OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I love rock 9

16.04.2011 (18:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1487×

Takže přidávám další kapitolku!! Doufám že se Vám všem budel íbit :)

Věnuji ji svojí sestřičce, díky že si, Teo :*

Kapitola 9.:

Michael:

„Polož ji sem,“ řekl Daniel a ukázal na pohovku. Okamžitě jsem ho poslechl a Liss položil. Před, ani ne, půl hodinou jsme dorazili na menší letiště, a pak rychle jeli sem. Do hlavní budovy Bratrstva. Měl bych být nadšený a na všechno se ptát a dívat, ale necítil jsem žádnou potřebu to udělat.

„Kdo je Alex?“ zeptala se Liss. Daniel se chystal odpovědět, ale byl předběhnut.

„Ahoj. Já sem Alex,“ přišla do místnosti černovláska s piercingem. Za ní šel upír a malá dívka. Měla tmavě hnědé, skoro až černé krátké vlasy, rozčepýřené do všech stran. Usměv zdobil její tvář. Alex, došla k pohovce a tlumeně vyjekla, když se podívala Liss do obličeje.

„Klidni se,“ zavrčel jsem.

„No, no, no. Snad se tolik nestalo,“ zasmála se.

„Kdo si?“ zeptala se Liss.

„Jsem jako ty. Akorát nevidím minulost, ale mám moc uzdravovat. Což jak vidím, se docela hodí, ale nemůžu slíbit, že vše bude jako dřív. Taky tě musím varovat, že potom budeš mít možná ještě víc zbystřený smysly,“ drmolila. „A taky to možná bude bolet. A ty ustup,“ podívala se na mě. Opatrně jsem se stáhnul, ale stál jsem blíž, než ostatní.

Alex si klekla a chytila Liss za ruku. Zavřela oči a za několik chvil se jí v dlani objevila jemná záře. Liss se napjala a ústa otevřela v němém výkřiku. Záda se jí vyklenula pod přílivem bolesti. Nemohl jsem se na to dívat. Začal jsem rázovat po místnosti a rukama si vjel do vlasů.

Tenhle ‚uzdravovací proces‘, trval asi hodinu.

„Jak se cítíš?“ zeptal jsem se okamžitě, co Alex ustoupila. Chytnul jsem Liss za ruku a pohladil ji po vlasech.

„Jo. Líp, ale pekelně to bolelo,“ povzdechla si.

„Alex?“ zeptala se.

„Jo?“

„Děkuju.“

„Ey, nemáš za co. Jen mi musíš slíbit, že až budeš v pohodě, půjdeme nakupovat,“ zavýskala. Divil jsem se, že nevyskočila a nezatleskala rukama, jako malá holka.

„No, myslim, že nebudu mít na výběr,“ pronesla Liss.

„Jí vím!“ zapištěla. „Hele, teď si musím dát pauzu, sem po tom jaksi vysílená. Ale klidně začneme s dalším, až budeš chtít.“ Vyletěla z místnosti.

„Liss?“ zeptal se jeden upír, kterého jsem ani od vidění neznal.  Liss, otočila hlavu za zvukem hlasu a na tváři se jí začal usazovat úsměv.

„Filipe?“ zeptala se. O sekundu později už Liss neležela, ale držela upíra, Filipa, v objetí a smála se.

„Ahoj! Tolik si mi chyběl!“ pronesla a pustila ho.

„Ale ty mě taky!“ usmál se na ni. „Liss, musím ti představit svou Shellan. Alice, tohle je Liss. Liss, Alice.“ Upír pokynul rukama na jmenované. Malá upírka zapištěla a pověsila se Liss kolem krku. Liss zavrávorala, ale ustála to.

„Em, Alice? Mohla bys mě pustit?“

„Jo, jasně. Promiň,“ zasmála se a o krok ustoupila.

„Michaeli?“ zeptala se. Ihned jsem byl u ní a ruce jí ze zadu omotal kolem pasu.

„Takže, tohle je Filip. Filipe, tohle je Michael.“ Podal jsem si s upírem ruku. Usmál se na mě a já mu nejistě úsměv opětoval. Zdálo se, že je v pohodě, ne jako ti ostatní.

„No, tak vás asi dovedu do tvýho bývalýho pokoje, Liss. Co?“ zasmál se Filip a chytl Liss za ruku. Pustil jsem ji a šel za nimi. Cestou do pokoje, který byl mimochodem až v posledním patře, bylo ticho.

Když jsme vyšli schodiště, vešli jsme do jedněch dveří.

„Ehm, no Alice to tady trochu předělala, ale neboj, tvý věci tu zůstali, jen se to trochu posunulo. No a taky ten pokoj spojila s tim vedle, který byl prázdný, takže ho máš dvakrát větší. A dvě koupelny,“ pronášel omluvným tónem.

„No, pokud mi nevyměnila oblečení, nevzala kytary, tak je to v pohodě,“ usmála se. Filip si viditelně oddychl a couval ze dveří.

„Tak já vás tu tedy nechám.“ Zavřel dveře a zmizel. Nepřeslechl jsem, ale jeho tiché zasmání. Přešel jsem k Liss a ze zadu ji zase objal. Opřela se o mě a natočila hlavu do strany. Využil jsem příležitosti a políbil ji. Cítil jsem její úsměv na mých rtech a do polibku se víc vžil.

Když jí docházel vzduch, odtrhl jsem se od jejích rtů a věnoval se jejímu krku. Slyšet její steny a vzdechy rozkoše, bylo pro mě, jako bych poslouchal rajskou hudbu.

Zvedl jsem ji do náruče a odvedl k posteli. Něžně jsem ji na ni položil a lehl si vedle ní. Přitáhl jsem si ji k sobě a znovu se sobecky zmocnil jejích rtů. Chutnala tak nevině, tím druhem nevinnosti, který vycházel přímo ze srdce. Možná že nebyla až zas tak nevinná, ale vše, co udělala, bylo jen proto, že musela.

Její rty chutnaly jako jaro, stejnak i její krev. Jako luční kvítí, ten lehký větřík, jako med. Mohl bych se nad její chutí a její líbeznou vůní rozplývat hodiny. Odtrhl jsem se od jejích rtů a neušel mi její povzdech. Usmál jsem se pro sebe a vlepil ji ještě malou pusu na tvář.

„Měla bys odpočívat,“ zamumlal jsem ji do vlasů a přitáhl si ji ještě blíž.

„Mmm…“ odpověděla a nepřestávala mě hladit po hrudi. V srdci se mi začal usazovat nějaký pocit, ale já nedokázal plně definovat, jaký.

„Liss, vážně. Měla by sis odpočinout, než sem vtrhne Alex a znovu proběhne ten proces.“ Zmínku o tom procesu jsem zavrčel. Nelíbilo se mi, že u toho trpěla. Pohladila mě něžně po tváři, jako by vycítila, že ji potřebuju. Že ji potřebuju cítit, kůži na kůži, srdce na srdci…

„Ššš, bude to v pořádku. Není to moc hrozný. Teda na začátku bylo, ale pak se to trochu dalo… zvládnout,“ dál mě hladila po tváři. Pohlédl jsem na ni a nepřestával se udivovat. To já bych ji měl utěšovat. Šeptat jí, že všechno bude dobrý a její zrak se jí vrátí. A ona teď utěšuje mě, abych se o ni nebál…

„Dobře.“ Políbil jsem ji. „A teď si odpočiň. Počítám, že na spánek budeš mít maximálně dvě hodiny, možná jen hodinu a půl.“ Zasmála se a já opět uslyšel ten krásný zvonivý zvuk.

„Polib mě,“ řekla, ale já nepřeslechl tu únavu v jejím hlase. Vyhledal jsem její rty a něžně políbil. Její dech ovanul mou tvář a já se ztratil v její vůni květů, medu… Ukončil jsem náš polibek a Liss si potom položila hlavu na mou hruď a spokojeně se uvelebila. Za pár minut, jsem uslyšel její pravidelný dech a vyrovnaný tlukot srdce.

Pomalu jsem ji hladil po zádech a užíval si ten ničím nerušený klid. Ten… mír, který tu teď přebýval, ta pohoda! Kdybych měl moc, zastavit čas teď a v tuto chvíli, udělal bych to. Abych mohl Liss na věky držet v náručí, abych cítil její klidný tlukot srdce na mé hrudi, abych slyšel její pravidelný dech, který se jemně otíral o mou hruď. Abych se na věky mohl dívat na spícího anděla v mém náručí.

Liss se zavrtěla a pevněji mě objala kolem pasu. Ruku zaťala v pěst, ale v zápětí ji povolila. Pohladil jsem ji po tváři a tiše zašeptal, že je v bezpečí. Nevěděl jsem, jestli mě slyšela, ale její tělo se uvolnilo a ona zase poklidně spala.

Byl jsem unavený, ale dal jsem přednost studování její tváře. Byla tak nádherná! Až se mi z toho zastavovalo srdce. Její černé vlasy jí teď spadaly přes tvář. Něžně jsem jí je odhrnul stranou, abych se na ni mohl dívat.

Její víčka se trochu zatřepala a záplava černých řas lemujících její oči a nadzvedla. V zápětí, ale zpět poklesla. Lícní kosti měla jemně vytvarované, malý nosík a ty krásné, plné rty, které mě tolik vábily. Jen těžce jsem odolal pokušení zlehka přejet svými rty po těch její a zavřel jsem oči. Zhluboka jsem se nadechl a mysl se mi zaplnila její vůní.

Raději jsem zahnal všechny myšlenky do kouta mé mysli a oddal se několika minutám, ničím nerušeného, spánku.

„Ták lidičky vstávat!! Musíme dát Liss do pořádku!“ zazněl pokojem vysoký hlas a vytrhl mě tím z krásného snu. Trhnul jsem sebou a tím vzbudil i Liss, pokud ji ovšem nevzbudil ten pisklavý hlas.

Mrzutě jsem zavrčel a překulil se na bok a přes Lissiny boky jsem položil ruku. Zabořil jsem tvář do křivky jejího krku a už, už zase ztrácel vědomí, když znovu a tentokrát hlasitěji, zazněl ten hlas.

„Ježiši, Michaeli! Můžeš vstát?“ Znovu jsem zavrčel a tentokrát výhružně. Liss se ke mně natiskla a já cítil, jak se její tělo třese. Po vteřince jsem zjistil, že smíchy.

„Nesměj se! Todle není vtipný!“ mumlal jsem do Liss do krku, a pak ještě několik kleteb. „Hele, ty kdo si mě vzbudil,“ začal jsem. „Jestli mě teď necháš vyspat, budu ti opravdu moc vděčný.“ Někdo začal tiše a nesrozumitelně nadávat. Pak se ozvalo třísknutí dveří a byl klid.

„Konečně!“ zamumlal jsem. Liss mi přejela prsty po páteři a já se slastně otřásl. Zvedl jsem tvář od jejího krku a přiblížil tvář k té její. Zlehka jsem ji políbil na pravý koutek úst a pak na levý. Jazykem jsem přejel po jejím spodním rtu a její ústa se rozevřela. Využil jsem příležitosti, která se mi naskýtala, a políbil ji. Nejdřív jsem si s ní jen tak hrál, ale to mě pomalu přestalo bavit. Propojil jsem naše jazyky a obou se nám vydral sten z hrdla.

Pomalu jsem přejížděl rty po Lissiných a užíval si její vzdechy. Nadzvedl jsem se na lokti, abych byl nad ní a druhou ruku dal z druhé strany její hlavy. Znovu jsem se k ní sklonil a políbil ji.

Její ruce mi jezdily po zádech a pažích a mé po jejím těle. Chtěl jsem ji, ale držel jsem svou vášeň na uzdě. Nebylo by vhodné, abych se s ní teď miloval, nebyla ta správná chvíle. Alespoň podle mě. Mě zatím stačilo, že jsem ji mohl objímat, když spala. Že jsem ji jen mohl držet v náručí a dívat se na její tvář.

Zjistil jsem, když si mě přitáhla zpět k sobě, že jen shlížím na její tvář a snažím se vrýt si do paměti každý kousíček její pleti. Že se kochám její nadpřirozenou krásou a…

„Jo, a prej že chcete spát! Kulový! Na hrátky budete mít dost času potom, teď potřebujeme dát Liss do pořádku, aby si to mohla pak plně užít. Fajn a ty teď vypadni z tý postele!“ Do pokoje vlítla ta… Alex a ukončila naše ranní rozjímání. Poraženecky jsem si povzdychnul a naposledy políbil Liss. Pak jsem neochotně slezl z postele a uvolnil místo Alex.

Alex hned, vlezla k Liss na postel a chytla ji za ruku.

„Ty se zatím můžeš jít vykoupat,“ zamumlala na mě ještě, než se plně ponořila do svého vědomí a než jí ruka začala zářit. Poslechl jsem ji a zalezl do koupelny. Moc jsem si nevšímal vybavení a všeho dalšího a shodil ze sebe oblečení. Zalezl jsem do sprchového koutu a pustil horkou vodu.

Malé kapičky téměř okamžitě začaly spadat na mou pokožku, kde se odrazily a padaly na dlaždičky. Zaklonil jsem hlavu a strčil ji pod teplý proud vody. Potřeboval jsem si projasnit mysl, ale nešlo to. Pořád se mi před očima zjevovaly obrazy Liss, jak leží na gauči a svíjí se v bolestech.

Po půl hodině jsem vylezl ze sprchy a obmotal si ručník kolem pasu. Otevřel jsem dveře a vešel do pokoje. Liss ležela na posteli a zdálo se, že spí. Ležela stočená do klubíčka a objímala si rukama nohy. Oči už měla v pořádku, aspoň co jsem viděl. Její oči už vypadaly normálně, akorát jsem si všiml malých jizviček. Lidské oko by to ale nevidělo.

V rohu postele ležela hromádka oblečení. Pánského oblečení. Nezaváhal jsem, sebral ho a zalezl zpět do koupelny. Převlékl jsem se černých riflí a černého trička s nějakým bílým potiskem. Ponožky jsem si vzal taky a mikinu vzal jen do ruky.

Vrátil jsem se zpět do pokoje a lehl si na bok na postel. Pozoroval jsem její obličej a neodolal pokušení. Vztáhl jsem ruku a prstem jí pohladil přes rty. Usmála se a tím mě vyvedla z tvrzení, že spí.

Otevřela oči a já zalapal po dechu…