Klidná rozlučková projížďka v autě? Haha. Zapněte si pásy, vyjíždíme :-)
24.06.2017 (09:00) • Poisson • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 887×
Vyjel z města způsobnou rychlostí, ale jakmile jsme minuli ceduli, šlápl na plyn, jako by mu za patama hořelo.
Nebo za ním jela Catherine.
Je pravda, že kdyby za mnou byl přízrak dejme tomu Amandy, asi bych taky kašlala na předpisy.
Viděla jsem, jak mu skoro zbělaly klouby, jak křečovitě svíral volant. Všimla jsem si, jak se mu pohybují svaly na čelisti z toho, jak zatíná zuby. ty krásné, pevné čelisti s třídenním strništěm, které musel mít kvůli roli a které mu tak hrozně slušelo…
Drž tlamu! zařvala jsem sama na sebe v duchu. Buď naštvaná, ironická, sarkastická, odpálkuj ho zpátky k jeho těhotný starý. Jen na něj zas něčum, jak kdybys ho chtěla sníst!
Mlčení mu vydrželo rovných osm minut. Potom musel přeřadit, jinak bychom skončili v moři pod útesem, a když už měl ruku volnou, praštil s ní do volantu.
On byl naštvanej?
On???
„Jestli nás hodláš vybourat, nejezdi daleko, sanita má dlouhý dojezdy.“
Kdyby nemusel sledovat rychlý sled eskových zatáček před námi, zřejmě by po mně vrhnul nějaký děsivý pohled typu ´připadá-ti-vhodná-chvíle-na-srandičky?´, ale naštěstí neměl šanci.
Povzdechl tak, že kdyby bylo chladněji, orosilo by se z toho čelní sklo.
„Mrzí mě to.“
„Co, ten únos? Zatím se živím aspoň vůní toho jídla, no stress.“
„Ježiš, přestaň,“ syknul, ale pak zavrtěl hlavou a zklidnil tón. „Víš, co myslím.“
Hodila jsem si nohy na tu nádhernou naleštěnou palubovku, co sama o sobě asi stála jako můj baráček, oči zabodla skrz boční okénko na výhled na moře, s povzdechem složila ruce do klína a taky ubrala na jedovatosti.
„Co přesně máš na mysli? To, že se tady Catherine tak najednou objevila? Že j těhotná? Že mě nazvala kurvou a chovala se ke mně jako k poslední špíně? Za to se nemusíš omlouvat, za nic z toho nemůžeš. Teda až na to dítě,“ nedalo mi to a ušklíbla jsem se. Pak jsem po něm ale vrhla rychlý, váhavý pohled. „Jako já ti to přeju, vážně. Promiň, už radši mlčím.“
„Ne, nemlč. Seřvi mě, řekni mi, že jsem se s tebou jen vyspal a pak tě odkopl, že jsem idiot a mám táhnout zpátky do Londýna.“
Zavrtala jsem se ještě hlouběji do sedačky, že jsem díky nízkým sedadlům už skoro neviděla okénkem ven.
„Proč bych na tebe měla být hnusná? Zjevně to zvládáš sám. Navíc si to nemyslím.“
„Ne?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Nemůžu říct ´znáš mě´, ale snad už jsme spolu pár hovorů vedli, abys poznal, že už se fakt nechovám jako náctiletá, protože tolik už mi bylo dvakrát. Nemám ti co vyčítat. Skončilo to celý dřív, než jsem čekala, a způsobem, kterej jsem čekala ještě míň, ale tak co? Jak to nazvat? Natáčecí dobrodružství?“ otočila jsem se na něj a snažila se, aby můj skromný úsměv a tón hlasu vyzněly tak, jak jsem chtěla. Konejšivě. Protože když jsem viděla, jak se tím vším trápí, bylo to to jediné, co jsem pro něj chtěla. Útěchu.
A kdybych nebyla moc náročná, mohu prosit trošku i pro sebe? Děkuji.
Zase přeřadil, abychom se nevysekali v poslední prudký zatáčce, než nás ta naše skoro uvozová cesta hodila na hlavní silnici podél pobřeží.
„Tohle to pro tebe bylo? Dobrodružství?“
Sakra, já se snažila, fakt!
„Ne. Ale u mě je to něco jinýho. Ty máš život, jakej jsi chtěl, a budeš taťka, což je super, vážně. Budeš dobrej táta.“
„Všechno se posralo.“
Byla jsem ráda, že je jeho hlas pořád pevný, už ne naštvaný, ale ani nesklouzával ke kňourání, který jsem u něj už taky zažila. Mluvil se mnou chlap, fakt chlap, za kterýho bych vraždila.
Jenže nebyl můj.
A už nikdy nebude.
„Pokud nemáš nějakou informaci, o který ještě nevím, tak je vlastně všechno naopak tak, jak má být, ne? Nedramatizuj to. Do Shakespeara máš daleko.“
Zasmál se. Ten zvuk rozezněl prostor auta a rozechvěl všechno ve mně. Všechny ty vzpomínky. I když by každý, kdo to nezažil, řekl, že za těch pár dní jich nemůže být moc, v mé hlavě jich byla celá galerie. Každá z těch vzpomínek na chvíle s ním měla svou určitou vůni, příchuť, dotyk i barvu.
A jeho smích, právě takovýhle, bezprostřední, sytý, čistý, když jsem ho dostala nějakou svou hláškou a on se zasmál, až musel zaklonit hlavu… Právě ten byl tou soudržnou sladkou nití, která všechny ty střípky v mé mysli spojovala v něco, co v ní zůstane krystalicky jasné, dokud budu vnímat tenhle zatracenej svět.
Tím, že jsem se zamotala do smyčky vlastních myšlenek, jsem ani pořádně nevnímala, kde právě jsme. Proto jsem překvapeně vyjekla, když prudce zabočil.
Rychle jsem se zorientovala. Jezdila jsem kolem, když jsem mířila do nákupáku ve vedlejším městě. Široké odpočívadlo, na jehož konci bylo pár hrubě otesaných piknikových stolů s lavicemi, z nichž byl nádherný výhled na moře.
Tom zabrzdil, až štěrk odlétl od předních kol a já málem z auta.
Popadl jakýsi šátek, či co to bylo za jistě exkluzivní drahý hadřík, a usmál se.
„Jdu nám to tam otřít, tak zatím vezmi to jídlo a přijď za mnou.“
„Proč?“ zeptala jsem se jak poslední stupid na planetě.
Naklonil hlavu trochu na stranu, až zase vypadal jako přerostlé štěňátko, jen podrbat na bříšku, pustil si šátek do klína a položil mi dlaň na tvář. Horkou, správnou měrou jemnou i hrubou dlaň, dlouhé silné prsty, které uměly…
Drž tlamu, říkala jsem!!!
„Za prvé proto, že máš hlad.“ Pak mi položil druhou dlaň i na druhou tvář a přitáhl si mě přes šaltrpáku blíž k sobě. Tvář i hlas mu zvážněly. „A za druhé proto, abychom tohle dořešili pěkně v klidu, mimo ten blázinec v Carltonu. Takhle to prostě nemůže skončit. Nesmí.“
A pak mě políbil. Žádný olizování mandlí, ale krásný, hluboký polibek dvou lidí, kteří ho myslí sakra vážně. Ten samet na mých rtech, jemně škrábající strniště, jeho vůně…
Nepřipravil mě jen o námitky.
Připravil mě o dech.
Když mě zase pustil, nejradši bych po něm zase hmátla, ale připadala jsem si jak ze želatiny, a navíc parádně zkouřená.
„Jdu čistit,“ mrkl na mě a byl venku z auta.
A s ním i všechny moje námitky, vztek a sebelítost, ve kterých jsem se od včerejška utápěla. Stejně tak všechny ty řeči o tom, že je přece správné a logické, že se už bude věnovat jen a pouze svojí těhotný manželce a po mně už ani nevzdechne. Protože tak je to přeci správné. A morální.
