Innocentia - 20. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Innocentia neboli nevinnost je romantická povídka, kterou vypráví hlavní hrdinka Izabel a její nejlepší kamarád Tayo. Příběh vypovídá o nesnadné lásce Chestera a Izabel. Jako provokatérka, která se ráda pře, je do něj nemyslitelně zamilovaná a nechce si to připustit. Všechny rockery z tour to k ní táhne, protože je sladce nevinná. Nejblíž k ní má však její horší polovička Tayo, který je do ní blázen a především je sukničkář, nejlepší ve svém oboru.

01.07.2011 (12:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 746×

Ona:

Opřená o zeď matně rozeznávám, jestli kolem někdo chodí nebo ne. Jared se do mě vpíjí svými ústy a laská mě jazykem, ale já se pořád nemůžu zbavit myšlenek na Chestera. S ním to bylo jiné, plné kouzel a vášní, při kterých se mi podlomila kolena. Jared je moc hezký a milý, líbat taky umí a je něžný, ale chybí mu to, čím by mě okouzlil. Trochu se od něj odtrhnu, bez dechu, samozřejmě. A zadívám se na něj. Je o trochu vyšší než Chazzy. Obličej má hezký, ale už ne tak netuctový a plný něhy i hněvu zároveň. Nevyzařuje tolik emoce, jako Chester. Jeho oči jsou pěkné, ale já se v nich neztrácím. Je to jako oříšková čokoláda bez tajné přísady, která tomu všemu dodává šmrnc a lákavost.

„Promiň." Zkřivím úsměv.

„To je dobrý." Pohladí mě po vlasech a odlepí se ode mě.

,,Nebudu na tebe spěchat." Na to mu daruji lehký úsměv. Jared není ta nejlepší nálepka. Možná, nepotkat Chazzyho, byl by pro mě dokonalý, ale takhle? Vezme mě za ruku a táhne mě do VIP sekce. Brzy tu budu známá jako rychlokvaška. Jestli se zapletu ještě s jedním rockerem, můžu se začít řadit mezi konkubíny.

„Ahoj Iz." Mávnu Sidovi na pozdrav a vyhnu se jeho zkamenělému pohledu. Cítím ho v zádech, dokud nezajdeme za roh.

„Jsi ok?"

„Ok," polknu. Vcházíme do místnosti, kde mimo Freda Dursta a Snoopa můžu potkat i Chestera. Při mém štěstí sedí hned naproti dveřím, jako by na mě čekal. Pohledem mě sjede od hlavy až k patě a postřehnutelně se zastaví na našich propletených prstech. Nikdo neumí vyjádřit pocity tak jako Chazzy, tvář má jako zrcadlo, které prozradí sebemenší vrásku bolesti či vzteku. Nechává v sobě zračit všechno rozhořčení a zklamání. V srdci mě bodne - slíbila jsem Anně, že mu neublížím!

Posadím se Jaredovi na klín a schoulím se k němu. Přála bych si být neviditelná a vyhnout se tak pohledům všech těch tupounů, kteří ze mě nemohou spustit oči. Se sebezapřením se podívám na Taye, vyčítavě a hrdě. Hledí na mě také, znatelně vyzařuje svou vinu. Je si jistý, že tohle všechno je kvůli němu. A z části ano. Když jsem se dozvěděla, že mě Chester chtěl jen do postele a udělal pro to maximum, sežehlo mě to. To jsem ještě nevěděla, že to je lež a v hloubce duše tomu nevěřím stoprocentně ani teď. Zdá se, že můj drahý s mým největším nepřítelem sympatizuje víc, než by se mi líbilo. Jared si povídá se svou skupinou, mimoděk mě pohladí nebo přivine k sobě a dá mi polibek do vlasů. Chová se podobně jako Chazzy, jemně, ale mě to nehřeje u srdce.

„Počkej tady na mě," řekne sladce a políbí mě vášnivě na ústa. Zavřu oči, a když je znovu otevřu, rozplyne se přede mnou obličej Chestera. Zmateně sebou zatřesu - mámení pekelná - a odchází na koncertní prkna dělat show. Doprovodím ho pohledem a oddechnu si, ani nevím proč. Potřebuju vypadnout. Odejít někam hodně daleko a už se nikdy nevrátit. Jenže to by si ke mně nesměl Tayo přisednout.

On:

Zírám na ní z blízkosti a nechápu to. Je krásná, samozřejmě, ale tak nějak nešťastně a vyčítavě se choulí do sebe. A co mě utnulo nejvíc… V Jaredově náruči tolik nezáří.

„Izabel." Zakření se se na mě.

„Tayo."

„Jak ti to klape s novým přítelem?" Poposedne si a pohledem se zahloubá kamsi na zem.

„Výborně. Snad jsi nás viděl." Škubne sebou.

„Nedalo se přehlídnout," uchechtnu se. To ji ještě víc rozlítostní a na tváři ji to vykouzlí podivné rozhořčení.

„Nechci tu dělat cirkus," řekne jakoby nic.

„Já vím. Znám tě." Hlavou kývnu k Chazzymu, aby si taky přišel poslechnout dnešní drby. Ležérně, klidnými kroky, dojde až k nám.

„Ahoj." Izabel se zamračí a neřekne ani ň.

„Láska ti kvete," usměje se na ni mírně bolestně.

„Konečně ano. Na podruhé se mi to snad už podaří." Zabodne se mu do pohledu.

„Ale maličká." Jemně do ní strčím loktem.

„Už na něj nebudu brát ohledy." Trhne sebou. „On je taky nebral. Není jediný, kdo má city," řekne příkře.

„Takže teď jsi opravdu šťastná?" Snaží se udržet.

„Právě s ním?!" zavrčí.

„Jo, s ním. Ne s tebou." Moje drahá polovička vytáhne krabičku cigaret a jednu si zapálí.

„Ty přece nekouříš," polknu.

„Věci se mění." Zhluboka natáhne. Zmateně na ni zírám. Kdy jsem naposledy viděl Izabel kouřit? Když se mučila se mnou ve vztahu, protože byla nešťastná. Pak mezi tou tlupou exotů, když se od Sida nechávala otlapkávat. Přímo až bravurně jsem ji dokázal dovést na pokraj jejích sil a teď to dělám znovu. Za tu dobu, co je s Chazzym je to už po druhý, co podlehla hrdelnímu hříchu kuřby. Před očima se mi začnu míhat jiný obrázky, než bych chtěl. Sakra, zase mě dohnala touha.

„Típni to," zahřmím.

„Polib si!" Doporučí mi a vydechne mi kouř přímo do tváře. S honosným úsměvem provokatéra, evidentně i když se trápí, je ve své kůži. A bude mě štvát.

„Ani nevíš, jak je Jared něžný a milý." S úsměvem na tváři se zadívá na Chazze.

„Ha… No jasně. To jsem viděl!" A sám taky hmátne po krabičce cigaret.

„Jako že já jsem nebyl?"

„Ty?" Uchechtne se.

„Ty jsi přece na jiný úrovni. Máš rád, když bys mě k sobě přimáčkl, až bych byla bez dechu." Zamračí se.

„Pokud vím, tak se ti to moc líbilo." Chazzymu se obrátí tvář ve vítězství.

„Ty zrovna nejsi na jemnůstky… A když ano, tak je chceš ode mě a ne od toho pitomce."

„Pořád to tvoje nezdolný sebevědomí." Trhne sebou maličká.

„Ale prosím tě!" zahřmí Chester a skloní se k ní, až si letmo zírají do očí - mezi sebou snad maximálně třicet centimetrů.

„Neprožívala jsi to tolik, jako se mnou. Jen já s tebou umím ty zázraky. Možná se ti to s ním líbí, ale se mnou jsi byla v nebi." Vyfoukne jí kouř do tváře a nahne se k ní, aby ji políbil. Jemně a sladce na rty. S upřímnou radostí sleduju maličkou. Zazáří a tvář jí protne radost a slast. Když se Chester zvedne a poodejde zpátky ke svý skupině, Izabel s přivřenými víčky stále vychutnává.

„Nech si všechny poznámky pro sebe," řekne tiše.

„Už nemám co říct… Pověděl a ukázal ti všechno." Pokrčím rameny a opřu se vedle ní.

„Je to jinak než se zdá."

„Vážně?" Uculím se.

„Chester je zlý," pípne.

„Není a ty to víš. Má tě rád." Slyším, jak vedle mě povzdechne.

„Jenže u mě už to neplatí."

„To jsem před chvilkou viděl," rýpnu si. Otočí se na mě se skloněným pohledem.

„Já už ho nechci mít ráda, jenom mi to ubližuje," zašeptá zoufale.

„Protože s tím bojuješ." Pohladím ji po vlasech. „Vím, že se bojíš… Že ti to ubližuje. Evidentně vám to někdo nepřeje, ale věř mi… Neviděl jsem tě šťastnější, než když jsi byla s ním." Tomu se uchechtne.

„Mluvíš o něm, jak kdyby byl ten pravý."

„Je ten pravý," řeknu bez okolků, tak rychle a samozřejmě, až mě to samotného vyděsí - z potutelných srdečních radostí. Podezřele se na mě zadívá, v očích naivitu a důvěru.

„Neříkám, že já bych tě nechtěl. Jsem do tebe blázen, to přece víš. Ale já nejsem ten, s kým bys tolik zářila. Já ne. To Chazzy je ten správný. A vím, že ty to v skrytu srdce taky cítíš." Znovu se zadívá do jejího obličeje. Zračí se v něm už jen důvěra a láska. Vždycky bylo snadný Izabel o čemkoliv přesvědčit. Důvěřuje lidem, proto ji tak lehce všechno zasáhne. Ještě si nezvykla na fakt, že lidi jsou svině a pro svůj osobní prospěch jí nakecají cokoliv. Taky bych mohl začít podporovat její myšlenky o tom, jaký je Chester hajzl… Ale jediný, komu by to pomohlo, bych byl já. Ona by zůstala moje, jenže nešťastná. Nemilovaná a to nedokážu připustit. Do dveří se vžene Jared jako voda, jakmile mě spatří, zúží očí do malých štěrbinek a přitáhne k sobě Izabel na krok.

„Měj se, Tayo." Mávne mi s lehkým úsměvem a nechá se odvádět svým novým pryč. Ani se mu nevytrhne!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování