Jiný život - 35. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Každému jednou dojde trpělivost a řekne dost. To přesně se stalo i Guyovi. Už má plné zuby, že ho každý bere jako samozřejmost, už má dost toho, že on je ten hodný... Hezké čtení martinexa

17.07.2012 (10:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 782×

Změna životního stylu

Z pohledu Guye:

Rozčilovalo mě tolik událostí a citů a všechny souvisely s jednou dívkou, která se rozhodla, že si bude pohrávat nejen s city mými, ale s city všech. Nevím, kdo mě naštval víc, jestli Emily, která se nechala svést mým největším nepřítelem, nebo Matt, který se vůbec pokusil okouzlit mnou milovanou. Nejhorší bylo, že jsem pořád cítil její výčitky svědomí, pláč, vzlyky, prostě vše, co se jí honilo hlavou. Nechtěla s nikým mluvit. Neměla zájem nikoho vidět, natož samu sebe v zrcadle. Jak moc jsem se chtěl vrátit, ale neměl jsem v plánu, jí její bolest usnadňovat. Hrála se mnou hru, která se mi prostě nelíbila a tímto dávám najevo, že se nikdy nestanu její hračkou na hraní. I když navždy zůstanu krvelačnou zrůdou, pořád ve mně žijí určité lidské pocity, které se občas dostanou na povrch a způsobují ukrutnou bolest. V této chvíli nemám chuť vůbec na nic. Nejraději bych se někam zavřel a to navždycky. Tohle jen tak nepřebolí. Myslím, že Matt se konečně dočkal toho, po čem vždy toužil. Po pomstě, která mě porazí, zničí, totálně položí na kolena. Uznat porážku je těžké a ještě horší je uznat ji, když stojíte proti Mattovi. Emily proč jsi mi to udělala má milovaná? Proč?

Seděl jsem ve svém novém bytě, který neoplýval žádným luxusem. Nestál jsem o něj. Ve všech místnostech mého nového domova byly stěny vlhké plné plísňových skvrn. Pavouci a různá havěť tu měli pobyt se mnou. Zrovna vedle mě proběhla myš. Další spolubydlící do sbírky. Aspoň tu nebudu sám se sebou. Myši a švábi mi tu udělají lepší společnost, než bych si mohl sám přát. Bylo to tu stejně odporné jako v mém nitru. Nechci se litovat. Už se nechci soužit. Prostě někam vypadnu do nějakého pajzlu. Tam se na mě nalepí odporně zmalované štětky a z nich si vyberu tu nejhnusnější. Tu si pak dám k večeři a takhle to půjde den, co den. Jak jsem si řekl, tak také udělal. Vylezl jsem z mého nového, plesnivého, zatuchlého bytu na ulici. Venku již byla tma jak v pytli, zrovna pršelo. Mé čichové buňky si užívaly čerstvého vzduchu po dešti. Musím říct, že to bylo něco mnohem lepšího, než čuchat ten zatuchlý smrad u mě v bytě, ale tak já si dokážu zvyknout na všechno. Procházel jsem se tam po mokrém chodníku, mé boty byly hned promočené, protože jsem schválně vybíral ty největší kaluže. Nevím, proč prostě se mi nechtělo je obcházet. V hlavě se mi pořád ozývala Emily a její prosby, abych se vrátil, ale já je prostě rychle zapudil. Má Matta, tak ať neotravuje. Po chvíli chůze jsem konečně narazil na slušně špinavou krčmu a rozhodl se, že se tu na okamžik usadím a doufal, že se tu po chvíli najdou nějaké pořádné ošklivé sexuální služebnice.

Hospoda byla upřímně odporná stejně, jak můj byt a to jsem přesně chtěl. Neměl jsem zájem obklopovat se hezkými věci, prostě jsem si uvědomil, že svět je odporně zatuchlý místo, kde krásné věci nemají nárok vydržet, aniž by sami nezplesnivěly. Opět jsem ucítil tu nechutnou vůni plísně a řekl si: “jsem tu správně.“

Přišel ke mně obtloustlý hospodský a zeptal se, co si dám. Já si poručil rovnou celou flašku skotské. Hospodský byl rychle zpět. Ano, ta skotská byla stejně odporná, jak celá hospoda. Nemůžu ani potvrdit, jestli to opravdu byla skotská nebo nějaký patok, který za skotskou vydávají, ale v té chvíli mi to bylo upřímně u prdele. I kdyby se mě hospodský snažil otrávit nějakou špatnou pálenkou, na mě by to stejně nezabralo. Seděl jsem a popíjel ten nechutně hnusnou sračku a při tom čekal, jestli se neobjeví nějaká sexuchtivá dáma, která mi skočí sama do náruče. Neměl jsem náladu za někým se honit. Nemusel jsem ani dlouho čekat za chvíli u mě seděla obtloustlá dáma, která na sobě měla růžové minišatičky. Všude jí vylézaly ty její nechutné vyžrané části těla a já si řekl, že je to lepší, než vůbec nic. Nabídl jsem jí slušný finanční obnos a ona mi za to nabídla stinnou postranní uličku, která přesně odpovídala místu, po kterém jsem toužil. Její oči zářily tmavě hnědou barvou. Musím uznat, že v obličeji nebyla tak škaredá, jako se mi zdála ze začátku. Její růžové stíny, ale zakrývaly vše, co by na ní mohlo působit, alespoň trochu půvabně. Vlnila se kolem mě svým obtloustlým tělem a já toho měl právě dost. Chytil jsem ji pod krkem a začal ji jemně hladit, aby se přestala cukat. Vše musí jít v poklidu. Pomalu jsem se zakousl do jejího krku. Z jejích úst vyšel jemný vdech, pak už ji zaplavila vlna rozkoše, která ji ani nepřipomněla, že by se měla bránit, že se za chvíli nenadechne, už se nikdy nepodívá na slunce, už nikdy.

Odhodil jsem její mrtvé tělo pryč a nevěděl, jestli ji mám odklidit nebo ji tam prostě nechat napospas krysám a jiné havěti. Jo tak jsem ji aspoň hodil do popelnice, která v té postranní uličce stála. Zrovna jsem zabil ženskou duši a bylo mi to úplně ukradený. Všechno mi začalo být těžce u prdele a to mě začalo bavit. Nevím, kdy se stalo to, že jsem se poddal svému údělu vraha, ale tak co někdy to asi přijít muselo. Zapudit všechnu lidskou podstatu a nechat zlákat tou zlou krvežíznivou částí, ani si nekážete představit, jaký to byl úžasný pocit. Pomalu se mi začala zase vracet do hlavy Emily a mě začalo být blbě z jejích keců, fňukání a výčitek. Mohla si za to sama a já si teď budu dělat, co chci vždy, to bude její chyba, že se ze mě stalo, to čím odjakživa upíři jsou zrůdou, nechutnou krvežíznivou potvorou, která nic necítí, která má zájem jen o to, aby se dobře najedla. Vše teď bude mnohem jednodušší. Budu si dělat, co chci a nikdo mi už diktovat nebude. Jsem svým pánem už navždy a už mě nic nezastaví a může za to ona. Emily, dívka, která nevěděla pro koho se rozhodnout a nakonec si vybrala, ale mě už to může být jedno. Já už k ní nepatřím. Jsem zrůda, netvor bez svědomí.

Doufám, že se Vám kapitolka, alespoň trochu líbila mělo to vypadat úplně jinak, ale já jsem prostě úchyl na ty padouchy. :)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování