OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jen jeden polibek - Prolog

18.08.2011 (11:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1863×

Prolog

Před 6 měsíci...

Byl už pozdní večer, tma a nebe se zatahovalo. Vypadalo to na pořádnou bouřku. A stejně Damian jako každý večer už po několik století hlídal. Hlídal obyčejné lidi před těmi bezduchými  "hajzli" jak sám říkal. Ti zlí, to bylo něco horšího než je on. Něco pekelnýho než je on... ano, on byl upír, sál z lidí krev, ale jen dvakrát až třikrát týdně a navíc nezabíjel je jako ty Zrůdy. Ano, i z něho by se jednou mohla stát taková Zrůda, ale jen pokud by se stal krvelačným a zabil člověka, což Damian nikdy nechce udělat. To by se radši od bratrů nechal zabít kůlem do srdce a vystavit slunečním paprskům.

A tak jako o už skoro pět set let hlídal, aby Zrůdy nemohli žádnému nevinnému člověku ublížit. Chodil temnými ulicemi a ve stínech připravený je zabít a vyhladit.

Najednou zahlídnul dvě zrůdy jak někoho sledují. Vydal se potichu za nimi, aby je mohl překvapit. Ještě zkontroloval, jestli má u sebe své nejmilejší dýky, meč a zbraň. Toto vždy měl u sebe, plus ještě další a další zbraně, schované ve svém nejoblíbenějším kabátě.

Šli dál od obytných domů až k začátku parku, dál dle okraje parku. Jakoby čekali na něco. Bylo mu to divné, že toho člověka ještě nenapadli, jen ho sledovali. Divné. To se moc nestávalo. Nechal je, ať dál sledují, zatímco se snažil zjistit, koho to sledují.

Dobrých asi sto metrů od něho a padesát metrů od nich běžela žena, ne dívka, se psem. Pes poznal, že se něco děje, protože pořád vrčel a ohlížel se, i dívka si toho všimla, ale dál utíkala.
'Hmm, na co čekají,' pomyslel si. Takto za nimi utíkal už přes půl hodiny a stále ji jen sledovali. Prostě to bylo divné. Pomalu se blížili zase k obytným bytům. Dívka zašla do jednoho domu a za sebou i zamkla. Zrůdy se zastavily před domem a prohlíželi si ho a jak to vypadalo, tak něco plánovali.

Kráčel pomalu k nim a konečně i zaregistrovali jeho přítomnost, připravil si dýku a jeden z nich chtěl utéct, ale druhý, ten vyšší, šel po Damienovi. Damien se obratně vyhnul, udělal otočku a hodil ho o zeď a probodl ho dýkou. Ten první ho chtěl napadnout ze zadu. Stačil se sklonit k dřepu,otočit a taky ho probodl. Oba padli.

'Teď jen musím zjistít co od ní chtěli,' řekl si v duchu.

Uviděl,že se v jednom z oken rozsvítilo a pak hned v dalším.Vyhoupnul se na nejbližší strom a v tom ji uviděl...Byla krásná,menšího vzrůstu a s tmavými vlasy.Na sobě tepláky a tričko s mikinou.
Pes, nejspíš fenka, okolo ní stále chodil a poběhával,aby si s ní hrála. Dívka se na psa usmála a hodila mu míček dál do bytu.

Otočila se směrem do kuchyně a otevřela okno. Damian se přikrčil, aby ho nezahlédla. A Damian byl z ní okouzlen. Všimnul si, že je ve tváři i v očích smutná.

'Je krásná,moc krásná,ale smutná' stále jen na toto myslel. Byl ní okouzlen...

'Musím zjistit, proč byla pro ně tak důležitá, že ji sledovali,' pomyslel si Damian.
Sešel dolů, díky psychickým schopnostem si otevřel dveře a zjistil si, jak se jmenuje. Dle sestavení bytu zjistil číslo bytu. Alice Whitneyová, stálo na poštovní schránce s číslem bytu 13. Alice Whitneyová.

Ano. Nemyslitelné. Nesměl, ale přece se do ní zamiloval. Zrovna on, který neví jak zacházet s city, který ještě nebyl zamilovaný.Měl nějaké známosti s jejich vyvolenými, ale nikdy se ještě nezamiloval. Až do této smutné a krásné Alice Whitneyové, do člověka, jenž se nikdy nesmí vědět, že on a jiní jemu podobní existují.

Ale přesto se do ní zamiloval.

'Budu ji chránit, každičký den svého věčného života, nikomu nedovolím, aby jí ublížil,' pomyslel si Damian...

Od té noci ji stále sledoval a hlídal, aby se jí nic nestalo. Nechtěl pomyslet, co by se stalo, kdyby jí bylo ublíženo. A co by pak udělal těm, kteří jí ublížili...

1. kapitola

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jeden polibek - Prolog: