OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hra s ohněm - 56. kapitola

20.08.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 916×

56. kapitola - „Já jsem ho chtěla políbit!“

Chester

Dexův hlas mi připomene jeho poznámku o mém návratu, která mě popravdě moc nepotěšila. Jakmile tenhle vůl něco pochválí, je jasné, že dotyčný není na správné cestě. To už koneckonců zjistila i Di.

Přesto se po dlouhé době cítím dobře. Líbí se mi užívat si její blízkosti jen tak, bez zbytečných řečí a přehnaného usmiřování. Rukou zašmátrám po jejím podbřišku.

„Roste hrozně rychle." zadívám se na značně vypouklý kopeček.

„Však taky bude brzo venku,“ pokrčí rameny.

„Napadlo tě nějaký jméno, který bys mu chtěl dát?“ zajímá se, zatímco mi častuje obličej krátkými polibky.

„Já…nevím. Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Tebe něco napadlo?“ zadívám se jí do šedých očí, které jsou plné čertovských plamínků. Už je docela dobře rozeznám od těch Desiiných.

„Hlavně ne jméno po mně!“ dodám rychle s úsměvem.

„Sakra, proč ne? Máš nádherný jméno!“ rozesmutní ji moje reakce.

„Protože kupodivu netrpím takovým tím komplexem otců, kteří se cítí jako děsní kingové, když se jejich syn jmenuje stejně," ušklíbnu se.

„Proč bys to potom měla chtít ty?"

„Protože tě miluju," řekne tak bezprostředně, že mě tím v ten okamžik úplně odzbrojí.

„Chci, aby byl celý jako ty. Aby byl výplodem naší…lásky,“ zašklebí se nad tou větou. Nikdy by mě nenapadlo, že bych chtěla něco takového. Je to až moc romantické a…tak neskutečně snílkovské. Na druhou stranu bych lhal, kdybych tvrdil, že mě tím nepotěšila. Znovu je schopná mě dostat na kolena.

Jelikož netuším, co jí na tohle povědět, jen ji vděčně políbím a vyznám jí tak lásku skrze polibek. Slovně bych ji momentálně asi moc nepotěšil. Zabořím se obličejem do jejích vlasů a v ten okamžik mě poprvé zasáhne skutečná výčitka z toho, co se stalo s Chris.

„A co když to bude holčička?“ vyruší mě z přemítání.

„Nemáme žádnou jistotu, že jde o kluka,“ zašklebí se omluvně. Trochu se zarazím.

„Vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Pořád o něm mluvíme jako o klukovi, viď?“ usměju se.

„Nevidím v tom ale žádný problém, pokud ti bude podobná,“ zašeptám jí do ucha. Zasněně se rozesměje a přivine se mi do náruče, jako by se mě nemohla nabažit.

„Měla bych se jít podívat za kytkou,“ hlesne a otočí ke mně své oči. Vzduch se mi zadrhne v plicích, jak mě tím překvapí. Nejsem z toho nadšený, ale nechci jí v tom bránit, aby se nezačala zajímat o důvod, který mě k tomu vede.

Diana

„Půjdu s tebou,“ řekne, a zatímco se zvedám z postele. Souhlasím s ním. Bude to pro ni bezpečnější a já se pak nebudu muset vyrovnávat s výčitkami svědomí. Pár kroky překonám chodbu a bez klepání (Sakra, už zase!) vejdu do ložnice, která je osvícená lampičkou stojící na nočním stolku. Kytka leží v posteli a na růžovém tričku má obtisknutou panenku. Ihned se mi zježí chloupky na rukou a po páteři mi přejede protivný mráz.

Neskutečně se bojím panenek. Mám z nich naprostou hrůzu a to pitomé tričko mi tak připomnělo noční můru, která se mi dnes zdála.

Ležela jsem v růžové postýlce a vedle sebe měla tu děsivě vypadající panenku. Usmívala se, ale já věděla, že za chvíli jí budou zářit oči temně zelenou barvou a na prstech jí vyraší dlouhé nebezpečné drápy.

Toužila jsem utéct, ale když jsem zvedla hlavu, pohladila mě po vlasech chladná velká tlapa. Dívala jsem se Chesterovi do tváře a od temných očí se mu odráželo světlo lampy, zatímco se jednotlivé světelné paprsky proplétaly s jeho blonďatými rozcuchanými vlasy. Na tváři měl krvelačný výraz, takový, který jsem u něj nikdy nepostřehla. Cenil na mě špičáky a drápy mi přejížděl po tváři, jako by si užíval můj strach a bezbrannost.

Pak se obraz vystřídal a ty ledové doteky zmizely, zatímco v naprosté tmě zářily jen dvě ďábelsky zelené hvězdy a skrývaly v sobě krvelačnost a krutost.

„Dianko,“ zašeptal cizí hlas a po páteři mi přejel mráz. Prudce jsem sebou trhla a tu se náhle do vzduchu vymrštila má panenka. Vyděsila jsem se a hrdelně křičela, zatímco mě drápala po těle a způsobovala čím dál větší bolest.

Když jsem se probudila s panickým strachem a staženým hrdlem, připadala jsem si jako absolutní cvok. Nebylo to ostatně poprvé. Takové sny se mi zdají až děsivě často...

Místnost s Chrisante ležící na posteli je nasáklá pachem krve, až se mi rozhoří oči v rudé barvě a instinktivně vycením špičáky, aniž bych se do ní chtěla zakousnout! Držím se na uzdě, ale mé tělo prostě děsí. Kytka sebou trhne a vyjekne:

„Já jsem ho chtěla políbit!“ Zůstanu stát ve dveřích, jako by mě opařila horkou vodou.

„Kdybych mohla, udělala bych to znovu! Nebojím se tě! Nemůžeš mně ani jemu stále ubližovat!“ její tón hlasu je tak vyčítavý a zvonivý, až se mi z toho dělá špatně. Zatímco ona se chvěje, já jsem strnule civím na to blonďaté stvoření, které má na sobě jen to pitomé tričko a jinak je schovaná pod peřinou.

„Asi jsem v šoku,“ projede mi myslí, zatímco mi nějak nedocházejí souvislosti. Zírám na ni s maskou zoufalství a cítím, jak mi po tvářích stékají vlhké kapky slabosti.

Chester

„Chris,“ zavrčím bolestně a přemáhám nutkání chytit ji pod krkem. Má přecitlivělá část je tatam. Momentálně se to ve mně pere podobně jako v Di. Chytím ji za ruku, ale ani to nepostřehne.

„Prosím tě, pojď pryč,“ řeknu a snažím se ji dostat z mé ložnice, jenže ona stojí jako solný sloup a po tvářích jí stékají obří slzy.

„Di, prosím!“ zavrčím a snažím se jí přimět k odchodu, ale zřejmě není schopná udělat ani krok. Nezbývá mi nic jiného, než ji vzít do náruče a bez dalších řečí s ní vyjít na chodbu, jinak by se na Chrisante vrhla nejen ona, ale i já.

Když ji položím na postel, sjedu ji napjatým pohledem. Choulí se do sebe a lapá po dechu, zatímco ty krokodýlí slzy tečou dál. Už dávno uhasily plameny v jejích zorničkách, teď v nich je jen popel a kouř. Jako vyhaslá naděje.

Bez váhání jí zajedu rukou na rostoucí bříško, protože ona je stále v jakémsi transu a vůbec mě nevnímá. Náš syn na tom není o moc lépe. Podivně sebou cuká, až mě celá dlaň nepříjemně brní.

„Není ti špatně?“ hlesnu zmučeným hlasem a hladím ji, aby se uklidnila. Já bych tu Chris snad zabil!

„Proč…,“ zašeptá zoufale a zamrká očima, jako by zapomněla, že je měla celou dobu otevřené.

„Proč ses s ní líbal?“ Ani se na mě nepodívá. Dívá před sebe prázdným pohledem, jako by ani nevnímala, na co kouká.

„Já…nevím,“ řeknu popravdě, posadím se vedle ní a ve vzpomínkách si znovu přehraju polibek s Chrisante, u kterého nás Desire vyrušila. Proto je teď taková hysterická a provází nás na každém kroku. Vzteká se a já byl na jednu stranu rád, že si to Di vysvětluje mylně.

„S tím si nemusíš lámat hlavu,“ pousměju se smutně a zastrčím jí za ucho pramen světlých vlasů. Její čokoládové oči na mě stále visí a mně najednou přijdou tak strašně známé. Tak hrozně moc, že zřejmě proto udělám, co udělám.

Chytím ji za bradu a zruším mezi námi tu malou mezeru, která nás od sebe dělí. Její rty jsou horké a měkké, když jim věnuji nevtíravý polibek. Drobné poděkování za to, jak je nesobecká. Jak hezky se ke mně chová.

Zprvu se trochu zalekne, ale pak se osmělí a polibek mi vrátí. Jemně mi líbá horní i spodní ret. A když jej vsaje, nevydržím to a stáhnu ji k sobě na klín. Přitiskne se k mému chladnému tělu, až pocítím touhu a tiše usyknu pod přívalem něhy, která mi překvapivě tolik chybí.

Nechám se vyprovokovat a za chvíli ztrácím kontrolu nad tím, jak se chovám a co dělám. Hladím ji po celém těle, zatímco ji tlačím do peřin, abych z ní hladovými polibky získal, co nejvíce. Plně se mi oddává a hladí mě po zádech. Sám jí přesunu ruce do mých vlasů, jak to mám rád a kdyby nezasténala mé jméno, asi bych ani nepřestal.

Ovšem ten tón hlasu se mi zaryje hluboko do uší a probere mě. V půlce polibku se zarazím a uvědomím si, že jsem celou dobu sice chtěl tohle, ale s někým jiným.

„Promiň,“ zachraptím, když se od ní odtáhnu. Je díky mně celá prokřehlá a stejně jako já rychle oddechuje.

„Mně se to ale líbilo,“ zvedne ke mně nevinné hnědé Susaniny oči. Kousnu se do rtu. Tak proto mi přišly tak známé. Připomněly mi Sue...

„Tebe mi seslalo samo nebe,“ usměje se na mě a pohladí mě horkou dlaní po tváři.

„Ne, počkej, Chris. Ty sis to špatně vyložila,“ snažím se jí to vysvětlit, jenže když vidím ten pohled, který na mě upírá, je mi jasné, že jsem se dostal do pěkné šlamastiky. Najednou mi dojde, že kdybych chtěl, mohl bych mít šťastné krve opravdu přehršel...

„Chazzy,“ zašeptá mé jméno a dostane se mi na klín. Nenechá mě ze sebe dostat další námitky a přivine se ke mně.To teplé lidské tělo se mnou dělá divy. Když mi věnuje další polibek a sama mi zajede jazykem mezi rty, chtivě ji k sobě přitisknu tak moc, jak jen mi Di a všechny ty věci okolo schází.

„Chestere?!“ ozve se ode dveří, a když prudce otočím hlavou, spatřím dívku s dlouhými havraními vlasy, která na mě se zoufalstvím v očích zírá.

„Asi jsem jí chtěl poděkovat za to, jak mi pomohla,“ pokrčím rameny a proberu se ze zamyšlení.

„Asi jsem chtěl alespoň na chvíli cítit určitou jistotu. Nevím. Promiň, mrzí mě to,“ řeknu a myslím to vážně. Upíří část, které se na chvíli podařilo vydrápat napovrch, ta lidská zase zadupává zpátky.

„Tys nevěděl, že mi to…ublíží?“ polkne a dál se jí ve tváři zračí naprostá nechápavost a bolest.

„Promiň Di, v tu chvíli…jsem nad tím nepřemýšlel," vzdychnu.

„Tys byla jiná a já…byl zoufalý z toho, že už tě nedostanu zpátky."

„Já to chápu, také když jsem zoufalá, tak vběhnu do náruče prvnímu debilovi, kterýho mám u sebe!“ sykne sarkasticky a tváří jí prolétne upíří škleb.

„Nikomu jsem do náruče nevběhnul!“ syknu a zatnu čelist. Jsem naštvaný, ale na sebe. Jsem neskutečný vůl, kdyby nepřišla Desire, tak…nevím, jak by to dopadlo. Možná bych se s ní nevyspal, ale pokud by mi nepřipomínala, že není Di, asi bych to dotáhnul hodně daleko.

„Sakra, přesně proto jsem nechtěla, aby tady byla!“ bouchne pěstí do polštáře a z očí stečou další slzy.

„Jak ti mám věřit?“ hlesne.

„Řekni, jak ti mám věřit, když vždycky ujedeš?!“ zatne zuby a v očích se jí zračí zklamání.

„Jak to mám teď jako brát? Jak s tebou mám dál bejt? Poraď mi, laskavě, protože já to fakt nevím!“ rozhodí rukama a beznadějně zavrtí hlavou.

„Neubližuješ jenom mně! Ale vystavuješ riziku i svýho syna, a když už ani to ti nezábrání, abys byl takovej děvkař, tak vážně nevím!“ zhluboka se nadechne a začne přecházet po místnosti. Vždyť já jsem to přece neudělal, abych ublížil našemu synovi! Já v tu chvíli prostě…nepřemýšlel.

„Chci, aby ses omluvil Desire!“ řekne rezolutním hlasem, protože jí dojde, proč na mě její dvojče bylo takové.

„Des se samozřejmě omluvím. Vím, že jsem to přehnal, ale mluvil ze mě více upír,“ zadívám se na ni.

„Di, já tě přece nepodvedl. Nic jsem s ní neměl. Vím, že to není omluva, ale… Musíš se rozhodnout sama, co dál. Pochopím, když…se rozhodneš pro něco, co mi zrovna nebude dvakrát příjemné.“

„Jasně, vždyť ty taky sakra neděláš věci, který mi jsou jenom příjemný!“ vyjede na mě. Místo zoufalství v sobě živí vztek a dodává své ohnivé povaze ještě větší grády.

„Jdeme za Desire, hnedka!“ zavrčí na mě a vytáhne mě na chodbu. Neomaleně a bez ťukání vejde do pokoje své sestry, která se ihned usměje, jakmile ji uvidí. Ale když ve dveřích uvidí i mě, radost jí z tváře zmizí.

„Chci se ti omluvit,“ řeknu s mírným sebezapřením. Nejsem na tohle stavěný. Navíc…upír ve mně svůj boj ještě úplně neprohrál

„Přehnal jsem to. Neměl jsem některé věci vůbec říkat. Promiň, Des,“ dívám se jí přímo do očí. Žádné slabošské uhýbání pohledem nebo něco podobného. Když omluva, tak na úrovni.

„To je dobré,“ hlesne a pomrkává po nás.

„Už to vím,“ zavrčí Di a prudce sebou trhne, když se jí Desire dotkne.

„Myslím ten polibek,“ procedí skrze zuby nenávistně.

„Chris ještě…“ zašeptá Des a v očích se jí zračí obava.

„Zatím žije!“ vyjede na ni Di v náhlém afektu a pak se chytí za hlavu, jako by si uvědomovala své chování.

„Ani se jí nedotknu,“ řekne hrdě a zadívá se na mě. Nic na to neřeknu. Sám si s ní budu muset promluvit.

„Jen chci, abys věděla, že Dicka rozhodně nemíním stahovat na…upíří stranu,“ dodám směrem k Desire, aby si nemyslela, že to, jak jsem se choval, se stane pravidlem.

„Dick si může dělat, co chce,“ trhne Desire rameny a dál se chová, jako by byla neviditelná. Di její chování evidentně vadí, protože protáčí oči a přechází po místnosti jako šelma v kleci. Drtí dlaně v pěsti, jako by se tak mohla snadněji vypořádat s tím, co jsem udělal.

„Jdu se podívat na malýho Satana,“ vzdychne nad Desirinou reakcí a má se k odchodu.

„Já tu ještě zůstanu,“ překvapím je obě.

„Copak? Bojíš se, že něco vyvedu?“ zvednu obočí, když spatřím její pohled. S tou nedůvěrou to trochu přehání.

„Do hajzlu, je to tvoje sestra,“ ušklíbnu se, ale ona mi to okamžitě vrátí.

„A že ti to dřív nevadilo,“ prskne a připomene mi tak drobné přešlapy, které jsem s Des měl. Když se za ní zavřou dveře, zadívám se zachmuřeným pohledem na její dvojče.

„Des,“ oslovím ji.

„Tobě je jedno, jak se Dick chová?“ pozvednu zamyšleně obočí, zatímco ji protínám pohledem.

„Neříkám, že se chová špatně…myslím to jinak. Tobě by nevadilo, kdyby se z něj stal prvoplánový upír? Ty bys proti tomu nebojovala?“

„Já jsem jiná, než Di,“ připomene mi příkře.

„Je se mnou snadnější vyjít a jsem schopná se změnám lépe přizpůsobovat. Kdyby chtěl být Dick takový, nebránila bych mu. Chci, aby byl šťastný,“ řekne naivně. Omlouvá ji snad jedině věk a neznalost. Neví, jaký jsem kdyby býval já. Jak jsem se choval, když jsem byl opravdovým upírem. Nezažila mě ani v dobách, kdy jsem potkal Di, a to už jsem byl o dost klidnější. Kdyby mě takového poznala, mluvila by jinak.

„Já vím, že jsi jiná, než Di. To mi nemusíš říkat. Přesto…raději by ses dívala, jak kolem tebe zabíjí, než abys něco udělala?“ pozvednu obočí. Di se vždycky dokázala postavit na stranu lidí a já ji za to tolik odsuzoval. Teď už to beru jinak.

„Myslíš si, že tak by byl šťastnější, než je teď s tebou?“ Ten vztah, který jsme spolu měli, jsem úletem s Cris evidentě dost pohnojil, ale na druhou stranu nechápu, co ji tak extrémně pohoršilo. Nedělal jsem s Cris nic jiného než na začátku s ní...

„Je to jeho přirozenost. Nebudu vyvádět, když někoho zabije,“ zamračí se.

„Takhle to ve světě chodí. Existuje kořist a predátor. Někdo prostě musí zemřít, je to zákon přírody,“ řekne a mně dojde, že bere věci úplně jinak než Di. Tak nějak praktičtěji. Chybí jí ta jiskra. Chybí v ní snílek, který věří na nemožné.

„Já nemám takovou možnost, abych ten svět změnila, proto není důvod se kvůli tomu trápit. O co ti jde?“ řekne ostražitě. To Di vždy alespoň zkusila změnit ten malý kousek, kde žila. Můj dům se toho stal důkazem. Dříve by tu byl každý hned mrtvý a teď? Teď je to tu už jak hotel a upíři žijí pohromadě s….LIDMI... Vidět tohle Oskar, tak by mě na místě zatloukl do země.

„Ale uvědomuješ si, že to, jak se chová teď, není jeho přirozenost?“ dorážím na ni dál a nemůžu se vzdát toho srovnání s její ďábelskou sestrou.

„Že kdyby v sobě opravdu nechal probudit pravého upíra, bude se chovat jako Dex nebo já před chvíli u Di?“ mám pocit, že si to pořádně neuvědomuje a nevidí to nebezpečí...

„Jde mi o tebe, i když je mi jasné, že v tuhle chvíli mi to nevěříš,“ pokrčím rameny.

„Jenom mi přijde divné, že bys dokázala spát s někým, kdo má na rukou krev nevinných lidí," řeknu a doufám, že to s ní konečně hne. Přece k tomu nemůže mít takový přístup! Ona si vůbec neuvědomuje, že tou volností a údajnou tolerancí ho přímo pobízí k tomu, aby takový byl.

„Už mě nebaví, jak stále narážíš na fakt, že s Dickem nespím. Je to naše věc,“ zatváří se zlostně.

„Tak teď jsi vztahovačná, protože tak jsem to nemyslel. Na nic jsem nenarážel. Jenže jsem se tě tou poznámkou natolik dotknul, že vůbec nevnímáš, co se ti tu snažím říct. Je mi jedno, jestli spolu spíte nebo ne. Je to vaše věc a mě to nezajímá," řeknu klidně.

„Dobře, tak co se mi tedy pro mé dobro snažíš vysvětlit?“ řekne tím stejným sarkastickým tónem, který tak často používá Di.

„Jen to, že pokud z něj chceš mít stoprocentního upíra, tak se takhle chovej dál."

„Ty Dicka vůbec neznáš!“ prskne.

„Mám ho ráda a dávám mu volnost! Tobě vadí, že Di ti takové možnosti nedává!“ zamračí se na mě.

„Není volnost, jako volnost, Des,“ řeknu důrazně, aby si to konečně uvědomila. Sice trochu prská, ale do své sestry má pořád dost daleko. Ta by se na mě nejspíš už dávno vrhla.

„Neříkej mi, že je ti jedno, jak se chová. Neříkej mi, že můžeš být ve vztahu s někým, kdo dělá věci, které se ti nelíbí! A netvrď mi, že je to jeho přirozenost!“ zamračím se.

„Pokud ti je jedno, co dělá a jak se chová, tak to už nemůže být ani láska ani tolerance. Spíš to vypadá, jako by ti na něm vůbec nezáleželo. Jako by ti nezáleželo na tom, co je mezi vámi,“ ušklíbnu se.

„Dick se ke mně chová moc mile a slíbil mi, že lidi týrat nebude. Mám mu snad nařídit, aby jedl zeleninu?! Nebuď bláhový!“ povytáhne obočí.

„To vážně nejsem. Nikdo neví lépe než já, jaké to je, potřebovat lidskou krev!“ syknu.

„Ale pokud upírovi neposkytneš dostatečné množství šťastné krve, změní ho to, aniž by chtěl a už ho ostatní nebudou tolik lákat, protože zjistí, že mu stejně nemohou dát to, co ty můžeš jen ty,“ snažím se jí poradit.

„Dick má šťastné krve tolik, kolik hrdlo ráčí! Já si svůj vztah ohlídám. Raději se starej o ten, který se ti rozpadá!“ vmete mi do tváře se svou dívčí kuráží.

„Já s Dickem mám úplně jiný vztah než ty s mou sestřičkou. On je ke mně hodný, hodnější než ty jsi k Diance! Tak si nemysli, že i mně začneš kazit lásku, když mi do hlavy budeš tlouct takovéhle klíny!“ prskne rozhozeně.

„Proč se raději nestaráš o sebe a své problémy? To ti tolik vadí, že já a Dick jsme šťastní?!“ zadívá se mi do očí.

„Máš pravdu, váš vztah je jiný. Znevýhodněný tím, že ty jsi stále ještě člověk. Nic ti zkazit nechci. Spíše naopak,“ odmlčím se a pozorně sleduji její reakce.

„O tomhle rozhovoru Dickovi řeknu a nebude se mu to líbit!“ oznámí mi tvrdě a zakaboní se, jak nejvíce dokáže.

„Dickovi to klidně řekni. Já se ti jen snažil poradit. A nechápu tvůj negativní postoj. Tu energii, kterou tu na mě zbytečně plýtváš, bys měla zaměřit na Dicka,“ pokrčím rameny.

„Chestere, ty jsi vážně padlý na hlavu. Místo, abys litoval, že jsi z ní udělal polovičního upíra a že jí to jen ubližuje a ona tím trpí, tak si snad myslíš, jaký to není úžasný plán! A nejraději bys to samé udělal ze mě, protože být člověkem mě podle tebe znevýhodňuje?!“ zadívá se na mě nechápavě.

„Di si s tebou vytrpěla víc, než bylo potřeba. Nechápu, proč se mezi mě a Dicka cpeš. My jsme šťastní,“ zamračí se a hrubě dodá.

„A nedovolím ti, abys nám to zkazil stejně, jako to kazíš sobě! A jestli ještě jednou ublížíš mé sestře, tak tě nechám proklát kůlem!“ řekne s takovou odhodlaností, až ji to samotnou udiví. Zřejmě je v ní ta sesterská láska hluboko zakořeněná.

„Des, ty to vůbec nechápeš,“ zavrtím hlavou a povzdechnu si. Tohle vážně nemá cenu.

„Nevíš, co mezi mnou a Di je. Nevíš, čeho lituju nebo co si vyčítám. Ty jsi v nevýhodě proto, že jsi mnohem více zranitelná, než je teď Di,“ probodnu ji pohledem a naposledy se jí pokusím otevřít oči, jenže ona je naštvaná a podle toho reaguje. Není schopná normálně uvažovat. Má mozek zatemněný vztekem.

„Vidím, že ať řeknu cokoliv, je to špatně. Jsi na mě naštvaná a snažíš se chovat jako Di, ale nejde ti to. Nechtěj být jako ona, protože ty nikdy taková nebudeš,“ zabodnu se jí očí, až sebou cukne. Evidentně jsem jí zasáhl na citlivém místě a škodolibě mě to těší.

„Čímž nechci říct, že by to byla chyba,“ řeknu a snažím se zatlouct tu horší půlku, která se pase na jejích rozpacích, hluboko do sebe.

„Odejdi!“ rozbrečí se přede mnou jako malé dítě a roztřese se v náhle bolesti. Pokřivená psychika je pro člověka, který je živený jedem, to nejhorší. Stočím pohled na její krk, protože mi do chřípí vnikne vůně její krev.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra s ohněm - 56. kapitola: