Kletba 5.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Táák je tu další a delsí kapitolka...Vyjde najevo jedno z mnoha skrývaných tajemstvých rodu Stewartuvců...Vím že je to zatím docela nuda ae ono se to rozvine..xD tak snad si to někdo přečtete a pro ty co jo přeju pěkné počtení a zasee moc prosím o komenty jestli pokracovat dál...:)

26.07.2009 (21:06) • uuuzaaa • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1234×

Konečně jí v srdci svitla naděje,že se z toho prokletého místa dostane.Co nejrychleji se plazila za světlem a při tom z něj nespouštěla oči,jakoby snad měla strach že jí zmizí.Šaty měla už celé zmáčené a po dlouhém lezení a plazení se po chladném,nečistém povrchu i špinavé.Vlasy se jí na mokré a zpocené čelo v jednom kuse lepily a měla pocit,že dokonce ztratila i pár knoflíků z kabátce.Do háje.Říkala si, ale už byla téměř u cíle.Už téměř cítila čerstvý ranní vánek a ten jí dodával potřebnou energii.

Konečně opatrně vystrčila hlavu ven z úzkého průlezu a trochu se rozhlédla.Snad před deštěm,nebo před zvědavci konec tunelu skrývaly mohutné větve nějakého jehličnanu,přes který ale přesto prosvítaly paprsky slunce..To bylo to světlo které Molly viděla a to které jí dodalo odvahu a energii jít dál.

Měla sice strach,že se velice úzkým průlezem neprotáhne a uvízne tam navždy, ale nakonec se její pružné a štíhlé tělo skulinou protáhlo a ona byla konečně volná.

Ze všeho nejdřív se pořádně protáhla.Cítila,jak jí kosti tím častým nedostatkem prostoru tiše křupají.A také její svaly už toho lezení měly dost.

Po té opatrně rozhrnula jehličnaté větve neznámého stromu, ale vystrčila zatím jen hlavu aby se rozhlédla.Nemohla vědět jaké nebezpečí by ji tam venku mohlo čekat.A po dnešním psychicky i fyzicky velmi náročném dni se naučila řádné opatrnosti.Už neponechá vůbec nic náhodě.

S nepopsatelně velkou úlevou zjistila,že tunel ústí přímo na okraji lesa, a že dokonce vidí i první a nejbližší chaloupky její rodné vesnice.Rozhrnula úplně větve a rozběhla se vstříc znovu nabité svobodě a už se nemohla dočkat až si konečně odpočine a rozdýchá a promyslí události tohoto rána.Ještě naposledy se ohlédla po zákeřném lese.Mohutně se nad ní tyčil, jako by jí říkal, že sice vyhrála bitvu, ale že ve válce nemá šanci.

S posledním pohledem jak na temný les Devil Lair,tak na skrytý východ tunelu o kterém zřejmě věděla jen ona,se obrátila a utíkala k domovu.

Co nejtišeji se v předsíni přezula,jak byla ráda že si přeci jen ty boty na přesku vzala, a ještě se zhlédla v zrcadle visící na stěně a úlekem málem vykřikla.Vypadala vážně hrozně…

Vlasy ještě trochu mokré se jí zplihle rozprostíraly a kroutily po zádech a oblečení nevypadalo o nic lépe.U kabátce chyběli minimálně tři knoflíky, na dlouhé, kdysi čistě modré sukni, teď byly velké tmavé šmouhy od toho,jak se musela plazit úzkým tunelem.Navíc spodnička byla dole,vespod mírně natržená.

„Sakra“sykla Molly pro sebe a chtěla se tiše a nenápadně vytratit zpět do svého „pokoje“ pokud se tak tomu dá říkat.Ale matka už na ni čekala.

Vyšla z kuchyně a při pohledu na dceru také málem vykřikla.Ale začala na ni alespoň pološeptem (Aby nevzbudila otce a bratry…Jak jinak…Pomyslela si Molly) vrhat otázky a taky výčitky.

„Proboha Molly!!Co si to zase vyváděla?Podívej se na sebe vypadáš příšerně!Už si jako tvoji bratři!Ti se také v jednom kuse perou ale pak to zašívat a prát musím já!“Molly chtěla něco namítnout ale matka ji přerušila.

„Ach bože…To si vyřídíme potom.Kdyby se vzbudil otec a viděl tě takhle měla bys pěkný průšvih.Teď běž potichu nahoru ať ho pro Krista pána nevzbudíš.“ Řekla už poněkud klidněji a pak ještě dodala „A to špinavé oblečení si sundej a přines mi ho dolů.Já ti zatím nachystám koupel ať ze sebe smyješ tu špínu…“ odešla si zpět do kuchyně a přitom si pro sebe ještě něco mumlala.

Molly kajícně odešla do pokoje a tiše za sebou zavřela dveře.Matka měla pravdu.Kdyby se o jejím dnešním výletu dozvěděl otec měla by velký,ale velký průšvih.Zamyslela se nad minulostí.Myslela na otce a na jeho obvyklé řešení problémů…

Zvedla svou pravou ruku a prohlédla si ji od konečků prstů po loket.Tady to je.Našla co hledala.Pár centimetrů pod jejím vyhublým loktem se táhla krátká červená otlačenina.A vedle ní další a další.Byly celkem čtyři, ale když ruku otočila a podívala se na ni zespod, našla ještě jednu. Celkem pět rudnoucích a pomalu dokonce modrajících otlačenin.Tak jako pět prstů,které pevně a silně svíraly její hubenou ruku zase když naposledy selhala.Když naposledy neposlechla otce…

Jednou dokonce musela navštívit tamního lékaře.Byla to zlomená ruka, která ji tam přivedla.A ironií bylo, že s ní šel právě její otec.Nejspíš jen proto aby ohlídal, jestli doktorovy neprozradí skutečnou příčinu svého zranění.A tak musela svorně tvrdit, že jen a jen díky své neopatrnosti spadla ze schodů a tak nešťastně si při tom zlomila ruku…

Ale otec nebyl zlý.A taky nedělal nic špatného.Jen ji vychovával.Dělal to přece nerad.To ona ho donutila svým nezpůsobným a nezdvořilým chováním a svou drzostí.Ona může za všechny své zranění.Ona může za neúrodu v hospodářství.Ona může za spory v rodině.Ona může za vše, a proto taky musí být řádně potrestána.Aspoň tak jí to její „milující“ otec vtloukal do hlavy pokaždé,když ji „výchovně vzdělával“.

Autor: uuuzaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování