OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I love rock 10

22.04.2011 (14:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1462×

Další dílek je tu a je o trochu delší. Doufám, že se Vám bude líbit. Vaše Eris

Pro klid všem adminům, přidávám +18 :)

Michael:

Otevřela oči a já zalapal po dechu. Její oči už neměly tu tmavě hnědou, čokoládovou barvu. Teď byly bílé, a od zorniček světle zelené. Okraj duhovky byl ohraničen žluto-zelenou barvou. Zorničky ale byly roztěkané a nezaostřené.

Zvedl jsem ruku a lehce jí přejel kolem Lissiných očí.

„Páni,“ zamumlal jsem.

„Co se děje? Jsi v pořádku?“ ptala se, se starostí v hlase.

„Tvé oči… Jak se cítíš? Jsi v pořádku?“ ptal jsem se pro změnu já.

„Jo. Tentokrát to nebolelo, jen to lehce štípalo. Dokonce už trochu vidim, ale všechno mám nezaostřené a rozmazané. A oči mě bolí, když je tu světlo, proto Alex pak zhasla,“ odpověděla. Ani jsem si nevšiml, že tu nic nesvítí. „Co mám s očima?“

„Jsou překrásné,“ zamumlal jsem a dál na ní fascinovaně hleděl.

„Ach,“ vydechla a já se nutně zmocnil jejích rtů. Potřeboval jsem ji políbit. Nutně. Rukama si mě přitáhla za hlavu ještě blíž a její ruce mě začaly hladit po zádech. Vzdychl jsem jí do rtů a sám začal hladit její křivky.

Prohýbala se pod mými dotyky a sténala. Užíval jsem si tuto chvíli.

Přesunul jsem se rty na její krk a hladil její boky v krouživém pohybu. Podle jejích stenů se jí to líbilo. A pokud bych mohl hádat, tak moc. Stejně tak i mně.

Jazykem jsem přejel přes její tepající tepnu a cítil její jemné zachvění. Vysázel jsem řadu malých polibků na její tváře a pak se znovu zmocnil jejích rtů. Bože! Ta chuť!

Lissiny ruce zajely pod mé tričko a vytahovaly jej nahoru. Musel jsem se velice neochotně oddělit od jejích rtů, ale jen na dobu nutnou, než bylo tričko dole.

Pomalu jsem jí začal rozvazovat korzet. Jenda šňůrka za druhou… Když jsem ho měl rozvázaný, nesundal jsem ho hned, ale rty se nejdřív přesunul k jejímu uchu.

„Musíš říct ano, zlato,“ zašeptal jsem a lehce skousl lalůček. Otevřela rty aby promluvila, ale já využil situace a políbil ji. Vydechla mi do úst a já se jemně zatřásl. Sakra! Tolik jsem ji chtěl!

„Ano,“ vydechla a já v náporu vášně hrdelně zavrčel. Strhl jsem z ní korzet a rty se přemístil na dekolt. Pokračoval jsem níž a níž, dokud jsem rty nezavadil o její bradavku. Z hrdla se jí vydral sten a záda se jí vyklenula v oblouku. Věnoval jsem se nejdřív jedné, a pak druhé bradavce. Užíval jsem si tu chvíli, kdy sténala a vzdychala…

Rty jsem sjel až na její bříško a trošku si s ním pohrál. Políbil jsem každou část jejího bříška, a pak jsem se vražedně pomalu, vracel zpět k jejím rtům.

Ani jsem nepostřehl, kdy mi vyrostly špičáky, dokud jsem Liss znovu nepolíbil. Jakmile jsem se jí jimi dotkl, jakoby mnou projel elektrický proud. Z hrdla se mi vydral sten.

Opatrně, aby nepoškodil její jemnou pokožku, jsem se rty přesunul na Lissin krk. Políbil jsem ji na tepnu a Liss prudce vydechla.

„Chystáš se mě kousnout?“ zamumlala a dál mě rukama hladila po zádech.

„Dovolíš mi to?“

„Ano,“ zasténala. Zavrčel jsem. Ještě jsem ji políbil na krku, než mé špičáky proklouzly jejím masem. Zasténal jsem. Ta sladká krev mi pomalu stékala do krku a to mě vzrušovalo na nejvyšší míru. Cítil jsem ji. Její pocity, jako by byly moje vlastní. A v tuto chvíli jsem cítil, jak je vzrušená, tu touhu a to, že není daleko od vrcholu.

Rukama jsem našel vrcholky jejích pevných prosou a začal se jim věnovat. Zasténal jsem a dál se věnoval své činnosti.

Liss dospěla vrcholu, já šel s ní. Jen okrajově jsem slyšel její výkřik… Vytáhl jsem špičáky z jejího masa a olízl malé ranky, které se pomalu začaly uzavírat. Zhluboka jsem dýchal a snažil se zklidnit si srdce i dech. Jenže ani jedno nešlo.

Otevřel jsem oči a pohlédl do těch jejích, ve kterých se odrážely pocity, avšak já nedokázal žádný určit. Sklonil jsem tvář a otřel jsem se jí o tu její. Několikrát.

„Mám tě rád,“ zašeptal jsem. Ta slova ze mě vyšla a já ani nevěděl jak. Ztuhnul jsem. Najednou mě postihl strach. Strach z toho jak zareaguje.

Odtáhl jsem se od její tváře, abych jí mohl vidět do očí. Na její tváři byl úsměv a to jsem nechápal. Nebo chápal, já nevím.

„Taky tě mám ráda,“ zašeptala a pohladila mě po tváři. Řekla to, ale mozek ty informace nějak nechtěl přijmout. Stále jsem byl v menším šoku.

„Michaeli! Taky tě mám ráda!“ zasmála se. Teprve teď mozek tu informaci přijal. Vydechl jsem úlevou a sklonil se pro polibek.

Liss vyšla z koupelny a pokoj rázem zaplnila pára.

„Em, Michaeli?“ zeptala se nejistě.

„Ano?“ Okamžitě jsem byl u ní.

„Dovedeš mě ke skříni?“ Sklopila pohled. Políbil jsem ji na tvář a vedl ji k ní. Rovnou jsem ji otevřel. Vybral jsem ji oblečení a podal jí ho.

„Co to je?“ zeptala se s podezřením. Usmál jsem se.

„Nic nebezpečnýho. Jen spodní prádlo, tepláky a tílko. Jestli chceš, podám ti i mikinu. Jo, vše v černym,“ hlásil jsem. Udělala na mě škleb a potom pomalu dokráčela zpět do koupelny. Za pět sekund se začal z koupelny linout zpěv a já v tom poznal Hallo od Evanescence. Usmál jsem se tomu.

Po deseti minutách vyšla z koupelny. Neslyšně jsem se k Liss připlížil ze zadu, a pak jsem ji rychle objal rukama. Vyjekla a začala nadávat.

„Ježiši, ty seš blbej! Víš, jak sem se lekla?!“ Ještě jsem slyšel tiché kletby, ale po nějaké době to přestalo.

Odnesl jsem ji k posteli a položil ji na ni. Pohled mi padl na kytary. Zvedl jsem se a vzal jednu. Podal jsem jí Liss.

„Zahraješ mi něco?“ zeptal jsem se. Zasmála se a začala hrát. Pak se přidal i zpěv.

Asi po hodině a půl, kterou jsme strávili hraním na kytaru a zpěvem a kdy nám pořádně vyhládlo, jsme vyšli z pokoje.

„Kudy?“ zeptal jsem se.

„Kuchyň je tam, odkud jde rap,“ zasmála se. Pořádně jsem se zaposlouchal. Ano. Slyšel jsem ho, ale jen když jsem se pořádně zaposlouchal. Jak to, že ho slyšela? Chytil jsem Liss za ruku a vedl ji po schodech dolů.

Když jsme přišli do kuchyně, veškerý hovor ustal a všichni stočili své pohledy na nás. Místností zazníval jen rap a jeho dunění basů. Liss si založila ruce na prsou a pohlédla na ně káravým pohledem.

„Můžete si laskavě hledět svýho?“ zeptala se zostra. Upíři se zasmáli, ale zase se dali do hovorů, které vedli předtím. Daniel se zvednul a šel k nám. Ostražitě jsem na něj koukal, ale on si mě nevšímal. Zastavil se před Liss a mlčel.

Liss, se zhluboka nadechla nosem a pak otevřela oči.

„Danieli!“ zasmála se. Daniel ji objal a Liss mu vlepila pusu na tvář, zatímco já jsem ztuhnul. Jak ho, sakra, poznala?

„Jak si poznala, že to jsem já?“ zeptal se, když ji pustil. Liss si zase stoupla ke mně a já ji objal rukou kolem pasu. Přišlo mi to přirozené, jenže těm upírům asi ne. Proto na mě tak blbě koukali.

„Můžete se na Michaela přestat dívat?“ zeptala se s podrážděním. Teď se stočily všechny pohledy na Liss a já zavrčel.

„Prostě jsem tě cítila,“ odpověděla Liss na Danielovu otázku. „Máš zvláštní vůni.“ Ray chtěl asi něco říct, ale nestihl to. Do místnosti vběhla Alice s Alex.

„Ahoj!“ zavřískaly obě najednou. Měl jsem chuť zakrýt si uši. Za nimi za chvíli přišel Filip.

„Jé, Liss!“ zavřeštěla Alice. Liss se nejistě usmála a víc se ke mně natiskla. Skryl jsem úsměv.

„Hele posaď se. Můžeme rovnou pokračovat ve tvym uzdravování. Předpokládám, že ještě dvakrát a uvidíš,“ usmála se Alex a už strkala Liss na židli.

„Hey, hey! Brzdi holka!“ začala Liss. Alex se zarazila. „Můžu se aspoň najíst?“

„No jo,“ povzdechla si a začala Liss připravovat sendvič. Sedl jsem si na volnou židli vedle Liss a chytnul ji za ruku.

„Kolik je vlastně hodin?“ zeptal jsem se.

„Emm, čtvrt na jednu,“ řekl upír.

„Tak proč nespíš? Malý děti by už měli spát,“ řekla Liss s vážnou tváří. Všichni se na ni podívali a pak se začali neovladatelně řehtat. Jeden upír slítnul ze židle.

„Jo lidi. Tohle je Michael,“ řekla Liss a pokynula ke mně rukou. „Michaeli, bratrstvo. Ale jeden upír tu chybí.“ Ten upír, co spadl ze židle, se na mě usmál a představil se. Takhle to proběhlo i s dalšími upíry, které jsem neznal, akorát bez těch úsměvů.

„Tak, tady to máš. A dělej, máme s Alice plány.“ Alex postavila před Liss talíř se sendvičem a rentgenovala každý její pohyb. Tiše jsem zavrčel.

„Jaký plány?“ zeptala se jen tak a znovu si kousla.

„Budeme si lakovat nehty!“ zavřeštěla. Liss se najednou začala dusit. Musel jsem ji praštit do zad, aby se mohla znovu nadechnout. Upíři se smáli a Alice s Alex na ni blbě koukaly.

„No to si děláš srandu!“ Liss, otočila pohled do míst, kde stál Filip a dívala se na něj… divným pohledem. Upíři se rozchechtali ještě víc a pro tentokrát spadli ze židle dva.

„Hele já za to nemůžu!“ bránil se Filip a zvedal ruce v obraném gestu. Liss jeho směrem koukala ještě pár minut, než ji vyrušila Alex.

„Můžeš pohnout? Docela spěchám!“ Alice, jí sebrala talíř s nedojedeným sendvičem a já neochotně uvolnil místo vedle Liss. Alex si tam sedla a vzala Liss za ruku. Za vteřinu jejich ruce začaly zářit.

Ovšem to celé trvalo asi pět minut. Pak Alex otevřela oči a šokovaně na ni pohlédla.

„Co se děje?“ zeptala se zmateně Liss. Ihned jsem byl u ní a konejšivě ji dal ruce na ramena.

„Rozhlídni se kolem,“ poručila jí. Liss, otevřela oči a šokovaně zalapala po dechu.

„No ty vole!“ zamumlala. Během sekundy jsem byl před ní na kolenou a bral její ruce do svých.

„Co se děje? Liss?“ ptal jsem se. Stočila na mě pohled a jen se dívala. Její oči byly stále stejně, alespoň co se barvy týče. Možná, že je měla ještě o něco světlejší, ale její zorničky už byly v pořádku. Už to nebyly ty malé nezaostřené bodíky.

„Liss!“ řekl jsem zoufale. Pohladila mě po tváři a nepřestávala se na mě dívat. Snad jako by si mou tvář chtěla uchovat v paměti na vždy.

„Já vidím modře,“ zašeptala. Srdce mi několikrát vynechalo a dech se mi zadrhl v hrdle.

„Cože?“ zavrčel jsem. Nechtěl jsem vrčet na ni, ale nedalo se to ovládnout. Liss naštěstí byla stále mimo.

(hudba)

„Vidím modře,“ zopakovala. „Ale zaostřeně. Už to není rozmazaný, nezaostřený. Jako kdybych viděla normálně, akorát modře.“

„Akorát?“ zavrčel jsem. Vztekle jsem se otočil na Alex, která nás pozorovala se zaujetím, ačkoliv když si prohlédla mou tvář, špičáky v plné délce a nepochybně černé oči, na její tváři se zableskl strach.

Už, už jsem se chystal po ní vystartovat, když mě zastavila malá dlaň na mé paži. Otočil jsem se a pohlédl na Liss, která měla obličej těsně u toho mého. Neuhnula ani o píď.

„Ne,“ zašeptala. Věděl jsem, na co naráží a začal se nadechovat. Ona ale byla rychlejší a přitiskla mi prst na rty, abych nemohl promluvit.

„Ne.“ Několik minut jsem na ni hleděl, než jsem si povzdechl a špičáky stáhl. Oči se mi ale neproměnily. Liss se na mě usmála a došla si pro sendvič. Spokojeně se opřela o kuchyňskou desku a pozorovala sendvič se všech stran. Lukas se začal smát a Tay taky. Nakonec se přidali snad všichni.

Liss na ně udělala pohoršené Tss-tss a zakousla se do sendviče.

„Ááá! Takže Nickova sestra je tady!“ protáhla blondýna, která právě vešla do kuchyně. Veselá nálada zamrzla ve vzduchu a nahradilo ji napětí takové, že by se dalo krájet. Liss se zastavila v půli pohybu a pohledem sjela k ženě, která tu větu pronesla.

Talíř spadl na zem a rozbil se na několik kousků a zbytek sendviče plesknul o podlahu. Ještě před tím, než se talíř střetnul s podlahou, jsem viděl Liss, jak přirazila blondýnu ke zdi. Rukou ji chytla pod krkem a silně zmáčkla.

Bloncka zapištěla a rukama se snažila setřást ty Lissiny. Liss přiblížila tvář k té její a z blízka se jí dívala do očí. Nikdo v místnosti se nepohnul, nikdo nepromluvil, nikdo nedýchal. Pomalu jsem udělal několik kroků a viděl, jak se Liss napjaly svaly na zádech. Radši jsem se zastavil.

„Ještě jednou řekneš Nickovo méno, narážku na něj nebo na něco, co se ho týkalo, přísahám, že tě zabiju,“ řekla. Její hlas byl ledový a ostrý jako břitva a plný varování, které se muselo brát vážně.

Blondýna chtěla asi něco říct, ale do místnosti vplul jeden upír, kterého jsem vůbec neznal. Pohledem, přelétl přes místnost, a když pohlédl na Liss a bloncku zarazil se. Během vteřiny byl ale u nich a snažil se Liss od bloncky odtrhnout.

Liss uvolnila svaly a nechala se. Blondýna se sesula k zemi a kašlala. Když se Liss podívala, kdo ji odtrhl, svaly se jí znovu napnuly a začala sebou mlít. Bohužel upír jí držel v železném sevření, takže nemohla nic dělat.

„Až se uklidníš, tak tě pustím,“ zašeptal jí do ucha.

„Já sem klidná,“ procedila skrz zaťaté zuby Liss a dál se snažila vykroutit.

„No to teda nejsi. Právě si na zeď přišpendlila moji Shellan a teď tu na mě vrčíš. Takže ještě jednou. Nepustím tě, dokud se neuklidníš,“ pronášel hlasem, jako by Liss byla pětileté děcko, co nechtělo jinému pučit svou oblíbenou hračku.

„Fajn,“ pronesla po pár chvílích ticha Liss, kdy se snažila uklidnit. „A teď ze mě sundej ty tvý špinavý pracky, nebo ti je utrhnu!“ zavrčela Liss.

„Ale, ale. Přece si nemyslíš, že si nechám ujít takovou příležitost a pořádně se tě na něco zeptat,“ zašeptal jí do ucha. Varovně jsem zavrčel, ale s upírem to nijak nešlo. Pak jsem si vzpomněl, že jsem ho viděl tenkrát ve Francii v tom hotelu, kde jsme s Lissou byli.

„Pusť!“ zavrčela.

„Co s ním máš?“ zeptal se rovnou a hlavou kývnul ke mně.

„Co je tobě do toho, sakra?! Starej se o tu tvoji couru a mě nech na pokoji! Já se ti taky nepletu do života!“ Pokojem hřměl její hlas a Alice s Alex se stáhly.

„Ty, že se mi nepleteš do života?“ zašeptal. „Právě si přirazila ke zdi Marissu,“ poukázal.

(hudba)

„Mluvila o Nickovi,“ zašeptala bolestně a zcela se uvolnila. Tomasovo sevření povolilo a nakonec ji pustil. Hned jsem byl u ní a přivinul si ji do náručí. Přitiskla si hlavu na mé rameno a zhluboka dýchala. Najednou se jí ale podlomila kolena a omdlela. Hlava se jí zvrátila vzad a ruce jí ochable spadly podél těla.

Podepřel jsem ji a sehnul se k zemi, abych ji mohl pořádně sevřít. Vyzvedl jsem si ji do náruče a opouštěl kuchyň.

„Kam deš?“ zeptal se někdo.

„Do pokoje. Doufám, že nebudeme rušeni,“ zamumlal jsem bez pohledu zpět a vyšel schody. Když jsem byl v polovině, Liss, otevřela oči. Zmateně těkala pohledem po okolí, než její pohled spočinul na mě.

„Co se stalo?“ zašeptala.

„Ššš.“ Tvář jsem přitiskl k jejím vlasům a zhluboka se nadechl. „Potřebuješ něco?“

„Koupel,“ zamumlala ospale. Usmál jsem se a otevřel dveře. Něžně jsem ji položil do postele a rychle se vydal dokoupeny napustit vanu. Vanu, do které by se vešel celý fotbalový tým. Otočil jsem kohoutky a kápnul tam i trochu pěny s vůní růží, co jsem tu našel.

Vrátil jsem se k Lisse, která koukala do stropu a zůstala tak, jak jsem ji tam položil. Zvedl jsem ji a přenesl do koupelny. Postavil jsem ji na zem, a když jsem si byl jist, že může stát na vlastních, pomalu jsem jí začal svlékat.

„Co to děláš?“ zeptala se.

„Připravuju tě na koupel,“ zamumlal jsem a stáhnul jí tílko z těla.

„Ale-“

„Pšš, věř mi.“ Podíval jsem se jí do očí a odhodil kalhoty za mě. Stále jsem se jí koukal do očí a rozepnul podprsenku a nechal ji neslyšně dopadnout na zem, a pak ji pomalu, stahoval kalhotky. Ani jednou jsem nepřerušil náš oční kontakt.

Zvedl jsem ji a opatrně ji položil do vody. Vyndal jsem ruce z vody a pohladil ji po tváři. Pak jsem si stoupnul a otočil se s úmyslem odejít z koupelny. Zastavila mě ale teplá dlaň na mojí ruce.

Překvapeně jsem se otočil na Liss.

„Zůstaň se mnou,“ zašeptala. „Blízko mě.“ Několik chvil jsem váhal. Nakonec jsem si sundal veškeré oblečení a vlezl za Liss.

Objal jsem ji rukama a přitáhl do svého objetí co nejblíže svému tělu. Zabořil jsem tvář do jejích vlasů a znovu vdechl tu opojnou vůni jara. Z hrdla mi unikl sten.

Raději jsem zapudil své hříšné myšlenky a začal jemně masírovat její ztuhlá záda. Posunul jsem si ji, abych měl lepší přístup a bloudil rukama po jejích zádech. Slyšel jsem, jak její srdce zrychlilo, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.

Odrhnul jsem Liss vlasy z krku a přitiskl na něj své rty. Slyšel jsem její povzdech a velice zřetelně si všiml, jak nálada v místnosti zhoustla touhou. Rty jsem si prolíbával cestu přes její klíční kost na ramena. Jemně jsem okusoval její pokožku a každé to kousnutí, jsem konejšil svými rty.

Otočila se čelem ke mně a lapila mé rty v něžném polibku, při kterém se mi skoro zastavilo srdce. Ruce mi zapletla do vlasů a přitahovala si mě ještě blíž. Vylezla na můj klín a přitiskla své horké, pevné tělo na to mé. Zasténal jsem a rukama ji hladil po zádech.

Přesunula se rty na můj krk a má hlava, jakoby ztratila stabilitu. Zvrátil jsem ji dozadu a zavřel oči. Postupovala pomalu svými rty po bradě, až na krk a kousla mě. Zuby sice neprošly kůží, ale já se slastně otřásl a z hrdla se mi vydral sten. Ježíši! Ještě nic nechutnalo tak dobře!

Hluboce jsem dýchal a Liss taky vypadala, že potřebuje popadnout dech.

Během vteřiny, jsem Liss přetočil pod sebe a sám zaštítil její tělo. Rty jsem přitiskl pod její ucho, kde, jak jsem zjistil, byla velice citlivá. Jemně jsem laskal ten kousek citlivé kůže a rukama ji hladil po břiše.

Radoval jsem se z jejích mělkých stenů a vzdechů rozkoše.

Dlaní jsem sjel na její boky a přes ně, až na stehna. Obtočila mi nohu kolem pasu v nestydatém vybídnutí. Jemně jsem zavrčel, ale nespojil nás v jednu bytost.

Něžně jsem okusoval pokožku u spodu jejího krku a prsty nalezl hebkou pokožku na vnitřní straně jejích stehen. Zaryla mi prsty do zad, když jsem nalezl její drobný bod rozkoše. Posunul jsem prsty o kousek níž a vsunul je do její vlhké připravenosti.

Prsty jsem jí uspokojoval v pomalém tempu a mé rty si našly vrcholek jejích pevných ňader.

„Prosím,“ zašeptala zoufale a vytáhla si mě nahoru a lapila mé rty v zoufalém polibku. Stále jsem ještě cítil její pocity, i když slabě. A proto jsem si uvědomoval to, že byla jen krátkou dobu před vyvrcholením.

Přitiskl jsem své rty na její a v zápětí do ní vstoupil. Její výkřik byl zadušen mými rty, ovšem mé hluboké vrčení zaplnilo celou místnost.

Pomalu jsem přirážel ve stálém tempu a užíval si pocit plnosti, který mě plnil, když mě sevřela svou úzkou vlhkostí.

Cítil jsem, jak se kolem mě svírá a strká přes okraj reality. Vykřikla a zaťala mi nehty do ramen, až vytryskla krev. To jsem ale vůbec nevnímal.

Byl jsem za hranicemi reality, za hranicemi tohoto světa, ba i vesmíru. Na světě není nic lepšího, než být polapen touto ženou, protože tohle je ráj…

Zvrátil jsem hlavu a vydal přidušený výkřik. S posledním přírazem, jsem se ponořil hluboko do ní, jak jen bylo možné.

Lapil jsem její rty v milujícím polibku a položil se na bok. Přivinul jsem si Liss do náruče a slíbal ty malé třpytivé slzy, které jí nevědomky sjížděly po tváři.

„Jsi v pořádku?“ zašeptal jsem a přitiskl se k ní ještě blíž. Rty jsem nepřítomně přejel přes její spánek sem a tam.

„Děkuju,“ zašeptala. Zmateně jsem se na ní podíval. Nechápal jsem co má na mysli.

„Za co, miláčku?“ zeptal jsem se jemně. Pohlédla mi do očí a já v nich viděl takovou zranitelnost, že kdybych stál, srazilo by mě to na kolena.

„Za to, že si mi dovolil spatřit takovou krásu,“ zamumlala a sklopila pohled. Trochu jsem se zasmál, a když jsem spatřil její pohled, orámoval jsem jí tvář dlaněmi a s něžností, upřímností a věčnou láskou, jsem ji políbil.

„Nemusíš děkovat,“ zašeptal jsem jí do vlasů. „Mně stačí, když vidím, že jsi spokojená. Když tě mohu ve spánku držet v náručí a dívat se na tvou krásnou tvář. Že tě mohu pohladit po tvé jemné pokožce. Že vůbec mohu spatřit takovou krásu, která je hodná bohyni.“

Dívala se na mě s úžasem, pak mě políbila a já se zase začal ztrácet v její vůni.

„Pojď, musíš si odpočinout.“ Stoupnul jsem si a pomohl vstát i Liss. Zabalil jsem ji do osušky a sám si ručník obmotal kolem pasu. Po té jsem ji zvedl do náruče a odnesl k posteli.

Položil jsem ji a sám si lehl vedle ní, neboť mi nechtěla pustit ruku. Přivinul jsem si ji do náruče a oba nás přikryl dekou.

Za pár chvil jsem slyšel klidný tlukot srdce a její vyrovnaný dech.

„Asi tě miluju, lásko.“