OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako ve filmu - Prolog + 1. kapitola

Annabel:

Vždycky se mi hrozně líbily filmy, kde se nějaká mužská hvězda zamilovala do obyčejné dívky a žili spolu. Sním o tom, že by i mně tohle všechno mohlo ovlivnit život, ale film je zkrátka jenom film.

Jaká hvězda by se zamilovala do mě? Do Annabel Wooferové, dvacetipětileté šéfredaktorky v časopisu ELLE. Nebyla jsem škaredá, ale nesmělá a často duchem nepřítomná, a to většinou muže odradilo. Ale jednou třeba to na mně bude někdo považovat za přednost.

„Crrr, crrr," hlásil se můj budík opět a já věděla, že začíná další nový týden a já musím do práce, kterou sice miluji, ale někdy si příjdu, jako kdyby byli moji zaměstnanci dementi!

Zaklapla jsem zástrčku na budíku a podívala se, kolik je hodin. Šest ráno, to je nekřesťanská hodina.

Vylezla jsem ze svého pelíšku, který se mnou obýval jenom můj černý labrador Carl, a vyrazila do koupelny pod sprchu. Bylo to příjemné, takhle se probudit a začít nový týden svěže. 

Nebyla jsem zvyklá snídat doma. Vždy jsem si koupila po cestě nějaké cereální rohlíky atd. a najedla se až v práci. Proto jsem se rovnou ze sprchy vydala do šatny, a jelikož pracuju v módním časopise, dokážete si asi představit, jak moje šatna vypadá. Plno oblečení a bot! Miluju módu!

Když odbilo půl hodiny po sedmé, vyrazila jsem ze svého bytu, který ležel na prestižní ulici New Yorku, v riflích, tričku, džínové bundě, šále, botách a na rameni se mi houpala moje kabelka. Byl začátek září a dalo se poznat, že už přichází pomalu zima, protože se ochlazovalo.

Cesta mi pěšky trvá zhruba patnáct minut, ale když se stavuji ještě do obchodu pro snídani, tak příjdu do práce něco před osmou a krásně to stíhám.

„Ahoj, Bel," pozdravil mě vrátný a já se na něj mile usmála. Byl to postarší muž a vždy se usmál, ne jako někteří tady, a proto jsem ho měla ráda.

Moje kancelář byla v desátém patře, a když jsem dorazila a otevřela dveře, moje sekretářka dělala přesně to, co měla. Po svojí sekretářce chci každé ráno dvě prosté věci. Latté a všechny články, které moji podřízení udělali do nového čísla. Dnes toho bylo celkem dost, protože ve čtvrtek vychází číslo za září.

„Dobré ráno, Annabel, vše už máte připravené. Mohu pro vás ještě něco udělt?" usmála se na mě moje sekretářka Sarah a popošla ke dveřím, které jsem nechala otevřené. Byla to velmi inteligentní žena a moc pohledná.

„Dobře, Sarah. Momentálně mám vše, co potřebuji, a kdyby něco, tak se ozvu," usmála jsem se na ni také a usedla za svůj stůl. Ležely tu různé články a obrázky, které musím opravit a schválit.

Číslo na září bylo hlavně o tom, jak se vrátit odpočatá do práce, naladit se na módu podzimu a zachytit poslední zbytky prázdnin.

Jak jsem se tak probírala články, už jich ani moc nezbývalo, tak mi zazvonil mobil, kde se ojevila fotka mé kamarádky Stacey.

„Prosím?" zvedla jsem mobil.

„Miláčku, hádej, co jsem sehnala na dnešní večer?" vykřikla celá šťastná do mého telefonu.

„Nechám se podat!" smála jsem se jí, protože to byly určitě lístky na nějakou přehlídku nebo něco takového.

„Lístky na Jareda Smithse!" řvala jako o život do mého telefonu a já věděla, že se mi nechce na nějakého Jareda, ale budu muset jít.

„Ehm, no, já bych dneska chtěla zůstat doma, Stacey," zkoušela jsem to.

„Zapomeň, dneska půjdeš! V devět čekej před klubem One Day a hezky se obleč, ahoj!" poručila mi Stacey a já s hlasitým povzdechem položila mobil na stůl.

Během deseti minut jsem si doprohlédla ostatní články a rozložila je na dvě hromádky. Jedna může jít do grafického oddělení a potom hned na tisk, a ta druhá potřebuje upravit.

„Sarah, zavolejte vedoucí z oddělení pro módu a potom si můžete jít dát oběd," zavolala jsem své sekretářce na linku a čekala.

Do dveří vešla naše Mischel, vedoucí módy, zavřela za sebou dveře a s arogantním úsměvem si sedla na židli v rohu.

„Co potřebuješ? Líbily se ti moje články?" bez pozdravu začala. Měla jsem vždy takovou chuť ji vyhodit, ale byla nejlepší.

„Mischel, bohužel, musíš předělat své nadpisy a obsah článku." Líbilo se mi, že jsem měla nad ní moc.

„Jak to myslíš?" našpulila své rty a poposedla si.

„Myslím to tak, že čtenářky si nechcou číst, že když jsou špěkny, tak se nedá prostě nic dělat!" zvýšila jsem hlas, protože jsem dřív s nadváhou bojovala a někteří lidé nemohou za své kila navíc.

„To budu muset ale předělat celý čánek," stoupla si.

„Ano, to budeš muset, a bude hotový ještě dnes večer! Potom mi ho pošleš na můj mail a já si tě zítra zavolám nebo ne, podle toho, jak to bude vypadat."

„Dnes večer mám ale své plány, Annabel!" rozčilovala se.

„Tak je budeš muset posunout, jinak se můžeš s místem vedoucí módního oddělení rozloučit!" utnula jsem naši konverzaci a rukou pokynula ke dveřím, aby už odešla. Zvedla se, upravila si sako a práskla s dveřmi. Měla štěstí, že jsem na její výstupy byla zvyklá, jinak nevím, co by ji čekalo.

Byla jsem rozhodnutá, že dnes odejdu dřív, a cokoliv bude potřeba vyřídit, udělá Sarah.

„Sarah, dnes už zde nebudu. Kdyby něco bylo tak moc naléhavé, tak zavolejte, ale jinak to udělejte vy a běžte domů brzo. Články, prosím, dejte na grafiku a tisk. Nashledanou." Položila jsem jí na stůl články do tiskárny.

„Samozřejmě, články doručím a uvidíme se zítra, nashledanou," usmála se.

Bylo něco po obědě a já se rozhodla, že se dneska stavím na oběd k rodičům. Do večera času dost. 

Diskuse pro článek Jako ve filmu - Prolog + 1. kapitola: