OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 34. kapitola

16.05.2012 (13:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1504×

Vše se blíží, pomalu a jistě

Z pohledu Russella:

Můj synovec byl vždycky naivní. Stejně jako jeho nanicovatý otec. Nesnášel jsem ho za to, co si dovolil k mé sestře. Dala mu život, který se mu ani nesnil a co udělal on? Zbavil se jí, jak prašivého psa. Říkal jsem Kéry, ať ho zabije dřív, než se něco zvrtne, ale nedala si říct, měla ráda svého mazlíčka na hraní a to se jí neskutečně vymstilo. Moje sestra byla krutá, ale z nějakého neznámého důvodu měla svého mazlíka, až moc v oblibě.

Jdu po něm už celá staletí, ale jeho vidění do budoucnosti mi jeho stíhání neulehčuje. Potřeboval jsem nějaký prostředek, kterým bych jeho schopnost eliminoval a před pěti lety jsem jí našel. Mým řešením problému byla Sofie. Malá, rudovlasá upírka, která má schopnost potlačovat všechny zvláštní schopnosti ostatních upírů, takže i jeho vidění do budoucnosti se úplně eliminovalo. Až dohraje Sofie svou roli tak se jí zbavím. Jak se na to těším!

Ta holka už mi leze neskutečně na nervy. Ta malá husa se do mě zamilovala a já musím hrát svojí roli, protože ji potřebuji. Nikdo si neumí představit, jak Sofie dokáže být otravná. Pořád miluji tě sem, miluji tě tam. Na přeslazené kecy jsem si nikdy nepotrpěl, ale nedalo se svítit. Dokud ji potřebuju, budu hrát zaláskovaného chlapa.

„Lásko, neměl bys Alexe takhle obelhávat,“ řekla mi káravě Sofie a mě se z ní chtělo zvracet.

„A co mám podle tebe dělat. Myslíš, že by plnil to, co mu řeknu, kdyby věděl, že Emily je jeho sestra? Neblázni, víš přece, že je celý po svém otci. Z Kéry nezdědil absolutně nic. Ty jeho citové výlevy mi vadily už od malička, ale když něco chceš, musíš za tím jít, i když ti to moc nevoní,“ řekl jsem Sofii.

V jejích očích jsem zase spatřil tu její něhu. Na těle jsem cítil husí kůži a v krku mi vyschlo.

„Jo, ale připrav se na to, že až se dozví pravdu, bude tě nenávidět a proklínat za to, že jsi mu to neřekl. Je jako tvůj syn. Staral ses o něj od malička a nevěříš mu ani v základních věcech,“ konstatovala Sofie a myslela si, že mě svým blekotáním přesvědčí o tom, co je pro mě správné a čestné.

Sofie je mladá upírka, která o světě a životě neví vůbec nic. Naivně si myslí, že upírský svět není takový, jaký se jeví a že všechno zlé je pro něco dobré. Nevím, kde bere tu jistotu, ale už brzy zjistí, že to takhle vůbec není.

„Alex není jako můj syn. Můj syn by nikdy nebyl taková přecitlivělá chudinka, jako je on. To si pamatuj. Má z Romana až moc vlastností. Spíš mi přijde, že ho snad porodil a nosil v sobě on. Kdyby jen moje sestra tušila, co se z jejího malého klučíka stalo, pravděpodobně by to nevydýchala. Snažil jsem se mu vštěpovat nenávist vůči svému otci, bohužel je měkký a až moc citlivý. Stydím se za to, že ho nedovedu nasměrovat do svých sfér. On neví, co znamená krutost ani vyvolání strachu a to považuju za největší svůj neúspěch.“

„Nepovažuj ho za neúspěch, Russy on by se snažil víc, kdyby věděl, že jste tak blízko pomstě. Jenže ty ho svojí nedůvěrou srážíš, to je vše, co jsem ti chtěla říct,“ řekla a usmála se na mě tím svým medově sladkým úsměvem a já byl opět znechucený.

Sofie se ke mně začala přibližovat. Pohybovala se potichu jako kočka a já věděl, o co jí jde. Nesnášel jsem ty její touhy. Všechno chtěla dělat jemně a s něhou. Já takový prostě nikdy nebyl a ona to prostě nedokázala pochopit.

„Sofie nemám teď na sex náladu, jdu do práce,“ zabručel jsem nasupeně a už mířil ke dveřím.

„Poslední dobou nemáš náladu nikdy,“ křičela na mě Sofie naštvaně, ale já ji nevnímal. Rychle jsem před ní zdrhal pryč, protože ona byla schopná za mnou běžet.

Mé plány, jak dostat Romana pomalu a jistě vycházely a to mě uspokojovalo mnohem více, než nějaký sex se Sofií. Pokaždé, když jsem se s ní musel milovat, jsem si představoval, jak Roman přede mnou klečí a prosí o milost. A já se jen mu jen krutým smíchem vysmívám do očí.

Kdyby tady se mnou mohla být Kéry. Všechno se s ní zdálo jednodušší. Ona nikdy nepatřila do okruhu hodných stvoření a nikdy nepocítila ani trochu lítosti nad svými oběťmi. Ráda si hrála se svým jídlem. Milovala, když mohla svou kořist štvát, dokud nevypustila strachy duši. Takhle své oběti trápila den co den, rok co rok. Pak se vše změnilo, když si přitáhla svého mazlíčka Románka. Její posedlost jím jsem do dnešní doby nepochopil a asi nikdy nepochopím. Kéry se na něm sexuálně uspokojovala, nosidla mu dárky, oblékala ho do těch nejvíce nóbl oblečků. Po určité době s ním otěhotněla a moc si přála, aby si ji Roman vzal. Jenže ten zmetek se k ničemu neměl. Kéry ho změnila v upíra a on jí utekl, bůh ví kam. Hledala ho po všech čertech celé tři roky. Poté ho našla a on ji zabil. Jeho vidění do budoucnosti mu pomohlo ji překonat. Alex tedy zůstal bez mámy a otec se k němu nehlásil, nebo o něm ani nevěděl. Stejně by si pro něj nepřišel, a kdyby ano, tak bych si na něj došlápl. Kériinou největší chybou bylo, že ztratila hlavu pro člověka, přetvořila ho a otěhotněla s ním. Chtěla ho donutit k tomu, aby s ní žil, ale on měl úplně jiné plány. Proto musí zemřít už jen za to, že mé sestře popletl hlavu a udělal z ní jen svou loutku.

Krev mi v těle opět vařila a já se potřeboval uklidnit. Šel jsem do knihovny a vzal do ruky svou oblíbenou knihu od Edgara Allana Poa a začal číst svou oblíbenou báseň Havran. Ta jediná mě dokázala uklidnit a zaměstnat mne. Nevím, proč na mě ta báseň takhle působí, ale tuším, že mi připomíná časy, kdy jsme se s Kéry měli dobře. Kdy ona mučila své oběti, a já s chutí vraždil lidi na objednávku.

Doufám, že Vám tento díl líbil. Doufám, že alespoň někdo z Vás zanechá komentář, abych věděla, že to čtete díky. m

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 34. kapitola: