I am sad, but... 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak co? Bude polibek?
Prozradím jen jedno - Emma s Noahem se začínají sbližovat!

14.06.2013 (15:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1115×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Emma:

Nahnul se k mým rtům a oba jsme zavřeli oči.

Tak moc jsem se těšila, až ucítím jeho rty na těch mých, ale to by nebyl můj život, kdyby se to nepokazilo.

„Mám hlad!“ zakřičela Lily a já se od Noaha odtáhla.

Pak Lily přiběhla do obýváku a oba si nás podezíravě prohlédla.

„Co jste tu dělali?“ zeptala se chytře.

„Pili čaj. Tak co bys chtěla k jídlu?“ odsekla jsem jí rychle, aby se už na nic neptala.

„Krupičku.“ Zazářila jí očička, ale ne na dlouho.

„Tu už nemám, když si jí chtěla každý den. Tak co jiného?“ usmála jsem se na ní a vstala z gauče.

„Já chci krupičku.“ Začala se vztekat a ve mně to začínalo vřít.

„Tu nemáme, zlato.“ Snažila jsem se na to jít po dobrém.

„Ale já jí chci.“ Dupla si a já si k ní podřepla na zem, abychom měly oči ve stejné úrovni.

„A co takhle kaši s masem a potom trochu zmrzliny?“ zadívala jsem se jí do očí a ona se usmála.

„Fajn. Jdu si hrát.“ Řekla a odběhla zpět do svého pokoje.

Já se spokojeně zvedla a šla směrem ke kuchyni.

„Dáš si s náma?“ zeptala jsem se Noaha, který popíjel čaj.

„Nechci obtěžovat.“

„Neobtěžuješ. Aspoň tu nejsme samy.“ Odpověděla jsem mu a dala se do přípravy večeře.

„Umíš to s ní.“ Koukal na mě Noah z obýváku.

„No, nevím. Občas to nezvládám.“ Zasmála jsem se.

Počkat! Já se dnes doopravdy směju a nepotřebuju k tomu žádné vtípky nebo trapné situace. Směju se, protože je tu on. Jak lehce dokáže jeden člověk vykouzlit úsměv na tváři.

***

Seděli jsme všichni tři u stolu a spokojeně jedli večeři.

„Lily, jez normálně a nepředváděj se.“ Okřikla jsem ji, když jsem spatřila, jak si na obličej patlá kaši.

Sestra naštvaně ohrnula ret, ale přestala dělat kraviny, za což jsem jí byla vděčná.

„Tak já už půjdu.“ Zvedl se po večeři Noah k odchodu.

„Nemusíš.“ Usmála jsem se na něj.

„Už je pozdě a Lily asi půjde spát, ne?!“ pohodil hlavou k mé sestřičce, která zrovna zívala.

„Zlato, jdi do pokojíčku. Já vyprovodím Noaha, a pak přijdu.“

Lily bez protestů odešla a já šla vyprovodit Noaha.

***

„Děkuju za hezký večer.“ Usmál se na mě Noah, když už jsme stáli mezi dveřmi mého domu.

„Já taky.“ Nervozitou jsem si zkousla ret a usmála se.

„Máš krásný úsměv.“ Pohladil mě po tváři a pak odešel.

Chvíli jsem se ještě dívala na jeho odcházející postavu, a pak jsem zabouchla dveře a opřela se o ně. Co to mělo být? Proč mě tak trápí? Vždyť já ani nemám jeho číslo.

Noah:

Prostě jsem jí to musel říct. Sebral jsem všechnu svou odvahu a řekl jí, že má krásný úsměv. Chtěl jsem jí políbit, ale co kdyby nechtěla? Vypadal bych, jako idiot. Skoro se neznáme a já bych jí hned líbal?

Nasedl jsem do auta a pomalu jel k mému prázdnému bytu, kam se mi vůbec nechtělo. Nikdo tam na mě nečekal a já bych byl teď tak rád s ní a její malou sestrou.

Ani jsme si nevyměnili telefonní čísla.

***

Emma:

Ráno jsem odvedla Lily do školky, a když už jsem vycházela ven srazila jsem se s Noahem. Jak nečekané, že? Kolikrát se s ním ještě tady srazím?

„Ahoj.“ Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se ho udiveně, když jsem nikde neviděla jeho brášku.

„Dnes Tommy do školky nejde a já jsem tak trochu doufal, že tě tu najdu.“ Mrknul na mě.

„Doufal?“ musela jsem být červená až za ušima.

„Jo, chtěl jsem tě totiž požádat o tvoje číslo.“

Jakoby mi četl myšlenky. Sice jsem chtěla taky jeho číslo, ale raději jsem si o něj neřekla. Nechám to na něm. Jestli se mu líbím, tak zavolá sám. Já se rozhodně vnucovat nebudu.

Noah:

Do mobilu mi napsala své číslo a pak se semnou rozloučila s tím, že pospíchá do práce. Vůbec si nedovedu představit, že bych byl v její situaci. Já bych se o bráchu postarat nedokázal. Jasně, musím si vydělávat na svůj byt, ale starat se o malé dítě není sranda.

Večer po práci jsem šel do svého bytu a v ruce svíral telefon. Mám ji napsat nebo ne?

Musím!

„Ahoj. Nechtěla by si jít semnou zítra na kafe? – Noah“

Stiskl jsem tlačítko „odeslat“ a čekal na odpověď od té nejkrásnější osoby na světě.

Emma:

Seděla jsem u Lily na posteli a četla jí pohádku, když mi zapípala esemeska. Vytáhla jsem mobil z kapsy a koukla se na displej. Neznámé číslo?

Otevřela jsem zprávu a přečetla si jí: „Ahoj. Nechtěla by si jít semnou zítra na kafe? – Noah“

Noah? On mi opravdu napsal.

Na tváři se mi roztáhl široký úsměv a Lily se na mě tázavě podívala.

„Emm, čti!“ zaprosila mě ségra a já rychle vyťukala odpověď.

„Seženu si hlídání. Zítra ve dvě ve Starbucks u školky.“ ODESLAT!

Upozorňení! Povídka má sedm kapitol, jelikož jí moc lidí nečte a já se rozhodla jí ukončit. Každopádně děkuju těm,kteří povídku čtou ;)