OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Just Klaus not! - 1. kapitola

Caroline pomůže jedinému člověku, kterého všichni její přátelé nenávidí. Caroline změnu jejich chování nesnese a jede prozkoumat svět. Tam jí všechno zkomplikuje Bonnie a Jeremy. Nakonec se přece jenom vše obrátí k lepšímu. Zůstane to tak napořád?

04.03.2014 (13:00) • Flek • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2229×

 

Co to, probůh, dělám? Právě stojím před Klausem. Klausem Mikaelsonem. Jenom abych ho chránila před svými přáteli. Měla bych se připojit k Eleně, Bonnie... a pomoci jim ho zabít, ale nemohla jsem. Prostě nemohla.

 

„Caroline, uhni," zavrčel Tyler. Začala jsem vrtět hlavu.

 

„Nikam nejdu," stála jsem na svém.

 

„Caroline," oslovila mě Elena. „Teď zabil Jennu a k tomu milion dalších lidí, upírů a vlkodlaků, a ty ho bráníš?" Neodpovídala jsem. Má pravdu. Zabil hodně lidí, ale přesto.

 

„Ne," zopakovala jsem tvrdohlavě. Za dnešek jsem toto slovo stihla říct snad stokrát. 

 

„Jo, takže ty se teď postavíš proti vlastním přátelům? Jenom kvůli němu?" ptala se tichým hlasem Bonnie, ale to jsem ji už nevnímala tolik. Pomalu jsem se sehnula k němu a chytla ho za ruku. Během vteřiny jsem ho měla v náruči. Nebylo nijak těžký ho unést. Zašeptala jsem něco nesrozumitelného i pro mě samotnou, co mělo být promiň nebo něco v tom smyslu, a běžela pryč. Daleko odsud.

 

***

 

Po dlouhé době jsem se zastavila, opatrně jsem ho položila na zem. Sama jsem si sedla, skrčila nohy a na kolena si položila hlavu. Mají pravdu. Všichni. Zabil Jennu, Elenu, která přežila jenom díky tomu kouzlu, či co to vlastně bylo. Ale ne všechno se musí točit kolem ní. Neměla jsem ho zachraňovat, nebo měla? Udělala jsem správně? Začala jsem mít výčitky svědomí. Vážně jsem to neměla dělat, když tu se znepokojeně zavrtěl. Postavila jsem se rychle na nohy a začala hledat po kapsách list, papírek, cokoliv. Na který jsem hned napsala:

 

Nevracej se tam, prosím. 

 

Položila jsem mu vzkaz na hruď a odběhla. Dobře, to bylo zbabělý, ale co. Kam mám asi teď běžet? Když jsem od něj byla přibližně kilometr, začal mi zvonit mobil, zhluboka jsem se nadechla a stiskla tlačítko přijmout.

 

„Ty jedna namyšlená náno! Vážně, co si to o sobě teď vůbec myslíš? Ó, Caroline tohle, Caroline tamto! Zapoměň někdy na to, že jsme byly kamarádky, protože já o takový kamarádky vážně nestojím. Rozhodně ne o ty, co se staví na stranu nepřítele, kterej mě zabil! A nezapomínej, že nejen mě! Caroline, ty jsi vážně děsná! Jak jsi nám to mohla udělat? Měli jsme tě všichni rádi a Tyler tě miloval, a ty se stejnak postavíš ke Klausovi, co to s tebou, sakra, je? Co víc chceš?" Přestala křičet, poté čekala na nějakou odpověď, já ovšem neopovídala, tak to po minutě típla. Co jsem to, sakra, udělala?! Sakra! Nadávala jsem sama na sebe. Proti mé vůli jsem se rozplakala. Jsem strašná. Elena má pravdu. Všichni mě měli rádi, jenom já je odkopla. Chci začít od začátku. Někde daleko. Najít si nové přátelé. Dodělat školu. Zkusit něco nového. Zkrátka a jednoduše chci začít znovu. Nový život. Odhodlala jsem se a vstala. Pomalým krokem jsem šla k místu, kde ležel Klaus. Kvůli němu jsem přišla o všechno. Vážně chci jít s ním? Bojím se, že ano. Zrychlila jsem krok. Zklamaně jsem vydechla. Není tu. Co jsem vlastně jiného čekala? Že mu vběhnu do náruče a budeme žít šťastně až do smrti? 

« Předchozí díl

Autor: Flek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Just Klaus not! - 1. kapitola:

Děkuju všem.. Já jsem úplně rudá

Tak to bylo perfektní! :) Jak se Caroline postavila na jeho stranu. I když se proti všem přátelům obrátila, ale co by neudělala pro lásku, že? :D Mně se tahle kapitolka moc líbila a budu se těšit na další. A to jsem team Klaroline. Jen tak dál. Máš prostě talent! Já nemám co vytknout... Koukej honem psát další.

Poviedku som už čítala na tvojom blogu, ale s radosťou si ju prečítam ešte raz! Milujem Klaroline! A táto poviedka je jedna z najlepších Klaroline ff, aké som kedy čítala!

Příště na to dám pozor děkuju!

Dávej si pozor na uvozovky - přímá řeč začíná vždy dolními uvozovkami (skutečně dolními uvozovkami, ne třeba dvěma čárkami vedle sebe apod.). Protentokrát jsem ti to opravila, ale příště už si na to, prosím, dej pozor, jinak ti bude článek místo publikace vrácen k opravě. Děkuji.

Přidat komentář:

Nick:

Text: