OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 40. kapitola

12.09.2012 (14:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1128×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Z pohledu Emily:

Trochu kratší vedení

Poslední dobou mi bylo každé ráno špatně, trpěla jsem ospalostí a věčnou nevrlostí. Fakt mně to otravovalo život. Asi na mě leze nějaká chřipka, protože v těle cítím přílišnou slabost. Ve škole mě všechno neskutečně leze na nervy. Jediný, kdo mě dokáže uklidnit je Alex. Jsem ráda, že se se mnou baví, alespoň někdo jinak bych to v té škole sotva zvládala. Už se fakt těším, až odmaturuji. Nebudu muset potkávat lidi ze školy a bude mi mnohem lépe. Najednou někdo zaklepal na dveře a já jen zařvala: „Dále.“

Do mého pokoje přišli moji rodičové. Oba se tvářili, jako by někdo umřel a já se začala děsit nejhoršího. Co se zase stalo, že za mnou přišli? Co jsem provedla, nebo se stalo něco Guyovi? Začala jsem opravdu propadat panice. Proč se zatraceně tváří tak smutně?

„ Ahoj, Emily, jak se máš,“ tázala se mě starostlivě matka. Otec měl ruku kolem jejích ramen, jako by jí chtěl dodat odvahu k tomu, co mi chce oznámit, ale proč rovnou neřekne, co chce? Proč chodí kolem horké kaše? Copak je mi pět let nebo co?

„ No, poslední dobou trpím nevolnostmi. Asi na mě něco leze,“ postěžovala jsem si matce a ta se na mě jemně usmála. Nepochopila jsem ten její úsměv, proč se směje, když si jí stěžuju, že mi je zle.

„ Zlatíčko, podle mě na tebe nic neleze,“ řekla mi jemně matka a já vůbec nechápala, jak to myslí. Poslední dobou jsme měla opravdu krátké vedení a pochopení souvislostí mi trvalo delší dobu.

„ Jak to myslíš, mami,“ zeptala jsem se jí hloupě. Jo fakt jsem si připadal, jak úplný pitomec. Máma se mnou mluvila, jako by mi bylo pět a já se tak i cítila. V tomhle domě se všechno spackalo tak, že to snad horší být nemůže anebo ano?

„ Tak, jak to říkám, Emily. Podle mě tvé ranní nevolnosti nemá nic společného s chřipkou. Jsi prostě a jednoduše těhotná,“ oznámila mi opatrně matka a já nevěděla, co mám říkat a co dělat. Takže já čekám dítě s upírem a ještě k tomu nevím s jakým? No není tohle zlý sen? Všechno může být hrozný, ale tohle to ještě víc zhoršilo.

„ Mami, já nemůžu být těhotná…,“ řekla jsem a vzlyky přerušily můj hlas. Propadla jsem v hysterický pláč. Můj otec mě vzal do náruče a kolébal mě jako malou holčičku. Opravdu bych si někdy přála být tou malou naivní holčičkou, která ještě nezná, co je to bolest a má radost ze života. Mě se z mého štěstí staly jen střepy rozházené a nesložitelné. Teď do toho jsme ještě těhotná a ani nevím čí je to dítě a jestli si ho vůbec nechám. Nestihla jsem ani dokončit studium na střední a už jsem se nechala zbouchnout. Vůbec jsem nemyslela, že by se mi to mohlo stát. Ano, jsem to ale husa hloupá. Můžu si za to z velké části sama, měla jsem si dávat mnohem větší pozor. Dobře mi tak! Plakala jsem stále dál a dál a rodiče nic neříkali, asi nevěděli, co říct, tak radši mlčeli a utěšovali mě svými doteky a objetími.

Najednou se rozrazily dveře a do nich jako tajfun vletěl Matt. Byl celý rudý v obličeji a nasupeně na mě hleděl.

„ To dítě je moje. Takže to znamená, že si mě musíš vzít. Nemůžeš být bez muže, když jsi v jiném stavu, nedovolím, abys byla svobodná matka. Já tě do toho přivedl, já se o tebe postarám, je to má povinnost,“ oznámil mi a mým rodičům Matt pevným hlasem jako by tohle jednání považoval za nejlepší řešení. Jenže já se nechtěla vdávat a horší je, že jsem si nebyla jistá tím, kdo je skutečně otec. Může jím být Matt, ale větší pravděpodobností je, že bude otcem dítěte Guy.Já vstala a podívala jsem se mu do očí. Mé oči byly plné slz. Stále jsem vzlykala, ale musela jsem mu oznámit, že se za něj provdat nechci.

„ Nemám v úmyslu si tě vzít. To dítě může být tvoje, ale může být také Guyovo, na to nezapomínej,“ připomněla jsem mu.

„ A kde je teď ten tvůj slavný Guy, co? Nechal tě tady samotnou. Za to já tu pořád jsme a chci se o tebe starat i o to dítě. I když není moje, tak se o tebe postarám, protože tě mám rád a nedovolím, abys byla neprovdaná, když čekáš dítě. To se nehodí,“ odvětil Matt a příšerně se při tom mračil. To si opravdu myslí, že si ho vezmu jenom kvůli tomu, že čeká mimino? Tak to si jen myslí hošánek. Nebudu dělat nic podle jeho rozkazu. Hlavně žijeme ve 21. století, ne ve středověku.

„ Žijeme v době, kdy ženy normálně vychovávají dítě, aniž by k tomu potřebovaly muže. Já nebudu výjimkou. Moje mamka se o mě taky starala sama bez pomoci a vidíš, jsem v pohodě,“ poukázala jsem na mamku a táta trochu zbělel v obličeji. Neměla jsem to říkat, ale byl to nejlepší příklad, který jsem zažila sama na vlastní kůži.

„ Prosím, dovol mi, abych tě mohl požádat o ruku. Opravdu se změním k lepšímu, pro to dítě udělám cokoliv, jen mě neodmítej. Nemůžu přece dělat, že se nic neděje. Dítě potřebuje rodinu,“ řekl rozhodně Mattm, ale já si pěvně stála za svým. Nikdy se nevdám, ani za Matta ani za Guye. Oba jsou to lháři a s mými city si jenom hrají. Už toho mám vážně dost.

„ Nevezmu si tě. Dítě bude mít rodinu. Mě, a moje rodiče. Nikoho jiného nepotřebuje,“ oznámila jsme mu rozhodně a Matt propadal do nepříčetnosti. Chytil mě kupodivu jemně za ruce a provinile na mě zíral. Co se to s ním děje? Proč se chová jako velký otec a chce si mě za každou cenu vzít?

„ Dítě potřebuje také otce. Co, když jsem otcem já. Strašně to dítě chci. Když jsem byl ještě člověk, strašně jsem po dítěti toužil a nikdy jsem nedoufal, že bych ho někdy měl, ale teď mám příležitost stát se otcem malého caparta. Copak to nechápeš? Je to můj sen a ty jsi mi ho splnila,“ řekl zasněně a pak si klekl na koleno. To si dělá srandu, on mě opravdu žádá o ruku? Ne tohle je opravdu, jak z nějakého opravdu špatného filmu.

„ Vezmeš si mě, Emily,“ zeptal se mě Matt s vážností v tváři a já nevěděla, co mám dělat. Rodiče jen zkoprněle stáli a nevěřili tomu, co Matt udělal stejně jako já. Proto ta snaha si mě vzít. Chtěl se starat o miminko a strašně toužil být jeho otcem. Co teď mám dělat?

„ Matte, prosím tě, jdeš na ní moc rychle. Teď se teprve dozvěděla, že je v jiném stavu a ty už jí chceš za ženu. Nech jí lhůtu na rozmyšlenou, co ty na to,“ tázala se mamka Matta a ten je smutně pokývl hlavou. Ještě, že tu mamka se mnou byla a zachránila mi krk, opravdu bych nevěděla, čeho bych byla schopná. Když jsem viděla ten jeho pohled, tak bych mu snad i na ty vdavky kývla. Takže jsem těhotná a mám dokonce nápadníka, který je ochotný si mě vzít. Je mi teprve osmnáct, ale už mám takové problémy. Od té doby, co jsem se přestěhovala do tohoto sídla, potkává mě jedna pohroma za druhou. Nejdřív se do mě zamiluje Guy pak Matt, potom se Guy naštvaně odebere z domu, aniž by se se mnou rozloučila a teď čekám dítě a nevím, kdo je jeho otec. A teď mě ještě žádost o ruku od Matta na můj vkus moc věcí najednou. Jsem tu sotva měsíc a už se stalo tolik věcí. Co se stane příště, porodím slona? 

Tak a další kapitola. Snad se aspoň trochu zalíbí za jakýkoliv komentář budu ráda. :) Jinak mám po zkouškovém období, takže bude více času na psaní. To jste rádi co? Já upřímně taky:) Měj te se m.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 40. kapitola: