Jiný život - 33. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Díl z pohledu Alexe. Dozvíte se o něm, co byste asi nečekali a taky se více dozvíte o jeho strýci Russellovi, který se v povídce objeví vůbec poprvé. Díky za komentáře všem!

12.05.2012 (14:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1185×

Tajemný strejda

Z pohledu Alexe:

Seděli jsme s Emily v jídelně, ale Em byla nezvykle zamlklá, ani se nesmála, jak bylo jejím zvykem. Něco jí vehementně trápilo a já jí toužil za každou cenu pomoci. Neznám se s Em tak dlouho. Třeba mi nic neřekne, ale pokusím se. Za pokus nikdy nic nedám. Její nezvykle brčálové oči hleděly zamyšleně do dáli. Em vůbec nevnímala, co se kolem ní děje. Kdybych se zvedl a odešel, vůbec by si toho nevšimla.

„Em, co se děje, jsi nějaká zamlklá a na tebe nezvykle zamyšlená. Děje se něco?“ tázal jsem se jí a doufal, že mi odhalí aspoň část svých problémů a trápení.

Emily na mě upřela svůj zamyšlený pohled a snažila se vyvolat na svých ústech alespoň náznak úsměvu. „Alexi, s chlapy je kříž,“ vdychla a opřela si hranou dlaně bradu.

„Jo, to mi povídej, s vámi to není o nic lepší. Holky jsou pro mě občas velká neznámá.“ Snažil jsem se o zlepšení její už tak pošramocené nálady. Kupodivu to zabralo. Její úsměv a dolíčky ve tvářích mi vždy způsobovaly vnitřní uspokojení. S nikým jsem se nikdy tak dobře necítil.

„No, řeknu ti, Alexi, nevím, co vlastně cítím. Víš, potkala jsem hodného kluka a zamilovala se do něj jako blázen. Kvůli němu bych byla schopná bořit mosty. Létala jsem v oblacích. Pak přišel další klučina, úplně jiný a přitom v hodně okolnostech stejný. A zamilovala se znovu a to je ten největší kámen úrazu nevím, kterého si vybrat. Vůbec si nedokážu představit, že bych dala jednomu přednost před tím druhým. Pořád si říkám jejich klady a zápory a zůstávám pořád na mrtvém bodě. Ve škole se nedokážu na nic soustředit, jídlo mi nechutná, dokonce ani na tebe se nedokážu soustředit. Asi tě tím otravuju, ale myslím, že bys měl vědět o mojí situaci.“ Dívala se na mě, přitom nervózně klepala nohou.

„Jsem rád, že ke mně chováš důvěru a pověděla mi tvůj problém. Bohužel, ti s ním nepomůžu, na vztahy nejsem zrovna ten největší odborník. Spíš právě naopak. Zamiloval jsem se, ale je mi to k ničemu, ona touží po lásce, ale v žádném případě ne po té mojí.“

„Tak to je mi moc líto, kamaráde,“ odvětila Em a jemně mě pohladila po ruce. Mám tu holku opravdu rád. Dokáže ve vás vyvolat pocit, že někam patříte, že něco znamenáte a to se mi moc nedostává. Strýc je na mě moc hodný, ale neumí mě utěšit. To dělala v rodinách vždy matka, kterou si bohužel vůbec nepamatuji. Byl jsem malý, když zemřela. Kdyby aspoň zemřela na nějakou nemoc. Bohužel byla krutě zavražděna a já ji chci za každou cenu pomstít. Strejda Russell mi nabídl pomoc. A od něho se pomoc nikdy neodmítá.

„Mně taky, ale co život jde dál. Najde se holt jiná holka, která mou lásku ocení, já v to věřím. Jsem mladý a budoucnost mám před sebou,“ pověděl jsem jí a ona na mě hleděla s chápavým výrazem.

„Tak jdeme do třídy, za chvíli zazvoní.“ Přitom se dívala na své pravé zápěstí, na kterém měla nasazené malé hodinky se stříbrným páskem.

„Dobrá, nejsem proti,“ řekl jsem jí a následoval do třídy.

***

„Ahoj Alexi, jak bylo dneska ve škole a co Emily?“ tázal se mě strýc zvědavě.

To on mi totiž řekl, ať Emily vyhledám a sleduju ji. Nevěděl jsem vůbec proč. Když jsem se ho na to zeptal, jen odvětil, že se mi to bude hodit a pravý důvod se dozvím v ten správný čas. Někdy byl Russell až moc tajemný. Vždy byl ten upír, co nikdy nedělal ústupky. Nikomu nevěřil a hlavně nikdy neodpouštěl. Na světě už žil pár tisíc let a se zrádci a podvodníky měl dlouholeté zkušenosti. Za tu dobu, co je na světě, si vydělal neskutečné jmění za to, že oddělá pár desítek lidí za měsíc. Zní to neskutečně, ale je to tak. Můj strýc je nájemný vrah upír, kterého najímají lidi, aby zabíjel jiné lidi. Je to úděsná představa, ale pro něj jsou lidi jen ubohé trosky, které se stejně pozabíjejí díky svojí chamtivosti. Můj strýc se jako upír narodil, nebyl stvořen, tak jako většina upírů, kteří žijí na této zeměkouli. Jeho sestra, moje matka, byla zabita mým vlastním otcem. Další šok. Můj život je jedno překvapení za druhým. Můj život je tak trošku zvrácený. Mého otce se snažíme s Russllem najít a pomstít smrt mé matky. Nikdy mu neodpustím, že jí to udělal. Nedozvěděl jsem se důvod, proč musela moje ubohá matka zemřít. Strýce jsem se na to ptal nesčetněkrát, ale vždy odvětil, že na to ještě nejsem zralý. Opravdu nevím, kdy přijde ten den, ale těším se na něj. Vidět jeho tvář a zeptat se ho proč a pak ho zabít vlastníma rukama, to je můj sen už od té doby, co jsem se dozvěděl pravdu a nikdy nepřestanu doufat, že ten den přijde. Já mám totiž dost času.

„Dneska se mi svěřila se svým problémem s kluky,“ odpověděl jsem svému strýci. V jeho očích se zablýsklo nadšení.

„Získáváš pomalu a jistě její důvěru, chlapče, to je moc dobře,“ řekl a při tom si mnul ruce radostí. Už dlouho jsem ho neviděl v tak dobré náladě jako teď.

„Strýčku, co chystáš? Dneska má neobvykle dobrou náladu,“ tázal jsem se ho a on se jen od ucha k uchu usmíval.

„Pomalu se blížíme k cíli, Alexi, tu holku potřebujeme k uskutečnění mého plánu,“ řekl a přitom se pořád smál, jeho zlověstný smích mě až děsil. Někdy byl opravdu děsivý a šla z něj hrůza.

„Proč je pro nás Em tak důležitá,“ tázal jsem se strejdy a doufal, že už mi konečně řekne, proč musím hrát tu komedii. Vůči Emily mi přišlo mé chování nefér. Já si moc přál být její opravdový přítel. Ona byla jediná, která mě vyslechla a dokázala pochopit. Strýc si nikdy nepotrpěl na vylívání citů. On city chápala jako přítěž. Jako něco, co dokáže oslabit vůli. Vůli zabíjet. Russell podle mě nikdy netrpěl výčitkami svědomí. Nechápal jsem, proč se tak od strejdy liším. Jeho vliv na mě zvlášť nezabíral. Vždy jsem dokázal být svůj. A jsem za to rád. Strýček byl moc fajn, staral se o mě, když jsem nikoho neměl, ale jeho srdce je tvrdší, než kámen a studenější než led.

„Alexi, ještě není ten správný čas, ale už brzy se to dozvíš. Musíš si plně získat její důvěru. Udělej to, jak chceš, ale snaž se, čím dřív ti bude plně věřit, tím dřív se budeš moct pomstít svému otci.“

Strýc byl zase tajemný, jak hrad v Karpatech. Jak Emily souvisí s mým otcem? Vrtalo mi to všechno v hlavě a já pořád nedokázal pochopit, co s ním má Emily společného. Chtěl jsem se na to strejdy zeptat, ale ten mě odbil se slovy, že teď na to není ta správná doba. Čím méně budu vědět, tím lépe pro mě. Nerozumím tomu, ale musím tomu přijít na kloub. Nelíbí se mi pomyšlení, že by se mohlo Emily něco stát.

Doufám, že se Vám tenhle díl bude líbit. Ten už začíná jít pomalu do tuhého a já se na to neskutečně těšim! :D

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování