OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Kde je? Prolog + 1. kapitola

10.01.2011 (15:00) • esterinicka • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 582×

Prolog

Ahoj, jsem Rose. Je mi pět let. Tatínek, tedy pokud mohu říci tatínek, mě týrá. Ale mám tetičku a strýčka, kteří jsou na mě hodní. Říkám jim rodiče. Tetička mi vždy dá šatičky a strýček sušenku a kakao. Mám je ráda, otce ne. Vím, že můj pravý otec se oženil a myslí si, že jsem mrtvá. Řekla mi to teta. Vždy, když otci uteču, tak se schovám tam, kam chodím pouze já a rodiče. Je to tajné místo. Vždy doufám že přijde nějaká záchrana...

První kapitola -Domov

Když mě jako obvykle Jack dotýral, utekla jsem do úkrytu a tetička už tam byla. Čekala na mě. Ošetřila mě, dala mi šatičky a strejda jídlo.

,,Co ti to udělal?" zeptala se mě teta.

,,Vzal si na mě bičík!" vykřikla jsem.

,,Jednou bych ho uškrtila, ha*zla jednoho!" To je pravda, taky bych to udělala. Snědla jsem jídlo, vzala si šaty a lehla jsem si do postýlky, kterou mi také rodiče dali. Teta mě přikryla a strýček mi začal číst pohádku o hodném tatínkovi, který si vzal zlou macechu. Usla jsem rychle a strýček spal se mnou.

,,Haló, růženky vstávejte!" řekla teta.

,,Aaaah!" Strýček se protáhl ,,Proč?"

,,Snídaně! Kakao a sušenky!"

,,Aha." Tak to jo! Půjdu. Zvednu se, po čtyřech dolezu k jídlu a začnu jíst. Maminka sice byla poloupír, ale já jen rostu ale nestárnu.

,,Rosie, pořádně se najez. Ale už tě nepustíme k tomu zlému Jackovi." Teta mě objala a strýček taky.

,,Jsi naše zlato. Ale snad někdo přijde a zachrání tě." Usmála se a já taky. ,

,Snad..." Větu už jsem nedořekla. Rozletěly se dveře a do domu vstoupila malá žena.

,,Rose, vlez mi na záda honem!" řekla mi.

,,Sbohem tetičko, sbohem strýčku. Navštívím vás!" S těmito slovy jsem ženě skočila na záda a držela se přímo upíří silou, tedy, spíše poloupíří. S úsměvem jsem zamávala tetě a strýci a žena vyběhla.

Dorazili jsme do malého města. Na ceduli bylo Vítejte v Arvadě.

,,Paní, kam to běžíme?" zeptala jsem se.

,,Ke mě domů. Hledám děti jako jsi ty. Týrané, polomrtvé nebo opuštěné. Budeš jen moje!" Při těch slovech mě postavila na zem před velice hezkým domem. Dala mi pusu a objala mě.

,,Díky, mami!" Vešla jsem do domu. Bylo tam dalších osm upírů.

,,Já jsem Alexa," řekla mi nejstarší dáma velice půvabným hlasem. ,,Můj manžel Colm, mé děti Jake, Angelica  a Samantha. A děti Jakea a Angelicy, Stella a Charlotte. Tvá maminka je Iss. Tvůj táta Emm je s manželem Samanthy, Lorem na lovu." Usmála se. Vykoukly jí špičáky, velice pečlivě ohoblované.

,,Ahoj. Jak se jmenuješ?" zeptala se mě Charlotte.

,,Rosalie," řekla jsem jí.

,,Aha. A jaká je tvoje nejoblíbenější barva?"

,,Zlatá."

,,Proč?"

,,Protože takové oči měla moje maminka."

,,Aha. A kámen?"

,,Topaz."

,,Hm. A zvíře?"

,,Proč to chceš vědět?"

,,Protože ti Emm udělá pokoj podle tvých představ. Říkal to." Moje náhradní maminka se na ni usmála.

,,Ach, ten Emm. Co on neumí..." Alexa mě, Char a Stell začala vařit kuře s bramborovou kaší. Colm si s námi hrál s vařením na restauraci. Emm se vrátil a skoro mě upusinkoval k smrti. Najednou někdo zaklepal. Šla jsem otevřít. Tomu, koho jsem tam viděla, jsem nemohla uvěřit. Byl to...

Autor: esterinicka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kde je? Prolog + 1. kapitola: