Já, upíři a vlkodlaci • OurStories.cz ~ naše povídky

Meg pracuje jako soukromé očko a někdy vyšetřuje i vraždy upírů a vlkodlaků. Má dva nápadníky, jedním je upír Nathaniel a druhým vlkodlak Robert. Meg čeká těžké rozhodnutí,koho si vybrat,upíra, nebo vlkodlaka, kdo je lepší?

01.03.2010 (15:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1533×

„Ahoj kočko,nechceš si užít?“
„Ne nechci ty podělanej krvecuci!“ upíři, nesnáším upíry. Někteří lidé by udělali cokoli, aby mohli upírům darovat krev, ale já bych jim darovala dávku stříbrných kulek. Sakra to už nenajdu bar, kde by nebyl žádnej krvecuc. Sedí si u baru, pijou tu svou syntikrev a hledaj někoho, kdo by jim daroval svou krev. Upířích barů je ve městě asi pět, ale oni pořád chodí do těch lidských.
„Ahoj Liz, promiň jdu pozdě.“
„Ahoj Meg, to nevadí, jsi nějaká otrávená.“
„Jo, v mim oblíbeným baru jsou teď právě upíři.“
,,Ty už jsou všude zlato a vlkodlaci taky.“
,,Vlkodlaci mi nevaděj, ty ti aspoň nechtej pít krev, akorát se mění v zabijáckou šelmu.“
,,Čau Meg. Jako obvykle?“
,,Ahoj Ede, jo jako obvykle džus s vodkou. Hele co je to tam u baru, nevěděla jsem, že máš syntikrev.“
,,Už se s tim smiř Meg, jsou to dva roky, co se všichni odhalili.“ Jo Ed, vždycky se vším smířeném.
,,Ed má pravdu, víš že se to uklidnilo, už dlouho nebylo nalezeno žádný vysátý tělo.“
,,Jo, ale víš kolik jich bylo na začátku, když je lidi vzali mezi sebe?“
,,Hele nebudeme si kazit večer. Přišli jsme pařit a opít se ne?!
,,Hm, doufám, že to nepřeženu, třeba by mě ten krvecuc nakonec do tý postele dostal.“ Ucítila jsem kolem sebe chlad, začala se mi motat hlava. Nějakej krvecuc se mi snaží přečíst myšlenky. Ještěže jsem proti tomu odolná. Koukla jsem na toho vampa u bar , ale ten se bavil s nějakou holkou,ten to být nemohl.
,,Rád tě vidím Margaret.“ Byl to Nathaniel, to on se mi snažil přečíst myšlenky. Nathaniel, upír, kterej se mě už půl roku snaží sbalit.
,,Nathanieli, co tu děláš,proč nejsi ve svým baru?“ Nathaniel vlastní ve městě jeden z upířích barů.
,,Tam bych tě nemohl potkat Margaret.
,,No to nemohl. Sakra neříkej mi Margaret a už se mi nepokoušej hrabat v hlavě!“
,,Promiň Maggie,už to neudělám.“
,,To doufám a radši zůstaň u tý Margaret.“
,,Můžu si přisednout dámy?“
,,Ne!“
,,Ano, jasně.“
,,Liz, co blbneš!?“ Vyjela jsem na Liz, proč jsem toho upíra sakra zve?
,,Ale no tak Meg, prosím, srovnej se s tím, žijí tu s námi a podívej na něj, je tak pěknej.“ zašeptala mi Liz do ucha, ona asi neví, že upíři mají dobrý sluch a že ji ten ,,pěknej“ upír stejně slyšel.
,,Nechceš mi představit svoji přítelkyni Margaret?“
,,Jo jasně, Nathanieli, tohle je Liz. Liz tohle je Nathaniel.“
,,Ahoj Nathanieli, moc mě těší.“
,,Mne také Lisso.“ Nathaniel se k ní natáhl,usmál se, vzal ji za ruku a jako pravý gentleman ji věnoval na ruku letmý polibek. Fůj, kdyby tohle udělal mně, tak bych si tu ruku hned vydesinfikovala. Ale Liz ne, ta z něj byla hotová. Měla bych asi jít, dělám jim pátý kolo u vozu. Lissa se stále smála Nathanielovým rádoby vtipům, už mě to přestalo bavit a chtěla jsem odejít, ale Ed přede mně postavil mojito.
„Co je Ede? Nic jsem si neobjednala.“
„No ty ne, posílá ti to támle ten chlápek u baru.“
Koukla jsem se k baru a tam stál Robert a mával mi. Robert je vlkodlak, poznala jsem ho asi před čtvrtrokem, když jsem vyšetřovala vraždy několika vlkodlaků. Vraždy jsem úspěšně vyřešila, zabijákem byl bejvalej policajt, kterýho přítelkyně opustila kvůli vkodlakovi. Robert je mi vděčný a od té doby má pro mně slabost. No, mám smůlu,co bych dala za to, aby o mně stál normální chlap a né upír nebo vlkodlak. Zamávala jsem mu taky, vzala mojito a zamířila k baru. Liz si ani nevšimla, že odchazim, ale Nathaniel jo, nespouštěl ze mně zrak.
„Ahoj Robe.“
„Ahoj Meg, dlouho sme se neviděli.“
„Jo, mam teď spoustu práce, kámoška mě po dlouhý době vytáhla ven a koukej,jak to dopadlo.“
„Hm, vidim, ten krvecuc tě pořád otravuje?“
„Hm, ale to neva, alespoň se mam na někom vyřvat a někoho poslat do pr...“
„Takže, na tom upírovi se vyřveš a pro mě máš tu lepsí stránku?“
„No, tak nějak, ale provokovat mě hned nemusíš.“
„Neboj, jen si trošku rejpnu.“
„Robe, no ták, přece nechceš, abych se k tobě choval jako k Nathanielovi.“
„No, to nechci, to moc dobře víš.“
„Jo a ty zase víš, že nechci chodit s upírama ani vlkodlakama.“
„A co takhle udělat jednu vyjímku.“
„Vyjímku? No, mohla bych, víš Nathaniel se mi docela líbí, tak bych mohla...“
„Ale no ták, já tě provokovat nemůžu a ty mě jo? Tak to teda ne. Počkej, já ti to vrátim. Hele,ten tvuj upírek asi slyšel, jak o něm mluvíme koukni.“
Koukla jsem se na Nathaniela, ten nás s Robem pozoroval a vypadal naštvaně.
„Asi žárlí chudáček.“
„Má tam tu tvou kámošku ne?“
„Jo a to se mi vůbec nelíbí, neměla bych s nim Liz nechávat.“
„Ne, nech ji, ať se baví, sice nechápu, jak se může bavit s upírem, ale nech ji.“
„A představ si, že ji dokonce políbil ruku.“
„Fůj.“
„Jo, nechutný.“
„Víš co nechápu?“
„Co?“
„Proč ti vlkodlaci nevaděj a upíři jo?“
„To je na dlouho.“
„Já mam čas.“