16.03.2014 (17:00) • Flek • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1532×
Z pohledu Caroline:
„Tak mi aspoň řekni, kde to, sakra, jsme? Pořád v Paříži?"
„No... byli jsme. Tohle není už ten strašnej divný sklep, kterej byl můj." Snažil se být vtipný, nebo co?
„Počkat, my už nejsme v Paříži?" zeptala jsem se vyděšeně. „A kde jsou moje věci? Mám tam svoje oblíbený šaty!" Nevím, co mě to popadlo, ale tam byly jediný, co mi dal táta. A na těch mi vážně záleželo.
„Jsi zavřená ve sklepě v New Orleans, ale zajímáš se o šaty. No, to je... dost vtipný," dopověděl.
„Ale vážně jsou od táty!" Jedinej dárek, jakej mi kdy dal.
„Neboj, ten kufr je celej nahoře."
Oddychla jsem si. „Počkat, v New Orleans? Co tu děláme?"
„Ta malá spolu s čarodějkou chtěly, abych odjel s tebou do města, kde bydlím. Tak jsme tu! New Orleans se ti zalíbí, vážně!"
„Počkat, zalíbí? Takže mě pustíš? Kdy? A proč?" Dneska mi dochází všechno později.
„Ne, já zapomněl... Nemůžu tě nikam vzít, promiň," omluvil se. A já doufala, že půjdu pryč.
„Ryane! Kde, sakra, si? A co děláš ve sklepě?" zazněl dívčí hlas.
„Cami, nechoď jsem," odpověděl prostě.
„Ty mi nebudeš poroučet!" řekla popuzeně.
„Cami, vážně sem nechoď," řekl prosebným hlasem, ale už bylo pozdě.
„A... proč tu tu chudinku držíš? Vždyť je ještě mladá! Není určitě ani osmnáct! Pusť ji!" rozkázala mu.
„Ne, Cami, nepustím."
„Ano, drahoušku, a já tě odsud dostanu. Ryane, nech mě ji pustit, nebo znovu odejdu, ale tentokrát se už nikdy nevrátím, protože týráš nezletilou dívku!" vykřikla.
„Fajn!" řekl naštvaně a odešel nahorů po schodech.
Cami odemkla oba řetězy klíčem, který celou dobu visel u dveří! To jsem byla tak blbá? „Děkuju moc," řekla jsem jí upřímně.
„Nemáš vůbec zač. Předpokládám, že ten kufr nahoře je tvůj. Pojď, dneska se mnou půjdeš do baru. Jsem barmanka, a mimochodem, moc mě těší," řekla, je vážně moc milá. Ale o mně nic neví.
„Nebudete se se mnou chtít bavit, až zjistíte, kdo jsem," řekla jsem jí.
„No, tak mi celou cestu budeš vyprávět, jak ses do toho chaosu dostala, dobře?" nabídla mi.
„Moc ráda," odpověděla jsem jí s veselým úsměvem. Nahoře mi dala můj kufr a já si z něho vyndala ty šaty, o kterých jsem už tak moc mluvila. A vyrazily jsme. New Orleans bylo překrásné město. Jenom to tu moc zapáchalo po upírech.
„Začalo to tak, když jsem zachránila někoho, koho jsem zachraňovat neměla. Obě moje kamarádky se doslova proti mně spikly a vyhnaly mě z města. Tvůj bratr se ochotně v Paříži přihlásil, že mě bude držet ve sklepě. Takže jsem byla ve sklepě v Paříži. A po tom, co jsem usnula, jsem byla v jiném sklepě. Tady v New Orleans, a potom jsi přišla ty," zkrátila jsem to.
„Tvoje nejlepší kamarádky se proti tobě spikly a vyhnaly tě za to, že jsi někoho zachránila?" zeptala se nevěřícně.
„No, a když jsem tu s tebou, potřebuju ti říct důležitou věc o mně. Já nejsem člověk, jsem upír, proto budu chápat, když moje přátelství odmítneš. Jenom mi přijde fér, abys to věděla." vyhrkla jsem.
„Ty jsi upír?" zeptala se opatrně. Přikývla jsem se slovy, nemusíš se bát, já bych ti nikdy neublížila.
„Stojím o tvoje přátelství. Jsi ke mně upřímná a věřím ti," řekla.
S úsměvem, který mi málem roztrhl tváře, jsme vešly do jejího baru. „Jsem Caroline," dodala jsem.
Autor: Flek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Just Klaus not! - 3. kapitola: