Innocentia - 21. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Innocentia neboli nevinnost je romantická povídka, kterou vypráví hlavní hrdinka Izabel a její nejlepší kamarád Tayo. Příběh vypovídá o nesnadné lásce Chestera a Izabel. Jako provokatérka, která se ráda pře, je do něj nemyslitelně zamilovaná a nechce si to připustit. Všechny rockery z tour to k ní táhne, protože je sladce nevinná. Nejblíž k ní má však její horší polovička Tayo, který je do ní blázen a především je sukničkář, nejlepší ve svém oboru.

02.07.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 801×

On:

Posadím se v tourbusu na měkkou pohovku a zahledím se z okna. U stromu dvě postavy, vpíjící se jedna do druhé. Chester tu křehkou dívčinu bláznivě mačká v náruči jako by si chtěl vybít všechnu nahromaděnou touhu. Paradoxně si vybral pichnu, která vším připomíná naši malou Izabel. Tlačí ji k tomu stromu a obávám se, že jí se to nelíbí, ačkoliv drží. Ruce kolem jeho pasu. Není v tom ta posvátná touha a láska, s jakou ho k sobě v těchto chvílích táhla maličká. Byla mnohem vášnivější a víc se propadala Chazzyho světu a jeho polibkům. Takhle coura se z něho nepodělá. Možná ani nemůže, díky bolesti, kterou jí svým jednáním způsobuje. Jo, Chazzy, každý není Izabel. Málokdo si ho umí omotat kolem prstu jako ona. Se smutkem vzdychnu a přemýšlím, jaký by to mezi nima bylo, kdybych to nezvoral. Díky těm problémům jsem se aktivně na pár dní přestal věnovat sexu a má to na mě dost špatný důsledky. Raději sjedu pohledem z vášnivě se líbající dvojice a zadívám se kolem. Poskakujícími kroky k nim kráčí drobná postava, ruce v kapsách, černé vlasy díky větru rozházené kolem celé hlavy. Takové malé strašidýlko, které ještě nepoznalo sílu laku na vlasy. Uchechtnu se a pak zpozoruju, že to není nikdo jiný, než Izabel! Vyletím ze sedačky tak rychle, až polekám Brada a ženu se zabránit tragédii.

Ona:

Přemýšlím o Tayovo slovech a lehkým krokem, zahalená do košile svého drahého, jdu zpátky k tourbusu. Trvalo mi to trochu déle, než kdybych šla s Jaredem, protože jsem se trochu ztratila, ale nechtěla jsem Chazzymu přidělávat vrásky. Při mém štěstí by mě s ním zahlédl a já ho nechci provokovat, ubližovat mu. Držím se hesla své lepší polovičky, protože má pravdu. Chester si zažil dost. Proč bych měla být stejná potvora jako Samantha? Ztratila bych tím nejen Chazze, byť už jen jako kamaráda, ale i Annu a to nechci. Mám ji ráda. Tolik jí s Mikeem přeju, aby jim to vyšlo. Svěřila se mi, že už se snaží o miminko!

S hlavou zvednutou k oblakům, nechávám si cuchat vlasy a lehce se klepu zimou. Tohle počasí není nic pro mě. Odjakživa jsem byla zmrzlá a teď, když už mě ani nemá kdo zahřát - vlastně má, zapomněla jsem na Jareda. Není to Chester. Krásný, vysoký, černovlasý ďábel s barevnou kůží a nádhernýma štěněčíma očima. Ne, je to jen rocker se sladce nebezpečnou náturou.

„Izabel!" Trhnu sebou, div se nepraštím o větev stromu, který právě míjím.

„Tayo!" Zamžím očima na něj a pak vedle sebe na ten prokletý drsný kmen. Při tom pohledu mi dojde řeč. S otevřenou pusou zírám na Chazze, jak se tiskne ke křehké konkubíně. Drží ji za zadek a tlačí k sobě, při tom se vášnivě vpíjí do jejích úst.

„Nebreč," řekne tiše. Vezme mě můj drahý kolem ramen a suší mi slzy svými rty. Ani jsem si nevšimla, že se dostal tak blízko ke mně a že brečím.

„Izi!" Poznávám Chazzův nezaměnitelný hlas a za podpory Taye mu utíkám, ani nevím kam. Před očima stále obraz, živou krvácející ránu, Chazze a tupounky. Tohle bolí! Srdce se mi může rozskočit. A pak, že psychická bolest je srovnatelná s fyzickou. Ani bych si nevšimla, kdyby mi někdo urval ruku a odhodil daleko ode mě. Jsem teď zaměstnána daleko horším pocitem! Chester. Líbal se s jinou! Dělal s ní to, co před tím se mnou. Před mýma očima! Lhal, že chce jen mě! Věděla jsem, že tomu nemám věřit. Věděla jsem, že se muži nedokážou zamilovat! Kdyby mě měl rád, neudělal by mi to, přece! A pak si vzpomenu na Jareda. Jsem blázen do Chestera a přesto chodím s tím druhým. Všechno je možné. Láska nejde vždy ruku v ruce s realitou. Prakticky nemám Chazzymu, co vyčítat. Dělám mu to samé. Můžu si za to sama!

Posadím se v tourbusu na pohovku a Tayo se mi zadívá do očí, oběma rukama mě chytí za obličej a něžně se mi otírá nosem o nos.

„To nic není, Maličká. Všechno bude dobrý, jiný." Jen se poddám další vlně pláče. „Ale lásko, nestojí ti za to," šeptá mi do ucha a jemně mě líbá na tvář.

„Přece si nechceš vyplakat ty svý krásný oči." Jen polknu.

„Izabel." Jenže to nepomáhá. Nic nepomáhá. Slzy nedokážu zastavit, ani zklidnit ubohé popotahování. Jen si šmrdlám oči a tulím se k němu. Drží mě pevně a líbá do vlasů, hladí a dává mi pocit, že by pro mě skočil i do pekla, ve kterém se právě teď topím. Stejně to nepomáhá. Protože zatímco on hladí mé tělo, tak mě bolí duše a srdce.

„Miláčku!" Chester ve dveřích zaúpí. Takhle jsem ho ještě neviděla. Je roztěkaný, rozesmutnělý a jeho oči mě dostávají na kolena. Odstrčí mého drahého a sám mě vezme do náruče a přitáhne mě k sobě i přes mé protesty. Snažím se ho odstrčit, jenže mi začíná být ještě víc ouzko a rozbrečím se mnohem více. Nechá mě položit si hlavu na jeho rameno, tulí mě k sobě a šeptá mi do ucha.

„Pššt, lásko. Není nic," - jsem jen já. Mou vlastní hádankou mi vyzná lásku. A pohladí mé srdce.

„Udělal jsem chybu. Moc toho lituju." Ještě víc se k němu přimknu a začíná mi být líp.

„Promiň. Netušila jsem, jak ti je, dokud jsem to sama nezažila," zhluboka se nadechnu.

„Jsme si kvit."

„Takhle jsem to nechtěl," zahučí jemně.

„Já vím, Chazzy," povzdychnu si, oči přivřené. Dýchám jeho vůni a je mi krásně. Otočím se tak, abych viděla tetování na levé paži a začnu jej zlehka obreslovat.

„Zbožňuješ mou barevnou kůži," řekne s úsměvem a zadívá se na mě. Nic neřeknu, přemýšlím, jak z toho dál. Pořád se všechno nevyřešilo, i když jsem teď v jeho náruči a je mi krásně. Stále jsou tu věci, které mě týrají. Když to není průšvih na pouti, tak mě zabíjí erotika a nezkušenost. Když se tomu konečně poddám, tak mi maskot nafňuká, že ho Chester chce, a když to pomine, tak mi to zkazí Tayo, který začne houkat do světa, že mě chce Chazzy jen na sex. A pak sám můj miláček, když mi vpálí, že byla chyba být se mnou! Naštvu se a poodsednu stranou. Chci odejít, daleko od něj, od toho, co mi způsobuje - ať už je to dobré nebo špatné. Spokojím se s tím, že se odeberu do zadní části Mekky. Na roztřesených kolenou se dostanu až tam a sesypu se. Myslela jsem, že Chester je uzavřená kapitola. Přála jsem si konec. Jenže dneska jsem si zase potvrdila opak! Pořád ho miluju! Nechci se už dál trápit. Nechám slzy téct. Potřebovala bych svého medvídka, který by je spolykal.

„Miláčku." Ten hlas bych poznala kdekoliv. Hned se posadím a nahodím rádoby drsný výraz.

„Mě nepřesvědčíš," uchechtne se a dosedne vedle mě. Svěží, opředený nebezpečím a sexappealem, zatímco já jsem ubulená a opuchlá jako žába.

„Co chceš?" zahučím.

„Zdá se, že tě trápí ještě něco jinýho, než je můj úlet." Zapálí si cigaretu a nechá vyniknout své plamenné tetování - týrá mě tím!

„Jsem šťastná," ušklíbnu se.

„Se mnou jsi byla šťastnější." Vydechne kouř.

„Neříkej," zakřením se a konečně se na něj podívám. Zdá se být tak na výši, oproštěn od bolesti, kterou zažívám. V jeho očích láska. Nadnesen nad naše - moje - problémy.

„A co líbání?" Trpělivě, přímo vyzývavě se mi zabodne do očí.

„Co by." Trhnu rameny a vzpomenu si jak se mačkal k té konkubíně venku, jak z ní vysával duši. Jenže on to přejde, jako by se to nestalo a zaútočí na Jareda

„Zdá se, že se mnou se ti to líbilo víc." Těžce polknu, jen si vzpomenout na ty pocity, které jsem při našem polibku měla. Tu sladkost, která mi proudila v žilách při každém jeho doteku.

„Zdání klame," uchechtnu se nevěrohodně. A než cokoliv stačím udělat, Chester se ke mně nakloní a zuřivě, s mučenlivou touhou, mě políbí. Jazykem mě začne vybuzovat k činu. Povzdychávám mu do úst a nemám ani sílu ho od sebe odstrčit. Lepí se na mě čím dál tím víc a mě je najednou tak krásně, že mu nemůžu odolat.

„Pořád mě chceš!" zavrčí. Spokojen, nejspíš jsem lepší než ta slepice venku. Samozřejmě, že jsem! - postrčím své sebevědomí.

„Ne," vzdychnu slastně. Víc mě říct nenechá, pohrouží se do mých úst a dovádí mě k šílenství. Rukama bloudí po mém těle a mapuje snad každou část. Sjede rty na můj krk a nevynechá jediné místečko. Kdyby mě teď chtěl, podlehla bych mu.

„Nechtěl jsem ti ublížit… Promiň mi za všechno." Štěněčí pohled. Vynechá svou tupounku a zabere se do toho, o čem jsme spolu ještě nemluvili - co se stalo v nahrávacím studiu.

„Nebyla to chyba… Nelituju toho, co jsme spolu zažili. Jsem s tebou šťastný," šeptá mi do ucha, když mě k sobě tiskne. Jeho náručí je hřejivé, srdce mi plesá pod náporem lásky.

„Nech Jareda fanouškům," řekne na oko drsně. Usměju se a zadívám se mu do očí - oheň a vášeň. Pak se od něj odlepím. Chester může lhát. Uvěřila bych mu, i kdyby řekl, že postavil pyramidy. Je tak věrohodný, někdy vypadá zranitelně a jindy je jako ďábel sám.

„Jak mám vědět, že nelžeš?"

„Nelžu." Zadívá se mi do očí, div se v nich neztratím.

„Chazzy… Já," uhnu pohledem.

„Ale no tak. Já vím, že nevěříš na lásku, ale to co k tobě cítím." Pohladí mě po tváři. „To už jsem dlouho necítil." Zas ten jeho pohled malého štěňátka. Chtěla bych ho umačkat ve své náruči, pořád se ho jen držet a mazlit se. Žít z jeho polibků a doteků.

„Láska je nejsladší a přitom nejbolestivější hra v životě." Zkrabatím čelo, tenhle citát mi vždy šel na nervy, kvůli jeho nepravosti, jenže praxe mi jej potvrzuje.

„Způsobil jsem ti trápení."

„Ne, způsobil bys mi ho, kdybych do tebe byla zamilovaná." Uboze skloním oči a posadím se vedle něj, dávajíc si velký pozor, abych se ho nedotkla.

„A nejsi?" V hlase poťouchlý smích. On si tak věří!

„Ne."

„Řekla jsi, že mě miluješ," připomene mi s vítězným podtónem.

„Spletla jsem se." Pokrčím rameny.

„Nevěřím ti." Chytí mě za bradu a jemně mě k sobě otočí, v očích se mu blýská.

„Jak to můžeš vědět?" znejistím.

„Vím to." Políbí mě.

„Stejně jako ty bys měla vědět, co cítím já," zašeptá a přimkne mě k sobě, žádostivě a sladce.

„Odešel jsi a nechal mě tam samotnou!" připomenu mu.

„Byl jsem v šoku! Ta situace mě srazila na kolena," omlouvá se.

„Litoval jsi toho, že," polknu.

„Měl jsem pochybnosti. Měl jsem strach, že když na to nebudeš připravená, tak ti ublížím." Zhluboka se nadechnu, abych do sebe dostala jeho vůni, ze které se mi automaticky sladce zamotá hlava a ještě víc se propadnu do zamilovanosti.

„Vadí ti, že jsem tak mladá," vyřknu svou obavu a cítím, jak sebou trochu cukne.

„Ne," zalže.

„Lhát umíš i líp," ušklíbnu se. ,,Nemusíš si s tím dělat obavy. V naší rodině je to skoro normální. Děda si našel ženu o dvacet let mladší než je on sám. Můj mladší bratr se zamiloval do třicítky a Tayo ujíždí na rozvedených maminách. Tenhle svět fandí disharmonii!" Mrknu na něj.

„Nevadí mi tvůj věk," řekne o poznání důvěryhodněji.

„Vadí ti moje nezkušenost," uhádnu po druhé. Chvíli mlčí a mačká mě v náručí.

„Když jsem byl malý, byl jsem zneužívaný jedním z našich příbuzných. Zanechalo to ve mě dost hnusný vzpomínky, šrámy na těle i na duši. Když jsme byli spolu a vběhl tam Durst. Začal říkat, že tě znásilňuju. Všechno se mi to vrátilo v ještě horší formě. Já sám jsem si tím už prošel, zvládnu se s tím vyrovnat, ale nedokázal bych žít s tím, kdybych to samé provedl někomu jinému. A hlavně ne tobě, protože mi na tobě strašně moc záleží." Zhluboka se nadechne. „Zkus pochopit, proč mě to tolik sebralo. Proč jsem se na tebe v tu chvíli nedokázal ani podívat. Viděl bych sám sebe ve tvých očích," zašeptá. „Chci tě před tímhle světem uchránit, jsi můj největší poklad, ale co když to zlo není nic z venku, ale jsem to já sám? Proto mě děsilo, když ses utápěla v depresích, že mi nebudeš stačit. Bylas ochotná pro mě udělat cokoliv na světě a tak jsem to nechtěl." Jemně mi zastrčí pramen vlasů za ucho a políbí mě na čelo. „Nevím, jestli to zvládnu… Být s tebou. A nevím, jestli dokážu být bez tebe."

„Chazzy," usměju se a přivinu ho k sobě. „Ty můj blázínku." Políbím ho jemně na nos. „Copak to nechápeš? Mně se to líbilo. Jsem do tebe takový cvok, že každý dotek je pro mě kouzelný. Hřeje mě u srdce." Pohladím ho po čele. „Dáváš mi důvod žít. A měl jsi pravdu, jsem s tebou šťastná. Šťastnější než jsem kdy byla." Otírám se mu o tvář a nahlížím do jeho tajemných očí. „Jsi pro mě jako vzduch. A bez něj se nedá žít," zašeptám a začnu ho jemně líbat. Jsou to ty nejněžnější a nejromantičtější polibky, které jsme spolu zažili. Může se mi rozskočit srdce, kolik lásky v tu chvíli zažívám.

On:

„Za dvě hodiny odjíždíme." Zachytím ji za ruku.

„Já vím. Ale musím Jaredovi říct, že," umlkne.

„To dáš." Zvednu se a poplácám ji po ramenou. Přitulí se ke mně a zašeptá.

„Přála bych si, abys to mohl udělat ty."

„To přece nejde, Maličká."

„Já vím." Rozmrzele se usměje a zadívá do země.

„Copak, miláčku?" Chester ji chytí do náruče. „Proč tak smutně? Se mnou ti má být přece nádherně!" Políbí ji. Bezděčně se mu vymaní z náruče a dá ruce v bok.

„Jdu se rozejít s Jaredem."

„Půjdu s tebou." Bez okolků ji popadne za ruku a chce vyjít z Mekky.

„Chazzy… Chazzy, to přece nejde!" S vyděšeným pohledem za nimi vyběhnu. „To přece nejde, do háje!"

„Proč by to nešlo?" Pohrdavě se na mě zadívá.

„Chceš, abych u toho byl s tebou?" Zadívá se na Izabel. Varuju ji očima, jenže ona nakonec přikývne a zadívá se na mě s bojácným výrazem ve tváři.

„Fajn, jdu taky!" zahučím a popadnu ji za druhou ruku. „Takový hromadný rozchod nejspíš ještě nezažil!"

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování