OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jak s tebou mohu být? - Prolog

27.08.2014 (18:00) • Etross • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 757×

Bylo osmého srpna něco kolem sedmé hodiny večerní a já zase tvrdla v práci. U mě se příchodem na střední školu veškerá zábava znepřístupnila. Předtím jsem jela pořád. Samé hulení, chlastání... Ano, měla jsem jen patnáct, ale řekněte mi, jakej puberťák nebyl tak blbý, aby nezkusil něco, co nemá. Jak se říká, zakázané ovoce nejlépe chutná. A teď? Teď mám jedině práci, povinnosti a občas se zadaří a já se sejdu se svýma nejlepšíma kamarádkama na pokec v kamarádčině kavárně - která je mimochodem šíleně populární - no, a tam drbeme, jaké to bylo před pěti lety atd... Myslím, že to znáte, a pokud ne, tak určitě poznáte!

„Bože," zanadávala jsem asi po stý, když mi program zase přestal pracovat. Snad nikdy nedokončím svou práci.

Zběsile jsem klikala myší, aby se to odseklo... No, výsledek spíše opačný. Naštvaně jsem si povzdechla a odešla si udělat kafe. Alespoň něco, co mě drželo při životě. Za ty roky, co jsem nastoupila do práce, se ze mě stal docela hodně velký závislák na kofeinu. Aneb kafe, celý den a každou hodinu...

Došla jsem ke kávovaru a nalila si kafe do svého oblíbeného modrozeleného hrníčku, který jsem dostala k osmnáctinám. Bože! Jak mi ta léta chybí! Ještě taková bezstarostná... Popadla jsem hrnek a rovnou si usrkla.

„Koho to tu ještě máme?" ozval se hlas a já si myslela, že si v té chvíli začnu kopat vlastní hrob. Rozkašlala jsem se a snažila se znovu popadnout dech, když mi zaskočilo.

„Panebože! Já se vás tak lekla!" zavrčela jsem na svého šéfa, který je mimochodem můj nejlepší kamarád, ale v práci to nikdo vědět nemusí... Že ne...

„Vás? Jako vážně?" nadzvedl jedno obočí a ležérně se opřel o zeď. Řeknu vám... On byl kus! Krásné tmavě hnědé vlasy zastřižené na ježka, pronikavé modré oči - za které by spousta žen zabíjela - svalnaté tělo a krásné rysy. Kdyby nebyl ženatý a o pět let starší... Jedu po něm. I když by se vlastně musel přebarvit a nosit kontaktní čočky. 

„Chrisi, přestaň," vyplázla jsem na něj jazyk a zanesla si kafe na stůl. 

„Jak vidím, tak ti to zase funguje," zazubil se, ukázal na program, který stále neodpovídal, a sedl si na židli. 

Zamračila jsem se na něj. „No... Kdyby tvůj zadek nebyl tak línej, tak máme nové programy a nemusela bych se štvát s těmahle." 

„Něco jsi tam zapomněla, zlato... Mám neodolatelně sexy zadek," zavrněl a mrkl na mě. Protočila jsem oči a sedla si na druhou židli. 

„Jako co mám teď dělat mi řekni, hmm?" prskla jsem a začala zběsile klikat na myš.

„Víš, co dělat? Kašli na to, běž domů.. Já stejně musím za Jessie," zazubil se, a než bych mohla říct jen „a", vypojil počítač z elektriky.

„To byla moje týdenní práce!" zakřičela jsem na něj a smutně jsem se dívala na vypnutý počítač. 

„Jejda... To mě fakt mrzí... Kašli na to. Bež domů, bav se a ten program máš stejně i doma... Tak to udělej tam," zazubil se na mě a zvedl se. Pokrčila jsem rameny, vzala si kafe do ruky a šla za ním.

„Doufám, že mě dnes za to dovezeš domů." 

„Zlatíčko... Buď ráda, že jsem tak hodnej klučina," šibalsky na mě mrkl a zavolal výtah...

***

Za další půl hodinu už jsem byla konečně doma a mohla se kochat obrázkem, který pro mě namalovala kamarádka. Nevím, jestli byl zajímavější její podpis, a nebo nádherná měsíční krajina v Norsku. Kde, mimochodem, ta potvora byla na dovolené. 

Dopila jsem už vychladlé kafe a hrníček položila na linku. 

„Jestli si ten hrnek zapomenu doma, tak v práci asi omdlím," zamumlala jsem si pro sebe a šla si zapnout televizi. Abych pravdu řekla... Můj čtyřpokojový byt byl nudný. Nic neříkal a vůbec nebyl podle mého vkusu, ale byla jsem moc líná cokoliv měnit. Ložnice byla vymalovaná studenou modrou a vše ostatní bylo bílé. Kuchyň s obyvákem byly ve světle zelené a zase bílý nábytek. Vlastně... Všude byl hnusný bílý nábytek.

Chtěla jsem se uvelebit u televize a objednat si pizzu, ale někdo mi zazvonil na dveře.

„Ahoj, Denise!" zazubil se na mě můj ex, se kterým jsem se kamarádila a ještě se mnou chodil do práce. Výhra v loterii!

„No nazdar... Co chceš?" nadzvedla jsem jedno obočí a on se tajemně zaculil.

„Potřeboval bych od tebe takovou menší... ehm, prácičku," mrkl na mě a bez mého souhlasu se nasoukal dovnitř. Harant jeden!

„Co jako? Chceš sex, nebo co?" tvrdě jsem se zasmála a následně se zamračila, když se uvelebil na pohovce. Mihlo mi myslí několik vzpomínek, když jsme ještě spolu byli. Kdybych věděla, jakej je to idiot, tak ho asi na místě hned zastřelím. Ano, bavím se s ním, ale že bych ho měla nějak v lásce? Po tom, co mi udělal? No tak to nehrozí. 

„No, ty jsi mi dnes ale vtipná... Ne, potřebuji něco jiného... A je to na dýl." 

„Oh... Konečně sis uvědomil, že tři minuty sexu jsou strašně krátká doba na to, udělat holku?" roztomile jsem se uculila a opřela se o zeď. Thomas zčervenal a zavrtěl hlavou.

„Ne, proboha! Musíš myslet pořád na sex? Chci od tebe něco na dva až tři měsíce... Víš, jak to chodí... Nevím, komu jinému bych měl tolik věřit, a tebe tak dlouho znám." 

„Vážně? A co Andrea? Tu znáš taky dlouho, ne? Jestli si vzpomínám, tak ji znáš asi důvěrněji než mě," zašklebila jsem se a modlila se, aby to ze sebe konečně dostal a odešel. 

„Proboha! Chtěl jsem tě o něco požádat, ale ty mi pořád dáváš za vinu to, že jsem tě podvedl! A co jako! Stalo se! Tak to pořád neřeš! A Andrea nemůže, jede tam totiž se mnou," mrkl na mě a já se v tu chvíli držela, jen ať na něj neskočím a nevrazím mu pár facek. 

„Kašli na to, prostě mi řekni, co chceš, a pak vypadni." 

„Děkuji... Potřeboval bych, abys mi na ty dva až tři měsíce hlídala bratra. Víš, Gabriela. Nikdo z rodiny nemůže a on tam i nechce být. Já s Andreou nemůžu. Tak jsem chtěl poprosit tebe. Pak za to dostaneš peníze... Třeba pět tisíc?" zlatě se usmál a já se zamračila.

„Takže mě chceš zase využívat, jo? Skvělé... Ok, beru... Ale chci alespoň patnáct tisíc za dva nebo ty tvoje tři měsíce," založila jsem ruce v bok a vítězně se na něj podívala. 

„A rovnou celej milión nechceš?" řekl ironicky, ale i přesto si se mnou potřásl rukou. 

„Dobře, kdy jedete a kdy přijede on?" Měla jsem jeho bratra ráda. Viděla jsem ho ale naposledy před pěti lety, a to měl dvanáct let. 

„No... My jedeme dnes večer. Dnes spí u kamaráda a zítra by přišel... Přeci jen je zítra sobota a školu nemá. Počítám, kolem oběda by tu byl. Děkuji, jsi zlato!" poplácal mě po rameni a já se zazubila. Mohla jsem jeho bratra využít k tomu, aby ho psychicky doma týral! Jsem tak strašně zlá! 

„Hmm... Jsem prostě miláček, no," vyplázla jsem na něj jazyk, ale hned jsem toho litovala, protože se podíval tím svým známým pohledem, kde mi říkal, jak mu je strašně všechno líto.

„Denny, moc se omlouvám za vše..." smutně se usmál a já jen kývla. 

„Jasný, jasný... Neřeš to a buď rád, že jsem na tebe tak hodná," mrkla jsem na něj, usmála se a strčila ho do dveří. „Nyní už můžeš jít... Užijte si to, a mimochodem, kam jedete?" zeptala jsem se dřív, než ještě stačil odejít. 

„Díky... A jedeme do Norska," usmál se a já se šíleně zamračila. Do mojí nejoblíbenější země jezdí každej, až na mě! To tak není fér! 

***

Asi další dvě hodiny nato jsem stála před místním klubem s jedním úkolem. Totálně se ožrat a pak jít domů, tedy doplazit se domů. Budou to náročné dva nebo tři měsíce a já si chci užít. Zavolala jsem kamarádkám a svetě div se... Všechny měly čas. 

„Ahoj, Denny!" zamávala na mě Edith a ihned mě běžela obejmout. Sice měla dvacet tři, ale stále měřila něco málo přes metr šedesát. No, já oprotí ní byla fakt obřině se svými stoosmdesáti centimetry. Prcek a obr.

„Nazdar, Edith, kde jsou ostatní?" zeptala jsem se a zrovna v tu chvíli přišla Ann. Pozdravila jsem se s ní a nakonec přijela i Theres. Aneb parta čtyř totálních pošuků už ze základky.

Zaplatily jsme vstup a hned se vrhly na místní bar, kde na nás už z dálky mrkal barman. 

„Ahojky, holky. Co dneska zase ta vaše pařba? Doufám, že už vás nebudu muset nechávat u mě doma. Mému příteli se to fakt minule nelíbilo," mrkl na nás a my se usmály.

„Dnes ne, neboj se. Dnes se fakt nemusíš bát. Jinak. Všichni si dáme panáka rumu," zazubila jsem se na něj a on hned přikývl.

„Bože! Proč takovej sexy mužskej musí být gay," zašklebila se Edith a my se na ni podívaly s výrazem alá ‚buď potichu, máš Garyho', hned zavřela pusu a kopla do sebe rum. Jen jsme se sladce usmály a taky rum ihned vypily. 

No, pokud to znáte, tak jsme do sebe koply další panáky, až jsme byly všichni v náladě, až na Ann, která po třech panácích odmítla a koupila si raději kofolu. Já, už mírně podnapilá, jsem na ni jen kývla a šla na parket, kde jsem se rozhodla alkohol v krvi trochu urychlit... Dodat mu turbo! Takže jak já, tak i Therese a Edith jsme se rozhodly nějak doplout na parket.

Jakmile jsme tam byly, což se vůbec divím, jak jsme se tam doplazily, tak jsme se začaly všemožně kroutit, poskakovat alespoň trochu do rytmu hudby a dělat nějaké strašně sexy pohyby, které musely připadat střízlivému člověku jako mrskání ryb na suchu. Ale podnapilému nebo opilému člověku to připadalo prej neskutečně sexy. Někdy, až budu střízlivá, to musím natočit. 

Kroutily jsme se tak asi půl hodiny, než k nám přišli nějací týpci. Edith, která byla zasnoubená, jen ukázala na svůj prsten. No, alespoň se snažila na něj ukázat. Chvíli s náma tancovali a pak se nás rozhodli pozvat na drink. Však proč né. Chlast zadarmo je nejlepší. 

Popili jsme dalších pár panáků rumu, vodky a zelené vodky. No... Míchat alkohol nikdy není dobré. Pak jsme šli zase tancovat a já, už totálně napitá, jsem se dokonce s nějakým klukem i vykousla, ale kdo to byl... To je mi záhadou... No, a to je vše, dámy a pánové, co si pamatuji...

Ráno jsem se probudila zničehonic a myslela si snad, že někde na prvním rohu začnu zvracet. Za prvé si vůbec nepamatuji, jak jsem se dostala domů, a za druhé si nepamatuji, kam zmizela moje podprsenka. Zavrčela jsem a pak poznala, co mě probudilo. Někdo zvonil. Znovu jsem zavrčela, hodila na sebe první triko, co jsem našla, a šla tomu, co mi otravoval můj vzácný klid, ukázkově rozbít pusu. 

Šíleně rychle jsem otevřela dveře a zamračila se na něj. Myslela jsem, že ten dotyčný bude menší a bude to ta paní, co mi každý den nese noviny, ale spletla jsem se. Zvedla jsem pohled a dívala se na přímo obřího boha. A když říkám boha... Myslím tím boha! Totálně krásné, delší a rozcuchané černé vlasy, neskutečně nádherné hnědé oči, zabijácky krásnej úsměv a totálně vysokej - mohl mít tak metr devadesátpět - nádhernej bůh! 

„Ech.. Přestaneš slintat a pustíš mě dovnitř?" zašklebil se a podíval se na mě. Zavřela jsem pusu a pustila ho dovnitř. 

„Promiň, ale ty jsi kdo?" nadzvedla jsem jedno obočí a pořád vnitřně rozýchavala tu jeho krásu. Moje hormony a bohyně přímo tančily nadšením. 

„Jsi Denise, ne? Já jsem Gabriel," trochu se zamračil a položil si tašku na zem. Chvíli jsem přemýšlela, než mi došlo, kdo to je. No, přemýšlejte další den, když jste včerejší den chlastali jak o život. Nadlidský výkon!

„Ty jsi Gabriel?... Jako ten Gabriel? Panebože? Ty jsi ale vyrostl! Před pěti lety jsi byl takový malý smítko," zasmála jsme se a hned bych si jednu lískla. 

„Jo, to jsem já," mrkl na mě a sedl si na gauč. Chtěla jsem něco říct, ale najednou silná bolest hlavy mě v tom zastavila... Alespoň něco. Zasténala jsem a šla si pro ibalgin. Celou dobu, kdy jsem si já ten prášek brala, mě sledoval pobaveným pohledem. Otočila jsem se pak na něj. 

„Ty asi nemáš řidičák, že?" 

„Mám na motorku, proč?" zeptal se a při tom se úplně úžasně zatvářil! Ach bože! Jak mohl být tak sexy, když ještě před pěti lety to bylo takové malé, divné a zubaté. 

„Nemáme oběd... Já doma nic nemám, auto nemám, řídit nemůžu a potřebuji jet na oběd," pronesla jsem a zívla si.

„Ty máš po opici chuť na jídlo?" nevěřícně se na mě podíval.

„Chlapečku... Já mám chuť na jídlo vždycky," zaculila jsem se. 

Nakonec mi dal dvacet minut na zkrášlení se a mohlo se vyrazit. Dojeli jsme do čínské restaurace, aneb nikde jinde nebylo otevřeno, a vešli jsme dovnitř. Musela jsem uznat, že to byl fakt mužskej... Ještě podle mého vkusu. Sundal koženou bundu a já si ho konečně prohlédla a pak jsem to uviděla. 

„Ty máš tetování?" vykulila jsem oči a vyhrnula mu rukáv. Rozpačitě se zasmál a rukáv si dal dolů.

„Jo, mám," podíval se jinam a objednal zatím jídlo. Já, jakožto vegetariánka, jsem se najedla jen z těch nudlí. Divím se, že si to pamatuje. 

„Máš jen jedno tetování?" zeptala jsem se ho zvědavě. Já měla taky jedno. Na stehně, měla jsem tam různé ornamenty a mašličku. 

„Mám ještě na prsu," řekl tiše a zčervenal se. Bože! On byl tak strašně pěkný! 

Nakonec jsme ještě vše nakoupili a dojeli domů. Já se zavřela v ložnici a začala dělat svou práci a Gabriela se tak nějak snažila ignorovat. I když... Tak sexy kluka fakt ignorovat nešlo. Je mi sice dvacet tři, ale takové sexouše furt žeru! 

No, a takhle se to stalo... Teď mám doma sedmnáctiletého puberťáka, který je neskutečně sexy...

Ech... Snad se vám to na první dílek líbilo :) Budu ráda i za kritiku :)... 
No... :) Co víc k tomu říci :D Příběh vznikl kvůli mému snu ^^ A Gabriel doopravdy ukazuje reálnou postavu, alá bratrova kamaráda :D Jen není tolik vysoký, ale nevadí ^^ :D
Takže to je vše! :D
Zatím se s vámi loučím.
Etross  

Autor: Etross, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jak s tebou mohu být? - Prolog: