OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 41. kapitola

05.08.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1106×

41. kapitola - „Proč on?!“

Diana

Vidím, že se mu vůbec nechce a to mně děsí o to víc! Jemně mě chytí za ruku a přímo surově se do mě zakousne, až sebou v úleku cuknu a náhle mne zaplaví naprostá vlna horkosti a rozkoše, až vyjeknu a podlomí se mi kolena.

„Chazzy,“ heknu naprosto zmateně, když mě uchopí do náruče a položí mě na postel, kde se mi tentokrát zakousne do krku, nikoliv do zápěstí.

Znovu mě ochromí ta úžasná slast, kterou vnímám s otevřenými víčky a pitomě zírám na strop. Je to, jako bych snad byla na nějaké droze. Nikdy jsem to neokusila, ale zřejmě je to podobný pocit. Tahle radost je natolik omračující, že mi slastné šípy vystřelují do celého těla.

Vnímám to úplně jinak, než když jsem byla člověkem. Je to mnohem intenzivnější! O tolik, že chvílemi zapomínám dýchat a propínám se mu vstříc. Čím více ze mě pije, tím více jsem ochromená a vzmůžu se snad jen na panické sténání.

Myšlenka, že mu stále bezmezně patřím a jsem jeho kořist, mě burcuje do neuvěřitelné extáze. Pouštím si jeho jed do žil a nechávám se jí vynášet ještě hodně dlouho, než se ode mne odtáhne. Beru to jako zradu, nikoliv vysvobození. Cítím ho v každé buňce svého těla. Dodal mi tolik energie a radosti, že bych si troufla i na maraton.

„Sakra,“ heknu a snažím se zhluboka nadechnout, zatímco se zastřenýma očima vnímám dozvuky rauše. Nemohu se z toho probrat, stále nepokrytě povzdychávám a snažím se uklidnit. Cítím, jak mi jeho jed koluje celým tělem a je mi naprosto báječně!

„Krev máš skvělou,“ ujistí mne ochraptěle, když se svalí vedle mne. Kochá se pohledem na svou kořist, až se musím drze ušklíbnout.

„A podle všeho si to teď budeš užívat ještě víc než dřív,“ zašklebí se.

„Zapomněl jsem ti říct, že jako upír máš vnímání citlivější a všechno je proto intenzivnější,“ zazubí se na mě a spokojeně se protáhne.

„Tohle mě zabije,“ odfrknu a snažím se sžít s tím blaženým pocitem, kdy necítím absolutně žádnou bolístku a je mi fakt fajn.

„Takže jsem pořád ještě člověk,“ přitulím se k němu.

„Malej je furt stejnej?“ obrátím k němu své oči a zabodnu se mu do tmavých duhovek, které vypadají náhle tak střízlivě a zahloubaně.

„On je v pořádku. Stále stejný krvelačný upírek jako doteď,“ ušklíbne se vědoucně.

„Kdyby se měnil, projevovalo by se to i na tobě,“ polkne a donutí mne zadívat se mu do očí. Chvíli mne propichuje pohledem a ztrácí se v mých duhovkách, než uhnu.

„Ale neprojevuje,“ uhádnu a zvážním.

„Mám strach z Dexe,“ řeknu upřímně. Je pro mě těžké přiznat si slabosti, jako je strach a bolest. Dávat najevo takové pocity je tak ubohé, protože jsem vždycky musela být na oko velmi drsná, abych přežila ve světě šelem, kde se o mně nikdo nezajímal. Kdybych padla na ulici a potřebovala pomoct, má pěstounská rodina by mne s radostí překročila a počítala, kolik za mne ušetří, když už nebudu parazitem na jejich peněžence.

Stojím ve dveřích obývacího pokoje a opírám se o tmavě hnědý rám, zatímco shlížím na svou “rodinu“, která se posadila okolo stolu a hraje monopoly. V hrudi mi klíčí zoufalství, beznaděj a vztek, protože já nejsem vítaná.

„Chceš něco?“ broukne na mě “otec“ a protne mě takovým pohledem, až naprázdno polknu. Jasně mi dal najevo, že k nim bych se nemohla přidat, protože jsem k nim nikdy nepatřila a patřit nebudu. Možná, kdyby se jim rok po mé adopci nepodařilo počít své vlastní dítě, byla bych vítaná.

„Ne, jenom..“ zahučím a skryju svou bolest za masku vzteku. Své ponížení proměním v drzost a uštěpačným pohledem si prohlédnu své mladší “sourozence“. Můj nevlastní bratr je mladší o šest let. Má blonďaté vlasy a milý úsměv. Z očí mu přímo září štěstí a láska, která vymizí, jakmile se zadívá na mě, na nevítaného hosta a nezvaného cizince.

„Chceš peníze?“ povzdychne si “otec“ a vydoluje z peněženky několik bankovek. Topornými kroky dojdu až k nim a vyhnu se ignoraci, která čiší z nevlastní sestry, která je o dva roky mladší. Dokonale mě umí vynechat ze svého života a dělat, že neexistuji.. Také si často přeju, abych neexistovala.

„Tři litry?“ zahučím znovu posměšně a snažím se potlačit slzy, které mi to pitomé gesto nahnalo do očí. Jen si povzdychne a vydoluje z peněženky další peníze. Nechtěla jsem je! Myslela jsem to jinak! Chci něco namítnout, ale všimnu si, že už mě nikdo neposlouchá. Na stole leží nechutné, bolestné a "k zblití" peníze, které bez řečí seberu a strčím do kapsy. Bez povšimnutí, jako bych s nimi nikdy nebyla, se vytratím z domu.

„Dextera se bát nemusíš. Hraje si na drsňáka, ale jinak je to chcípáček,“ ušklíbne se.

„Kdybys viděla, jak se choval, když..“ zmlkne a zachmuří se.

„Prostě se strašně bojí Mii,“ řekne přemýšlivě a přitáhne mě do své náruče, jako by se bál, že snad jeho drahá sestra přilétne a zabije mne.

„Když jsem tu já a Dick, tak nemusíš mít žádné obavy. Nebo snad máš i tak?“ zvedne obočí a zachytí můj váhavý pohled.

„Jdu se podívat za Desire,“ houknu a odtáhnu se od něj. Náhle se necítím vůbec bezpečně! Jakou mám naději, že Dexter těmi svými protivnými názory nezblbne Dicka i Chazze a oni mne pak spolu nesrazí ke dnu a nezabíjí mě i mé dítě?!

*

S hlubokým nádechem stisknu kliku od sestřina pokoje a bez klepání vejdu. Sedí na posteli a mačká se k Dickovi, který ji utěšuje. Zřejmě jsem porušila romantickou chvilku, ale co. Budou jiné pěkné okamžiky.

„Ahoj Desire,“ ušklíbnu se a probodnu je zvráceným pohledem. Ihned se chytí Dicka kolem krku a přitáhne se k němu ještě těsněji!

„Ona se mne bojí!“ vytane mi v mysli, až těžce polknu a váhavými kroky dojdu ke křeslu, kde se váhavě posadím.

„Neublížím ti,“ řeknu tiše a zabodnu se jí do očí, které jsou stále tak protivně plaché a ustrašené.

„Nejsem ani upír!“ zahučím mdle a probodnu Dicka prosebným pohledem. Hladí ji po vlasech a dává jí polibky na čelo. Zřejmě se spřátelili více, než by se dalo očekávat.

„Des, vždyť jsem furt tvoje dvojče,“ zavrčím nepříjemně a snažím se ze sebe setřást ten bezútěšný pocit.

„Chester mi pil krev. Jsem to pořád já! Sám ti to dosvědčí,“ zamračím se, když se jí ve tváří začne zračit nedůvěra. Její instinkty jsou přece naprosto špatné! Nebojí se upírů, ale bojí se vlastní krve! Děsí se mě!

„On tě chtěl proměnit?“ ozve se tiše a já v duchu proklínám tu její náturu “šedé myšky“, která mi leze na nervy. Připomíná mi mě a to mě bolí.

„To ne,“ přiznám nerada.

„Byl to spíš takovej omyl. Nějak jsme se nechali strhnout v zápalu vášně,“ zamumlám a uhnu pohledem, protože se Dick nehorázně šklebí. Desire se od něj ihned začne odtahovat a já nechápavě zvednu obočí, když si náhle udržuje odstup od nás obou.

„Co se děje, Des?“ řekne Dick příjemným hlasem a natáhne k ní ruce, aby ji k sobě znovu připoutal, ale ona nechce.

„Já…nechci být upír,“ polkne a zavrtí hlavou. Šedé oči jsou plné obav a pitomé přemýšlivosti. Nejedná unáhleně a v afektu jako já, ona prostě “myslí“!

„Ale já ho z tebe přece neudělám,“ usměje se na ni něžně.

„Nejsem takový amatér jako tady Chester,“ zašklebí se. Jemně ho kopnu do kotníku a zamračím se na něj, až se znovu uchechtne a já vycením zuby v drzém úsměvu.

„Ne! Já chci být sama. Jděte pryč,“ uzavře se mé dvojče do sebe. Dick ke mně vyšle prosebný pohled. Povzdychnu si:

„Ale no tak, Desire, neboj se!“ usměju se, ale tím si nepomohu, protože mi z úst čouhají výhružné špičáky.

„To by Dick nejdřív musel pít tvoji krev a pak hned potom ty tu jeho. Ale ty ji nepiješ, ne?“ zvednu pobaveně obočí, protože vím, že ona tu rudou tekutinu nemůže ani vidět, natož cítit.

„Takže, když z tebe Dick bude pít, nemusíš mít obavy,“ mávnu rukou a považuji téma za uzavřené. Zbožňuji, když Chester hltá mou životadárnou tekutinu. Je to nejlepší způsob, jak mu dokázat svou náklonnost a ještě si užít jeho lásky.

„Nechci, aby ze mě pil!“ ozve se natolik ostře, až se po ní nechápavě podívám.

„Cože?“ povytáhnu obočí. Vážně to řekla? Pro mě je to tak nepochopitelné. Už nikdy bych bez sání krve nechtěla být. Stalo se to nádhernou součástí mého života a já jsem tomu ráda.

„Je to bolestivé a hnusné,“ ozve se tlumeně a pohlédne na mě s notnou dávkou lidskosti, až mě zamrazí. Jistě, pro naši psychiku je to nesmírně odpudivé, ale já.. Já už jsem se změnila.

„Hnusný?“ polknu naprázdno.

„No, jasně,“ broukne tiše.

„Taky jsem si u toho zažívala bolest. Věř mi, že vím, jak hnusný a bolestivý to je, ale.. Je to i krásný přece,“ snažím se ji dostat na správnou stranu.

„Fakt je to moc fajn,“ povzdychnu si se slastně zavřenými víčky. Stále mi tělem probíhá Chazzyho jed. Cítím ho jako zázračný lék na bolesti a trauma.

„Když se do něj zabouchneš a dáš mu šťastnou krev, tak on tě přece taky bude mít rád a na oplátku ti bude poskytovat radost... Pak už tě to bolet nebude,“ zavrtím hlavou. Tady sakra není, co řešit. Je to dané. Je ve světě upírů! Musí vědět, že to tak prostě chodí! Za všechno se vždy platí! Proto jsem nechtěla, aby tu zůstávala! Je příliš křehká, než aby to zvládla.

„Di má pravdu,“ snaží se Dick a probodává ji pronikavě modrýma očima. Téměř díky ní září, ale já nemám potřebu žárlit. Stejně bude můj kamarád, ať už bude s ní nebo nebude.

„Jen si vzpomeň, když z tebe pil Chester. Tak to tě přeci nebolelo, ne?“ řekne a mně se nepříjemně sevře žaludek. Tak tohle vážně zmiňovat nemusel. Na tváři se mi objeví nepopíratelná kyselost, protože byť jen zmínka mi vadí.

„Tedy, chtěl jsem říct, když tě uzdravoval,“ dodá rychle a probodne mne omluvným pohledem, ale já se jen netečně křením a vztek mi sálá z očí.

„Kdybys nebyl takový pako, tak by si ji dokázal uzdravit sám!“ řeknu tvrdě a zatnu pěsti, protože mi fakt nepomohlo připomínat si, že z ní Chester pil.

„Desire, od nikoho se nenechej nutit k věcem, který nechceš!“ zavrčím a probodávám Dicka očima.

„A jestli tě Dick bude furt obtěžovat, tak tady taky nemusí bejt!“ vycením na něj naštvaně špičáky.

„Já ji neobtěžuju!“ zamračí se na mě. Zřejmě jsem ho ponížila, ale to už holt není můj problém. Já jsem taková, ať si zvyká a neštve mě.

„Chápu, že na ni žárlíš, ale nemusíš si to vybíjet na mně. Já jí nic, co by sama nechtěla, nedělám!“ ozve se příkře, až zalapám po dechu. Zasadil mi pěkný políček.

„Sklapni, Dicku!“ zavrčím naštvaně a nepříjemně se ošiju.

„Furt si léčíš zlomený sebevědomí, protože jsem ti v posteli řekla Chazzyho jménem! Kdyby ses z toho dostal, už dávno by si mohl Desire léčit sám a dopřávat jí to, co jí dopřává Chester!“ zahučím vztekle.

Stáhne se do sebe a probodává mne nevrlým modrým pohledem, protože jsem ho zasáhla na citlivém místě. Zdá se, že ho to stále bolí a přenáší se přesto opravdu těžko. Upíří ego je tak lehce pošlapatelné.

„Ty jsi spala s Dickem?“ ozve se zachmuřeně mé dvojče, zatímco se s Dickem mlčky probodáváme pohledy a “hádáme se beze slov“.

„Tak ti moc děkuji, Di!“ ušklíbne se Dick a postaví se.

„Sakra!“ prsknu v duchu a přemýšlím, jak to vysvětlit.

„To ne, já jsem s ním nespala,“ ošiju se zbědovaně.

„To byl jenom takovej malej úlet jako pomsta Chesterovi,“ brouknu a očima brouzdám po místnosti, protože bych nevydržela její přímý pohled. S Dickem jsem vážně nespala... Vzpomínky mne zanesou zpátky do jeho postele.

„Dicku, tohle já nechci,“ ohradím se ostře, když mě hodí do peřin a nalehne na mě, div nezasténám. Líbá mě tak dráždivě, že mi to dělá v těle naprostý chaos a rozkoš. Je to jako ponořit se do ledové vody. Divoce mu oplácím ty chladné rozkošeplné polibky a roztouženě mu sténám do rtů.

„Vždyť jsi přece bejval úplně jinej!“ zalapám po dechu a nestačím se divit, jak moc mě zmáhá chtíč! Před očima mám jakousi slastnou mlhu, když mě hladí přes oblečení po celém těle. Nevynechá ani místečko a já mám z toho po chvíli kůži celou rozbolavělou slastí.

„Proč už nejsi takovej něžnej?“ vzdychnu zoufale, když mě kousne do krku. Prohnu se mu vstříc a s jeho prvním douškem mé krve a jeho jedu v mých žilách ztrácím poslední soudnost a propadám se do naprosté extáze.

Je to jako výbuch! Naprosto intenzivní a nádherný pocit, který mě dostává do nebe. Když se proti mně začne pohybovat tak, jako bychom byli nazí a on se do mě nořil, pocítím v rozkroku známé trnutí a stoupající slast.

„Protože tohle se ti přece líbí víc, nemám pravdu?“ zavrčí mi roztouženě do ucha a opět ze mě začne pít, čímž mi do těla naláduje další blaženost. Jeho jed je jako tekutá rozkoš. Díky němu pluji na vlnách euforie a zalykám se, když si se mnou dělá, co chce. Mé steny jsou čím dál víc hlasitější a procítěnější.

Hladí mě ledovými dlaněmi po celém těle a já i přes oblečení cítím ten chlad, který se mi panicky zabodává do páteře. Chtíč se tím jen zvyšuje a já se nevzmůžu ani na to, abych mu jeho péči oplatila. Natolik jsem omráčena jeho choulostivým konáním.

Celá se třesu a vzdychám již téměř nepřetržitě. Je tak zřejmé, jak moc se mu líbí pocit, že nyní je to on, kdo mi dokáže dopřát tak krásnou rozkoš. Nejspíš se mu mé povzdechy zdají jako rajská hudba, ale když se blížím do finiše, vidím před sebou svého Chestera, nikoliv Dicka.

„Chazzy!“ zašeptám, když mě proti mé vůli pohltí dokonalá slast. Dickovu tvář zkroutí bolest a zrada. Jeho oči, ta modrá obloha, jsou náhle zatažené, plné mračen a chmurných myšlenek, jako by mu snad bylo do pláče. Lesknou se v naprostém ponížení a zoufalství, které jsem z něj dokázala vydolovat.

„Proč on?!“ zasténá bolestně můj padlý anděl a oči mu v pokoření vyhasnou.

Proberu se ze vzpomínky, která je pro mě stejně choulostivá a matně bolestná jako pro Dicka. Stále se tváří, jako bych mu do srdce bodla kůl a polámala mu křídla. Zhluboka se nadechnu, abych se probudila z těch pocitů a dokázala v sobě vyrojit ty falešné emoce, kterými žiju.

„Byly jsme oba oblečený!“ dodávám a dívám se, jak si nás Desire zkoumavě prohlíží.

Dick

Tak tohle mne snad zabolí ještě víc! S nepříjemným trnutím se snažím strávit její slova, zatímco si dám ruce křížem, abych působil vyrovnaně. Ovšem Di to na mě vždycky pozná. Ví, co mne týrá a přesto, nebo snad právě proto, mi ta muka způsobuje.

„Úlet. Pomsta!“ zní mi stále v uších a já se snažím to v sobě udupat. Jistě, věděl jsem to, ale potvrzení z jejích úst mi na sebevědomí nepřidalo.

„To stačí,“ řeknu tiše, ale důrazně.

„Nemám náladu tohle poslouchat,“ probodnu jí všeříkajícím pohledem, až se jí v očích objeví mírná kajícnost a lítost.

„Tohle sis vážně mohla odpustit,“ syknu a bez dalších řečí vyjdu na chodbu. Ovšem sotva stačím udělat pár kroků, ozve se vrznutí dveří a hlas:

„Dicku! Dicku!“ zavolá za mnou. Otočím se na ni a probodnu nepříjemným pohledem. Zastaví se v kroku a zadívá se na mě, jako by se mi chtěla omluvit.

„Nemusela jsi to říkat před ní! Víš, že ji mám rád,“ usyknu chladně.

„Takhle už mě k sobě nepustí! Bude si myslet, že jsem jen nějaký sobecký zmetek,“ zahučím zlostně a nějak tu slabost nemaskuji. Před Di nemusím. Cítím se s ní uvolněně a své emoce neskrývám, protože ona mě chápe, i když mi někdy ubližuje. Má takovou povahu a já i přesto ji mám moc rád.

„Já si o tobě nic takového nemyslím,“ zardí se dívenka s šedýma očima, o které jsem si doteď myslel, že je to ohnivé dvojčátko. Ale je to Desire. Jsou si tak podobné...

„Des?“ polknu a náhle nevím, co říct!

„Ona to tak nemyslela. Mrzí ji to, dokonce mne za tebou poslala,“ omluvně se usměje a jemně mě chytí za ruku.

„Také tě má ráda…jako já,“ zašeptá a tvář jí protne okouzlení. Ještě chvíli se snažím vstřebat ta hřejivá slova, zatímco se jí dívám do očí, plných šedé mlhoviny. Jsou okouzlující, ale jinak než ty Diiny. Přijde ke mně a postaví se na špičky, aby mi mohla vtisknout na rty lehký vroucí polibek. Zaskočí mě to.

Kdyby měla dvojčata ještě stejné povahy, asi by to tu bylo vážně zajímavé. Vychutnávám si Desiin krátký a stydlivý polibek. Je to spíše taková pusa, ale zahřeje mne u srdce. Náhle si uvědomím, že jsem řekl, že ji mám rád. Vyletělo to ze mě tak rychle, že jsem to nejdřív ani nezaregistroval.

„Des,“ zašeptám a obejmu ji. Skloním se k ní, abych jí políbení oplatil. Tentokrát je opravdové a snad až láskyplné. Naše dřívější polibky byly plné mé touhy po Di. Celou dobu jsem se z ní snažil udělat její ďábelské dvojče, až jsem si ani nevšiml toho, že začínám mít rád nevinnou a ostýchavou Desire.

Přitiskne se ke mně a jemně mi zasténá do rtů, když se s ní mazlím. Hladí mě po tvářích a letmými doteky se mi boří do vlasů. Začínám se v těch dotecích ztrácet. Vyzvednu ji a opřu o zeď, abych k ní měl lepší přístup. A ona se nebrání. Ba naopak mne k sobě ještě více přitahuje a objímá mne nohama kolem pasu. Když se jí do rtů ponořím ještě vášnivěji, odměnou mi je její divoce tlukoucí srdce, které mi melodicky zní v uších jako rajská hudba.

„Učí se rychle,“ pomyslím si potěšeně, když mi oplácí mé laskání. Je uvolněná a já ji tisknu na studenou zeď možná až trochu bolestivě, ale nemohu se jí nabažit. Nohy, kterými mne objímá kolem pasu, se mnou dělají divy. Fantazie mi jede na plné obrátky a já po chvíli ucítím známý tlak v kalhotách.

„Promiň,“ zachraptím, když se od ní chtě nechtě odtáhnu. Jsem bez sexu už dlouhou dobu a nějak to přestávám zvládat. Tohle by nedopadlo dobře. S úsměvem se zadívám do jejího růžolícího obličeje, zatímco na mě nechápavě hledí.

„Něco jsem...“ začne, ale pak si všimne přebytku v mých kalhotách a s červenáním uhne pohledem.

„Bylo to moc hezké,“ zamumlá a usměje se. Jemně ji pohladím po tváři a probodnu ji svádivým pohledem.

„A ještě může být, když budeš chtít,“ zavrčím jí sladce do rtů.

„Záleží to na tobě,“ otřu se jí o tvář, zatímco bojácně zavrtí hlavou.

„Nezlob se,“ odstoupí ode mne a stydlivě si hraje s prsty. Černé vlasy jí splývají po ramenou a já neodolám, abych její pramen vlasů nevzal mezi prsty a nepomazlil se.

„Potřebuji více takových chvilek, než se pustím do něčeho odvážnějšího,“ řekne plaše a jemně mě chytí za ruku.

„To nevadí,“ řeknu upřímně. Počítal jsem s tím, že nebude chtít, ale nemohl jsem si tu nabídku nechat ujít.

„Nebudu na tebe spěchat, má sladká Des,“ zašeptám jí do vlasů, zatímco ji k sobě něžně vinu, abych ji nepolekal případným chtíčem, který se mi v těle bouří. Znovu se začínáme mazlit, když nás vyruší řinčení rozbitého skla a Diin výkřik.

„Dianko!“ vykřikne v mé náruči Des a žene se ke dveřím. Ihned ji předběhnu, abych ji mohl bránit před případným nebezpečím. Ovšem pohled, který se mi naskytne, mne přibije k zemi.

„Di!“ zašeptám zoufale a ucítím, jak se mi celé nitro bolestně sevře.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 41. kapitola: