OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 16. kapitola

29.09.2011 (17:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1528×

Zpackaný život

Z pohledu Olivie:

Ano, připadám si jako kůl v plotě, nejen že mě Matt věčně ponižuje za to, co jsem  k němu cítila, ale ještě si připadám v tomto domě neužitečná, zbytečná! Jak je člověk naivní, ani jako upír nemám chvíli klidu. Zamilovala jsem se do Matta na první pohled. Pamatuji si to jako dneska. Když mě a mou sestru Roman stvořil, bylo nám pouhých devatenáct let. Obě nás skolila leukémie. Ještě teď vidím plakat naše rodiče. Ani jedna z nás nevyhovovala kostní dřeni rodičů. Dárce se po dvou letech konečně našel, ale stejně to bylo úplně zbytečné. Naše těla se nechtěla přizpůsobit nové kostní dřeni. Natálie a já jsme pomalu a jistě umíraly. Naštěstí si nás našel Roman a zařídil, abychom mohly žít jiný lepší život bez nemoci a strastí. Nemocí bohužel netrpím, ale strastmi určitě. Roman nás hned okamžitě zavedl sem do domu. Líbilo se mi tady a po představení s Mattem to tu byl ráj na Zemi.

Ten ráj, se brzy změnil v peklo. Matt na mne dělal oči a říkal, jaká jsem krásná, a co všechno spolu zažijeme. Sliboval mi, jak spolu budeme navždy a už nikdy nebudu trpět. Po roce a půl jsem Matta absolutně přestala zajímat. Guy mě varoval a ne jednou. Byla jsem slepě zamilovaná. Pravdu si zamilovaná bytost uvědomí, až příliš pozdě. Snažím se s Mattem dobře vycházet, ale on si furt myslí, že o něj mám zájem a pořád mě jen ponižuje. Nechápu, jak jsem mohla milovat někoho takového. Ano, možná je upír, ale všichni upíři mužského pohlaví, s kterými bydlím po jednou střechou, se nechovají tak jako on. Bezcitný, bezcharakterní, bezpáteřní, paranoidní, krutý, sobecký, malicherný, cholerický sprosťák! Jedna výhoda z toho, ale plyne. Už nikdy nebudu tak pitomá a chlapům budu věřit až tak za sto let.

Rozhodla jsem se, že svůj život změním od základů. Žádné dobré vycházení s Mattem, žádné slitování, chtěl to, má to mít. Nenechám se již od nikoho ponižovat. Každý den trénuji na zahradě boj proti upírům. Vím, že jsem mladší než Matt, ale jednou bude mít slabou chvíli a já si na ni počkám a pak ho zničím. Je to sice proti pravidlům skupiny a lituji toho, že svou sestru po zavraždění Matta nikdy neuvidím, ale pomsta je sladká a za to co mi ten zmetek udělal, to stojí. Už k němu necítím žádný cit. Mou velkou výhodou je, že si Matt myslí pravý opak. Pořád mi tvrdí, jak za ním dolízám, ať vypadnu, přitom se ho snažím ignorovat. Jo, Matt je taky hodně naivní, alespoň o nějaké slabině vím. Škoda, že Guy má tak dobrý vztah s Romanem, protože kdyby ho neměl, tak do toho jde po hlavě se mnou. Jejich souboje sleduji už dlouho a můžu s jistotou říci, že z nich nikdy nemůžou být přátelé. Jak moc se Roman snažil, aby byli jako dva bratři, úplně marně. Guye rozčiluje Mattovo neomalené chování vůči celé skupině. Na začátku mého „vztahu“ s Mattem jsem se Guye snažila s tím sposťákem usmířit, ale můj vliv vyšel na prázdno. Škoda, že jsem se nezamilovala do Guye, mohlo být vše mnohem jednodušší.

Dalším problémem mého předlouhého života je kupodivu další chlap upír. Jmenuje se Karl. Ano nejnovější upír v naší skupině. Neměla bych proti němu nic, kdyby se na mne neustále nelepil jako moucha na mucholapku. Karl nedokáže, ani nechce pochopit, že mám upírů v mužského pohlaví plné zuby. Další vztah a ještě s Karlem nepřipadá vůbec v úvahu. Karl snad ani upír není, je to spíš „upíreček“. Strašně plachý, nemluvný typ. Jeho jedinou celodenní zábavou je čtení stupidních románů. On snad má přečtenou celou naší velikánskou knihovnu. A s tímhle já se mám zahazovat, ne tak to raději žádný! Ach jo, škoda, že se nemůžu vyměnit s mou sestrou. Ano, jsme si podobné jako vejce vejci, ale Lucas další mužský v naší skupině by to asi nepřijal.

Natálie a Lucas spolu chodí už od té doby, co jsme se nastěhovali. Mojí velkou chybou je, že jejich vztah moc pozoruji a chtěla bych taky takový, ale to se mi nikdy nemůže stát. Mám úplně jinou povahu, než má sestra jsem více impulzivní a mužský se mnou, jen tak nevydrží. Karl prostě není muž, se kterým bych mohla žít. Největší tragédie toho všeho je, že mě s ním celá skupina chce dát dohromady, dokonce i Roman. Jakou vždy chytnu zlost! Romanovo sladké řečičky o tom, jak je pro mě Karl jak dělaný, že je milý a nikdy se na mě nevykašle jako Matt, mě opravdu dokázali rozehřát mou studenou krev v žilách. Guy mi zase pořád dokola opakuje, že pokud chci být šťastná, musím obětovat kousek sebe i partnerovi a ne jenom brát. Guy je takový rozumbrada, věčně bez holky. Ten si snad nikdy žádnou nenajde, přitom je to docela i pohledný upíří kluk teda, až na ty jeho filosofické kecy.

Rozhodla jsem se, že se půjdu projít po domě. Sedět na jednom místě bez hnutí a přemýšlet o mém zpackaném životě mě přestávalo bavit. Vyjdu z mého pokoje a na koho nenarazím. Ano správně Matt. Proč já na něj mám pořád takovou kliku?

„Už zase dolézáš, Olivie? Teď na tebe nebude mít čas ani Guy. Kdo ti bude utírat ty tvé slzičky co,“ opět dotíral, nechápala jsem, na co naráží s tím Guyem, proto jsem se ho chladně zeptala: „Prosím tě, o čem to mluvíš? Proč by mě jako Guy měl utírat slzičky?“

Matt se debilně pousmál a řekl: „Vím, že jsi mu chodila brečet na ramínko. Nadával mi za to, že jsem tě pustil k vodě, když jsi mě přestala bavit.“ Debil! Pořád stejně panovačný trouba, on ti ten hřebínek jednou spadne a doufám, že to bude co nejdříve.

„Co myslíš tím, že už na mě nebude mít čas?“

Matt rozesmál z plna hrdla a odvětil: „Má novou holku, teda spíš nabalil si Romanovo dcerušku. Co tak koukáš? Taky se divíš, že nám to všem tajil? Jo kočko, tady nevěří nikdo nikomu. Měj se ufňukaná a najdi si chlapa, jsi nějaká pobledlá. Jo, Karl je v knihovně, kdybys měla chuť. Takový trouba by se k tobě zrovna hodil.“

V té chvíli by se ve mě krve nedořezal. Ten zmetek. Musela jsme se uklidnit a nedát na sobě znát rozčílení.

„To víš, že za ním půjdu, je lepší v posteli než ty! Měj se, troubo, a nezáviď Guyovi, že má holku, kdybys nebyl blbej mohl jsi ji mít taky. Měj se, nemám na tebe celý den. A ještě něco, neříkej mi kočko. Jdi si do bordelu a říkej si to tam,“ řekla jsem mu to s úsměvem na tváři a pak jsem raději rychle zmizela za roh. Co to má jako znamenat? Roman dceru? Tak to nám bude muset všem vysvětlit! Kde sakra vůbec vězí?

Jak se Vám líbí nová postava příběhu? Zanechte prosím koment, pokud se Vám má povídka, alespoň trochu líbí díky!

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 16. kapitola: