OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ilfirino - 1. díl

07.11.2013 (20:00) • xPandanight • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1130×

XPandaNight

Threse Andering je vskutnu obyčejná dívka. Má svoji nejlepší kamarádku. Jenže i tak je na ni něco zvláštního. Ovládá oheň. Když se rozzuří, obklopí ji oheň, když je smutná, obklopí ji oheň, když je nervózní, obklopí ji oheň - všemu nasvědčují pocity. Proto Tery nezbývá nic jiného, než být ta neutrální. Nemít pocity, být jak "tělo bez duše". 
Ale co se stane, až potká Alexe? Kluka, který ji podle všeho rozumí a oheň v ní dokáže uklidnit? 
Co se stane, až ona sama zjistí, co je zač?
Tak se na to pojďmě podívat! 

Pamatuji na to, jak jsem ho zabila. Byla jsem na něj tak naštvaná, že jsem se neovládla. Dnes je jeho pohřeb. Přemýšlím, jestli na něj jít. Přeci jen... Já jsem jeho vrah, i když to ostatní netuší...
Možná bych přeci jen jít měla. 

Měsíc po smrti Jakea: 

„Je hrozné, co se stalo Jakeovi," zesmutněla Lily a sedla si vedle mě. 

„Hmm..." zamumlala jsem a vzala si další kousek jídla. Byly dva důvody, proč jsem to znovu nechtěla slyšet. Zaprvé to byl hajzlík a to, co se mu stalo, mu patřilo, a zadruhé jsem to byla já, kdo ho zabil. Jednoduše, zasloužil si to.

„Jak dokážeš říct jen hmm? Vždyť to byl náš spolužák," zamračila se na mě a já si vzala další sousto.

„Lily, ty sama víš, jakej to byl hajzlík. Takže mu to z jedné strany patřilo..." Ani jsem to nedořekla a Lily už na mě vyvalila oči. Vím, že do něj byla zabouchlá a on jí dával falešné naděje. Jenže přitom si s ní chtěl jen pohrát. Lily si vzala svůj tác s jídlem a šla si sednout k hloučku holek, které „oplákávaly Jakea". Dojedla jsem jídlo a rozhodla se předčastně ukončit školu. Měla jsem toho plné zuby. Polovina lidí se na vás dívá, jako kdyby věděli, že jste to byli vy, a ta druhá jen brečí a oplakává jeho smrt. 

Dojela jsem do starého opuštěného domu. Bývala jsem tu poměrně často. Když se to tak vezme, byl to můj pravý domov. Jenže... Tady to nesloužilo jen na nějakou polehárnu. Zkoušela jsem, jak se ovládnu. Jak v sobě ovládnu oheň...

„Sakra!" zanadávala jsem asi po stý, co se mi zase povedlo zapálit polovinu baráku. Dobře, polovina to nebyla, ale vcelku velký kus to byl. Rychle jsem oheň pokropila vodou. „Asi toho pro dnešek nechám," zamumlala jsem a vzala klíče od auta. Skoro jsem vyšla ven, když jsem uslyšela nějaké kroky a hlasy.

„Tady by to šlo, ne? Kdyby ta párty byla zde? Nikdo by nás tu neslyšel," řekl nějaký mladík a já se zamračila. Všichni myslí jen na to, jak si něco užít. Já myslím jen na to, abych nikoho nepodpálila zaživa. Vešli dovnitř zrovna ve chvíli, kdy jsem se schovala pod schody. 

„Fuj, tu to fakt nechutně smrdí," zanadával druhej mladík, který mi byl fakt velice nesympatický. První jen protočil oči a šel se porozhlédnout po místnostech. Musím říci, že by za hřích stál. Bylo na něm něco temného. Něco, co se mi velice líbilo. Prošli okolo mě, jenže co čert nechtěl. Jeden si mě všiml.

„Bene, jdeme. Uděláme párty jinde." To byla jeho poslední slova, než odešli. 

Po jejich odchodu vše utichlo. Zůstala jsem v baráku asi ještě půl hodiny, abych se doopravdy přesvědila, že odešli. Rychle jsem nastartovala auto a vyrazila domů. Abych pravdu řekla, nemám rodiče. Nikdy jsem je nepoznala. Zemřeli, alespoň to vím z toho, co mi řekla „máma". A ti lidi, co mě adoptovali, též umřeli. Mám nějakej dojem, že vše kolem mě je mrtvé. Jak depresivní. Jedna výhoda na tom je, že bydlím sama, takže mě nikdo nekontroluje.

„Vážně by sis tu měla uklidit a koupit nějaké jídlo," zanadávala Lily, když smetla z postele oblečení.

„No jo furt, víš, že já tu moc nejsem," zamumlala jsem a podala jí sklenici s vodou. 

„Moje máma by z tebe asi dostavala záchvat," zasmála se. Její máma byla přímo posedlá uklídem. Jednou Lily spadly časopisy na zem a ona přišla do pokoje s tím, že pokud si to neuklidí, tak bude mít zaracha na měsíc. Ach, ti rodiče.

„Víš, co nechápu? Jak ti mohli dát jméno Threse?" 

„Taky bych ráda věděla," usmála jsem se a podala jí film. Obvykle jsme trávily večery tak, že jsme si prostě pustily na mé televizi z roku opic film. Někdy si říkám, jak se, sakra, ten film může rozjet.

Po odchodu Lily jsem se ještě dívala na zprávy. Zase samé nudné kecy, jako vždy. Nakonec jsem ji vypnula a šla spát. Usnula jsem tak za dvě hodiny.

„Ahoj, Tery!" zamávala mi Lily před školou. Abyste se nedivili, moje jméno je sice Threese, ale všichni mi říkají Tery.

„Ahoj, nějaké novinky?" Lily se na mě vážně podívala a přikývla.

„Nastoupili nám na školu nějací kluci a popravdě, jsou to fakt kusy. Jenže chodí do čtvrťáku," zamračila se.

„A to vadí?" 

„A co Jessica a její parta? Zase je budou nabalovat, a na nás nezbyde nic."

„Na tebe." Lily se na mě podívala pohledem, který říkal: „Nedělej si ze mě srandu. Panna s deseti kočkama nezůstaneš."

Lily nakonec odešla na hodinu biologie a já, protože máme první hodinu volno, tak jsem mohla zůstat ještě doma, jenže já jelimán si na to vzpomněla až teď. No co. Tak budu dobrovolně ve škole, alespoň nebudu ta, co furt chodí za školu. 

Moc lidí tu nebylo, takže je tak příjemně. Nikdo se nehrnul na chodbu, prostě ticho. Lehla jsem si na lavičku a zavřela oči. Možná se polovina lidí diví, že je tu konec ledna a já tu chodím jen v mikině. Mohla bych chodit i ve spodním prádle a zima by mi nebyla. Jedno pozitivum, že ovládáte oheň. 

„Není ti zima?" zeptal se někdo. Než jsem otevřela oči, poznala jsem, kdo to je. Ten kluk ze včerejška. 

Doufám, že se vám první dílek líbil. Je sice trochu kratší, ale to snad nevadí. 
Klidně piště i kritiku, ráda se poučím.. :)
xPandaNight

Autor: xPandanight, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ilfirino - 1. díl: