OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Just rose and mask - 2. kapitola

28.07.2011 (13:00) • RosalieHale3 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 656×

Bol lásky utišuje,
kdo jej zavinil.

Chvíli se zdálo, že se vše nějakým záhadným způsobem změnilo. Něco se skutečně změnilo, ale určitě to nebylo všechno.
Změnily se snad Raoulovi city k ní? Ne. Celou dobu ji obletoval. Změnily se snad její city k němu? Ach, to určitě ne! Pořád se těší na to, až s ním bude stát před oltářem.
Změnilo se něco… Mnohem drobnějšího a něco, co není zdaleka tak vážené. Něco, co je zdánlivě naprosto bezcenné. Změnilo se prostředí.
Jenže tohle nebylo všechno, co Christinu Daaé trápilo. Na srdci ji tížilo něco jiného. Něco, co bylo pro Raoula naprosto absurdní a nepochopitelné, když se to týkalo dnešní noci. Christinu tížil pocit viny. Svým odchodem ublížila Erikovi, svému Andělu Hudby. Ach Bože, nikdy jí to neodpustí! Nikdy jí neodpustí, že mu vrátila prsten a odešla s vikomtem de Chagny!
Christině tekly slzy po tvářích. Ještě nedávno si tu otázku sama sobě pokládala a neznala na ni odpověď. Mohu zradit člověka, který mi vdechl hlas? Ptala se sama sebe téměř denně. Ano, odpověděla si dnes naprosto upřímně, mohu, protože jsem to udělala!
Raoul de Chagny vešel do dívčího pokoje. Podíval se na svoji milovanou a starostlivě k ní poklekl.
„Co se stalo, má drahá?“ zeptal se.
Jeho oči byly nejen plné údivu, ale také obav. Co se Christině mohlo stát, že je tak zoufalá? Měla by být šťastná! Všechny strachy jsou daleko za nimi.
Erik je pryč. Lidé ho jistě našli. Neměl šanci k úniku. A Raoul se nyní s Christinou vezme a bude všechno úžasné. Nemá být proč zoufalá. Nemá nejmenší důvod.
„Ach Raoule,“ zašeptala Christine mezi slzami, „je to tak těžké.“
Objal ji a políbil ji do vlasů.
„Co se stalo?“ zopakoval svoji otázku.
„Můj milý, dobře víš, co se stalo. Zanechali jsme Erika všanc rozezlenému davu… Může být mrtvý…“
„Dobře víš, Christino, že by to bylo jen a jen dobře.“
Christine se náhle rozzuřila.
„Ne, vůbec by to nebylo dobře, Raoule! Erik nesmí umřít! Nikdy nesmí umřít!“ vykřikla téměř zoufale. „Anděl Hudby nesmí zemřít! Znamenalo by to jen špatné zprávy, stejně jako smrt Fantoma Opery!“
„Stále věříš, že existuje Anděl Hudby, Christino?“ Raoul de Chagny si povzdychl.
„Nevěřím. Vím to. Erik je Anděl Hudby. Ne takový, jakého jsem si vždycky představovala, víš, celý v bílém, plný oslnivého světla a s velkými, měkkými křídly, ale přesto je to Anděl.“
„Má však tvář Ďábla!“
„Neříkám, že ne.“
Raoul mlčel. Třebaže Erika nenáviděl, jedno popřít nemohl. Fantom Opery byl génius. Génius v nejhorším smyslu slova, přesto však stále génius. A jeho hlas… Ano, jeho hlas vskutku nemohl patřit nikomu jinému než andělu.
Christine se na něj podívala, jako by čekala, že jí na to něco odpoví. Ale žádné odpovědi se jí nedostalo.
Po chvíli Raoul promluvil, ale netýkalo se to předchozího tématu.
„Matka nám udělala jídlo. Seznámím tě s mojí rodinou, tak pojď,“ řekl a natáhl k ní ruku.
Uchopila ji a zvedla se. Přidržela si suknici šatů, aby se nevláčela po zemi a vyšla z pokoje.  Potom s Raoulem sešla po schodech do jídelny. Hrabě Philippe jí políbil ruku. Hrabě Philippe, Raoulův bratr.
„Slečno, velice mě těší, že vás konečně poznávám. Bratr o vás pořád tak básnil!“ řekl a Christine se usmála.
„Teď ne, Philippe,“ zarazil ho Raoul a odvedl svoji milovanou ke stolu.
Jídla bylo tolik, že se divila, jak to může i tento rozvětvený rod de Chagnyů sníst.

Autor: RosalieHale3 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Just rose and mask - 2. kapitola: