OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 40

28.11.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 500×

Paříž. Louis a já. Sorry, oprava. Louis, já a Eleanor. Sakra. Možná si spíš promluvím s ní. Nebo s nikým. Vlezla jsem na pokoj. Který mám společný se všemi děvčaty. Super. Zabírám si postel u okna. Dan zavelí, že se jdeme podívat do toho luxusu, co mají kluci. Vyrážíme, a jakmile vstupuju, vyráží mi to dech. Vždyť... každej má sám pokoj. Mají celý patro, ne? Dan si bere Liama a zavírají se v pokoji. Zayn si bere bundu a někam odchází i s Perrie. Zamířím ke dveřím, ze kterých se ozývá Louis. Prudce se zastavím a otočím na Eleanor. Kurva. Výmluva! „Myslíš, že je to pokoj Harryho? Nechci vlézt..." Dveře se otevírají. Louis. Vážně.

„Janie... Harry je naproti," upozorňuje mě s abnormálně zvláštním obličejem. Eleanor k němu nenuceně vchází.

„Promluvíme si," zavírá a já tam zůstávám napospas osudu. Asi spíš půjdu zpátky na ten náš malej pokoj. V té chvíli mi něco dojde. Máme malej pokoj. Na dvě noci. Pak už se přesídlujeme do autobusu. Malej, protože všechny ostatní spolubydlí ty dva dny stráví venku se svým přitelem. Až na mě. Já budu sama v pokoji a budu myslet na to, co asi zrovna dělá Louis s Eleanor. Nebo...

„Harolde?" zakřičím do místnosti, ze které vychází dalšï dveře. Jedny se otevřou a vyjde ven Harry jen v boxerkách.

„Takto mě skoro nikdo neoslovuje." Usměju se.

„Četls nějaký imagine? Tam je to furt!" Objevuje se Niall s chipsama v ruce. Paprikový! Rychlým úklonem v bok mu sáček vytrhávám z ruky. Zatváří se uraženě, tak mu nabídnu. S velkým a širokým úsměvem.

„Jo. To už radši ani nečtu. Skoro vždycky se z nich udělám," nasadí laškovný výraz. Protočím panenky.

„Máte vy dva nějaké plány na dnešní večer?" Oba synchronizovaně zakroutí hlavou. Co bychom tak mohli dělat? „Víte, co je Chatroullete?" Pro změnu synchronizovaně kývnou. Ještě s větším nadšením. Zatlemím se a dám si do pusy další hrst brambůrků. Zavíráme se v pokoji Harryho. Ten si natahuje triko a tepláky. Niall mezitím sehnal další chipsy a oříšky. Já si zrovna upravuju bílé tílko, aby mi byl vidět víc výstřih. Zachytím pohled obou. Vyzívavě si tílko stáhnu ještě níž. Harry si zalízá pod peřinu a strká tam i jednu ruku. Rychle si ho vytahuju nahoru. Je jasný, co „chtěl" Harry dělat. Zapínám notebook. „Hele, co kdybych před obrazovkou seděla jenom já a nastavila tam takový to, jak začne vyjíždět text, a pak se uvidí?" Kývnou a Harry ruku nevytahuje. Plácnu ho po místě, ve kterém se mu vytvořil hrbol. Překvapí mě, že na ruku skoro nenarazím. „Harry, fuj," vyštěknu po něm jak na psa. Vyndá ruku. Pak dělá, že si natahuje kalhoty, a vylézá zpod peřiny. Niall pobaveně užírá brambůrky. Nastavuji tam text: Do You Like One Direction? a zapínám chat. Starej chlap. Mladej kluk. Holka... už si mě překliklo asi deset lidí. Obrazovka spočine na dvouch mladých holkách. Tak čtrnáct jim může být. Okamžitě se rozkřičí. Zbystřuju. Zamávám..

You: DoYouLikeOneDirection?

You: DoYouLikeOneDirection?

You: DoYouLikeOneDirection?

Suzi: Yeeeeeeeess!

„Borci? Jsou tu dvě holky. A píšou, že jo!" Niall se naklání. Prudce ho odstrkuju.

„Počkej přece." Harry se zvedá.

You: Harry? Liam? Louis? Niall? Zayn? Kevin?

Harry vedle mě si odfrkne. Střelím po něm pobavený pohled.

Suzi: Harry!

Suzi: harry..!

Vystřídají se obě u psaní. Niall klesá. Chvíli se tam děvčata o něčem baví.

You: Look! :D

Nechávám, ať si sednou před počítač, a sama si stoupnu za ně. Dívky okamžitě sekaně přes počítač dostávají infarkt.

Suzi: you ara reyl??! napíše rychle jedna, která vypadá víc při smyslech. I tak píše roztřeseně. Oba přikývnou. Pak se Harry usměje. Odstupuju od počítače. Harry začíná psát. Myslím, že si je oba přidávají na twittru a facebooku a skypu. Šťastné to holky. Nemají to sice z první ruky jako já, ale to je fuk. Jdu ven. Na záchod a pro něco k pití. Když si dávám do coly led, uslyším vzdychání z jednoho pokoje.

„Dan!" ozve se. Musím se usmát a potichu, jako bych je jěště mohla vyrušit, odcházím. Před dveřmi do pokoje se zastavím a otočím. Louis. Jdu potichu k jeho dveřím. Chvíli poslouchám. Nic. Pak tam někdo zachrápe. Slyším Louise a jeho: Ohh god! a musím se zasmát. El chrápe. To nechceš. Vracím se ke klukům, kteří už odešli na jiné holky. Sedí opření o postel. Usměju se na ně. Dojdu ke straně k Harrymu a ten mi vezme pití. Napije se a položí to na stůl. Pak mě chytá za bok a stahuje za ním na postel. Vykviknu. Niall zamává a Harry vypne chat. Usmějí se na mě oba. Niall odchází s notebookem a pokládá ho na stůl. Otáčím se a natahuju se přes polštáře. Pokládám hlavu na Harryho klín. Stočí mi pár vlasů. Niall mi pokládá hlavu na břicho. Chvíli tak ležíme. Hraju si s Niallovým účesem. Harry s mým a sám Niall žmoulá povlečení. Nikdo nemluví. Až do teď.

„Hele. Pamatujete na tu noc na táboře?" prohlásí Harry.

„Já jo," pohlédne na něj Niall.

„Já ne," zabrblu.

„No jo, promiň," pohladí mě Harry výrazněji po vlasech.

„Ne, to je dobrý. Vlastně se mi něco vybavuje. Něco málo," zajedu Niallovi do vlasů.

„Já bych si to zopák." Taková trojka. Napadnou mě nevyřčená slova.

„Já taky, kámo." Zasměju se.

„Já ne!" okřiknu je.

„Čéče, já vlastně taky ne. Teď, když mám Michelle." Prudce se zvednu. Pohodlně.

„Cože? Fákt? Cool!" zajásám. Že by i kamarádka, která je do nich zblázněná, měla takový štěstí? To je naprosto úžasný. Že bych měla někoho, koho znám dýl na turné a koncertech a večírcích. Naprosto dokonalá představa.

„Já nevím, asi jo." Všimnu si červeně na jeho obličeji. Musím se usmát.

„Nevím? Asi? Teda, kámo!" ozve se Harry.

„Vím. Určitě," zdůrazní mu Niall.

„No, já si myslím, je to úžasná a pěkná holka. Možná že má i větší břišáky jak já," vzpomenu si, jak jsem si to myslela, když jsem ji popisovala. Harry pokračuje.

„Vlastně jsem si myslel, že bude chtít spíš mě, ale co už." Niall po něm střelí pobaveným pohledem.

„Tak tos prohrál," zasměje se. Pokládám se zpátky. Harry se posouvá taky níž a lehá si.

„Ach jo, Louis má holky dvě a já ani jednu." Začnu zírat do stropu. Do prázdného bílého stropu, kde není ani jedinej pavouk. „Třeba El pak ulovím." Znovu mě pohladí. Usměju se. On věří ve mě a v Louise. To zahřeje u srdce. Niall se zvedá.

„Hele, lidi, jdu spát. Radši k sobě. Ještě bych vás dokopal." Usměju se na něj. Schoulím se podél Harryho. Na druhou stranu postele. Niall zhasíná a odchází. Je divné, že tak rychle propadám spánku.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 40: