Jako ve filmu - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Annabel, klub a jeden potrhlý frajírek! Příjemné čtení! K. :)

03.08.2013 (14:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 682×

Annabel:

Moji rodiče jsou lidé v důchodu a těší se dvěma vnoučaty od mé sestry Alice.

Když jsem po dlouhém hraní, škádlení a dělání různých blbostí s mou neteří Claris a synovcem Jackem odemčela svůj byt a tam čekal Carl, hned jsem ho musela vzít ven na pořádnou procházku do parku.

Byl tak šťastný a já se do té procházky doslova zažrala, takže když jsem se koukla na mobil a viděla, že bude sedm hodin večer, rychle jsem se otočila a pádila domů.

Musela jsem zkontrolovat e-maily a udělat si něco k večeři, ještě než vyrazím do klubu za Stacey. E-mail od Mischel mi ještě nepřišel, takže musím po příchodu domů ještě tedy kouknout jednou. Mám v plánu přijít brzo!

Po vydatném salátu k večeři jsem si dala lehčí sprchu, přece jenom jsem se sprchovala už ráno, a potom šla vybírat oblečení na večer. Venku už je chladno, takže koktejlky vyloženě nechci. Moje volba byla celkem jasná, a proto jsem si vybrala šaty, sako, psaníčko a boty na podpatku.

Když jsem byla konečně oblečená a namalovaná, koukla jsem do zrcadla a viděla svůj odraz. Vlasy vypadaly super i bez nějaké velké úpravy, a proto se mohlo jít. Ještě než jsem vyšla ze svého bytu, koukla jsem na hodiny nad stolem v jídelně. Perfektně jsem stíhala, jako vždy.

Klub One Day byl celkem dobrý, ale ne vždy byl narvaný, a proto jsem se divila, když taxi zastavilo před klubem a já viděla tu kupu lidí. Vystoupila jsem proto a šla na obvyklé místo u bočního vchodu, kde na mě čekala Stacey se svým přítelem Ianem.

„Ahoj, ještěže mám lístky a pustí nás hned dovnitř, jinak nevím, jak bychom se tam rvali," sdělila mi a políbila mě letmo na obě tváře.

„Samozřejmě, ty jsi nejlepší," vzdala jsem jí poklonu a objala Iana na pozdrav.

„Tak jdeme," zatahala mě za moje sako a mířila s lístky k hlavnímu vchodu, kde bylo snad milion fotografů a moderátorů, kteří čekali na týpka, který tu dnes vystoupí. Ani jsem nevěděla, o koho jde.

V klubu bylo dnes k prasknutí a místa k sezení jsme našli jenom u baru. Dala jsem si vodku s džusem a sedla si tak, abych viděla na pódium.

Vše mělo začínat ve čtvrt na deset, ale ten frajírek, který si myslel, že všichni si sednou na zadek, když zazpívá ty svý písničky, přišel až v deset!

Byl to celkem hezký muž, ale jen začal něco kecat do svého "kecátka", hned se mi přestal líbit. Frajírek, co říct jiného.

Stacey a Ian si šli zatancovat na parket, ale já nechtěla. Sice jim nikdy nevadí, když tancuju s nimi, ale nebudu tancovat rovnou pod tím frajírkem, a navíc, ať taky jednou mají soukromí.

Za celý večer jsem odmítla jednoho týpka, co mi chtěl koupit pití ,a po ukončení zpívání Jareda jsem se rozhodla, že bych mohla jít domů. Potřebuju se vyspat a také ještě omrknout, zda Mischel splnila moje požadavky.

„Stacey, budu muset jít, zítra vstávám brzy a potřebuji si ještě přečíst maily, tak se nezlob a klidně o víkendu můžeme něco podniknout." Objala jsem ji a usmála se mým úsměvem, který vše povoloval.

„To je mi líto, ale vím, že vyspat se potřebuješ, tak tě nebudu přemlouvat a zavoláme si," usmála se na mě.

„Iane, taky se měj a zase někdy," dala jsem mu pusu na tvář a otočila se k odchodu.

Chtěla jsem jít normálně předním vchodem, ale všude stáli fotografové, moderátoři a k tomu ještě ostraha. Naštvaně jsem se otočila na podpatku a mířila k zadnímu vchodu.

Dveře u zadního vchodu byly pevně zabouchnuté, a proto jsem si musela sundat boty a kopat do nich, než se otevřely. Venku, hned před dveřmi, které jsem tak namáhavě otevřela a zase zavřela, jsem na zem spustila boty a nazouvala se do nich. Že já kráva jsem nepopošla!

Když jsem si tak hezky nazouvala přímo před dveřmi boty, někdo je zevnitř otevřel a vrazil jimi do mého zadku. V předklonu jsem spadla na zem a cítila jsem na rukou a nohou bolest.

„Ty kreténe, to nemůžeš dávat pozor?" řvala jsem na muže, který stál za mým pádem, a viděla, že mám celé ruce a kolena odřené. Budu muset na pohotovost, protože tam byly kamínky a docela z toho tekla krev.

„Promiň, nevšiml jsem si tě. Není ti něco?"

„Ne, není, běžně mi krvácí nohy a ruce, ty omezenče!" Velmi opatrně jsem se zvedla a pomalým krokem jsem se blížila k hlavní ulici, kde bylo pár taxi. Tak nehorázně to bolelo, a proto jsem celou cestu k taxi nadávala.

Slyšela jsem těžké kroky muže za mnou, ale neohlížela jsem se.

„Chceš dovést do nemocnice?" lehce se chytl mého loktu, který byl odřený, a já vykřikla bolestí.

„Nechci od tebe nic!" křičela jsem na něj, ale najednou už tam nebyl a běžel směrem k hlavní silnici. Dal nohy na ramena, to bylo jasné.

Šla jsem tak pomalu, že když jsem viděla, že proti mně jede černé auto, málem jsem neuhnula včas.

Okénko vzadu se stáhlo a vykoukla hlava muže, který mě předtím srazil. Byl to Jared! Všimla jsem si toho až teď.

„Nemůžu tě nechat takhle pozdě chodit samotnou po New Yorku a k tomu ještě zraněnou," otevřel dveře.

„Zraněná jsem kvůli tobě!" nasedla jsem do auta, protože mě bolelo celé tělo a než bych se dobelhala k taxi, byla by půlnoc. Navíc nebudu muset utrácet.

Celou cestu jsem mlčky koukala na své odřeniny a musela jsem si sundat sako, které bylo roztrhlé a od krve. Šaty na tom taky nebyly dobře.

Před nemocnicí jsem čapla psaníčko a otevřela si dveře. Sako leželo uvnitř a ani jsem neměla nějakou touhu si ho vzít. Jared za mnou hned vyrazil a tiše šel celou cestu až na pohotovost.

„Dobrý večer," pozdravila jsem a sestra, co seděla za recepcí, hned jak mě viděla, vyskočila a s vozíkem přijela ke mně.

„Slečno, co se vám stalo?" Posadila jsem se na vozík a podívala se na Jareda.

„Zakopla jsem." Otevřela jsem svoje psaníčko a vyndala své doklady. Sestřička si je vzala.

„Paní Annabel Wofferová, hned jak vás zapíšu, dovezu vás na ošetření," sedla si za recepci a já tam zůstala s tím hňupem.

„Slečna," dodala jsem stroze.

„A ty jsi pro mě udělal už dost, takže můžeš jít!" přikázala jsem vyším hlasem, aby to pochopil, a byla jsem vděčná, že sestřička už dopsala a odvážela mě do útrob ošetřovatelny.

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování