Rebeka byla odjakživa milovnicí psů, ale bude je schopna mít ráda i po své ztrátě nejdražšího čtyřnohého přítele? Život pro ni není jednoduchý, avšak rozhodnutí je pouze na ní. Odváží se začít znovu, nebo se bude donekonečna trápit sama v temnotě svých myšlenek?
Prolog pojednává o dni, kdy se jí zcela změnil život.
12.12.2011 (10:00) • Shadow3 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1021×
Prolog
„Rychle na operační sál!“
Veterinář udával všem příkazy a snažil se krvácejícímu labradorskému pejskovi co nejdříve pomoci.
Zranění vypadalo dost zle. Doufal, že mu ještě bude moci pomoct. Tak krásné zvíře by si nezasloužilo zemřít.
Pes už nedokázal vnímat okolí. Viděl kolem sebe bílou chodbu, jasně zářící světla na stropě, pobíhající lidi v bílých pláštích do všech stran a různých směrů, vnímal hlas doktora i ostatních ošetřovatelů, ale všímal si pouze jednoho.
Teplá ruka přejížděla po jeho hlavě. Chvěla se.
Zdvihl oči k postavě vedle něho a poznal svou paničku.
Oči měla oteklé a po tvářích jí stékaly slzy. Avšak husté černé vlasy jí povlávaly kolem obličeje jako vždy, když spolu skotačili venku v parku.
Pes vzpomínal, jaké to bylo tenkrát úžasné. Vyšli si jen tak s paničkou do parku mezi ostatní psy a hráli si celé hodiny. Házela mu létající talíř a on ho věrně chytal.
Pamatoval si její úsměv i laskavý hlas. Vždy ho pochválila a podrbala za ušima, když hračku přinesl zpět. Byla to výborná hra.
Náhle vjeli do operačního sálu a jemu dali cosi k čumáku. Lépe se mu s tím dýchalo. Jindy by to však scvakl do zubů a rozžvýkal. Teď bohužel neměl sílu.
I tak si ale díky tomu vzpomněl na další veselou příhodu v jeho plnohodnotně prožitém životě.
Vzpomínal, jak jako malý rozkousal úplně nové kozačky, které si domů přinesla panička.
Nejprve se hodně zlobila, ale nakonec neodolala jeho sladkému pohledu a musela se smát. Večer strávili koukáním na film a on jí ležel v klíně schoulený do klubíčka šťastný jako blecha.
Byl s ní vždy šťastný. Nepamatoval chvíli, kdy by nebyl.
Panička tu byla stále s ním. Byl za to rád, dodávala mu odvahu.
Hladila ho, dívala se mu do očí, plakala, ale zároveň ho utěšovala příjemnými slovy.
Zaposlouchal se do jejího hlasu a nechal ve svých uších znít tu nebeskou melodii.
Zavřel oči.
Teď už ke svému tělu nebyl nijak vázaný. Jeho duše se mohla vydat dál.
Sbohem, má věrná přítelkyně, pomyslel si a v duchu se šťastně usmál.
***
„Zastavilo se mu srdce!“
Doktoři se pokoušeli o oživení, ale nijak jim to nepomohlo.
Bylo pozdě.
Rebeka už se nesnažila zadržovat slzy. Sklonila se ke svému čtyřnohému příteli a políbila ho na čumák. Pak si opřela hlavu o jeho hruď a nechala slzy volně kanout.
„Je mi to moc líto,“ poznamenal tiše doktor a sám měl co dělat, aby nezačal vzlykat stejně jako žena.
„Já vím,“ odpověděla chraplavě žena. Teď si ještě jednou prohlížela krvavé rány na zadních nohou psa a v duchu si snažila namluvit, že takhle je to asi lepší. I kdyby se operace povedla, pejsek by trpěl po zbytek života. Takhle už neměl žádná trápení.
„Omlouvám se, ale musíme tu uvolnit prostor pro jiné pacienty.“
„Ano, jistě,“ zamumlala.
Převezli pejska do jiné místnosti a nechali s ním Rebeku o samotě.
Ani po dalších pěti hodinách nedokázala svého přítele opustit. Celou druhou polovinu svého života žila pouze s ním.
Znamenal pro ni hodně. Jako by to byl její mladší bráška. Dělal jí vždy jen radost a ty jeho sladké hnědé oči, černá lesklá srst a roztomilý čumáček.
A teď byl pryč, daleko od ní.
„Budeš mi chybět,“ zašeptala mu do ucha a s těmi slovy se jí z očí vynořily další slzy.
Autor: Shadow3, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Já a můj pes - Prolog:
Krásne a veľmi dojímavé.
Shadow3 ja sa musím priznať že veľmi niesom na upírov a tak..radšej som zvolila vlastnú fantáziu sice som sa trošku nechala inšpirovať Charmed ale to len trochu...ale tvoja poviedka naozaj super :)
Páni, takový ohlas.
Čekala jsem, že povídka nebude mít moc úspěchu, protože jistě všechny mnohem více uchvátí upíři a vlkodlaci. Teď jsem však opravdu dojatá. Jsem ráda, že si přečtete i povídky o obyčejných životech lidí, které vlastně nikdy nejsou obyčejné. 
Děkuji moc.
Jojo Marley a Já, ale tohle je lepší 
bože, strašne pekné chudák, to mi trochu pripomenulo príbeh Marley a ja
Krása, krása, krása. Prostě nádhera a dojemný rozjezd. Těším se, co bude dál. Takto pravdivých povídek tu mnoho není, nedávno mi odešel mazlíček, kterého jsem měla celý svůj život a tak vím aspoň trochu jaké to je..
Přidat komentář:
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!