To všechno odlétlo se závanem vlažného, solí prosyceného vzduchu.
Nasrat na to.
Věděla jsem přesně, kde jsem.
V hajzlu.
A zatraceně se mi tu líbilo.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Poisson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Hvězda u mých nohou - 15. kapitola:
Konečně další díl! 
Že Lizie se chová tak... Jak se chová, se už ani nedivím. Pořád vše v sobě uzavírá, ale konečně se Tom probral! Hurá! Ať mu to vydrží. 
Pioggia: Jé, moc děkuju za chválu od nové čtenářky 
Teda, dát tyhle dva na jeden zátah, to bych asi byla zralá na flašku a Diazepam 
Jsem moc ráda, že se povídka líbí, na pokračování se dělá 
Len teraz som si prečítala celú poviedku a priznávam, že sa hanbím že som to tak dlho odkladala 
Jeho dokonalé, krásne, úžasne a neviem ešte aké a milujem ich oboch 
nemôžem sa dočkať pokračovania 
Fluffy: Jo, konečně se začal chovat na svých pětatřicet. Sice dotlačen okolnostmi, ale účel světí prostředky, že 
A co k němu Liz cítí... Jasně, není blbá, proto se chová tak, jak se chová, ale v sobě toho má hodně, i když mu to neříká. Bojí se, nechce být zase zranitelná, taky už si holka něčím prošla... A plány s nimi - oni si už dost žijí vlastním životem mimo mou hlavu, takže to ještě asi bude docela vtipný
Ano, ano, ano! Myslím, že si to půjdu ještě přečíst - a nejen jednou -, ale musí to počkat, až dotančím oslavný tanec štěstí. Čekala jsem... já ani nevím, co jsem po minulém díle čekala, ale rozhodně ne takovou Tomovu reakci. Liz se chovala sakra dospěle a navenek klidně, ačkoliv to tak úplně necítila, ale zvládla to na jedničku s hvězdičkou, silná to žena! A líbilo se mi, jak jsi tam lehce a nenásilně prokládala to, co k němu začala cítit, to bylo tak hezký (a nutilo mě to blbě se usmívat )!
A Tom... choval se jako pořádnej chlap. Očividně i přes tu frustraci danou situací se rozhodl, co chce. A chce Liz. (A já to schvaluju, k čertu s jeho starou. )
Nemám absolutně tušení, co s nimi máš v plánu, jak to hodláš celé zamotat a rozmotat, ale jsem si jistá jednou věcí, a to tím, že se mi to zatraceně moc líbí. A nemůžu se toho už teď dočkat!
Blacky: To víš, hoří mu koudel u zadku, tak se snad konečně testosteron probral k životu Uvidíme, kam je to ještě dovede, ale prostě když chceš poslouchat mozek, ale srdce a tělo ho přeřvou, bývá v tom guláš
Ach, do prkynka. Ja chcem este! JA viem, nemáš čas a máš toho naloženého a nechcem aby to vyznelo nevďačne, Markétko. Som ti neskonale vdačná. ALe ja chcem z tohto alfu ešte. Som strašná priznáznavam. Ale som jedna z tých maternicou zmietaných žien, čo majú rady naozaj rady tých spravnych alfa samcov. Nie trapákov so silnými slovami a haremom odsukaných kvociek, ale presne tento typ co je vodca ked ma do slaka byt. chcem aby Tom zostal uz len takýto, Uz nechcem toho knourala co mi rozpenil krv jedom.
Lizie potrebuje byt chvilu normalna uknucana zena vypustit vsetko co v sebe zadrziava a on musi byt chlap co ju chyti a pocapka po zadku so slovami, Bejby bude to okej.
Ale zasa ten koniec. Ja chcem viac. Aj keby rozoberali iba nesmrtelnosť chrusta milovala by som to.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!