OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I sen je realita – Prolog – Rozhodnutí

14.11.2010 (17:00) • Ywyk • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 876×

Před chvílí jsem dopsala svou první knihu. Pracovala jsem na ní skoro rok a jsem hrdá, že jsem ji dokončila. Děj je o dívce jménem Olivia, která se proměňuje ve lvici. Celý její život je krutý, ale jen do doby, než potká Liama.  On je také nadpozemský. Je totiž z poloviny vlk a žije se svou rodinou v Kanadě.

Vypnula jsem notebook a šla si lehnout do postele. Nespala jsem už tři dny a celkem to už na mně bylo znát. Sotva jsem zavřela oči, na nočním stolku mi začal zvonit telefon. Neochotně jsem vstala a podívala se na display; moje sestra Sienna.

„Děje se něco? Proč rušíš tak pozdě v noci?“

„Taky tě ráda slyším,“ řekla kysele. „A co to povídáš? V noci? Vždyť jsou tři hodiny odpoledne.“

„Aha, tak promiň. Spletla jsem se. Byla jsem trochu zabraná do děje.“

„Už zase? Hele, nebereš to s tím Liamem nějak vážně?“

„Vůbec ne! Prostě...“

„Miluješ ho,“ doplnila mě. „Ale už se sakra prober! On je jen v tvé hlavě. Jsi sto let stará vlčice a necháš se zmást jen snem?“

„A proto ho tolik miluju; je to jen sen. Můj sen, kde je Liam ten pravý. Nemůžu za to, prostě to tak je. Vždyť víš, že se mi v životě nic nedaří a jako nesmrtelná bytost nemůžu být s někým normálním, proto jsem si Liama vymyslela.“

„Slib mi, že se pokusíš si najít někoho jiného – živého.“

„Pokusím se.“

„To jsem ráda,“ řekla a její hlas byl konečně klidnější. „Nebudu tě zdržovat, zatím ahoj.“

„Ahoj,“ rozloučila jsem se a z telefonu se ozvalo jen pípání. Položila jsem mobil zpátky na noční stolek a ponořila se do říše snů.

„Kimberly! Kde jsi?“ slyšela jsem Liamův hlas z dálky. „Tohle přestává být vtipný! Hledám tě už půl hodiny.“

Věděla jsem, že mě nenajde. V maskování jsem byla vážně skvělá. Století tréninku tomu nasvědčovalo. Chtěla jsem si ještě chvíli hrát a pozorovat, jak mě Liam hledá, ale na to jsem ho až moc milovala. Pomalu a tiše jsem sešplhala ze svého úkrytu v koruně stromů a šla neslyšně za Liamem, který nehybně stál a očima pročesával okolí. Položila jsem mu zezadu ruce přes oči. Slyšela jsem jeho úsměv. Chytil moje ruce a sundal si je z očí. Pak se ke mně otočil a políbil mě; byla jsem v sedmém nebi.

„Miluju tě,“ zašeptal, když jsme se od sebe odtrhli. Stále mě držel kolem pasu; jednu ruku pustil a pohladil mě po tváři. Podívala jsem se do jeho krásných očí a začala se v nich utápět.

„Miluju tě,“ šeptla jsem a stoupla si na špičky, abych ho políbila.

Vyšvihla jsem se do sedu. Ten sen byl tak živý a tak neuvěřitelný. Liam se často objevoval v mých snech, ale po jeho boku byla Olivia.

Teď už jsem si byla naprosto jistá, co chci udělat. Musím ho najít. Tohle už není jen sen, já cítím, že žije. V tom polibku bylo tolik reality.

Částečně jsem tušila, kde by to místo mohlo být. Městečko Lake City poblíž Vancouveru. Tam se odehrával děj mé knihy. Teď už jsem mohla jen doufat, že tam bude.

Sbalila jsem si několik věcí a nasedla do auta. Měla jsem namířeno na letiště v Ottawě. Nechápala jsem, co to dělám. Tohle je blbost, on tam určitě nebude, všechno jsem si jen vymyslela. Ne! okřikla jsem se v duchu. Mluvilo ze mě moje podvědomí, které se teď dělilo na dvě části. Ta první si přála Liama vidět co nejdříve a to právě ona mě donutila ho jet hledat. Ta druhá s tím rozhodně nesouhlasila a chtěla, abych okamžitě otočila auto a vrátila se domů, protože je přece nesmysl, aby existoval. Jenže ta první polovina byla mnohem silnější; to ona ovládala mé podvědomí.

Následující

Autor: Ywyk (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I sen je realita – Prolog – Rozhodnutí: