Innocentia - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Innocentia neboli nevinnost je romantická povídka, kterou vypráví hlavní hrdinka Izabel a její nejlepší kamarád Tayo. Příběh vypovídá o nesnadné lásce Chestera a Izabel. Jako provokatérka, která se ráda pře, je do něj nemyslitelně zamilovaná a nechce si to připustit. Všechny rockery z tour to k ní táhne, protože je sladce nevinná. Nejblíž k ní má však její horší polovička Tayo, který je do ní blázen a především je sukničkář, nejlepší ve svém oboru.

21.06.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 908×

Ona:

Ve skladu si složím hlavu do dlaní a celá uštvaná se zavřu do sebe. Je mi tak mizerně. Všechno mě tíží a bolí, nejhůř je na tom srdce. Měla jsem věřit svému rozumu a hned bych přišla na to, že si se mnou Chester jen hraje. Neznamenám pro něj nic a já bych pro něj při tom udělala první poslední. Než se svýmu žalu poddám úplně, vrznou dveře.

„Maličká?"

„Tayo." Rychle utřu slzy a zachmuřím se, protože za mým drahým se v závěsu objeví Chester a Bonnie, Chazzyho nejmilejší maskot. Jeho miláček! Přišli se mi ukázat, jak jim to spolu krásně klape! Jenže mě to rve srdce!

„Tak Bonnie, prosím." Popožene ji nevrle ke mně. Nechápavě se na něj zadívám. Sexy maskot se po něm nervozně podívá taky a pak se zadrháváním spustí.

„Víš, Izabel… Já s Chazzym nic nemám a ani jsem neměla." Nervózně si hraje s rukama.

„Cože? Ale vždyť jsi říkala." Zavrtím hlavou.

„Vymyslela jsem si to. Chtěla jsem ho pro sebe." Rozesmutní se. Očima zabloudím k Chesterovi. S něhou v očích se na mě zadívá, znovu na tváři nastražím svou neproniknutelnost.

„Třeba ti to ještě vyjde." Trhnu rameny a otočím se k nim zády. Co touhle maškarou chtějí dokázat?

„Ne, to nevyjde. Já ji nechci. Ty víš, koho bych chtěl nejvíc." Jeho medový hlas mě zabolí. Rychle setřu další tajnou slzu, která mi sklouzla po tváři a na sedm zámků se uzavřu do sebe. Jen dýchat mě bolí. Otočím se k němu zády a doufám, že tohle téma je uzavřené. Proč se babrat v tíživých pocitech? Když zaslechnu bouchnutí dveří, s velkým oddechnutím se skácím na provizorní pohovku. Hlavu složím do dlaní a slzy nechám téct.

„Neplakej, miláčku," zašeptá mi Chester u ucha. Leknu se a otočím na něj. Nečekala jsem, že tu zůstal.

„Teď už přece víš pravdu." Pohladí mě po vlasech a palcem mi přejede po čele.

„Neměl jsem s ní nic. To co říkám tobě, je jen pro tebe, pro nikoho jinýho." Naláká mě krásným úsměvem. Odvrátím se.

„Je to jedno."

„Ne, to není jedno. Mění to situaci." Posadí se vedle mě.

„Ne, nic to nemění." Vzdychnu.

„Proč? Vždyť to bylo tak hezké, když jsme byli spolu!" Vydechne sladce.

„Bývávalo. Teď už je to jiné." Poklnu těžce.

„Ty mě nechceš." Odhadne tiše. „Co jsem provedl?" Zesmutní.

„To je přesně ono. Vždycky jen ty. Všechno se netočí jen kolem tebe," řeknu nenávistně a vyšvihnu se na nohy.

„Nemůžu tě ani vystát a nezáleží na tom, jestli si s tou tupounkou něco měl nebo ne!" Zuřivě u toho gestikuluju. „Jsi tak strašně namyšlený, provokatérský. Zahleděný sám do sebe! Vždycky musí být po tvém a když ne, tak seš z toho hotový!" Zhluboka se nadechnu.

„Nedokážeš ani pochopit, že by tě někdo prostě dokázal odmítnout! Ne, vždycky po tobě každý touží, abys věděl!" setřu ho. S otevřenou pusou na mě zírá.

„Ty si jsi natolik jistý sám sebou, že kolem sebe pořád musíš mít houfec slepic, aby sis dokázal, jak moc tě chtějí!"

„To přece neni pravda a ty to víš!" vyletí. „Jakým právem mi nadáváš za takovýhle nesmysly!" křikne na mě. To je poprvé, co na mě zvýšil hlas.

„Ty ani nemáš tušení, jaký jsem doopravdy. A nikdy to nepoznáš, protože seš zaslepená vším, co není pravda!"

„Vždyť se před nima předvádíš jak nějaký model!" soptím.

„Dělal jsem to jenom kvůli tobě, abys žárlila! A taky se mi to povedlo. Ty prostě žárlíš!"

„Na tebe? Nikdy!" Odstrčím ho od sebe.

„Nemůžeš si ani připustit, že bys mě mohla mít ráda?!" Prudce mě popadne za ramena a zadívá se mi do očí.

„Nemám tě ráda! Nenávidím tě!" Poodstoupím od něj a nemám daleko k slzám. Jsme rozčílení, vystresovaní a já zoufalejší než kdy jindy.

„Proč mě nenávidíš?!" vydechne zoufale a je vidět, jak se mu hroutí svět spolu s tím mým.

„Protože tě miluju!" vysypu ze sebe bez rozmyšlení a zaleknu se. Slzy mi stékají po tvářích. Odvážím se na něj podívat, stále ohromeně stojí a zírá na mě.

„Miluješ mě," zopakuje skoro bezhlasně a jedním krokem ke mně dojde. Přiblíží se na centimetr. Mám jeho tvář jako na dlani a cítím jeho sladký dech. Objímá mě kolem pasu a tlačí k sobě.

„Ne," zašeptám mu do rtů. Ten okamžik, než se naše rty spojí, je ke zbláznění. A když se mě Chester dotkne rty, div se nevznesu, jaký pocit blaženosti se do mě vlije. Něžně, přímo peříčkově jako by mi beze slov vyznával lásku. Se slzami na lících mu to oplácím. Jemně ochutnávám jeho rty a sladkost toho okamžiku mi proudí celým tělem. Byť jen myšlenka na to, že mě líbá právě on, ve mě dokáže vyvolat euforii největšího kalibru. Hladím ho po tváři a vjíždím mu do hebkých vlasů. Náš první polibek mi bere dech. Tolik Chazze chci, že bych pro něj udělala cokoliv na světě.

On:

Jsem ve VIP místnosti a hraju s Joem přetahovanou. Zatímco mně to leze na nervy, jeho to baví. Myšlenkami jsem pořád u své drahé. Marně si lámu hlavu nad tím, jestli sem udělal dobře. Zavařil sem si to. Už nikdy nebude moje, jestli se ti dva daj dohromady. Jenže… Co když je jim to souzené? Jen co vrznou dveře a já se ohromenýma očima zadívám na neskutečný pár, vím, že jsem udělal dobře. Drží se za ruce a září, oba! Iz pořád stydlivě, jako by tomu snad nemohla ani uvěřit a Chazzy nadneseně. Dostal ji, to je jasný.

Sedne si vedle Mikea a Maličkou si stáhne na klín, lehce ji políbí do vlasů a přivine k sobě jako křehký porcelán. S úsměvem na tváři se na ně nemůžu vynadívat, ty vole, jak já jim tu lásku závidím. Ale zas ne natolik, aby jsem se sám chtěl usadit. Abych přišel na jiné myšlenky, raději skočím za Lilith. Sedí u stolu a něco si čmáře.

„Ahoj," zašeptám jí do ouška a políbím ji. Cokoliv bych si představil, že dělám s jejím tělem.

„Co si zahrát na devianty?" Jemně ji kousnu.

„Teď ne, Tayo." Lehce mě odstrčí.

„Ale no tak, kočičko, hned ti bude líp, jen co ti dám novou šťávu do těla." Otočí se ke mně a hmátne mi do rozkroku.

„Ty prostě nedáš pokoj." Zavrtím hlavou. „Teď se mi to vážně nehodí." Sklesle se na ni podívám a když ji ani to neoblomí, zaskučím jako zvíře. Vášnivě ji políbím.

„Víš, jak mě týráš…" Vydechnu jí do úst a jednou rukou jí zajedu pod tričko.

„Tayo.." šeptne mé jméno a přilepí se na mě. Chvíli se divoce líbáme, až ztrácím dech a pak mě odstrčí.

„Kvůli tobě nic nestíhám." Zahledí se mi do očí. Má mělké světle hnědé duhovky.

„Vážně ne. Nezlob se." Dá mi pusu na nos. Asi bych si měl začít zvykat na odmítnutí, ale tohle docela zabolí, hlavně, když jsem napnutej jako struna a potřeboval bych se vyšťavit. Zlobným pohledem zabloudím k poklopci, kde se mi cosi vzdouvá. A s tímhle si teď mám poradit sám nebo co?!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování