OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent: Guilty 12.díl

04.01.2010 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1090×

Obě dvě si sedly ke stolu a pozorovaly Caleba, který se usmíval.

„Začni jíst!“ povzbudil Lexie, ale ta se na něj jen protestně dívala.

„Já to říkala! On si sem nesedl, proto že by mě měl rád! On si sem sedl, aby mě mohl buzerovat!“ vztekala se směrem k Roxy, která se smála.

„Ne! Já to dělám, protože tě rád mám a proto dohlížím na to abys dobře jedla!“

„Lháři!“

„Já ti nelžu!“
Blondýnka už se nadechovala k odporu, ale Roxy byla rychlejší a zacpala jí lžičkou pusu.

„Hej! To je vzpoura!“ brblala Lexie s plnou pusou, ale nemohla se nezačít nesmát.

Roxy i Caleb čekali do doby než Lexie snědla všechno co měla na talířku a to trvalo zatraceně dlouho, protože Lexie už poslední lžíce opravdu nemohla a oni pořád nečekali než to spořádá, takže to trvalo celkem dlouho.

Když konečně dojela, tak opustili jídelnu, která ji za tu dobu, co seděla nad plným talířem, lezla krkem.
„Tohle vám neodpustím!“ hrála na oko uraženou, ale nálada se ji zlepšila ve chvíli, kdy s Calebem zalezli k ní do pokoje. Oba dva se usadili na její posteli a Lexie se o něj opřela. Chvíli mlčeli, ale potom Lexie napadlo na co se ho chce už delší dobu zeptat.

„Víš... zajímalo by mě... proč jsou tady ostatní kluci z tvojí party...“
„K čemu ti to bude?“
„Nepřipadají mi nijak hrozní... nebo, že by tu zkrotli?“
„To ani ne... Oni spíš ví, kde jsou hranice...“
„A řekneš proč tu jsou?“
„To je jejich osobní věc nemyslíš?“
„Tak jo, ale teď se musím zvednout a každého z nich obejít a vyptávat se jich zvlášť...“ andělsky se na něj prosebně podívala a čekala jestli přece jen povolí.

„Já nevím...“

„Neboj. Já jim to neřeknu...“

„No dobře... Jak chceš... stejně by ses jich jednou zeptala sama a oni by ti to řekli!“
„Poslouchám...“ Lexie se usmála a opřela se o něj ještě pohodlněji, aby dobře slyšela co říká, protože toto ji opravdu zajímalo.

„Tak začneme u Jaka a Blaka. Ti dva byli údajně kamarádi od mala nebo co. Dokonce se ty jejich jména i rýmují... A společně začali dělat takový ty malý přestupky...“
„Jako, že sem tam něco ukradli nebo rozbili?“
„Jo! Přesně tak začínali jako desetiletí nebo tak. Potom se dostali k nějakýmu frajerovi, který pašoval a dodával drogy.“

„Oni byli závislí?“

„Ne! Princko, jestli mi do toho nepřestaneš skákat tak se nic nedozvíš!“
„Promiň...“ pípla Lexie a dala si dlaň přes ústa, kterou potom stejně oddělala.

„Nebyli závislí. Jen tomu týpkovi pomáhali s drogama. Nakonec si rozjeli něco vlastního, protože je přestalo bavit, když je někdo věčně poučoval a povyšoval se nad ně... Pak se jim otevřelo něco novýho. Dostali se ke zbraním... tak proč ne... docela dost to sypalo a prý to bylo vzrůšo, tak s tím začali taky. Jenže jednou prodali drogy nějaký policajtovi a ten je chytil.

Naštěstí byli chytří natolik, že zamaskovali stopy po zbraních a nemohli na ně nic vyhmátnou kromě těch drog. Tak je šupli sem.“

„Wow. Tohle bych do nich nikdy neřekla.“

„Taková veselá kopa jsou a dělali zrovna takový věci a pracovali s pochybními lidmi.“
„Princezno, kdo tady pochybnej není?“
„Třeba ty!“ políbila ho, ale rozhodně v jejich rozhovoru chtěla pokračovat, tak se zeptala na Pyra.

„Pyro... no ten je typickej sprejer a skejťák...“

„Aha.“

„Ale taky ho bavilo podpalovat věci...“
„A jsme doma!“ usmála se Lexie.

„Už zase mi do toho skáčeš!“

„Promiň...“ andělsky se usmála a zase zmlknula.
„Prostě sem tam zapálil nějakou blbost nebo tak, ale jednou se mu podařilo zapálit nějakou dřevěnou chatu. Naštěstí byla prázdná, ale chytlo díky tomu celý okolí...“ Caleb se zasmál. Blondýnce na tom nic k smíchu nedošlo, tak jen čekala co bude říkat dál.

„A nejlepší na celé té historce je, že když se Pyro díval jak všechno v okolí chytlo, tak začal panikařit. Zavolal hasiče a podobně... a opravdu u toho vyváděl... údajně byl vyděšený jak malý dítě!“

Lexie se taky musela začít usmívat, když si představila Pyra pobíhajícího kolem požáru, sprostě nadávajícího a vyděšeného.

„To je třetí a co udělal Sam?“
„Sam je jedna velká záhada...“
„Proč?“
„Nikomu neřekl co udělal.“
„Jak neřekl?“

„Nevím. Prostě nikdo o něm nic neví.“
„O všech tady kolují drby.“
„O něm ne!“
„Žádné zabil 10 lidí holýma rukama? Zdrogoval babičku nebo třeba nahlásil, že ve škole je bomba?“

„Ne! Nic takového. Nikdo o něm nic neví, ale je to kamarád, jaký by měl být!“
„Tak to jo!“
„A teď ty princko!“
„Co já?“
„Proč jsi znovu zpátky?“

Jeho oči se upřely do těch jejích. Měla mu říct pravdu nebo lhát? Kdyby mu řekla pravdu mohl by se ji pokoušet držet od Daniela dál nebo jedna sám za sebe, to by byl malér. Takže zvolila volbu lži, ale bude schopná těm jeho krásným očím lhát?

Nadechla a spustila.

„Špatná doba, špatný čas...“

„To už tu jednou bylo... trochu to rozveď!“
„Začala jsem se znovu bavit se starou partou, ke které patřili i Daniel a Max.“
„Aha a kvůli tomu jsi tady?“
„Teď mě přerušuješ ty!“
„Promiň...“ Caleb se usmál a vybídnul ji, aby pokračovala dál.

„A oni taky začali prodávat drogy a někteří začali být i hodně závislí. Chtěla jsem být jako oni, abych mezi ně zapadla... abych nebyla za hodnou holku. Poprvé mi to prodávání a předávání drog vyšlo a překvapilo mě jak to šlo hladce.

Ale podruhé mě chytili a znovu mě šoupnuli sem. Asi jsem patřím nebo co...“ snažila se znit věrohodně jak jen to šlo, ale on se na ni pořád tak zkoumavě díval, že začala pochybovat o tom co mu řekla.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Nic... já jen... nepříjdeš mi jako holka, která by prodávala drogy!“
„Nevypadala jsem jako holka, která by si mohla zabít rodiče!“
„Ale ty jsi nezabila!“
„Jo mno...“
„Něco mi na tom tvým příběhu nesedí!“
„Takže ty mi nevěříš?!“
„Ne, to spíš bude tím, že si tě u toho nedokážu představit, princko!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent: Guilty 12.díl: