Juliet ♦ Hledání • OurStories.cz ~ naše povídky

Juliet se vzpamatovává z šoku, že je čarodějka a že Cullenovi kvůli ní odjeli svým způsobem. Velká pařba je přesně to, co jí na několik málo hodin vymaže tyto věci z paměti. Copak se Jul stane, když si zajde zaběhat na pláž, kde potká... ee, nebudu už více prozrazovat, jen snad, kdo že ji to políbí? Musíte si přečíst. Děkuji za komentíky k minulé kapitolce a chtěla bych Vás poprosit o další. Vaše Kim ♥

07.12.2010 (13:00) • Kimberly • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1262×

Hledání

Odjeli a mě tady nechali samotnou. Myslela jsem, že ke mně Edward něco cítí, teď již vím, vše o upírech a vlkodlacích, ale nevím vůbec nic o sobě.

Doufala jsem, že by mi mohli Cullenovi nechat nějaké vodítko… to jsem hledala. Prošla jsem celé první patro, poté jsem se vrátila do přízemí a na zemi ležela kniha, předtím tam nebyla, tím jsem si byla jistá.

Byla nadepsaná jako Kniha Kouzel a byl u ní vzkaz.

Milá Juliet,

kdysi dávno, je tomu již něco přes sedmdesát let, jsme se již setkali s čarodějkami a nic dobrého z toho nevzešlo, proto jsme odjeli, jsi pro nás velmi nebezpečná, kdyby se někdo z mytického světa dozvěděl, že se známe, bylo by to pro nás riskantní.

Nehledej nás!

Jediné, co ti Rosalie neřekla, je, že dokážeš kouzlit slovy, přečti si tohle. Bude ti to nápomocno, je tam psáno o tobě.

S pozdravem

Cullenovi

Popadla jsem knihu a nasela jsem do auta, jak to myslel? Kouzlit slovy? Zajela jsem na útesy v La Mereditha, chtěla jsem to mermomocí zjistit.

Vystoupila jsem z auta, vzala jsem si s sebou jen svou knihu a sedla jsem si na kraj útesu.

Otevřela jsem knihu a hned jsem se do ní začetla.

Milá naše následnice, nadepiš své jméno do sloupce na konci, předej knihu tvé následovnici, anebo ji uschovej, až ji nebudeš potřebovat, kniha si svou čarodějku najde!

S pozdravem Ilisha, Morathid a Kripliea

Učení první - Tvé schopnosti

Každá z nás má neurčité množství schopností, které nejsou nijak omezené, je to všechno možné, ale jedna jediná schopnost kterou máme, je ta, že dokážeme kouzlit slovy. Vy jímky umí vyslovit to, co vyslovit nejde v naší řadě se ještě žádná takováto čarodějka nenašla.

Vyzkoušej to, je to nekonečná mocnost, kterou dědíme. Jsi tím výjimečná, avšak také stejná jako my ostatní.

Kouzlit slovy, tak to vyzkoušíme.

„Holubice přileť z dálek!“ pronesla jsem, ale nic se nestalo.

„Hrom uhodí do borovice, na hlavě přistane mi čepice, oceán se vzbouří, Bože, buďme moudří!“ zaklela jsem, ale ono se tak stalo, najednou a zničehonic oblohu rozčísl blesk a uhodil do borovice vedle mě. Ta se rozštípla na dva kusy, na hlavě mi přistál baret a oceán začal divoce pleskat vlnami o útesy. Cítila jsem, jako by se mi do hlavy lila moudrost.

Podívala jsem se do knihy, dále. Nechápala jsem to.

Kouzlit slovy však není jednoduché, každý ze sebe nesype rýmy po tuctech, ale nejdou se i takto nadané mezi námi.

Už jsem to chápala. Musím používat rýmy, abych mohla kouzlit slovy. Za celý den, co jsem strávila na útesu, jsem přelouskala deset kapitol z knihy. Astrální cesty. Druhy a typy snů. Meditace a vizualizace. Kameny a krystaly. Magie úplňku. Kouzelné a mocné byliny. Mystiku na zemi. Něco o tom, co jsem já, ale toho nebylo moc. Taky využívání živlů a to bylo to poslední, protože mi zakručelo v břiše a já musela jít domů.

Vzala jsem si své věci a nasedla jsem do auta. Za čtvrt hodiny jsem už byla doma, stála jsem v kuchyni a dělala jsem si lososa.

Na chvíli jsem vypla, protože jsem potřebovala oddech od všeho, co jsem se dneska dozvěděla. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila jsem Sheinino číslo. Sheina byla moje kamarádka, nebyla nijak super, ale byla to kamarádka. Po pár zazvoněních to vzala.

„U telefonu Es, ale to už víš, když mi voláš,“ ach jo!

„Ahoj Es,“ řekla jsem jí.

„To jsi zase ty?“ optala se mě mrzutě.

„Promiň, že žiju!“

„Co potřebuješ?“ vyptávala se najednou mile.

„Chci dneska udělat pařbu, co ty na to?“

„Všechny obvolám, tak zatím!“ otočila najednou a zavěsila.

Super. Do půl hoďky jsou tady. Rychle jsem zdlábla svého lososa a mazala jsem nahoru. Byt jsem měla uklizený a tak se stačilo jen oháknout, chtělo by to udělat něco neobvyklého. Oblíkla jsme si proto jedny zvláštní šaty a k tomu ještě divnější boty.

Když jsem byla komplet, zašla jsem dolů a nachystala jsem do velkých mís popcorn, chipsy a vytáhla jsem z lednice plechovky s colou a pivem.

Nachystala jsem to do obýváku a vytočila jsem číslo pizzerky. A od každého druhu pizzy jsem objednala jeden.

Potom někdo zazvonil na zvonek.

„Vítejte!“ vyhrkla jsem na první skupinu mých spolužáků. Pochválili mi šatník a hezký dům a tak to šlo pořád dokolečka, dokud můj dům nebyl plný puberťáků.

Ráno jsem se probudila s pořádnou kocovinou. Bylo mi blbě a chtělo se mi zvracet, ale potřebovala jsem něco jiného. Oblékla jsem si na sebe teplákovku a vydala jsem se na útes, zaběhat si.

Když jsem běžela už skoro třetí hodinu a útesy nebraly konce, rozhodla jsem se, že bych se zase jednou mohla vykoupat v moři, nahá.

Vysvlékla jsem si všechno mé oblečení a rozeběhla jsem se vstříc ledovým ostrým vlnám, narážejícím do mého ztuhlého teplého těla. Plavala jsem hodně dlouho, nemusela jsem se bát, že se potopím. Chodila jsem totiž na sportovní školu a věnovala jsem se vytrvalému běhu a potápění bez přístrojů.

Když už mé tělo bylo unavené, chtěla jsem vyjít z vody na pláž, ale u mého oblečení stáli nějací kluci.

„Helemese, kdopak je ve vodě, nahej,“ řekl jeden.

„Ty blbečku, Delane, vypadněte odtamtud!“ zařvala jsem na ně.

„Ani náhodou, jen hezky vylez!“ zařval na mě někdo jiný. Proč ne že? Byla jsem po depilaci, takže se nebylo zač stydět, prsa jsme měla hezká a tělo jako bohyně. Své dlouhé vlasy jsem nechala na zádech, nezakrývala jsem se jimi, a vystoupila jsem z vody.

Kluci nejprve přestali dýchat a potom jim spadla čelist někam na zem. Vzala jsem si své oblečení a začala jsem se oblékat.

„Co jste si mysleli? Že tam zůstanu navždy?“ Nic neříkali, jen sledovali má prsa.

„Vy jste asi nikdy neviděli nahou holku, co?“ nic. Zapla jsme si podprsenku a rozeběhla jsem se směrem zpátky k mému autu.

„Nandala jsi jim to,“ řekl po chvíli nějaký hlas vedle mě.

„Bože, vylekal jste mě!“ vyjekla jsem, když se vedle mě vynořil můj učitel poezie Tonny Dinozo.

„Je fakt, že měli na co koukat. Nechtěl jsem tě vylekat,“ dodal a malinko zčervenal.

„Neříkejte, že jste se taky díval?!“ vyděsila jsem se.

„Proč se nepodívat na krásnou mladou ženu?“ optal se mě, očividně nebyl vůbec v rozpacích, na rozdíl ode mne.

„Jsem podle Vás krásná?“ zeptala jsem se.

„Jsi nádherná. A tykej mi prosím tě,“ řekl mi, že jsem nádherná, rozplývala jsem se blahem. Před obličejem mi zamávala ruka.

„Ehm?“ připadala jsem si jako idiot. „Samozřejmě,“ zkusila jsem to. Očividně zabralo. Najednou mi došlo, že stojím na místě a tak jsem se rozeběhla dál, doběhl mě a srovnal tempo.

„Jsi rychlá,“ řekl uznale.

„No, jsem vytrvalec,“ řekla jsem mu.

„Měla bys jít na olympiádu,“

„Myslím, že to není nic pro mě, sport, ať už potápění, či běh, mám jako rekreaci, něco jako bokovku, ale to není to jediné, co umím a v čem jsem dobrá,“ zvedl jedno obočí, bylo to tak sexy gesto, že jsem se málem rozplynula blahem.

„Ukážeš mi to někdy?“ zeptal se mě.

„Uvidíme,“ řekla jsem a zrychlila jsem krok.

„Budu v to doufat,“ řekl se šibalským úsměvem. Doběhli jsme společně až k parkovišti, kde stála naše auta. Měli jsme úplně rozlišná auta. Já jsem měla zeleného Volkswagen Brouk a on vlastnil nádherný černý sedan.

„Krásné auto,“ řekla jsem mu a přejela jsem pohledem jeho linie.

„Vyznáš se, jsi chytrá,“ řekl a já se začervenala. Přišel ke mně a zvedl mi obličej, takže jsem se mu musela dívat do očí.

„Jsi tak nádherná, když se červenáš,“ řekl a sklonil se ke mně. Jemně mě políbil na rty a poté se odtáhl.

„Uvidíme se ve středu ve škole, nebo možná zítra tady,“ řekl, nasedl do auta a odjel. Sáhla jsem si na rty. On mě políbil. Byla jsem u vytržení z toho, co se právě stalo. Najednou jsem si přišla dehydrovaná, jako bych v sobě neměla žádnou vodu. Sedla jsem si do auta. Napila jsem se Ice Tea, bez kterého nevycházím a odjela jsem domů.

Doma bylo uklizeno, úklidová četa se činila. Bylo pondělí, ještě zítra máme volno a potom bohužel do školy.

Ve středu se mi do školy nechtělo, ale musela jsem jít, protože kdybych zase nešla, hrozil by mi vyhazov. Musím být Good Girl, alespoň na chvíli. Vystoupila jsem na parkovišti a ono celé utichlo a stočilo pohledy na mě.

Zkontrolovala jsem své oblečení, ale bylo normální. Vlasy jsem si přejela rukama, ale vše bylo v pořádku, tak co je?

„Ahoj holky,“ zavolala jsem na partu, ke které se už dva roky hlásím.

„Nechoď k nám,“ osopila se na mě Sheina, to já jsem vždy byla mrcha číslo jedna, já jsem určovala styl atd.

„Co se stalo?“ optala jsem se šokovaně.

„Jako, že nevíš? Hele my se neproducírovali po pláži nazí, děvko, jedna!“ řekla mi a celá škola se začala smát.

„Jo, tak to bylo proto, že jsem si šla zaplavat a potom, když jsem chtěla vylézt z vody, tam stála Delanova banda. Co jsem měla dělat? Zmrznout ve vodě? Nejsem děvka, jenom proto, že mě viděli nahou. Děvka je holka, která se s klukem vyspí hned po každé pařbě, ani nezná jeho jméno a druhý den ani neví, jak vypadal. Není ti to povědomé, Sheino?“ právě jsem popsala její sexuální život.

„Aspoň nejsem stará panna,“ vyhrkla v rozpacích.

„Takže za A, nejsem stará. Za Bé, nejsem panna, to ti dosvědčí i Delan, že? Bydlí hned vedle mého domu a myslím, že přes mé velké francouzské okno je hodně co vidět, ne? Za Cé povedlo se ti někdy spát s klukem, který je ženatý se stejně starou holkou a mají děcko, a jeho dva bratři taky? Ne? Mě jo, tak mě tady neurážej a nehraj si na nějakou velkou mrchu, protože na to nemáš, každý ví, že největší mrcha tady jsem já.“ Řekla jsem jí. Zůstala stát jako přibitá s pusou dokořán a ostatní se jí smáli a tleskali mi, zaslechla jsem taky pár pochval na mou osobu.

„Měla bys zavřít pusu, vletí ti do ní moucha, poradila jsem jí a v těsném závěsu holek jsem odpochodovala do školy.

„Povedlo se ti to.“

„Nandalas jí to.“ Valili se na mě úsměvy ze všech stran.

„Holky mám potápění, takže musím jít,“ rozloučila jsem se s holkami a všechny jsem je líbla na tvář, potom jsem se otočila a narazila jsem do Tonnyho.

„Slečno, máte jít se mnou,“ řekl a odpochodoval někam. Jen jsem pokrčila rameny na holky a šla jsem za ním.

Zatáhl mě do komory na smeták a přitáhl se mě blíže k sobě.

„Chyběla jsi mi, nevíš jak moc,“ pronesl do ticha a potom mě náruživě políbil, nebyl to ten polibek, jako před dvěma dny na pláži, tenhle byl naléhavější, chtěl víc.

Zajel mi rukou pod triko a začal jí obkreslovat linie mého těla. Odtáhla jsem se od něj.

„Tak lehko se nedám,“ řekla jsem a vytáhla jsem jeho ruku zpod mého trika.

„Nejsem coura,“ řekla jsem a tím jsem na jeho tváři vykouzlila šibalský úsměv.

„To vím, proto mě taky tak moc přitahuješ,“ řekl a znova se zmocnil mých rtů. Odtáhla jsem se, opět.

„Musím jít, ale když odpoledne přijedeš ke mně, můžeme spolu kouknout na nějaký filmík,“ řekla jsem a naposled jsem mu dala příležitost, zmocnit se mých rtů.

„Dneska jsi to Sheině nandala, bravo.“ Zatleskal mi a nechal mě jít, budu mít desetiminutové zpoždění, ach jo!

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování