Jiný život - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Mnoho otázek,odpovědí. Pocity, které už poznal asi každý z nás. Emily se pomalu a jistě začíná zamilovávat do Guye.

14.09.2011 (08:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1651×

Proč?

Z pohledu Emily:

Byla jsem šťastná. Asi, jako nikdy v životě. Při představě, že mluvíte s upírem by se člověk polekal, ale já také nejsem zcela člověk teda podle Guye. Ještě si nejsem, tak stoprocentně jistá tím, jestli mu mohu věřit, ale pokusím se ho vyslechnout.

„Poslouchám, chci vše slyšet o mém otci, jak se jmenuje? Kde bydlí? Myslí na mě vůbec? Mám spoustu otázek. Doufám, že ti nevadí má zvědavost?“

Chrlila jsem na Guye otázku za otázkou. Pořád se na mne jen usmíval a v klidu odpovídal: „Tvůj otec se jmenuje Roman. Bydlí kousek za Londýnem ve společnosti dalších, jako je on, nebo já, chápeš,“ mrkl na mě svůdným očkem. „Roman na tebe myslí stále a často. Také na tebe dával v tvém dětství pozor. Z povzdálí tě sledoval. Má tě moc rád a jak hezky o tobě smýšlí.“

Hm zajímavě o mém otci mluví, ale jedna věc mě zajímala. Hned následovně jsem se na to zeptala: „Když na mě tak můj otec myslí, proč nikdy nepřišel? Alespoň chvíli na návštěvu?“

Guy se na mě podíval lítostivým pohledem a odpověděl: „Tvůj otec tě má moc rád, ale nemohl ohrozit život tvůj ani tvé matky. Je velmi těžké být upírem a milovat. Komunikovat s tvou matkou, otce stále bolí. Stále ji miluje a nemůže si to dovolit. Co kdyby jí chtěl někdo ublížit? Upíři dokáží být pomstychtivý tvorové. Roman vlastní tolik nepřátel. Není se čemu divit. Patří mezi nejmocnější upíry posledního století. Řekl mi, že radši bude trpět, než aby ty jsi přišla o to nejdražší, co na světě máš.“ Chápala jsem to. Svým způsobem. Chránil mě a mámu. Musel trpět stejně jako my. Začaly mi téct slzy po tvářích. Nevím, proč přišlo mi to líto. Zjištění, že se můj otec na mě celý roky díval a já ho nemohla vidět, mě dojalo k slzám.

Guy mě začal okamžitě utěšovat: „Neplač, vše bude dobré. Tvůj otec má zájem se s tebou sejít, kdy budeš chtít klidně hned, jestli chceš, ale bylo lepší, kdybys o tom promluvila s mámou.“

„Má matka asi neví, že můj táta je upír,“ podotkla jsem.

Guy neváhal ani na vteřinku: „Tvá matka o tom ví moc dobře. Neřekla ti to. Ani se jí nedivím, akorát by tě to vylekalo. Rodiče chtěli, aby si žila normální život, dokud nedostuduješ.“ Teď jsem, ale teprve měla zlost! Věděla o tom a ani se nezmínila? To je nechutný podraz. Guy si všiml, že jsem nazlobená.

Začal mě opět uklidňovat a konejšit: „Nezlob se na svou mámu. Ona se snažila ti jen pomoci. Odpusť jí to, prosím tě. Slib mi to,“ usmíval se na mě a doufal, že mu na to kývnu. Váhala jsem, slib upírovi není zrovna ten nejlepší nápad.

„Nevím, Guyi, budu si to muset rozmyslet, je to tak těžké, celou dobu mi matka lhala!“ Probíhal mnou neskutečný vztek. Nejraději bych něco rozbila.

Guy mě opět začal přesvědčovat: „Myslíš, že to tvé matce bylo příjemné? Určitě ne! Slib mi to, odpuštění je lidské a ty jsi napůl člověk.“ Tak dobře sice jsem byla naštvaná, ale tomu jeho kukuči se prostě nedalo odolat.

„Dobře přesvědčil jsi mě, slibuji, že mé matce odpustím.“ Guy se radostně usmál.

Na jazyku se mi rodily další otázky. „Myslíš, že bych mohla na čas bydlet u svého otce?“

Guy se na mě podíval dost udiveně a pustil se do hovoru: „To já nevím, o tom tvůj otec vůbec neuvažoval. Můžu mít otázku já, proč se chceš nastěhovat k otci tak narychlo, vždyť ho vůbec neznáš?“ To bylo jednoduché, jako facka.

„Víš, nejsem šťastná. Každý se mě bojí a já chci odtud vypadnout. Chci, konečně poznat osoby, které mě budou brát takovou, jaká jsem. Moc bych si přála, aby se mě už lidi nebáli.“

Guy se na mě podíval a řekl: „To chápu. Máš zájem setkat se se svým otcem?“ Na tuto otázku jsme znala jen jednu odpověď: „Jasně, že chci konečně někdo, kdo pochopí mé problémy. Moje máma není upír, takže mi s problémy tohoto typu prostě nemůže pomoci. Nic o tom neví, to snad chápeš.“

Hned Guyově otázce následovala ta má: „Proč můj otec nepřišel sám, proč poslal tebe?“

Guy se na okamžik zamyslel a pověděl: „Víš, tvůj otec má mnoho povinností, co se týče naší skupiny, ve které žijeme společně. Je vůdce a jako vůdce se nesmí vzdálit na moc dlouho, víš.“ Můj otec vůdce skupiny upírů. Dostala jsem z toho husí kůži. Nikdy jsem neměla představu o tom, jak se bude můj život vyvíjet, ale tohle jsem nečekala ani ve snu.

„Proč se mě lidé tak bojí, to jsem opravdu taková obluda?“

Guy se zasmál nahlas a poté odpověděl: „Ty a obluda? Nikdy! Tak hezká něžná dívka to ne. Lidé mají v sobě zakódovaný pud sebezáchovy, i když na nás nevěří, tak ochrana v nich proti nám pořád přetrvává. Neumíme si to vysvětlit. Příroda je mocná čarodějka, jak se říká.“ Já hezká a něžná? Musela jsem být rudá jako rak. Tak hezký chlap, teda upír, a on mi lichotí. Nemohla jsem tomu uvěřit, konečně po dlouhé době jsem pocítila rychlý tlukot srdce.

Otázek jsem měla pořád ranec. „Chtěla jsem se, ještě zeptat. Můžu jíst i lidskou krev? Nikdy jsem jí k přežití nepotřebovala, jak to?“

Guy se na mě podíval a přiblížil se blíž k mému uchu a chytil mě za ruku a zašeptal do něj: „To je tak, jsi napůl upír a napůl člověk. To znamená, že tě uživí jak lidská krev, tak lidská potrava. V tomhle máš obrovskou výhodu.“ Podívala jsem se na něj, byl tak blízko a jeho stisk ruky byl tak ledový, ale mě to kupodivu vůbec nevadilo. Měl jemnou kůži, tak hebkou. Jeho tvář se dotýkala mé. Cítila jsem, jak se mi zrychluje dech. Byla jsem z něho nervózní. Jeho vůně voněla velice zvláštně. Cítila jsme na sobě příjemný chlad. Chlad, který studí a přitom hřeje.

Guy pokračoval dále v našem rozhovoru: „Nevýhodou je pro tebe to, že nemáš tak vyvinuté smysly jako máme my. Ale dá se to vycvičit. Kdyby si chtěla, mohl bych tě to naučit. Teď se určitě budeme vídat častěji, když se chceš přestěhovat k tátovi.“ Srdce mi tlouklo jako o závod. Chtěla jsme se přestěhovat, teď hned! Toužila jsem Guye políbit, ale odvaha k tomuto činu se nedostavila. Co kdyby mi uhnul? Hanbou bych se musela propadnout. V jídelně nás pozoroval nejeden pár očí, ale Guy si lidí vůbec nevšímal. Všímal jsi jen mě. Přitiskl se ke mně ještě blíž.

„Tak, co,“ zeptal se mě Guy, „budeš chtít naučit vycvičit smysly?“ Vykoktala jsem ze sebe tichounké ano. Voněl nepopsatelnou vůní, která mě k sobě vábila víc a víc.

„Můžu mít ještě jednu otázku?“ zeptala jsem se nesměle Guye. „Ptej se na co, chceš. Jsem se tu od toho, abych ti odpovídal na tvé peprné otázky.“ Byla jsem Guyem absolutně okouzlena. Jedním slovem past. Z toho už nevykroutím a ani nechci.

„Jak to, že máš tak studené ruce a já ne?“

„Je to tím, že v tobě je pořád ještě život a bije ti srdce. Mně srdce nebije, neproudí mi krev. Ale tobě ano, proto jsi tak příjemně teploučká.“ Guy jako mi zavrněl do ucha jako kočka.

„Slyším tvé srdce, jak bije. Čím jsem ti blíž, bije rychleji a rychleji.“ Chtěla jsem se odtáhnout. Poznal na mně, že k němu něco cítím, určitě. Cítila jsme se opravdu trapně, ale tělu se poručit nedá.

„Neodtahuj se, prosím,“ žadonil Guy a stiskl mou teplou ruku svou chladnou ještě pevněji, než před tím. „Rád poslouchám tvé srdce. Uklidňuje mě to. Tvé teplo mi dodává energii. Je to něco jako, když si lehneš do teplé vany, když přijdeš promrzlý z venku. Ten pocit je nádherný.“ Mluvil, tak potichu a klidně. Byla jsem vzrušená a Guy se na mě víc a víc lepil.

„Všichni na nás koukají,“ pošeptala jsem mu do ucha.

„Ať si koukají, je mi to fuk a tobě by mělo taky. Závidí ti. Teda hlavně ženy, pro každou lidskou bytost ženského pohlaví jsem velice přitažlivý. A ty zase pro tu mužskou.“ Jeho odpověď mě opět šokovala.

„Jak to myslíš, žádný kluk se o mě neucházel, nebo se ani nepřiblížil, bojí se mě." Guy mi pustil ruku a objal mě do náručí. Jeho náruč byla stejně chladná jako jeho ruka.

„Žádný kluk tě neoslovil, protože jen ty máš právo si vybírat. Kdyby si šla za jakýmkoliv klukem v této místnosti a pozvala ho na rande tak tě žádný neodmítne. Máš v sobě přitažlivou látku, kterou vlastní každý upír. Takže ty taky.“ Wooow. Už jsem nechápala, vůbec nic.

Guy mě pořád držel v náručí a ještě dodal: „Každá holka v této místnosti ti závidí, že mě objímáš. Líbí se mi to. A líbíš se mi i ty.“

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování