OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hrátky s ohněm - Kapitola čtvrtá

26.07.2012 (10:00) • Boxxy • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 595×

„Cože?! Ne, to nemůže být pravda," vyhrkla jsem ze sebe.

„Copak si myslíš, že jsem tě přijel jen tak bezdůvodně strašit?" zeptal se Carter, můj otec.

„A víš ty co? Jo, nejspíš si to myslím!" řekla jsem, za žádnou cenu ochotná mu uvěřit.

Dlaní si promnul obličej. Začínalo mu docházet, že mě jen tak nepřesvědčí.

„Faith, přijel jsem tě chránit..." vydechl.

Čelo jsem měla zvrásněné a oči přimhouřené.

„Děláš si ze mně srandu? O žádnou tvou nesmyslnou ochranu nestojím, pochop to!" rozkřičela jsem se znova. Parta Padlých andělů se mě pokouší zabít? To je pěkně bizardní! I když být dcerou anděla není taky zrovna dvakrát normální.

„Faith! Jsi v nebezpečí a já dost riskuju už jen tím, že jsem tady a varuji tě!" Zvýšil poprvé za celou dobu hlas.

„Nekřič na mě! Vynutíš si návštěvu a jen proto abys mě zatěžoval, těma nesmyslama od vás ze zhora?! Ne! Tohle stačilo, vypadni!" Tuhle návštěvu jsem musela zkončit, neměla jsem na něj za žádnou cenu náladu a konečně jsem si uvědomila, že na sobě stále mám to mokré tričko.

„Jdi!" řekla jsem a otevřela dveře.

Nadechl se, určitě chtěl něco říct. Ale nakonec se zarazil. Vyšel dveřma a já za ním zabouchla dveře.

„Už je... Co se ti stalo?" Objevila se za mnou máma.

„Tys byla celou dobu doma?" zeptala jsem se.

„Jo. Co to máš s tričkem, Faith?"

„Proč jsi mě s ním nechala o samotě?" Nedala jsem si pokoj.

„Nechtěla jsem ho vidět."

„Tys ho nechtěla vidět a já se tu s ním musela vybavovat? Fakt skvělý," řekla jsem a šla po schodech nahoru do pokoje.

Svlékla jsem si tričko a položila ho na židli. Přešla jsem do rohu pokoje kde stálo velké zrcadlo v bronzovém rámu. Do pokoje se mi vůbec nehodilo, ale bylo krásné... Pohlédla jsem na sebe a na zarudlou pokožku na břiše.

Zavřela jsem oči a promnula si obličej. Proč musím mít zrovna teď tak smolné období? Řeči Cartera jsem nehodlala brát vážně. Možná až na ulici uvidím gang okřídlených chlápku, tak tomu budu schopná uvěřit, dřív ne.

****

„It’s a cruel cruel world, to face on your own..." slyšela jsem vyzvánět mobil. Okamžitě jsem se zvedla z postele a poloospalou chůzi k němu došla.
„Á-áno," zívla jsem a mrkla na hodiny na zdi. Šest hodin ráno, kdo co proboha potřebuje v šest hodin ráno?

„Halo?!" ozvala jsem se znova. „Je tam sakra někdo?" Zvýšila jsem hlas. Podívala jsem se na displej. Nic, hovor byl ukončen.

„Fakt vtipný," zamumlala jsem a praštila sebou znova do postele.

****

 Když jsem se probudila pokoj jsem měla celý prozářený sluncem. Z části to bylo tím že jsem měla pokoj na východní straně doma a z části tím že jsem si nezatáhla rolety.

Posadila jsem se na kraj postele a protáhla se. Půl dvanácté, paráda. Ale divím se že mě máma ještě nevolala na snídani.

Každopádně jsem měla hlad, tak jsem sešla dolů do kuchyně udělat si snídani. Na lednici jsem našla vzkaz:

ZLATO, NEČEKANĚ MI VOLAL ŠÉF, ABYCH PŘIŠLA DO PRÁCE. VRÁTÍM SE, CO NEJDŘÍV TO PŮJDE. MÁMA

Vzkaz jsem sundala, přehla a položila na stůl. Tohle jsem vždy dělala, aby máma poznala, že jsem její vzkaz četla.

Přešla jsem ke skřínce s cornflaksema, když někdo zazvonil. Vytáhla jsem krabici a podívala se oknem ven, kdo tam stojí. Byl to muž, ale byl otočiný zády. Šla jsem ke dveřím.

„Dobrý den, hledáte někoho?" zeptala jsem se. Když mě uslyšel s leknutím se otočil. Nesměle se na mě usmál. Byl to ten mladík z kavárny.

Zdravím čtenáře téhle povídky, jsou-li nějací. :D Máte-li nápad jak vylepšit děj, napište.

Autor: Boxxy, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hrátky s ohněm - Kapitola čtvrtá: