OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 38. kapitola

26.08.2012 (14:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1177×

Z pohledu Romana:

Poruchy signálu

Všechno se až moc komplikuje. Zneklidňuje mě pocit, že se něco děje za mými zády a za Boha nevidím co. Nemám vidění. Vidím jen skutečnosti kolem mé rodiny, samé věci, co ji nemohou ohrozit, ale stejně mě ten bodavý pocit toho, že ne něco děje ukrutně pronásleduje. Moje vidění mi prozradilo, že je má dcera těhotná a horší je, že neví s kým. S Guyem, s Mattem? Kdo ví? Že já to nezarazil hned! Jenže jsem se své dcerce nechtěl plést do cesty a vidíte, jak jí mé nesobecké rozhodnutí zničilo život. Ještě nemá ani vystudováno a už je v jiném stavu. Sakra práce. Všechno se fakt moc komplikuje. Horší je, že tuto skutečnost budu muset Julii oznámit. Vůbec netuším, jak zareaguje, protože jsem se ještě plně nerozhodl a mé vidění její reakce jaksi nepřichází. To bude poprask, až se to Matt dozví. Bude pátrat po tom, kdo je otec nebo se ho ujme a bude mu to šuma fuk. Vůbec netuším. Mé vidění má asi poruchu, protože buď přichází pozdě, nebo vůbec. Nevím na koho se obrátit s mými problémy ohledně schopností. Žádné odborníky na speciální moci upírů neznám. Myslím, že nikdo takový ani neexistuje. Čekám na Julii, měl jsem vidění, že za mnou přijde do kanceláře, ale už se mi nezjevilo, co se stane. Opravdu mě má moc poslední dobou neskutečně zrazuje. Jako bych přestal přijímat signály nebo co. Tyhle výpadky moci jsem v životě neměl. Co se to se mnou děje? Čím by se mohla má moc takhle porouchat?

Najednou jsem uslyšel zaklepání na dveře. Julie.

„Pojď dál, Julie,“ řekl jsem a Julie a otevřela a vešla dovnitř mé pracovny. Její oči mě pozorovaly s láskou. Jak já miloval ty dva její azurové plamínky plné něhy a starostlivosti.

„Potřebuju s tebou mluvit. Jedná se o Emily. Mám o ní strach, Romane. Podle mě je těhotná,“ oznámila mi má žena a já nestačil zírat. Ona na to přišla, aniž bych jí to musel povědět. Nikdy nepodceňuj Julii, Romane.

„Právě jsem ti to chtěl říci. Rád slyším, že už to víš. Celý den přemýšlím nad tím, jak ti to šetrně oznámit. Spadl mi kámen, ze srdce, že sis to zjistila úplně sama,“ svěřil jsem se své ženě. Své lásce. Jak bych se s ní rád pomiloval a na chvíli zapomněl na své starosti.  Miluji ji nejvíc na světě a jsem moc rád, že je má žena.

„Každé ráno zvrací, Romane. Nejsem slepá. Hlavně mé těhotenství probíhalo úplně stejně. Vůbec jí to nezávidím. Horší je, že neví, kdo je otcem dítěte a hlavně nemá dostudovanou střední školu. Naštěstí už je v posledním ročníku. Maturita se jí jen odloží na další rok,“ odvětila Julie a na jejím čele se prohloubila vráska. Vždy se tam objevila, když jí něco trápilo nebo nad něčím usilovně přemýšlela. Má jí odjakživa. Je opravdu roztomilá, když je zamyšlená.

„Nevím, kdo je otcem dítěte. Mé vidění je poslední dobou nepřesvědčivé. Pár skutečností, co se tu v tomto domě staly, jsem viděl, ale buď se zpožděním, nebo jen částečně. Mám takové divné tušení, Julie. Podle mě se stane něco zlého a já prostě přesně nevidím, co by to mohlo být. Teď ještě do toho Emily otěhotněla a Guy odešel z domu. Je toho na mě nějak moc,“ hovořil jsem na ní potichu. Měl jsem strašnou chuť jí políbit a vzít jí do náruče. Jenže teď není čas na zábavu. Konečně jsem se jí odhodlal vzít jí mezi nás, ale nemám čas se jí plně věnovat, protože se tu furt řeší problémy. Už mě to vážně rozčiluje. Kdy už budu mít konečně čas na svou milovanou?

„To je tím, že jsi ve stresu, lásko,“ podotkla Julie a pak se zvedla ze židle a přišla ke mně. Sklonila se a otřela svůj nosík o můj. Její pohled propaloval mojí kůži. To už jsem fyzicky nezvládl a vášnivě jí políbil. Líbal jsem jí jako nenasytný puberťák. Narážel jsem jazykem nenasytně do jejího a ona mi to pak oplácela. Její paže se ovinuly kolem mého krku a tiskly mě ještě blíže k ní. Můj dech prohloubil a mé tělo se třáslo vzrušením. Kdybych měl srdce, které by bilo, tak by asi nevydrželo a prasklo by.

„Zlato, půjdeme do ložnice. Nechci se milovat na stole,“ šeptala mi má žena do ucha a já ji vzal lehce do svého náručí a rychle přemístil do naší ložnice. Právě jsem asi překonal svůj rekord v rychlém běhu. Zavřel jsem prásknutím dveře od ložnice a položil svou Julii na postel. Strhával jsem z ní nenasytně šaty a stalo se ze mě nenasytné zvíře. Strašně jsem po ní toužil. Chtěl jsem si jí vzít hned a s předehrou jsem se moc nepáral. Julie vůbec neprotestovala. Trhala mi šaty jako já jí. Podle mě po mě toužila úplně stejně jako po ní.

Líbal jsem jí rychle celé tělo a pak už to nevydržel a vstoupil do ní. Její vzdych mě ještě víc nabudil. Začal jsem přidávat na rytmu a ona mi šla vstříc. Všechno bylo tak živočišně přirozené. Milovali jsme se dlouho ani nevím, kdy přesně to skončilo, jen tuším, že venku pomalu a jistě začalo zapadat slunce.

„Miluji tě,“ broukl jsem své ženě do ucha a ona mě láskyplně objala a pak letmo políbila na ústa.

„Taky tě miluji. Je ti líp doufám. Tohle jsme potřebovali oba dva. Pořád jsme jen zahlceni problémy rodiny, že pořádně nemáme čas sami na sebe. Slib mi, že si na sebe uděláme více času. Bylo to moc krásné, nemyslíš,“ zeptala se mě Julie a já nemohl, než souhlasit.

„Slibuji, že se budeme víc věnovat sami sobě. Ale teď musíme vyřešit, ten problém s Emily a jejím dítětem. Bojím se, že Matt začne blbnout, až se dozví o těhotenství Emily. Sice si tu krátce, ale víš jeho příběh a víš jaký je a jaký dokáže být zbrklý,“ konstatoval jsem a Julie jen souhlasně kývala hlavou. Její vůně mi lezla do nosu a vábila mě k dalšímu milování. Sakra práce je mi přes tisíc let a chovám se, jako by mi bylo patnáct. Vůbec si nepřipadám jako sexuchtivý maniak!

„Nejdřív bychom měli jít na lov. Mám opravdu šílenou žízeň, lásko,“ svěřila se mi má žena a já si uvědomil, že je stvořená krátkou chvíli a potřebuje víc potravy než já. To ej tím, že jsem pořád obklopován komplikacemi této rodiny!

„Dobře, půjdeme na lov. Rozhodně to potřebuješ. Pak až přijdeme, budeme muset zajít za Emily a prodiskutovat s ní to těhotenství a pak to oznámit Mattovi, což bude ještě mnohem horší,“ upozornil jsem Julii a ta se jen jemně usmála.

„S Mattem bych si vůbec nedělala starosti. On bude určitě rád, za to že je Emily těhotná a to z jednoho prostého důvodu, bude si jí k sobě moci ještě více připoutat. Je naší dcerou úplně posedlý. Bojí se, že nakonec půjde hledat Guye a jeho nechá na ocet,“ pověděla má žena a já nechápal, jak tohle všechno ví.

„Jak to víš,“ tázala jsem se své ženy zvědavě.

„Poslední dobou mám strašné nutkání vidět do ostatních. Jako bych tušila, co ti druzí cítí, chápeš,“ zeptala se mne Julie.

„Chápu, já nejsem jediný, kdo získal svou moc svým stvořením. Tvé moci se odborně říká empatie,“ oznámil jsem Julii, která nechápala nebo spíš byla úplně mimo. 

Mám tu další kapitolu, užijte si ji, budu ráda za každý komentář. Hlavně bych chtěla poděkovat ElisR1, že mě přesvědčila, abych napsala tuhle kapitolku dřív, než jsem plánovala. Snad se vám bude líbit. 

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 38. kapitola: