Hunger Games - Buď a Nebo 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Hry... smrt... co dodat?
Omlouvám se, že je kratší, ale je to tak naschvál :)
Příjemné čtení :)
JanieHutcherson

24.11.2012 (13:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 857×

„Takže se jmenuji po vašich mrtvých sestrách?" zeptám se a zatočí se mi hlava.

„Ano. Ale teď k věci. Primrose má jen Marka a ten s ní teď být nemůže. Prosím, ochraň ji."

„Ochráním." Po těchto slovech se mi sevře žaludek. Vše mě bolí. Srdce mě pálí. Chci domů, domů nebo do lesa. Kamkoliv jinam než sem. Kamkoliv...

***

Na mikrofon třikrát zaťuká Noreen Meeds, Naše uvaděčka. Ta to teda vyhrála.

„Vítejte, vítejte."

Jak moc mi to připomíná Cetkie, dlouholetou přítelkyni mé matky. Pak ji ovšem zabili. Stejně jako Cinnu. Chtěla bych je někdy poznat.

„Asi víte, co nás čeká."

Všichni jsou zaskočeni. Zaskočeni její radostí. Stejně jako filmem. Tedy krátkou ukázkou o tom, jak si Kapitol podmanil kraje. Pak se jen zasměje. Její čistě hnědá paruka, která vypadá jako hovno, se jí kýve z jedné strany na druhou.

„Teď rychle vylosovat splátce. Taky se tak moc těšíte?"

Všichni mlčí. Asi čekala větší úspěch, ale napohled si s tím nic nedělá a jde na svých vysokých štaflích přímo k průhledné kopuli. Před ní se však zastaví.

„Oh, málem bych zapoměla. Kapitol tu pro vás má ještě jedno překvapení."

Překvapení? Zase? Těch už tu bylo dost, nemyslíte? Radši stisku Prim ruku a usměju se na ni. Na co ta holka asi myslí? To mi bude dlouho zatajeno.

„A to překvapení je, že tu speciálně pro vás mám obálku."

Znovu ve mně hrklo. Nevěřícně se podívám na pódium.

„A je to," chvíli přemýšlí, jak otevírá obálku, „že musíte dát do her tři chlapce a tři dívky."

Znovu. Teď už se vážně složím. Jsem plná emocí. Chce se mi řvát. Strašně. Pak se vrací ke skleněné kouli.

„Dívky," řekne a vytahuje papírek. Nadechuje se a oznamuje: „Quinn Fabray!!" prozní celým dvanáctým krajem.

Všichni jsou ticho. Quinn, kterou jsem vždy vídala jen ve vedlejší třidě, dívka o rok mladší než já. Nebo o dva? Vzhledem k tomu, že je mi šestnáct... proboha, je jí čtrnáct? Chudák holka. Pak se stane něco, co nikdo nečekal. Jeden chlapec plavých vlasů vystoupí z řady a beží. Jednoho mírotvorce, který stojí po boku k nové splátkyni, tvrdě odrazí pěstí do rokroku.

Hrkne ve mně. To si dělá srandu?

Mám chuť pustit Prim a vyletět za ním. Zabránit mu, aby si zaručil jasnou smrt. Však jen stojím. Nohy mě neposlouchají. Pak ho však dva zbylí mírotvorci chytají a táhnou na pódium.

Vidí, že tam sedí na židličkách máma s tátou a dlouholetý přítel Haymitch. Všichni sedí nebo stojí jako zařezaní. Kouknu na chlapeckou skupinu a snažím se najít Bena. To se mi však nedaří a tak se kouknu na pódium.

Vidím, že mu podkopli nohy, aby klečel. Ruce má za zády. Rozcuchaný a očima po pláči se naposledy koukne na svůj lid. Pak rychle zakryji oči Prim. Ohnu se k ní a snažím se ji uklidnit, když za mými zády zazní výstřel. Podívám se do země a pak na ni. Má vyděšený výraz a zhluboka s pootevřenou pusou dýchá. Zhluboka. Začnu ji hladit po vlasech.

„Neboj, tebe nevylosují," snažím se ji zklidnit slovy. Za mnou zní hysterický křik splátkyně. Nechci se tam otočit. Už teď měla přítele? Nebo to byl bratr? Bůh ví. Raději to neřeším a usmívám se na Prim. Za mnou se ozve hlas Noreen.

„A teď chlapci." Chvíli je ticho a pak zazní její přikrášlený hlas. „Ben Hemsworth!!" Bum, bum...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování