OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 30. kapitola

25.07.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1154×

30. kapitola - „Chci se stát upírem.“

Diana:

Vůbec netuším, jak dlouho tam takhle klečím a očima zírám do obzoru, který se zbarvuje do ruda. Tělo mi mravenčí v neúspěšné snaze si zachovat svou barvu a žaludek se mi obrací v náhlé nevolnosti. Jsem natolik zmatená, že nějak nedokážu vnímat, co se vlastně děje. Jsem natolik zasažená tím ochromením a strachem, že vyjeknu, až když mě někdo popadne, přimáčkne ke zdi a zakousne se mi bez nějakých cavyků do hrdla.

„Chazzy,“ zasténám a chytím ho kolem krku, když mi jeho jed pomůže zaostřit a vnikne mi do žil jako spása, která dodává mému tělu sílu, energii i rozkoš. Uvolním se a konečně beze strachu vydechnu.

„Hned ji nech!“ zařve Dick a snaží se na zemi najít kůl, který mu Mia odhodila. Naštěstí se do něj nestačila zakousnout, ale pomlácený vážně je. Každý pohyb ho zřejmě musí bolet.

„Dicku, ne!“ vykřiknu, když ho konečně najde a zadívá se na Chaze s nenávistným pohledem.

„On mi pomáhá,“ řeknu až příliš horlivě a prsty pravé ruky vjedu Chesterovi do vlasů, zatímco levou ho hladím po zádech.

„Uzdravuje mě,“ usměju se blaze, až na mě Dick nechápavě vyvalí oči a posadí se na postel.

„On tě nějak očaroval,“ zajíkne se a modré duhovky mu protne stín naprosté nechápavosti nad mou logikou.

„Nekecej pitomosti,“ usyknu slastně a přivřu víčka, zatímco se do mě Chester zakusuje ještě hlouběji, až protáčím rozkoší panenky.

„Upíři neumí čarovat,“ ušklíbnu se se zastřenýma očima.

„Copak nevidíš, jak moc se mi to líbí?“ zamumlám radostně a snažím se ho k sobě přitisknout ještě víc, zatímco se ke mně Chaz tlačí svým chladným tělem natolik, že ztrácím dech.  Hrozně se mi líbí, když je mi tak blízko. Nemohu se ho téměř ani nabažit.

„Ale Di, on ti pije krev!“ řekne Dick takovým stylem, kterým jako by mě rovnou pasoval na blázna. Divoce gestikuluje a nechápe tuhle absurdní situaci. Ani já nikdy nepochopím, jak je možné, že se do mě skutečně zamiloval.

„Já to vím,“ prsknu pobaveně a zhluboka se nadechnu, když mnou projede natolik slastný osten, že se mi zamlží před očima.

„Je to fakt nádherný, věř mi,“ usyknu slastně, když se do mě ponoří ještě víc a hltá tak mocně, až se mi dělají mžitky před očima.

„To dělá ten náš vztah,“ snažím se mu vysvětlit, ale jazyk mám malátný, že se mi i špatně mluví.

„Ale on tě zabije,“ div si nerve vlasy.

„Právě naopak,“ zavrčím zamračeně. On vůbec nic nepochopil!

„Jeho jed mi dodává sílu. Zaceluje moje rány a přináší mi tuhle radost,“ zavzdychám a hladím ho jemně po vlasech. Lehce se ode mě odpoutá a líbá hojící se ránu.

„Děkuju,“ zašeptám a zadívám se mu s něhou v očích do tváře a láskyplně ho políbím. Zase mi zachránil život. Nebýt jeho, už bych byla snad několikrát mrtvá. I když na druhou stranu, kdyby mě sem nepřinesl, nebyla bych nikdy vystavena takovému nebezpečí a nepoznala bych, jaké to je skutečně někoho milovat a být milována.

„Ty ho miluješ,“ ozve se Dick zlomeně. Pobaveně zvednu obočí.

„A on má rád tebe,“ ušklíbne se, jako by tomu stále nechtěl uvěřit a byl mu náš vztah absolutně proti srsti. „Di, spletl jsem se,“ povzdychne si a pohladí mě pohledem.

„Budeš s ním šťastná. On se o tebe postará.“ V očích mu plane upřímnost.

„Drž už hubu,“ vyjede na něj Chester a přitáhne mě k sobě blíž.

„Raději se snaž, aby ses co nejrychleji uzdravil a vypadnul odsud!“ zavrčí výhružně. Sjedu Chaze zakaboněným pohledem a vyvleču se mu z náruče.

„Nevšímej si ho,“ syknu pobaveně směrem k Dickovi a posadím se vedle něj.

„Jenom na tebe žárlí,“ blýsknu pohledem a sebejistě se usměju.

„Měl bych u tebe šanci?“ roztáhne Dick rty do širokého krásného úsměvu a zadívá se na mě pohledem, ve kterém na chvíli utonu.

„Jasně, že měl!“ ozve se ostře Chester a zatne pěsti.

„Jinak by tě tak ochotně nezachraňovala a neobskakovala! Evidentně máš dost dlouhé vedení!“ ušklíbne se hořce a sleduje nás pohledem jako ostříž. Ještě než stačím něco vztekle odseknout, pohladí mě Dick něžně po tváři a i proti svému stavu mě přitiskne k sobě, až mi to začne vadit. Vždyť vidí, že jsem s Chazem šťastná a stejně nás bude navážet? Začíná být jako ta Mia!

„Chci jenom Chaze,“ uvedu vše na pravou míru a odstrčím ho od sebe.

„To, co k tobě cítím, nestačí na to, aby mezi námi bylo víc než přátelství.“ Postavím se a sjedu ho odměřeným pohledem.

„Měl by ses hodně rychle uzdravit a zmizet, jinak tě tu ještě někdo zabije.“ Schválně se vyhnu Chesterovu pohledu, přestože on mě napadá jako první, kdo by stál ve frontě na Dickovu smrt.

„Neodejdu,“ zúží oči a úsměv se mu z tváře neztrácí! Je tak pitomě paličatý!

„Mezi náma nikdy nic nebude!“ zařvu už skoro v nepříčetnosti, jak mě to jedno pitomé slovo vyburcovalo.

„Chci se stát upírem,“ řekne prostě, až zalapám po dechu.

„Dicku?!“ vyjeknu a čelist mi padne v naprosté nechápavosti.

„Co to sakra zase žvaní?!“ prsknu v duchu a zmateně si prohlížím toho naivního blonďatého muže s absolutně andělským výrazem. Má krásnou tvářičku, která by se vyjímala na billboardech i televizi. Ovšem oči, oči jsou ty nejkrásnější, ve kterých jsem se kdy topila. Proplouvala jeho duší a opalovala se v záři jeho bezbřehého úsměvu.

„Proč?“ zaskřípu zuby.

„Protože ti chci poskytnout tolik rozkoše, co on,“ blýskne sebevědomě bílými zuby, až se na chvíli zatvářím jako absolutní mrzáček bez mozku.

„Teprve pak mě budeš milovat,“ pozvedne hlavu s naprostou jistotou.

„Až pro tebe budu hojit tvé rány, dodávat ti sílu a rozkoš, pak mě budeš skutečně milovat a on už mezi námi stát nebude.“ Jeho přednes mi nedává vůbec smysl! Já přece Chaze nemám ráda jen kvůli tomu! U nás jde o hluboký cit.

„Nejdřív jsem nechápal, když jsi mi říkala, že už jsi na jiné úrovni, ale teď to poznávám. Tobě už člověk nestačí, chceš upíra, který ti poskytne tolik ochrany a rozkoše, kolik si jen budeš přát. A tím já se pro tebe stanu,“ řekne s naprostou samozřejmostí, jako by snad ani nepřemýšlel o důsledcích!

„Ty seš naprosto šílenej!“

„Myslíš si, že mi v případě Chestera jde jenom o tohle?!“ prsknu znechuceně a pěním, protože on vůbec nepřemýšlí!

„Řekněme, že tě to u něj drží mnohem více, než jsem si myslel. Ta láska není tak silná,“ zavrtí hlavou, jako by snad věděl, jak moc Chaze miluju!

„Jde jen o to, co umí,“ ušklíbne se nadřazeně.

„Ta láska je tak silná, že si to ani nedokážeš představit!“ zařvu tak běsnivě, až mě rozbolí v krku a vrhnu se na něj. Je mi jedno, že je pochroumaný. Mlátím do něj pěstmi hlava nehlava, než mě od něj Chaz odtáhne a chytí ho za krk a přimáčkne tvrdě ke zdi.

„Už toho mám dost!“ zavrčí s notnou dávkou rozhořčení.

„Ten, kdo diktuje podmínky, jsem já! A taky to tak zůstane!“ zúží oči. Stojím vedle něj a ruce mám překřížené na hrudi, zatímco na něj naštvaně shlížím a prskám.

„Jestli se ti to nelíbí, udělám s tebou krátký proces a jednou provždy tě sprovodím ze světa tak bolestně, že mě o smrt budeš prosit! A nezastaví mě ani ona!“ pohledem sjede na mě, až se královsky usměju. Nechávám ho, aby Dicka potrestal, protože mi skutečně hnul žlučí! Vztek se mnou mává natolik, až mám mžitky před očima a náhle cítím ten známý pocit slabosti.

„Chazzy,“ zašeptám, zatímco mi do očí proniká náhlá a nepříjemná tma.

*

Probere mě až chlad a ledové doteky na tvářích. Zoufale vydechnu a bojuju se slabostí a nevolností celého těla. Zdá se, že ležím na studené kamenné dlažbě, která jen umocňuje pocit probuzení. Kupodivu mě nebolí hlava, takže mě Chester stihnul zachytit. Když zmateně otevřu oči, uvidím nad sebou své dva blonďáčky. Jeden krásnější než druhý. Zatímco jeden je naprostý anděl, div mu kolem hlavy nezáří svatozář, tak ten druhý je opředený nebezpečím a svádí každým svým temným pohledem.

„Co se stalo?“ řeknu zmoženě a schoulím se do Chazovy náruče, zatímco mě častuje doteky, jako by se snažil vypídit sebemenší poškození mého těla.

„Znovu jsi omdlela,“ zakaboní se starostlivě a pomůže mi na nohy.

„Co je?“ ošiju se, když na mě dál shlíží přemýšlivým a ustaraným pohledem.

„Nic, já jen, že to není normální,“ svraští obočí a dále mě sleduje jako bych byla z jiné planety.

„Čím to asi bude?!“ sykne stejně ustaraně Dick a probodne ho hněvivým pohledem.

„Tím to není,“ prsknu a přidržuju se svého upíra.

„Půjdu se najíst a odpočinout si. Doprovodíš mě?“ Zvednu k němu hlavu

*

„Nemám ti pro ten test zaletět sám?“ zeptá se otravně, když mi v kuchyni připravuje jídlo.

„Sice jsem to nikdy nekupoval, ale věřím, že s tím nebude problém,“ blýskne v komickém úsměvu špičáky, ale já na něm vidím i tu počínající nejistotu. Položí přede mě talíř s tousty, do kterých se ihned hladově pustím.

„Není potřeba,“ zamumlám s plnou pusou a soukám do sebe jeden toust za druhým. Sním jich všech pět a ještě otevřu ledničku a dám si jogurt, litr mléka a sušenku, ovšem stále nejsem plně spokojená a ta neuvěřitelná chuť mě stále sžírá.

Chester:

Sleduju, jak spořádá už třetí sušenku, ale pořád se nezdá být úplně spokojená. Začne se rozhlížet kolem a nakonec strčí hlavu zase do ledničky.

„Nemáme nějaký maso?" zajímá se. Její otázka mě překvapí.

„Maso? Nikdy jsi ho nejedla,“ zúžím udiveně oči.

„Já vím,“ broukne a vytáhne cosi, co vypadá jako vepřové kotlety.

„Jen mám na něj teď děsnou chuť,“ ušklíbne se s pokrčením ramen, zatímco se olizuje nad sáčkem, který dává rozmrazovat do horké vody. S netrpělivým povzdychnutím se mi posadí do klína a jemně mě líbá na tváře.

„Co se tak tváříš?“ ušklíbne se na mě.

„Prostě když mám hlad, tak se najím. Snad ti nebude vadit, když přiberu pár kilo,“ načepýří se.

„Přece nebudu držet dietu,“ prskne, zatímco si ji zamyšleně prohlížím. Nikdy toho moc nesnědla. Spíš byla jako kost a kůže a talíři se vyhýbala obloukem. Skoro bych řekl, že byla živa jen na mém jedu a nyní? Zatvrzelá vegetariánka a nemůže se dočkat, až se zakousne do masa!

„A čím to, že ses tak náhle rozhodla?“ zvednu obočí.

„Nikdy jsi téměř nic nechtěla a teď nevíš, co bys snědla dřív,“ zkoumavě ji lustruju pohledem, jako bych čekal, kdy ta bublina tajemství praskne. Visí ve vzduchu už moc dlouho na to, aby se dala ignorovat.

„Jestli ti to teda tak vadí, tak můžu klidně přestat jíst úplně!“ prskne znechuceně.

„Nevím, proč bych jako jediná měla v tomhle baráku trpět hladem!“ zajiskří očima a znovu se jde podívat do ledničky.

„Zřejmě je to tím, že tu jsi jediná, která nemá ráda krev,“ ušklíbnu se, ale Di se na mě zadívá tak pochybovačným pohledem, až mě to na chvíli vykolejí. Pak zas náhle schová hlavu do ledničky.

„Di, já přece nechci, abys hladověla. Jez si, cokoliv chceš, já jen…“ Zarazím se.

„Co jen?!“ prskne znechuceně.

„Pořád ti něco vadí!“ rozbrečí se a já užasle pozoruji, jak si rozmazává slzy po tvářích.

„Když jsem tak hrozná, tak proč se se mnou furt zahazuješ?!“ Chytí si hlavu do dlaní. Když ji chci obejmout, vytrhne se mi. „Nesahej na mě!“ vyjekne a odtáhne se ode mě.

„Běž si za Miou a svým dítětem!“ štěkne vztekle a z kuchyně mi uteče. Stojím jako opařený a dívám se na místo, kde se naposledy mihla a nějak mi ty její náhlé výpady a výbušné reakce začínají mírně zvedat krevní tlak.

*

„Ahoj miláčku!“ sykne radostně Mia, když vejdu do jejího pokoje. Hned se ke mně přivine a začne mě líbat na krku.

„Copak?“ zasténá svůdně, když mi přitiskne dlaň k rozkroku.

„Neměli jste to předem vymyšlené špatně,“ řeknu jako by nic, až se na mě nechápavě zadívá.

„Ale Dex je hlupák a pro krev udělá první poslední, takže se nakonec prozradil,“ hraju předem připravenou hru a čekám, zda se chytí.

„Ten zmetek!“ zakleje a vyvlíkne se z mého objetí. Otočí se ke mně zády a zatíná pěsti, jako by se snažila ukočírovat svůj vztek. Když se obrátí zpět ke mně, zračí se jí ve tváři smutek a zoufalství.

„Dexter to dítě nechce!“ rozbrečí se přede mnou.

„Copak ho nemůžeš vzít za svý?“ pozvedne zoufale obočí a nutí mě dívat se do těch jejích zelených prokletých očí.

„Víš, jak bude chudinka vyrůstat? Bez tatínka?“ Pohladí si břicho a snaží se mě obměkčit.

„Ty potvoro,“ zavrčím znechuceně. Tušil jsem, že jde o nějakou hru. A můj odhad byl správný!

„Nesnaž se tu na mě zapůsobit mateřskými pudy, které stejně nemáš!“ syknu vztekle a chytím ji pod krkem.

„Ať se Dex postará o to, co si udělal,“ řeknu tvrdě a pustím ji. Chci odejít, když mě chytí za ruku a škubne se mnou.

„Přece mě v tom nemůžeš nechat! I kdyby nic víc, tak seš můj bráška!“ Chytí mě kolem krku a políbí, až ji od sebe musím odstrčit.

„Ty na mě nachystáš takový podraz a já ti mám pomáhat?!“ zavrčím zle.

„Sežeň si jiné bydlení, protože já už tě tady nechci!“ syknu zlověstně a drápy jí přejedu po krku, až sebou trhne.

„Nemůžeš mě vyhodit!“ vyjekne rozčileně, zatímco zatíná pěsti a snaží se, aby jí z očí nepadaly slzy. Díky hormonům je snadno ovlivnitelná, ale já nemám důvod, proč bych na ni měl brát ohledy.

„Ale můžu,“ ušklíbnu se sebejistě.

„Jestli mě vyhodíš, tak nikdy nebudeš moct nechat to svoje ochočený zvířátko o samotě, protože jakmile zůstane sama, tak přijdu já a zabiju ji!“ sykne nenávistně. Ze rtů jí zášť téměř odkapává a v očích má krvelačný pohled, že se neudržím. Rysy mi ztvrdnou a znovu ji chytím pod krkem, tentokrát ještě tvrději.

„Tohle už začínáš přehánět,“ zaskřípu zuby.

„Jestli se jí jen dotkneš, tak zapomenu, že jsi má sestra. Zapomenu na to, že jsem tvůj stvořitel a zničím tě!“ zavrčím natolik zle, až se rozechvěje.  Nikdy neměla možnost poznat mou nejhorší stránku, když jsem byl s Oskarem. Teď jsem jí trochu ze sebe ukázal a evidentně se jí to nelíbí, za to mě se to líbí moc!

„Dobře,“ usykne plačtivě. Po menším zaváhání ji přestanu svírat a pustím ji. „Chestere,“ zvedne ke mně oči.

„Beztak ani jedno z dětí nebude tvoje,“ zabodne se mi do tváře s takovou přemírou znalosti, až zůstanu přistiženě zírat.

„Copak ti Dianka neřekla, že je s tím mým obědem těhotná?“ zašeptá medově a omotá kolem mě ruce.

„V agónii největší mi to ten modrookej blbeček vyslepičil,“ ďábelsky se rozesměje, až se mi ten smích zaryje do hrudi jako její ostré drápy.

„To sis teď vymyslela!“ syknu nejistě.

„Di není…“ Ani to nedopovím, protože Di s největší pravděpodobností je těhotná! Všechno by na to odpovídalo a ona to musí vědět také!

„Ale proč by ti o tom tedy neřekla?“ ozve se mi v hlavě známý hlas.

„Jedině, že by Mia mluvila pravdu.“

„Ne! To by mi neudělala!“ protestuju a neklidně těkám očima po vysmáté Mie.

„Už ti to dochází, viď? Proto je do něj tak zamilovaná,“ povzdychne si hraně.

„Vlastně,“ uhne pohledem, jako by ji týralo, jak moc mi tímhle vším ubližuje! „S tebou je podle všeho jen proto, abys ji hojil,“ pokrčí rameny a zasáhne mé citlivé místo.

„Pochlubila se mu, že prej našla způsob, jak dokonale tě v těch citech obelstít. Šikovná holčička, viď?“ zadívá se mi zkroušeně do očí. V hrudi mě opět bodne. To není možné! Není možné, aby to všechno byla jenom přetvářka, aby to všechno bylo… falešné.

„Snad sis nemyslel, že tě opravdu miluje a to dítě čeká s tebou,“ odfrkne Mia, jako bych byl chorý.

„Vždyť jsi upír a ona kořist,“ zvedne obočí.

„Týral jsi ji, mučil ji svým hladem i doteky. Jsi prakticky její věznitel, tak jak by tě mohla milovat?“ položí mi otázku, kterou jsem se na začátku své “lásky“ k ní zabýval také.

„Lžeš!“ syknu bolestně, ale lhal bych sám, kdybych tvrdil, že mě nezmátla.

*

Vrhnu k Dickovi do pokoje jako noční běs a proberu ho ze spánku. V rukou třímá kůl, ale ten jedním vzteklým pohybem vyhodím oknem ven.

„Ty parchante!“ chytím ho pod krkem a vytáhnu z vyhřáté postele.

„Je to pravda?!“ zařvu na něj v naprostém vzteku.

„Co?“ zasípe nechápavě a vyvalí na mě oči.

„Tak ty nevíš?“ zavrčím znovu a znechuceně se dívám do té jeho svaté tváře, kterou bych mu nejraději rozmlátil.

„Tak já ti osvěžím paměť! Můžeš mi vysvětlit, proč všude roznášíš drby o tom, že s tebou Di čeká dítě?!“ zařvu běsnivě.

„Co je mezi mnou a Di, tak do toho ti nic není,“ blahosklonně, naprosto vítězně, se ušklíbne a mě na chvíli padne čelist. Vzpamatuju se a dám mu takovou pěstí, že mi padne k nohám s výkřikem bolesti.

„Jestli jí něco uděláš, tak tě zabiju,“ sykne komicky, zatímco ho znovu chytím a vytáhnu na nohy.

„To těžko,“ zavrčím pln hněvu a bolesti.

„Protože dřív zabiju já tebe!“ Znovu ho udeřím a tentokrát ještě silněji, až vyjekne a z nosu mu vytryskne krev.

„Rozluč se se životem, protože tentokrát ti nikdo na pomoc nepřispěchá!“ zasyčím mu do obličeje a stisknu ho tak silně, že mu nedovolím se ani nadechnout. Chvíli ho mučím a dívám se, jak protáčí panenky a marně lapá po dechu.

Pokojem se mihlo světlo, jak kolem projel zahraniční vůz. Oskar se skryl v temnotě a já se přitiskl ke stěně, až jsem nebyl téměř ani vidět a dál ho držel, jako bych se netěšil na nic jiného, než na jeho zbytečnou smrt.

„Nech ho nadechnout,“ položil mi dlaň na rameno a jemně mě od něj odtáhl.

„Svou kořist musíš oslavovat. Dávat jí život zas a znovu. Hrát si tak, jak by nikdo jiný nemohl,“ zadíval se mi vědoucně do tváře a usmál se.

„Život je naprostý unikát. Každý, který ukončíš, si musíš dostatečně užít,“ usykl a pomohl mladíkovi na nohy. Mohlo mu být tak dvacet, možná méně a já se nemohl dočkat, až mi Oskar ukáže, co všechno jako upír smím a musím. Byla to má první noc a já byl v mučení nezkušený, nemohl jsem se netrpělivostí ani zhluboka nadechnout, když mi dovolil k němu opět přistoupit a zarýt se mu drápy hluboko do pokožky.

„Chazzy,“ probere mě Diin hlas. Ta myšlenka byla opravdu silná. Celou dobu jsem ji potlačoval a nakonec se vynoří v ten nejméně vhodný čas! Zúžím nenávistně oči a zakousnu se mu do krku tak hrubě a brutálně, až sebou Dick zazmítá a z hrudi se mu ozve bolestné zachrčení.

„Dost!“ křikne panicky a pověsí se mi na záda, jako by snad měla sílu mě od něj odervat. Ještě zákeřněji se do jeho krku pohroužím špičáky, až ucítím její bolest ve své hrudi. Zuřivě mi do zad zabuší pěstmi. Odtrhnu se od něj a chytím ji za zápěstí. Bolestivě usykne a z donucení si klekne.

„Nepleť se do toho,“ zavrčím na ni a dál svírám toho hajzla, aby se mi nemohl vysmeknout.

„Chazzy, nechej ho být!“ rozbrečí se mi u kolen a opře se o mě čelem v naprosté bezmoci.

„Proč se ho stále zastáváš?!“ vyjedu na ni. „To ti na něm skutečně tolik záleží?!“ zařvu a pustím ho. Místo toho se zaměřím na ni, vyděšeně se zvedne ze země a začne přede mnou couvat. Tak ona se mě bojí!

„Je to jen další lidskej červ. Víš, kolik takových už jsem zabil!?“ vrčím v agónii, která mi svírá hrudník. Sice její pocity už tolik necítím, protože jsou nejintenzivnější po sexu, ale stále mnou probíhají její záchvěvy, jako bychom byli propojeni.

„Řekni mi jedinej důvod, proč zrovna jeho bych měl ušetřit!“ naléhám na ni. V návalu zoufalství a beznaděje mluví většinou všichni pravdu. Dívám se na ni a děsím se chvíle, kdy mě opět srazí na kolena, protože ona jediná má tu moc.

„Mám ho ráda,“ schoulí se do rohu pokoje a mačká si krk, ze kterého jí opět stéká krev. „Nechci, aby umřel a mohl by to být kdokoliv! Nedovolila bych ti zabít žádnýho člověka, kdyby to bylo v mojí moci!“ Hlas má rozechvělý zoufalstvím a bezmocí.

„Je to vražda! Nač potřebuješ zabíjet, když máš mě?“ zadívá se mi do tváře se štěněčím výrazem. Zabodnu se jí pohledem do popelavých očí. Do těch tůní, ve kterých jsem se tolikrát topil, a které mě tolikrát dostaly na vrchol a vzápětí srazily až na dno. Duhovky, které mě tolikrát ošálily a snaží se o to i teď!

„Proč to nepřiznáš?“ dívám se na ni vyčítavým pohledem. „Proč mi už konečně neřekneš pravdu?“ hrudník se mi bolestivě svírá a já bych nejraději tloukl hlavou o zeď.

„Já vím, že jsi těhotná,“ procedím suše skrz zuby. Okamžitě v úleku zalapá po dechu a skryje se přede mnou ještě víc.

„Nechtěla jsem ti to říkat, měl jsi toho teď moc,“ zalyká se plačtivě.

„Takže ti to vadí?“ obrátí ke mně plaše své ubrečené oči.

„Jak jsi šlechetná, že na mě tak myslíš,“ zaironizuju, aniž bych reagoval na její otázku. Tak ona mi bude ještě do očí lhát! Přistoupím k ní s bolestí v očích.

„Jenže já taky vím, že to dítě není moje,“ syknu, když se nad ní skloním. Ihned sebou cukne a nechápavě na mě hledí. Ve tváři se jí zračí naprosté ohromení, které mi cupuje mozek na padrť. Proč mi to udělala?! Snažil jsem se jí dát první poslední a milovat ji, jak to jako upír nejlépe dokážu!

„Ale ono je tvoje,“ zablekotá nechápavě.

„Vždyť to víš,“ dívá se na mě, jako by má poslední slova nedokázala správně rozluštit a nedávaly jí smysl.

„Já s nikým jiným,“ polkne a zatváří se ustrašeně. Pozoruju, jak se jí otevírají rány na obličeji. Tvář se jí v psychickém rozpoložení barví do ruda a já už s ní nedokážu ani soucítit. Může si za to všechno sama.

„Byla jsem jen s tebou. Já tě miluju,“ zalapá po dechu a snaží se mě znovu svést a obelstít! Zoufale ke mně natáhne ruce v náznaku objetí.

„Prosím, ubližuješ mi,“ pohlíží na mě tak zoufale a zlomeně, že se mi svírá celá hruď. Z očí jí bez přestání padají slzy a její duhovky jako by ztrácely svou sivou barvu.

„Vážně?“ uhnu pohledem, aby mě nelapila do svých sítí.

„Tak proč Mia tvrdí, že se jí s tím on svěřil? Že chceš být s ním a mě máš jen proto, abych tě léčil? A on to potvrzuje!“ ukážu na toho idiota a znechuceně zavrčím, protože ona ze sebe nedokáže dostat ani slovo! Jen na mě shlíží s otevřenými chvějícími se rty a jasnou bolestí, která jí sála snad z celého těla.

„To není pravda!“ zachraptí. „Prosím, věř mi!“ Chytí mě za ruku. Ten vroucí dotek zapůsobí jako kat, než se jí prudce vyškubnu.

„Důvěřuj mně, ne Mie nebo jemu! Vždyť přece cítíš mou lásku,“ zajíkne se a rozmaže si krev po celé tváři.

„Jsem celá tvoje i s tvým dítětem,“ šeptá a hruď se jí panicky svírá. Už jsem se dokonale oprostil od jejích pocitů, takže je necítím. Nemám chuť si do těla pumpovat faleš jejích emocí, které ona dokáže tak bravurně ovládat, jak mi sama už několikrát názorně předvedla.

„Nevím, co cítím,“ ušklíbnu se.

„Jestli je to láska ke mně nebo spíše k mýmu jedu.“ Protnu ji zrazeným pohledem. Znovu mi dokázala, jak dobrá je lhářka. Zoufale otevře ústa a znovu je zavře, zatímco se jí z očí sypou slzy jako diamanty.

„Lásko, prosím, zabíjíš mě,“ zašeptá naprosto zlomeným tónem a opře si hlavu o zeď. Je bledší než ta stěna, která jí poskytuje chladnou náruč.

„Tak jí přece pomoz!“ křikne na mě Dick, který se úpěnlivě drží za krk a tváří mu probíhá nepřeberné množství stresu, jako by to prožíval s námi.

„Přísahám, že jsem si to vymyslel! O dítěti jsem slyšel poprvé od tebe! Tak proboha něco dělej!“ Pro její záchranu by byl schopný si vymyslet cokoliv a já už vážně nevím, čemu věřit.

„Řekl jsem to, protože ji chci pro sebe. Ale raději, ať je s tebou, než aby byla mrtvá!“ Bere ji zoufale do náruče a ona už jen odevzdaně malátně leží a nesnaží se ani zastavit si krvácející rány.

„Polož ji na postel a vypadni,“ syknu a dívám se, jak váhá.

„Pokud chceš, aby žila, tak udělej, co říkám,“ zúžím oči a sleduju, jak pokládá její bezvládné tělo na měkkou postel. Jakmile zmizí za dveřmi, přisednu si k ní a odhrnu jí vlasy z obličeje. Už se nemůžu déle koukat, jak trpí. Uvědomuju si, že ji mám tolik rád, že mě to až bolí. S povzdechem se nahnu k jejímu krku a přisaju se ke krvi, která má chuť téměř jako každá druhá, jen jako by byla s příměsi chilli. Pálí mě na jazyku a mému žaludku nedělá zrovna dobře.

„Lhala jsi mi!“ syknu zrazeně, když se od ní odtáhnu.

„Tvoje krev už není moje šťastná! Tobě na mě vážně nezáleží,“ ušklíbnu se.

„A bojím se, že ani nikdy nezáleželo,“ probleskne mi tváří bolest. Když ke mně natáhne ruku, ani se jí nedotknu. Jsem naprosto znechucený vším, co jsem si vyslechl, pocítil a teď i vypil. Takovou ostrou příchuť krve jsem na jazyku nikdy neměl a už ji ani nikdy znovu ochutnat nechci!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 30. kapitola: