Já, upíři a vlkodlaci 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Meg má rozhovor s Liz. To její kámoška ji vážně dává.

17.02.2011 (20:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1475×

Probudila jsem se asi ve čtyři hodiny. Odpoledne, samozřejmě. Takový velký spáč nejsem. Osprchovala jsem se a dala jsem si něco k jídlu. No a co budu do devíti večer dělat? Asi si pustím telku. Jo, ale nejhorší na tom je, že na padesáti programech dávají úplný prd. Zavolám Liz.

Po pátém zazvonění mi to moje kámoška zvedla.

„No čau, Meg.“

„Čau Liz, co děláš?“

„No, nudim se, asi pudu pařit a co děláš ty?“

„Taky se nudim holka, ale pařit nejdu. Večer mam práci.“

„Počkej, počkej ty a práce večer? Přesčasy nebo co?“

„No něco takovýho. Muj novej klient je upír.“

„Vždyť je nesnášíš.“

„Jo, ale můj šéf je miluje. Obvzlášť jejich prachy.“

„Jasný a kdo je ten tvůj novej klient?“

No, mám jí říct, že ten můj nový klient je Nataniel? Ten Nathaiel, který ji včera večer tak očaroval. Mám ji říct, že jsme s Nathanielem cucali? No, tu část o cucání asi vynechám.

„Nathaniel.“

„Co?!“ Sakra málem jsem ohluchla.

„Liz, klídek jo.“

„Počkej ten sladkej Nathnielek je tvůj klient? Sakra Meg.“

„Jo přesně tak sakra.“

„Určitě to tak strašný nebude ne, je tak milej. Včera jsem s nim docela bavila, ale on má oči jenom pro tebe. A co pro něj máš vyšetřit?“

„No, včera ho někdo přepad a já musim zjistit kdo.“

„Cože?! A není mu nic?!“ Jau! Já fakt ohluchnu, do háje!

„Ne, už je v poho. Večer jdeme ohledat místo činu.“

Nebudu Liz říkat, že jsem mu do břicha udělala díru. Vážně, to ji říkat nebudu. Zabila by mě.

„Takže s ním večer budeš jo? Plánujete něco?“ No jo no, zvědavá Liz.

„Ne, neplánujem, jdu na večeři s Robem.“

„S tím sexy vlkodlakem ze včerejška? Tak tě konečně nějakej chlap dostal?“ Její poznámku na téma chlap mě dostal, jsem ignorovala.

„Jo, s tim sexy vlkodlakem ze včerejška,“ řekla jsem a měla jsem cukání praštit s telefonem.

„Tak si to užij a jestli budeš mít náladu, tak s ním skoč do postele. Víš dlouho už jsi…“

Sakra, ale teď už jsem s tím telefonem praštila. Ta Liz mi dává. Skočit do postele, s Robem? No, i když… ne! Ty chlapy mi dávaj Rob, Nathaniel, Rob a zase Nathaniel. Je to strašné, asi se rozpůlím a chlapy podělte se. Proč o mě nemůže stát normální chlap. Přece toho tolik nechci. Chci prostě chlapa, kterej nesaje lidem krev a nemění se v bestii. No, vlastně i normální chlapi pijou ženám krev a občas se taky mění v bestii, hlavně, když mají v krvi pár promile. No holka si v dnešním světě nevybere. Jo, jo, život je složitej. Vážně hodně složitej. Panebože, chci normálního chlapa! No, tohle radši Nathanielovi, ani Robovi říkat nebudu, pro dobro věci a mojí práce.

Liz má ale pravdu, dlouho už jsem s nikým… no nebudu to teď probírat. Teď je pro mě důležitá práce a až s touhle prací skončím, tak potom se budu rozohodovat, koho si vezmu do postele. Ale Nathaniel ani Rob to nebudou! Nebo možná jo. Sakra! Krucifix!

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování