Jiný život - 20. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další nová postava se představí v tomto díle. Jmenuje se Karl. Věčný snílek, který miluje Olívii více, než svůj život. Jenže už mu pomalu a jistě dochází trpělivost. I u takové bytosti, jako je Karl pohár jednou přeteče.

03.10.2011 (19:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1498×

Satisfakce

Z pohledu Karla:

Sedím tu v knihovně a pozoruji stránku knihy, kterou čtu již nejméně po padesáté. Už mě to nebaví, vše v této místnosti přečíst nejméně desetkrát? Asi si se pomátl, Karle! Přežívat tady tvůj zpackaný život! Pořád si říkám, že s tímto stylem života skoncuji jednou pro vždy, ale pořád nemohu najít odvahu ke změně! Jako člověka mě čtení naplňovalo něčím výjimečným, jako bych ten příběh prožíval já sám. Zapomínat prožívat svůj vlastní život není způsob, kterým se máš ubírat! Ano, chovám se jako blázen! Trpím samomluvou! Za chvíli se tu začnu i litovat! To si teda dopadl, kamaráde! Olívie se ti vyhýbá, protože přestala věřit v lásku! A ty jsi ten boj o ni vzdal! Párkrát tě poslala do háje a ty? Místo toho, aby ses nedal odbít, si ji raději opustil a nechal ji, aby se sžírala představami, že ji nikdo nemiluje. Já ji miluji už od prvního dne, kdy jsem tu kouzelnou bytost spatřil. Její rudé vlasy, oči jako smaragdy a úsměv jako hollywoodská hvězda, to vše mě okouzlilo, uvedlo do snu! Bohužel ona měla oči pro Matta, který si s ní užil a pak ji odkopl jako prašivého psa a ani neřekl jedno vlídné slovo, ospravedlnění ani ubohé, prosté omlouvám se! Nenávidím ho! Zabil bych ho! Svině! Prorádná svině! Teď tu chodí po domě jako by se nechumelilo a ksichtí se, jako by se nic vážného nestalo. Z Olívie udělal hysterku, která za ním dolézá a nedá mu chvíli klidu, s Guyem neustále válčí a ze mě udělá vždy neskutečného trotla. Povahou jsem flegmatik, takže nějaké urážení mi opravdu nevadí, ale jak se chová k Olívii, to mi přijde nechutný!

Ale já už nechci být snílkem, blbečkem, který si nechá všechno líbit. Jednou přijde období, kdy je čas říci dost! A ten čas přišel právě v době, kdy se tu objevila Romanova dcera, i on už řekl dost! Dost lžím, utrpení. Chce žít se svou rodinou a já jeho rozhodnutí respektuji a všichni by měli. Já musím už jít dál, už nesmím vzpomínat na časy, kdy jsem s Olívií prožil krásné chvilky. Povídali jsme si, já jí vyprávěl o knihách, příbězích a ona poslouchala. Nikdy mi neřekla, přestaň, nebaví mě to, jsi otravný. Byla jiná Olívie, moje Olívie, která se mi stále vrací z mých vzpomínek. Už není, nevrátí se, neřekne ti ano, nepolíbí tě, neusměje se ani nepohladí, její srdce se stalo ledem. Nelze ho rozehřát, pohladit, uchlácholit pocitem bezpečí a lásky. Olívie se mi vyhýbá, nechce se mnou nic mít, její zájem o mne se vypařil jako kapky rosy, když na ně dopadnou silnější paprsky slunce. Matt roztříštil srdce, které bilo láskou na milion drobných kousků, které již nikdo nesloží jako puzzle. Nikdy! Boj o ni jsem prohrál a boj o Mattovo hlavu musím začít! Už žádné fňukání, nářky ani litování, teď přišel čas na pomstu! Pomstu za Olivii, její lásku, žal a moji rodinu, která ho musí snášet. Rodina, které ani jednou nepoděkoval za vše, co pro něj dokázala, obětovala. Rodina, která by za jeho život dala ten svůj. Neváží si toho, co vlastní, toho čeho by mohl dosáhnout, kdyby Olivii pochopil. Mohl změnit život krásné bytosti. Rozhodl se jinak a já budu jeho soudcem i katem. Vím, že neumím bojovat a jsem mladší než on, ale pokud budu trénovat, mohu se dopracovat na jeho úroveň. Počkám si na tu příležitost a udeřím podle, jako by to udělal on! Neměl tohle udělat osobě, kterou miluji víc než svůj život! Mým jediným cílem v těchto chvílích bude pomsta, kterou buď završím, anebo zemřu hrdě vstříc svému osudu. Rozhodnout se bojovat za svou lásku, to se mi zdá jako dobrý způsob satisfakce. Neuvidí mě už snít, neustále bloumat ve snách, stačilo to, ty roky, co jsem promarnil litováním, sama sebe skončilo! Stanu se lepším pro všechny, stanu se mstitelem své lásky! Končí období, ve kterém jsem se bál říci svůj názor. Končí období, na které nebudu nikdy hrdý. Srab, který žil ve mně doposud už umřel, už se nikdy neprobudí. Já ho udusil svou pomstou, která nezmizí.

Tento můj vnitřní monolog mě tak zaměstnal. Ani jsme nezpozoroval, že mě celou dobu pozoruje ten prašivej pes Matt. Opřený o skříň s knihami na mě upíral svůj pohled a ksichtil se jako obvykle. „Ubožáček zase sní o kravinách, kdy začneš být trochu chlap,“ pronesl a tím mě probudil z uvažování nad životem. Řekl jsem si, že teď je moje první šance, jak ukázat, že už se nenechám ponižovat!

„Ubožáček jsi možná ty! Já na rozdíl od tebe, aspoň neubližuji křehkým dívkám, jakou byla Olívie. To, že se z ní stala ledová královna, za to jsi zodpovědný ty a můžeš být na sebe hrdý! Celej dům tě nenávidí a ty na to jsi samozřejmě právem pyšný. Jednou, ale dojde všem trpělivost a ty už tu nebudeš a až se tak stane, tak si každej oddechne. A radil bych ti, aby ses k Emily choval slušně, nebo přísahám na svůj život, že to tak nenechá nejenom Roman a Guy, ale taky já! Víš, hodně dlouho jsem si nechal srát na hlavu, ale řekl jsem si dost. Takže si na mě dávej pozor, protože já už se nebudu chovat jako blbec a neuteču před tebou, i kdybych měl umřít, pochopil jsi to, nebo ti mám ještě něco objasnit! Koukáš dost vyjeveně? Tohle jsi nečekal co?“

Ano, jeho výraz opravdu vypadal velice překvapeně. Vráska na jeho čele se prohlubovala víc a víc. Nervozita jím prostupovala. Poprvé za svůj pobyt v tomto domě jsem v jeho očích viděl něco jiného, než jeho nenávist. Nemohu to nazvat strachem, ale nejistotou určitě ano.

„Ubožáček se rozhodl bojovat, nikdy jsem nečekal, že se mi postavíš,“ řekl klidným hlasem a čekal, co ze mě vypadne.

„Jo ty jsi to nečekal? A já zase nečekal, že tě to tak překvapí. Pokud máš nějaký problém, řekni ho hned, nebo vypadni. Ne vlastně ne, jdu radši sám. Prosit tebe o něco, je totiž pod mou úroveň. Nazdar ubožáčku,“ skončil jsem svůj dlouhý monolog a v klidu odkráčel. Počkej, tohle určitě nebyl náš první ani poslední rozhovor!

Po tomto díle se dostávám do mrtvého bodu, zkusím něco vymyslet, co nejdříve. Budu ráda, když zanecháte komentář.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování