Jiný život - 28. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Emily se seznámí s novým spolužákem. Bude mu moci věřit?

28.12.2011 (16:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1338×

Nový kamrád?

Z pohledu Emily:

Všechno bylo víc než jen smutné. Mým tělem projížděla lítost, vztek, zklamání sama sebou, Guyem, Mattem, svým životem. Osmnáct let jsem žila jen s matkou, ale s poznáním otce, jsem se akorát dostala do ještě větších problémů. Zamilovala jsem se do dvou upírů, kteří bydlí pod stejnou střechou a ještě k tomu se k smrti nenávidí. A já si nyní musím jednoho z nich vybrat. To opravdu neexistuje normální život bez komplikací?

Můj vzdech mi vyšel z úst a já si setřela slzu na mé uplakané tváři. Všechna radost z dnešního odpoledne se propadla pod zem a zase se objevila deprese. Moje přemýšlení o všech událostech posledních hodin mě začalo otravovat jako plyn. Lepší bude jít spát. Zamuchlala jsem se do peřin a zavřela oči, v tom se mi svět rozplynul a já se uložila do říše snů.

***

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat při pomyšlení, že budu muset jít do školy, se mi chtělo zvracet. Nehledě na to, že mě moje negativní nálada z včerejšího dne neopustila. Pohled do zrcadla na můj obličej se jevil příšerně. Pod mýma očima se rýsovaly černé kruhy, mé vlasy vypadaly jako týden nemyté a nečesané a mé ústa vypadala jako seschlá švestka světle červené barvy.

Z mé pusy opět vypadl vzdech. Ranní úprava zevnějšku mě otravovala a kord v tak špatné náladě. Pomalu s otráveným obličejem jsem se pustila do česání mých po pás dlouhých vlasů. V hlavě se mi motalo tolik věcí, na které jsem prostě nechtěla myslet. Bohužel se pořád dokola vracely.

Po úpravě zevnějšku jsem pomalu sešla dolů a vzala si kukuřičné lupínky, zalila je mlékem a doufala, že do sebe dostanu aspoň malinko energie. Má chuť na jídlo se téměř rovnala nule. Jedna lžíce kornfleků s mlékem stačila k tomu, abych této pochutiny měla plné zuby. V domě jsem naštěstí nikoho nepotkala. Setkání se s Mattem nebo Guyem by mi nemuselo udělat zrovna nejlépe.

Přesně v sedm hodin mi jel autobus ke škole. Ještě, že jsem byla ta inteligentní a nařídila si budíka o hodinu před odjezdem. Dnešním šnečím tempem bych to sotva stihla. Sedla jsem si do autobusu a mou hlavou opět projela vzpomínka na včerejší den. Všechno mou hlavou projelo jako nůž máslem. Na mou náturu toho prostě bylo na jeden den až moc. Jak jsem tak přemýšlela, dívala se z okna, tak jsem ani nevnímala kluka, který si ke mně přisedl. Z ničeho nic do mě drknul jemně loktem a já se lekla. Měl zářivě modré oči, které byly dokola ozdobeny dlouhými řasami, vlasy měl delší, hnědé, nijak zvláště upravené. Neznámý se na mě umíval a promluvil: „Ahoj, jmenuji se Alex, jsem tu nový a hledám někoho, kdo by mi pomohl dostat se do správné třídy, nevadilo by ti, kdybys mi pomohla?“ tázal se mě a v očích se mu lekla mírná beznaděj.

Zželelo se mi toho zoufalého klučiny a řekla mu, že pomůžu ráda. Do ruky mi strčil otrhaný bílý papírek, na kterém byl napsán rozvrh na dnešní den. Jaké překvapení mě čekalo, když jsem zjistila, že je to můj budoucí spolužák.

„Máme stejný rozvrh,“ řekla jsem mu a mile se na něj usmála. Jeho úsměv a oči mi byly tak povědomé a já si přesně nedokázala vybavit odkud.

„Jmenuji se Emily a ráda ti pomůžu,“ dodala jsem a pořád jsme se nemohla zbavit toho pocitu, že jsme se už někdy viděli.

„To je super, že jsi má spolužačka, aspoň tam teď někoho znám, doufám, že budeme kamarádi,“ dodal s úsměvem a já se zaradovala, aspoň nějaká pozitivní zpráva. Mít kamaráda by se mi moc hodilo.

Autobus konečně zastavil na zastávce před školou a já měla po boku společnost. Netušila jsem, proč se Alex chytl zrovna mě, ale vůbec mi to nevadilo. Divila jsem se, ale že na něj nepůsobí má upírská nátura. Možná to na určité jedince má opačný vliv.

Alex se mě celý den držel jako klíště a já poprvé dva roky na střední neseděla na obědě sama. Na každé hodině seděl vedle mě a já si konečně nepřipadala tak opuštěná. Málem jsem i zapomněla na problémy, které mě čekaly v mém novém domově. Alex byl zábavný, chytrý a snažil se se mnou skamarádit. Nezajímalo ho, že nejsem oblíbená. On asi taky moc nestál o přílišnou popularitu. Podle toho, jak reagoval na Alici, mu moc nesedla.

„Ta holka s těmi blonďatými vlasy si myslí, že snědla všechen rozum světa. Nechápu, jak se s ní může někdo kamarádit. Faleš z ní jde cítit na sto honů,“ prohlásil směrem ke mně a čekal na to, co mu na jeho názor povím.

„No,“ začala jsem a pokračovala, „jednu dobu jsem se s ní bavila, ale musím ti dát za pravdu. Po tom, co jsme se bavily, jako nejlepší kamarádky na základní škole mě na střední okopla jako prašivého psa. Vůbec jí nepřišlo líto, že mi ublížila. A ještě mě začala před všemi svými kamarády ponižovat a pomlouvat a já si připadala jako nějaký neskutečný vyvrhel a nepřítel všech. Neměla jsem ani ponětí, co jsem provedla, prostě jsem jí přestala bavit a ona si našla jiné kumpány.“

„To je mi líto,“ řekl Alex a jemně mě pohladil po ruce. Jeho oči napovídaly, že to myslí opravdu upřímně. Konečně jsme si mohla povídat s někým o svých problémech. Moje ranní negativní nálada se překopla do snesitelné.

Alex měl taky tendenci se svěřovat. Vyprávěl mi o své rodině. O matce, která mu zemřela, když mu byli tři roky a o otci, který se o něj nikdy neměl zájem. O strýci, který se o něj odmalička staral a byl jako jeho otcem.

„Víš, bylo to pro mě těžké dozvědět se, že mě otec nechce. Brečel jsem a ptal se proč. Potom jsem díky strýčkovi zjistil, že to není moje chyba, ale jen jeho. Nemám sice svého biologického otce, ale mám strýčka, který se stal mým otcem a to je pro mě o hodně důležitější. Vždy může býti hůř. Já vlastním aspoň někoho. Existují lidi, kteří nemají vůbec nikoho, a za to jsem rád a jsem rád, že mám teď tebe. Konečně mám opravdového přítele, kterému věřím. Doufám, že to tak bude na pořád a ty,“ zeptal se mě a já mu na otázku jen přikývla. Po příteli jsem vždy toužila, ale že ho potkám zrovna dnes, to mě ve snu nenapadlo. Snad se s Alexem poznáme tak, že bez sebe neuděláme ani ránu to bych si přála ze srdce nejvíc. Teď, ale musím vyřešit dilema s Mattem a Guyem. Mám se poradit s Alexem?

Tak co myslíte, měla by se Alexovi svěřit i v tomhle? A jak se Vám Alex líbí? Když zanecháte komenty budu moc ráda. A omlouvám se, že 28. díl je až tak pozdě. Dřív prostě nebyl čas ani nálada.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování