OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 49. kapitola

01.10.2012 (18:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1217×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Z pohledu Romana:

Hlavní důvod sporu: Kéry

Bitva šla zatím bez problémů. Zavolal jsem na Karla s Lucasem, ať dávají pozor na holky. Hlavně na Julii. Nebyla v boji, tak zkušená, ale kupodivu jí to šlo slušně. Už jich moc nezbývalo. Naštěstí. Doufám, že všichni vyvázneme bez úhony, ale vždy to byl risk, ale co bych neudělal pro svoji dcerku? Šel jsem hledat Russella. Při svém hledání jsem narazil na pár překážek v podobě novorozených upírů, ale nebylo to nic, co by mě mohlo zastavit. Běhal jsem po celém domě a hledal svého soka. Konečně seděl uprostřed obývacího pokoje v křesle a naparoval se jako páv. Rozhodně být jím, tak si tak nefandím, kdyby jen viděl vstupní síň domu a uprostřed spoustu zmařených životů. Jenže jemu bylo vždy všechno jedno. Hlavně, že jeho sestra a on měli koho trýznit. Jenže jeho sestra byla tisíc let mrtvá, postaral jsem se o to, aby už neublížila nikomu.

„Konečně se setkáváme,“ prohlásil jsem a on si mě nenávistně měřil. Já se jen škodolibě usmál. Opravdu si myslel, že tuhle bitvu vyhraje? Nemá šanci, proč to jednoduše nevzdá?

„Jo, setkáváme se po hodně dlouhé době. Dneska je poslední den tvého žití,“ podotkl a já se tomuhle tvrzení ze srdce zasmál. Vždycky byl tak sebejistý. Jenže já jsem téměř neporazitelný se svojí mocí vidění do budoucnosti. Vždy vidím, co dotyčný chce udělat dřív, než to udělá. Kdyby byl Russell trochu chytřejší nezbavil by se tak lehce Sofie. Teď bude pykat za všechny i za ni.

„Nechápu, jak si můžeš tak věřit po tom všem, co se stalo v posledních minutách. Postavili se proti tobě všichni. Zůstali ti věrni jen tvoji posluhovači. Upřímně jsou hodně bídně vycvičení,“ odvětil jsem a zasmál se. Chtěl jsem ho vyprovokovat. V zatmění mysli totiž upíři přestávají myslet a propadají zuřivosti. S tím se pak lépe bojuje. Nečeká tě žádné nečekané překvapení.

„Že všichni vždy naletí na tu tvojí medovou sladkost i moje sestra naletěla,“ odfrkl si Russell. Nevím, proč byl přesvědčený, že já můžu za její smrt. Mohla si za ni sama, kdyby mě nechala na pokoji, mohla žít dodnes, jenže ona mě musela mít.

„Tvá sestra si ze mě udělala svého sexuálního otroka a pak mě proti mé vůli přeměnila v upíra a strašně se divila, že jsem jí utekl. Nenáviděl jsem ji. Zkazila mi život. Byl jsem zasnoubený, jenže Kéry to bylo fuk. Všechno muselo být po jejím, jenže takhle to nefunguje,“ řekl jsem příkře a Russell vzteky zrudl. Dovolil jsem si o jeho sestře mluvit zle. Ona si nic jiného nezaslouží. I když bych měl mít úctu k mrtvým, k ní cítím nenávist, i když hnije hluboko pod zemí.

„Kéry tě milovala,“ řval na mě Russell naštvaně a zvedl se z křesla.

„Milovala mě, ale dávala to najevo dost zvláštním způsobem, nemyslíš,“ zeptala jsem ho rázným hlasem.

„Měl jsi jí být vděčný, že si tě vůbec všimla. Máš díky ní všechno,“ hulákal na mě Russell. Já jeho myšlenkové pochody nechápal. Já nestál o to mít všechno. Já stál jen o to vzít si svou přítelkyni a mít rodinu a ve stáří s ní umřít. Jenže díky Kéry se všechno zvrtlo a já před ní musel utíkat. Když jsem byl ještě s ní, tak mě svou mocí nalákala a sváděla a já jí nemohl odolat. Prozřel jsem, až když mě přeměnila v upíra a řeknu vám, bylo hrozné prozřít a vidět jejich ohavné činy. Russell a Kéry si totiž libovali v zabíjení tím, že svou oběť roztrhali na kousky a bavili se nad tím. Nic horšího jsem v životě neviděl a nikdy nedovolím, aby tohle někdo dělal někomu v mé blízkosti.

Z pohledu Russella:

Už jsem nemohl vydržet poslouchat ty jeho kecy. Vrhl jsem se na něj, jenže on mi uhnul. Prokletá jeho moc vidění do budoucnosti. Velká moje chyba byla ta, že jsem se zbavil Sofie. Měl jsem se jí zbavit, až později, jenže ona mě tak naštvala, že jsem se neudržel. Nenáviděl jsem ty její sladké řečičky o tom, jak mě miluje. Celá mi přišla odporná.

Útočil jsem dál, ale Roman stále uhýbal mým rychlým výpadům. Hrál si se mnou. Provokoval mě a já byl vzteky úplně bez sebe. Vysmíval se mi do očí, o všechnu radost mě připravil. Jak jsem ho ze srdce nenáviděl. Jenže čím více jsem zrychloval výpady, tím on rychleji uhýbal, musel jsem uznat, že měl opravdu sílu. Podcenil jsem jeho síly. Nemohl jsem se, ale tak lehce vzdát. Buď zemřu, nebo vyhraji, jiná možnost neexistovala. Smír na ten kašlu. Já z boje nikdy neutíkám.

Konečně provedl první výpad a já letěl vzduchem vysoko a daleko přes celou místnost. Nebyl to moc příjemný let.

„Můžeme toho nechat Russelle, nemusíme bojovat. Nechci, abys přišel o život. Nepřeji si, abych zabil strýce mého syna,“ prohlásil a při tom mě zvědavě pozoroval. Já se zvedl ze země a zuřivě na něj zíral.

Z pohledu Romana:

„Tvůj syn je celý po tobě. Má jen Kéryiny oči jinak je celý po tobě. I chování je po tobě, i když jsem se snažil, aby byl víc jako já. Připomínal mi tebe při každém slovu, činu i zasmání. I ten smích je stejný jako tvůj. Je ti tak podobný. Přitom ho musela v sobě nosit Kéry, ne ty. Málem zemřela, když tě hledala v těhotenství a musela se vrátit. Po porodu se za tebou hned vydala svého syna sotva viděla a můžeš za to ty,“ obvinil mě Russell a já v jeho očích viděl slzy. Russell dokázal plakat jen pro ni. Ostatní ho nezajímali.

Byl sobecký stejně jako jeho sestra. Nezastavilo ji ani dítě, které čekala. Radši zemřela, než aby se starala o malého Alexe, taková to byla matka. Litoval jsem Russella, že miloval osobu, která si jeho lásku vůbec nezasloužila, která byla zaslepená mnou, i když mohla mít, na koho si jen ukázala. Muži ji padali k nohám, jenže ona musela mít muže, který o ni nejevil zájem, to byla celá ona. Muselo být vše po jejím. To je tím, že ji Russell tak rozmazloval. Měla všechno na, co si jen ukázala. Její smrt byla vysvobozením pro mnoho jejích budoucích obětí. Byla to krutá bytost bez jakéhokoliv citu. Jedna velká kostka ledu.

Znovu na mě zaútočil a já už měl boje dost. Věděl jsem, že se s Russelem nikdy nedohodnu. Byl hrozně paličatý. Vzal jsem z kapsy kůl, který byl namočený do jedu tisu červeného. Nechtěl jsem ho naň použít, ale nemohl jsem jinak. Chvíli jsem se bránil jeho výpadům, ale pak jsem vzal kolík a strefil ho přímo k jeho srdci. Padl k zemi jako kámen. Těžce oddechoval a z očí se mu kutálely velké slzy. Brečel za sestru? Nebo za sebe nevěděl jsem, jen jsem ho pozoroval. Život z něho vycházel každým výdechem. Mohl žít, měl na vybranou, jenže si vybral smrt. Bude možná šťastnější někde jinde. Jeho zahořklé srdce plné žalu naplňoval jed, který způsobil, že vydechl naposledy a já byl rád, že moje rodina už bude v bezpečí, protože jsem jiného nepřítele neměl. Věděl jsem, že Russell nikdy neměl žádné potomky. Byl totiž zamilovaný do své sestry. Do sestry, která ho zahubila svým rozmazleným a krutým chováním. 

Snad se vám tato část líbila. Za jakýkoliv komentář budu ráda. Už se pomalu a jistě blížíme do finále. Jenže se stane ještě pár věcí, které někoho potěší a někoho možná ne. 

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 49. kapitola: