzí se pode mnou, ale jelikož zjistí, že si tím způsobuje ještě větší muka, postupně se uklidní. Znovu do sebe dostávám lahodný nektar, když mi něco dojde. Odtrhnu se od ní a chytnu ji pod krkem, až zalapá po dechu.

„Tvoje krev,“ syknu skrz zuby.

„Jak to…?“ Nejsem schopný ze sebe dostat kloudnou větu. Nechápavě jí shlížím do tváře. Její krev je stále šťastná! Má šťastná krev!

„Tak povídej!“ zaburácím výhružně.

„Já nevím, o čem mluvíš!“ zanaříká. Svírá mě za ramena, jako by měla sílu mne od sebe odtlačit. Kdybych nebyl v tak pozoruhodné situaci, zasmál bych se té komické snaze.

„Ty moc dobře víš!“ vyjedu na ni.

„Proč jsi to udělala?!“ Začínám ztrácet trpělivost. Její myšlenkové pochody nechápu. Pokud mě skutečně stále milovala a miluje, tak do hajzlu proč mi to udělala?!

„To je moje věc!“ sykne a snaží se v sobě vydolovat nenávist, ovšem já už jí nevěřím. „To teda není!“ zavrčím a drápy se jí zatnu do krku.

„To jsi taková sadistka, že tě těší utrpení druhých?!“

„Nebo tě snad těší jen moje utrpení? Vyžíváš se v tom?“ Zoufale na mě obrátí své šedé duhovky, které protíná nehraná nechápavost.

„O čem to mluvíš! Vždyť jsem ti nic neudělala!“ zanaříká a prohne se pod mým hrubým dotekem.

„Omlouvám se, jestli jsem se dotkla tvýho ega.“ Tak tímhle mě vážně dodělá. Tak ona mi nic neudělala! Ona neví, o čem to vůbec mluvím! Povolím stisk.

„Mého ega? Děláš si ze mě srandu?“ řeknu nevěřícně. Mlčí. Jako vždycky mlčí! Slezu z ní. Čekal jsem hodně, ale takovou reakci vážně ne. Všechno popřela a ještě se u toho tváří, jako bych byl blázen já! Postavím se k oknu. Na hrudi podivný tlak.

„Chci, abys okamžitě vypadla,“ řeknu ledově a ani se na ni nepodívám.

Diana:

Co nejrychleji se zvednu z postele, div se neplazím k těm pitomým dveřím. Znovu se o mě pokoušejí mžitky. Dneska mám vážně dost.

„Dexi, ne!“ zvolám, jakmile otevřu dveře a uvidím ho celého natěšeného.

„Proč ne?!“ zavrčí a chytí mě za krk, až vykřiknu. Zvedne mě natolik, že se mé podrážky nedotýkají země a já zoufale koulím očima, jako bych ho tím snad mohla přimět, aby se smiloval. Když se mi podaří vyšvihnout nohu tak šikovně, že ho zasáhnu do citlivého místa, pustí mě. Zničeně dopadnu na zem a odtáhnu se od něj s křikem:

„Já se omlouvám!“ Z hrdla se mi žene panický tón a naříkání.

„Do hajzlu, Dexi!“ přiskočí Chester a vztekle ho ode mě oderve, když se po mně znovu sápe.

„Dneska má dost, nech ji být!“ zahřmím.

„Jasně, Chazzy, klid!“ Zvedá se ze země a pokukuje po mně s nenávistí. Budu si to u něj muset vyžehlit, jinak se ze mě už nenapije, sakra! Na Chestera už se ani nepodívám, s totální motolicí a žaludkem naprosto mimo rovnováhu se dobelhám do svého pokoje, kde tak jak jsem, padnu do postele a modlím se, abych se další den probudila.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 18. kapitola: