Je to o zelenooké brunetce. Nora Adamsová právě končila vysokou, když ji to napadlo: Co kdyby místo nudné práce cestovala? A tak sáhla po mapě a vybrala si deset měst: Benátky, Paříž, Londýn, Petrohrad, Tokio, Sydney, Los Angeles, Las Vegas, New Orleans a Rio de Janeiro. Nasedla do letadla a letěla. V Benátkách však potkala opravdu okouzlujícího muže. S ním cestuje dál do města lásky, do Londýna, a postupně spolu procestují všechna ta města. Pak se mají rozloučit... a Nora náhle zjistí, že Marca nechce opustit... a že je do něj zamilovaná.
28.08.2014 (15:00) • FantasyNikol • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1493×
Prolog
Nora
Končila jsem vysokou, když mě to napadlo: Co kdybych místo všední práce cestovala? Vykašlala se na nudný život a žila svůj dávný sen? Mohla bych vidět tolik míst.
Vždycky jsem chtěla do Benátek, Říma, Paříže, Mnichova, Berlína a Vídně, kde se neustále všichni usmívají, jak mi řekla má sestra. Lákal mě Amsterdam, Athény, Moskva a Petrohrad. Dokonce i Tokio. A pak letět do Ameriky a podívat se do New Yorku, Vegas, Orleansu, Ria a Los Angeles. Mrknout se do Londýna a do africké pouště. Podívat se do Asie a dozvědět se víc o různých kulturách. Chci navštívit Sydney a tolik dalších míst. Nechtěla jsem věčně tvrdnout v Praze a pak jen pracovat.
A tak jsem to udělala.
Popadla jsem mapy a označila jsem si mnoho měst a míst, které jsem chtěla navštívit. Z toho jsem vybrala deset měst, které jsem chtěla nejvíc vidět.
První byly Benátky. Kdo by nechtěl plout v loďce mezi benátskými kanály? Snad jen velice zahořklý člověk.
Druhá byla Paříž. Vždycky jsem se chtěla podívat do města lásky sama a šklebit se na ty zamilovaný. No jo, nejspíš se na mně podepsalo, že už jsem jedenáct let nikoho nemilovala. Poravdě, jela jsem tam jen kvůli té věži.
Pak vyhrál Londýn. Jasně, Londýn je nudný, ale já bych se ráda prošla tam, kde vraždil ten záhadný Jack Rozparovač. Je to trochu morbidní, ale taky mně dost podobné.
Čtvrtý samozřejmě Petrohrad. Jak většina lidí ví, ruská architektura byla skoro pohádková.
Páté bylo Tokio. Město technologie. Navíc budu mezi šikmookými vypadal strašně výjimečně.
Pak jsem chtěla do Sydney. Teď je důvod poněkud pitomý. V mé oblíbené knížce se hlavní hrdinka jmenovala Sydney.
Na sedmém místě se umístilo Las Vegas. Důvod byl měl být jasný. Město hříchu.
Osmý byl New Orleans. I tady je to pěkně podobné Sydney. Mohl za to seriál The Originals. Chtěla jsem tam jen kvůli Klausovi Mikaelsonovi.
Předposlední bylo Los Angeles. Město hvězdiček. Vždycky jsem se tam chtěla podívat a třeba zahlédnout někoho slavného.
A naposledy Rio. Ten název se mi vždycky líbil. Rio de Janeiro. Znělo to tak exoticky. Trochu naivní, co?
Peníze nebyly problém. Už dost let jsem fungovala jako autorka knih. Psala jsem fantasy ságu „Olymp“ na motivy řecké mytologie. Přesto jsem si nevybrala Athény. Jo, jsem prostě zvláštní osobnost.
A tak jsem si zaplatila letadlo, vybavila se jako každý jiný turista a letěla do Benátek.
1. kapitola - Benátky jsou překvapivě... mokré?
Nastoupila jsem do letadla ve dvě hodiny odpoledne. Jelikož zde pracovala moje kamarádka, dokázala jsem sehnat letenku. Letěla jsem první třídou. Měla jsem sedadlo na kraji. Pohled z okénka byl sice nádherný, ale stejně tak nádherné bylo nemuset přelézat přes klín cizích lidí.
Když jsem dorazila na své místo, seděla vedle mě žena asi v mém věku. Měla blond vlasy, které nosila sestříhané do mikáda. Nemluvím o tom obyčejném sestřihu. Tahle žena vypadala jako někdo, kdo právě vylezl z kadeřnictví. Navíc mohla z fleku hrát v nějakém filmu o vílách.
Objednala jsem si kafe a vytáhla si italský slovník. Trochu italsky jsem uměla, ale i přesto jsem měla co dohánět. Chvíli jsem si hrála s obvyklými frázemi, ale nakonec jsem to vzdala. Ta žena vedle se na mě pobaveně podívala.
„Snažíte se učit italsky nebo česky?“ zeptala se perfektní češtinou, ovšem s běžným italským přízvukem.
„Italsky,“ odpověděla jsem jí se stejně upřímným výrazem, jakým se i ona dívala na mě.
„Chcete s tím pomoct?“ potměšile se ke mně natočila.
Dychtivě jsem přikývla na souhlas a o dvě hodiny později jsem perfektně uměla všechna sprostá slova, obvyklé otázky a fráze a všechno, o čem si Carina - ta žena - myslela, že budu potřebovat.
„A proč vlastně letíš do Benátek? A k tomu sama?“ vypálila na mě najednou.
„Cestuju po světě. Před jedním dnem jsem se rozhodla. Už jsem taková. Dostanu impulz a podle něj se zařídím. Benátky jsou moje první zastávka.“
Rozesmála se exotickým - ano, skutečně exotickým - smíchem. „Zajímavé. Italky, jako jsem já, cestují samy jen velice zřídka. Má matka - Italka - mi to nechtěla dovolit. Nevidí důvod, proč bych vlastně měla vidět svého otce. Ovšem když jsem jí řekla, že může letět se mnou, odmítla. Nezbývalo jí nic jiného, než mě nechat letět samotnou,“ řekla Carina a uličnicky se zakřenila.
Chvíli jsme si povídaly o tom, jak dlouho tady chci zůstat. Zauvažovala jsem o dvou, třech týdnech. Carina mi doporučila, na jaká místa bych se měla podívat. Řekla mi, že alespoň jednou se musím proplout v kanálech těsně před západem slunce. Prý je to krásně romantický a kouzelný. Nakonec se stočila řeč na to, kde budu bydlet.
„Já nevím,“ zaúpěla jsem zoufale. „Nejspíš se ubytuju někde v hotelu.“
Poťouchle se na mě usmála a řekla: „Jestli chceš opravdu poznat italské Benátky, měla bys bydlet u někoho zdejšího.“
Oplatila jsem jí úsměv a zamyslela se. Má Carina pravdu? Opravdu by měla bydlet u někoho zdejšího? Znovu jsem se usmála a s větší odvahou se zeptala: „Nabízíš se?“
Carina zčervenala jak rajče a začala koktat. Nakonec se uklidnila, a když jí červeň zmizela z tváře, konečně odpověděla: „Ráda bych tě u mě uvítala, Noro. Bydlím sama a poslední dobou mi čím dál ta samota vadí. Budeme mít dost místa. Co říkáš? Chtěla bys u mě zůstat?“
„Kdy se můžu nastěhovat?“ poťouchle jsem ji dloubla loktem a zazubila se na ni.
Zbytek letu jsme strávily posloucháním hudby. Zjistila jsem, že máme stejný vkus. Carina se mi smála a mezi dušením a smíchem se mě zeptala, co jsem si asi tak myslela, že Italé poslouchají. Nakonec jsem se smála spolu s ní, až nás museli ztišit.
Pak už jsme všichni vystoupili a já jsem unavená šla za Carinou. Na menší letiště pro nás přijel Carinin bratr Donateo. Ten se smál mým reakcím z Benátek a pak, když už nám nezbývalo nic jiného, než vystoupit, jsem se rozhlédla. Vypadalo to přesně jako na fotkách.
Ale nebyla bych to já, kdyby se mi něco nestalo. Zakopla jsem o dlaždice a zřítila se přímo do kanálu. Jasně. Zákon schválnosti. Když jsem vyplavala z naštěstí hluboké vody, prskala jsem vodu a nadávala na pitomé benátské dlážděné ulice. Carina se mi smála a Donateo se jen usmál.
„Tak co zatím říkáš?“ zeptal se mě.
„Benátky jsou překvapivě... mokré,“ odsekla jsem mu a taky se pustila do smíchu. Mezitím jsem se dívala na Donatea. Měl černé vlasy, shnědou pleť a tmavé oči. Byl moc sexy. Přesně takhle jsem si představovala typického Itala.
Natáhl ruku, aby mi pomohl z vody, ale já jsem ho do ní vtáhla taky a zubila se jak šílená. „To máš za to, že ses mi smál.“
Donateo prskal vodu jak pobouřený kocour. „Češkám se člověk nezavděčí.“
Po tom, co nás Carina vytáhla z vody, jsem se s ní dostala do jejího domu, kde mě ubytovala. Byl to řadový domek nacházející se v horním patře. Měla jsem výhled na kanál.
Nakonec jsem si vzala svůj cestovní deník a napsala:
Benátky jsou překvapivě... mokré?
A ani jsem si neuvědomila, že jsem větu dokončila otazníkem.
Zdravím! Toto je moje prvotina, a tak pište rady a komentáře. Vše mě potěší.
Následující díl »
Autor: FantasyNikol (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Já a celá... mapa! - Prolog + 1. kapitola:
Mustang: Jsem ráda, že se ti obě dvě líbí. 
Jelikož, když já něco píšu, tak se rychle dostanu k jádru příběhu, protože jsem strašně s takovými věcmi netrpělivá. Ale pro příští povídku se pokusím polepšit. 
To o tom psychopatovi... vidíš, to mě vůbec nenapadlo. 
Jsem ráda, že se ti můj nápad líbí, a že s některými městy souhlasíš. 
Do Benátkách jsem vždycky chtěla a nevím, jaké to tam je. Snad to někdy zjistím. 
Na opakování slov si stále musím dávat pozor a teď, když má díla zveřejňuju, tak ještě víc. 
Co se týče názvu - snažila jsem se vymyslet něco originálního, takže mě potěšilo, že se ti líbí. A i já jsem fanda slaďáren. Tvůj komentář mi rozhodně vykouzlil úsměv na rtech a hodně poradil.
Tak jsem se k tvojí povídce konečně dostala! 
Už jsem se na ní chystala hrozně dlouho, ale nějak nebyl čas na pořádnej koment a teď jsem si konečně udělala trošku času 
Učení musí chvilku počkat
Začátek nebyl vůbec špatný, jen mi to přišlo strašně rychlé... 
Nora se zdá být sympatická a tak i Carina 
Jen mi přišlo málo pravdě podobné, že by jí hned po jejich prvním setkání nabídla střechu nad hlavou, ale musim uznat, že i takový lidé se najdou ale už nemusí být jasné, jestli dotyční není psychopat Nápad je rozhodně dobrý a bude se ti s ním dobře pracovat 
V některých městech s tebou musím souhlasit- Orleans mám taky spojené s TO 
LA 
Londýn a Paříž A nakonec Las Vegas 
V Benátkách jsem byla jen jednou a popravdě se mi tak vůbec nelíbilo Ale to už odbočuju
Styl psaní je poutavý, ale někdy se mi zdá, že si ti tam moc opakují slova
Teď ještě něco k názvu povídky, popravdě to je to hlavní co mě upoutalo, líbí se mi a moc Perex sice obsahuje i to , jak to skončí, ale já si ráda čtu slaďárny, tak proč nee?
Jdu na další
TheSinna: Jsem moc ráda, že se na většině důvodů shodneme.
Co se týče perexu, neskončí to tak, že mu Nora vyzná lásku a hned spolu budou žít šťastně až do smrti. Bude to komplikovanější. Ale zaručuju dobrý konec.
Jsem ráda, že se ti styl mého psaní líbí a pokračování bude brzy.
Když jsem se zamyslela proč bych do těch měst měla jed já. Napadali mě skoro stejné argumenty.
Nevím zdá se mi, že sis trochu naběhla tím perexem. Že jsi najednou ten konec přímo vyzradila, ale já budu i tak číst, protože mě zajímá jak se dají dohromady a budou spolu cestovat, zápletky v městech a jak to nakonec celé skončí.
Strašně se mi líbí jak píšeš, dobře se mi to čte.
Těším se na pokračování. 
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!