OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent: Guilty 1.díl

30.11.2009 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1146×

„Kevine!“ Lexie pomaličku sešla z točitých schodů, které vedly do patra, kde se necházely pokoje.

„Potřebuješ něco?“ její bratr si právě procházel nějaké papíry, které potom spěšně strkal do pracovní tašky.

„Měla bych maličkou prosbu... Takhle malinkatou...“ palcem a ukazováčkem naznačila opravdu malý prostor.

„Jestli je to takhle malinké...“ Kevin zopakoval to co právě udělala ona. „Tak je to předem splněno.“

„Chtěla bych se jet podívat za nějakými přáteli.“
„Klidně. Budeš mít auto i s řidičem. Kam pojedeš? Za Jennifer? Nebo za Nicol? Chcete jet na nákupy. Jsem rád, že jsi se konečně rozhodla někoho navštívit, od té doby co jsi se vrátila jsi byla většinu času v domě.“

„Nejedu ani za Nicol ani za Jennifer...“

„Tak za Maxem? Přiznejme si to oba, ten kluk je pěkný a skvěle se k tobě hodí, navíc má milé a laskavé rodiče.“

„Ani za ním nechci jet. Chtěla bych pozdravit pár lidí v nápravném centru.“

„Cože? Lexie... není dobré mít na takových místech přátele.“

„Já vím, ale oni vážně nejsou špatní!“

„Tak co tam dělají?“

„Třeba jsou na tom stejně jako já, akorát neměli štěstí na důkazy...“ vzpomněla si v jakém šoku byla, když ji ukázali audiozáznam z času úmrtí jejich rodičů.

V jednu chvíli ji spadnul kámen ze srdce, ale v druhou nevěděla co dělat.

„Jsi venku něco přes týden a už se tam chceš vrátit?“

„Nevracím se tam! Jen jdu potěšit pár lidí svou návštěvou! Hodně mi pomáhali! Někteří z nich jsou lepší než, kde jaký bohatec!“

„Dobře. Ať je tedy po tvém, aspoň konečně zmizíš z dobu! Za chvíli by si tu mohla dělat Bílou paní!“

„Děkuji!“ Lexie mu radostně skočila kolem krku a vlepila mu pusu na tvář. „Jdu se převléct!“ Pustila ho, rozběhla se nahoru po schodech a Kevina šokovalo, že se na nich nepřerazila.

Byl nepopsatelně šťastný, když na její smutné a utrapené tváři konečně viděl úsměv. Dlouho přemýšlel co se děje. Chápal jak je těžké přenést se přes smrt rodičů. On musel převzít celý rodinný podnik, takže na velké truchlení neměl čas, ale ona byla obviněna z jejich vraždy. Prošla si peklem a nedivil se jak se tváří, ale myslel si, že se to zlepší jakmile se vrátí domů.

O moc lepší to nebylo. Chvílemi i uvažoval, že se stalo něco v nápravném centru, ale potom tuto myšlenku zahnal.

Věděl, že ji zmlátili, ale to by ji přece neovlivnilo do takové míry. Určitě se ještě zcela nepřenesla přes smrt rodičů. Určitě je to tím! To jen jeho hloupá představivost říká něco jiného! Jeho představivost ho nutí si myslet, že ji to táhne do nápravného centra, mezi ty lumpy, kteří se dříve toulali po ulicích a páchali zločiny!

Tyhle myšlenky se mu podařila zahnat až Lexie sbíhající schody.

„Myslel jsem, že se jdeš zkulturnit...“ prohodil.

„Džíny jsou tay oblečení a navíc jít do naprávného centra v kostýmku není moc příjemný pocit.“

„Asi máš pravdu...“ Ještě jednou si prohlédl její tmavé džíny s teniskami a tyrkysovou mikynou s kapucí, kterou si při přetahování přes bílý top rozcuchala blonďaté prameny vlasů. Tolik připomínala jejich matku i otce.

On byl podobný většinou na někoho, kdo už nežil a jeho podoba se soudila pouze z fotek, ale ona byla jejich kopie.

Velké, upřímné modré oči po otci, společně s tvrdohlavostí a vlastním názorem a světle blonďaté vlasy s drobnou postavou po matce.

„Děje se něco?“

„Ne! Mělo by?“

„Díváš se na mě, jak kdybys mě viděl poprvé v životě!“ znovu se na něj podezřívavě podívala.

„Nic se neděje. Máš klíče?“

„Ne. Luisa není doma?“

„Šla nakoupit.“

„Aha.“ Lexie odběhla k ozdobné skleněné nádobce, kde na chvíli zmizela její dlaň a potom si začala do kapsy soukat malý klíč. „Pujčím si náhradní! Vrátím ho potom na místo.“

„Dobře. A teď pojď. Pojedeš Aston Martinem, půjčil bych ti limuzínu, ale musím na opravdu důležité jednání!“

„V klidu. Stačil by mi i trabant, hlavně aby mě dovezl tam kam chci.“

„Dobře se bav a dej si na sebe pozor.“ Kevin ji vtiskl polibek do vlasů a elegantně ji podržel otevřené dveře.

„Díky. Hodně štěstí při jednání. Určitě se ti to povede!“

„Děkuju.“

Lexie rychle proplula otevřenými dveřmi a vydala se k autu, které čekalo i s řidičem na ni.

Když zastavili u oplocené budovy, nervozitou se jí sevřel žaludek. Tiše přes tmavé sklo pozorovala depresivně působící objekt.

Uvnitř jí se míchaly pocity, které nedokázala popsat ani identifikovat a nebyla schopná říct jestli jsou kladné nebo záporné, ale jedno věděla jistě: teď nemůže couvnout už je tady.

Na chvíli viděla Gabriellin potěšený výraz, když ji mohla tlouct, ale rázem to byla Roxy u jídla vysvětlující jí jak to chodí a nakonec vyhrál jeden jediný obličej. Caleb. Na něj se těšila, jeho toužila vidět a obejmout ho.

Stále ji bolelo jejich poslední setkání. Neřekl jí ani ahoj, ale jeho oči byly tak smutné, že se jí chtělo brečet, kdykoli si na to vzpomněla a dneska má šanci ho znovu vidět a dokázat mu, že není taková za jakou ji má! Splní svůj slib a bude je navštěvovat jak jen to půjde.

Nabyla nového odhodlání a vyšla z auta. Neslyšně zabouchla dveře a vydala se přes silnici ke dveřím, kde si ji zeshora zkoumavě prohlížela nainstalovaná kamera a neskončila s tím ani potom co zazvonila na starý zvonek.

Chvíli čekala, ale potom se dveře se zavrznutím rozevřely a stál v nich pan Smith.

„Lexie? Lexie McEwansová?“

„Dobrý den, pane Smithi.“

„Co ty tu děláš?“

„Přišla jsem na návštěvu.“

„Neřekl bych, že zrovna ty budeš mít náladu se sem vrátit. Navíc, když sis tím vším musela projít jako nevinná.“

„Lidé jsou různí. Někteří by se tady té budové vyhýbali křížem, ale já jsem divná tak tu znovu stojím.“

„Pojď dál...“ řekl ji a po tváři se mu rozlil úsměv.

„Jak se ti daří? Už víš kdo to udělal?“

„Mám se celkem fajn. Stále se to vyšetřuje, ale příjde mi, že policie je čím dál víc neschopná.“

„Určitě toho neřáda chytí!“

„Kéž by.“

„Koho chceš zavolat?“ znovu ji vedl známou chodbou. Přesně tudy šla s tím nepříjemným policistou unavená a špinavá, netušíc co ji čeká a potom tudy procházela, když odcházela. Teď sem vchází za úplně jiných okolností.

„Chtěla bych mluvit s Calebem a potom s Roxy.“

„Dobře. Prvně chceš zavolat Caleba?“

„Jo...“ Lexie přikývnula a pan Smith ji otevřel dveře do místnosti, kde spoustu strávila s právničkou a rodinou přítelkyní Victorii, když se snažili dokázat, že je nevinná a na něco přijít.

Tentokrát se ona posadila na židli, na které sedávala Vicky a s napětím čekala na otevření dveří. Klika se pohnula a Lexie skoro přestala dýchat. Konečně ho znovu uvidí, konečně... Dveře se rozevřely a uviděla vcháezt pana Smitha, který ji upozorňoval, že při jakémkoli problému má zmáčknout červené tlačítko na stole, ale ona ho nevnímala. Čekala jen na osobu vcházející za ním.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent: Guilty 1.díl: