Innocentia - 18. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Innocentia neboli nevinnost je romantická povídka, kterou vypráví hlavní hrdinka Izabel a její nejlepší kamarád Tayo. Příběh vypovídá o nesnadné lásce Chestera a Izabel. Jako provokatérka, která se ráda pře, je do něj nemyslitelně zamilovaná a nechce si to připustit. Všechny rockery z tour to k ní táhne, protože je sladce nevinná. Nejblíž k ní má však její horší polovička Tayo, který je do ní blázen a především je sukničkář, nejlepší ve svém oboru.

29.06.2011 (14:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 762×

On:

Druhý den, nechutně ovlivněn kocovinou a výčitkami, se trochu zastydím, že jsem do nahrávací místnosti nasměroval Freda. Dívám se na televizi a mnu si hlavu. Nemám opici - mám gorilu. V lihu mi to prostě moc nemyslí. Chester vypadá jako by mu dal někdo přes hubu a Izabel jsem ještě ani neviděl. Alespoň jsem neublížil jí, když už jsem Chazze podrazil. On se z toho dostane. Navíc budou mít aspoň možnost prožít nějaký hezčí milování. Začínám se smiřovat s tím, že Chester bude ten, kterýmu věnuje právo první noci. A když myslím bez opojení alkoholu, uznávám to. Jasně, trápí mě to, ale Maličká ho miluje. Co víc jí můžu přát? Až se příště pokusí o sex, tak si na to snad vyberou i vhodnější místo. Iz je romantická, takže něco pro ni. Spousta pitomě zářících svíček. Zbožňuje jejich kouzelnou atmosféru. Vlastně se nic nestalo. Neudělal jsem nic, čeho bych měl litovat. Přesvědčuju sám sebe, ale při každým pohledu na zlomenýho Chestera se necítím zrovna nejlíp.

„Neviděl jsi Izabel?" zahučím potichu.

„Od včerejška ne." Polkne, ani se na mě nepodívá. Vypnu televizi a chvíli jen tak mlčíme a vnímáme ticho. Když si k nám přisedne Mike s Annou, Chester se rozmluví.

„Včera jsem to přehnal." Hlavu v dlaních.

„Co se stalo?" pobízí ho Annin švitořivý hlásek.

„Málem jsem se s ní vyspal. Překročil jsem tu mez…" Na to já vzdychnu.

„Nic se nestalo. Iz to neublížilo… Navíc, slyšel jsi ji? Líbilo se jí to." Chester se rozhořčí.

„Fred měl pravdu! Ublížil jsem jí, možná ne fyzicky, ale nejspíš psychicky! Jsem stejný jako ti, kteří mě zneužívali v dětství! Víš, jak je mladá oproti mně? Je tak nevinná a něžná… A co jsem udělal já? Prostě jsem jí chtěl zneužít, vzít si ji. Ukázal jsem jí to, o čem by neměla mít ještě ani páru!" Zhluboka se vydýchává. V obličeji každou chvíli přízrak bolesti a minulost. Anna a Mike na něj vyděšeně zírají.

„Blbost!" zahřmím.

„Nijak jsi jí neublížil. Pokud vím, tak se tvářila šťastně, přešťastně a zamilovaně. Jste si sobě souzený a nezáleží na tom, kolik let od sebe jste! Tenhle svět je jiný, tady se to na roky nepočítá. Navíc… Moc si Izabel nemaluj. Sám víš, že to není žádný andílek!" Div se nevztekám, co jsem natropil, to taky musím uhladit a Chazze uklidnit.

„Byl jsem ve vedlejší místnosti s jednou… Hm… Když do nahrávací místnosti přišel Chazzy s Izabel a s jistotou můžu říct, že se jí to víc než líbilo." Zašklebím se.

„Tys je pozoroval?" Mike se na mě úkosem zadívá.

„Bylo to jako živý porno! Co jsem měl dělat? Navíc jsem měl taky něco mírně upito, takže jo, něco jsem zahlídl. A proto můžu s jistotou říct, že maličká byla štěstím bez sebe. Žádný ublížení nebo tak. Čistá láska!" Chester se trochu uklidní.

„Měl jsem se mírnit."

„Byls v pohodě, Iz má nejspíš takovouhle hřmotnou vášeň raději než romantiku. Dokonce mi to k ní i víc sedí." Zachechtám se, kupodivu mi to jde od srdce, což mě potěší ještě víc.

„Takže si s ní nespal?" zacvrliká Ann.

„Ne," hlesne Chester a nervózně si zapálí cigaretu. S pomrkáváním jim vysvětlím, co ti dva provozovali a jak ji Chazzy doštval k orgasmu.

„Podle toho, co popsal Tayo bych řekla, že na to už byla připravená." Uculí se Anna a přitulí se k Mikeovi.

„Netrap se tím. Pro ní to bylo určitě krásné a rozhodně jsi jí psychicky neublížil." Zhluboka se nadechnu.

„Podle pravidel České republiky už s tím panenstvím dokonce přesluhuje, takže by bylo na čase, abyste tu kletbu zlomili." Zachechtám se. „Jen mě trochu trápí, kde je." Zachmuřím se.

„Já jsem ji tam pak nechal… A řekl jsem." Div se nezajíkne. Vyběhne z Mekky jako blesk, málem bych mu nestačil.

„Tys ji tam nechal?!" hřmím za ním a utíkám chodbami do nahrávací místnosti. Jenže ta je prázdná. Maličká nikde není. Znaveně - běhat po opici a po ránu se prostě nedá - vylezu ven a jdu spolu s Chazzym pátrat. Najdeme ji až ve VIP sekci, kde se s hlavou skloněnou tulí ke Snoopovi!

„Iz!" Kleknu si před ní na kolena. Úsměv od ucha k uchu. Zvedne ke mně zčervenalé nevyspalé oči a ani nezabučí, jen se ke Snoopovi přitulí blíž a položí si hlavu na jeho rameno.

„Můžeme s tebou mluvit?" Uculím se.

„Ne," řekne unaveně a ani se na mě nepodívá.

„To neberu." Chytím ji za loket a vytáhnu od něj. Začne se bránit.

„Nech mě!" Vytrhne se mi a hrne zpátky.

„Izabel, tohle je důležitý!" zahučím a znovu ji popadnu za ruku. Tentokrát tvrději, aby se mi zase nevyvlíkla.

„Hele, když nechce, tak jí dej pokoj!" Snoop si hraje na kavalíra.

„Snoope, ty se starej o sebe," doporučím mu a se spíláním ji táhnu za dveře.

„No tak, miláčku, nedělej cirkus!" syknu skrze zuby, když mě nakopne. Podaří se nám ji zavřít do umývárny, kde se mi hned vyvleče a snaží se dostat zpět ke dveřím.

„Jen si promluvíme." Zvednu ruce jako bych se vzdával.

„Nemám zájem!" zavrčí.

„Ten včerejšek…" začne Chazzy.

„Už se to nestane, neboj se!" Vycení na něj zuby.

„Vím, byla to chyba! Největší blbost tvého života. Moc lituju, že sis to musel prožít!" Do očí jí vstupují slzy.

„Tak to není!" brání se Chester.

„Iz, jenom ho vyslechni… Udělej mu tu laskavost." Snažím se na ni jít po dobrém.

„Proč já mám každému splácet nějaké laskavosti a brát na lidi ohledy?! Kdo bere ohledy na mě?" Zdivoka rozpřáhne ruce.

„Nikdo! Já vím, zase ze sebe děláš chudáčka. Jsi utrápený a potřebuješ pohladit a pomazlit… Tak si jdi za někým jiným!" křikne.

„Nejsi tu jediný, komu bylo ublíženo! Taky mi není do zpěvu a víš, čí je to vina?!"

Ona:

Sedím úplně vzadu v tourbusu a šílím. Srdce mi puká. Věřila jsem mu, hloupě jsem mu věřila. Byla jsem tak pitomá! Nemůžu se na toho inteligenta ani podívat. Nechci už nikdy cítit jeho polibky. Mít jeho tělo na dosah nebo se k němu přitulit. Už ne. Můj první odhad byl správný! Je to jen namyšlenec a ignorant. Zalknu se v dalším přívalu pláče a přivinu k sobě dvě perníkové srdce. Jedno od Taye a druhé od Chestera - Zbožňuji tě - a zasteskne se mi ještě víc. I ta sladkost lže! Položím ji vedle sebe a raději popadnu svého plyšového medvídka. Potřebuji, aby spolykal mé slzy, mé trápení.

„Maličká?" Ze dveří vykoukne střapatá hlava mého nejlepšího kamaráda. Omráčeně k němu natáhnu ruce v touze po obětí a nechám se od něj obejmout, vznešeně a milostně, protože právě láska mi právě teď chybí.

„Miluju tě," zašeptám mu do ucha a nechám se od něj kolíbat ze strany na stranu, tak jako to dělával Chester.

„Já tebe taky." Políbí mě na čelo.

„Proč pláčeš?" Setře mi slzy a hladí mě po tváři.

„On mi lhal," zašeptám srdceryvně a zavřu oči, za nimi stejně Chesterovu tvář. Je pozdě. Už jsem se zamilovala. Nedokázala jsem mu odolat, i když jsem se tolik snažila. Dokonce jsem mu málem podlehla! Snažil se až moc dobře, aby mě dostal. Nemůžu uvěřit, že jsem po něm tolik toužila. Tolik ho chtěla. Jak jsem vůbec mohla připustit, aby mě tak obelhal a vzal mi srdce.

„Lhal ti? A v čem?" Zamrká Tayo nechápavě. Vzpomenu si na jeho psycho sezení a chuť svěřit se mu, se ztratí. Nemám ani náladu rozebírat své myšlenky se všemi obyvateli Mekky. Rozpláču se znovu. Nemám už ani drahého, kterému bych se mohla svěřit. Dostali ho, stejně jako mě. Ukradli mi ho! Když se konečně dám trochu dokupy, vylezu do "obývací části" Mekky, tak mě Chester hned chytí do náruče a tvrdě mě stiskne.

„Pusť!" S veškerou vehemencí, kterou v sobě naleznu, ho odstrčím a dívám se do jeho smutných očí. Proč právě on by měl být smutný?!

„Miláčku…" zašeptá a přitiskne své rty na mé. Projede mnou krásný šok a podlehnu mu, jeho žádostivým polibkům, jeho touze, jeho tělu - než si připomenu, proč týrám sama sebe.

„Nech mě už na pokoji!" Plačtivě se vyvléknu z jeho náručí a rozeběhnu se z Mekky ven. Volné prostranství mě vítá. Nebe má kupodivu stejnou plačtivou náladu jako já. Bosky probíhám kolem zaparkovaných tourbusů a nechávám kapky deště omývat mou tvář.

„Čau maličká." Zívne Jared, opřený o nejbližší rozložitý strom u tourbusu. Vůbec se divím, že se se mnou baví. Od té doby, co tu je, se mě snaží ignorovat a já mu jdu poslušně na ruku.

„Ahoj," pípnu neznatelně a prohlédnu si ho. Vysoký, oblečený do černého, havraní vlasy vyčesané k nebi. Připomíná mi Chazze. Prýští z něj stejná rockerská nátura.

„Co tak smutná?" Odlepí se od stromu a přijde blíž. Zadívám se na modré roztoužené nebe, plné mého zklamání.

„Nejsem smutná." Na tváři naučený úsměv.

„To ti nežeru." Skloní hlavu a uchechtne se. Pak se na mě pronikavým pohledem zadívá.

„Někdo tě trápí?" Tuším, že ví víc než dává najevo a to mě naštve.

„Přestaň kolem mě chodit po špičkách… Je mi jasný, že se to tu všechno rozkřiklo." Ušklíbnu se. Jen se znovu zasměje.

„Vykašli se na něj." Mrkne a obejme mě kolem ramen. „Nestojí ti ani za jednu slzu." Jemně mi z tváře setře mou bolest.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování