OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Královnina služebnice - 13. kapitola

07.03.2020 (12:00) • simapj • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 897×

13. kapitola - Dlouhé letní večery

Sianna se probudila druhý den s řezavou bolestí hlavy. Otočila se na břicho, zabořila hlavu do polštáře a něco nesrozumitelného zahuhlala. Včera musela přecenit svoji odolnost a trochu to s Farellem přehnali. Teď se necítila ani na to zachraňování světa, jak si z ní mlynář neustále utahoval.

„Dobré ráno!" ozvalo se za dveřmi škodolibě. Sianna se otočila na záda a promnula si oči. Pax ještě stejně pobaveně prohlásil: „Žiješ ještě?"

Sianna na něj něco zahučela a začala se hrabat z postele, do které se včera nějakou záhadou dostala. Když se asi za patnáct minut posadila naproti Paxtonovi ke kuchyňskému stolu, hlava jí třeštila tak jak už dlouho ne. Opravdu vydařený večer, to se musí nechat.

Pax dívku sledoval, zatímco se cpal snídaní. „Udělal bych ti taky, ale už na tebe čekají vojáci... Kolik jste toho vypili? Slyšel jsem tě až nahoru, když jsi dorazila."

„Netuším," zamumlala jenom s vědomím, že po čtvrté sklenici nějak přestala počítat, a přešla k oknu. Před vchodovými dveřmi vážně stála známá dvojice vojáků. Sianna si projela rukou vrabčí hnízdo, co měla na hlavě místo vlasů, a drobet uhladila zmačkané šaty, ze kterých se včera večer zapomněla svléknout. „Tak já to dojdu vyřídit."

Pomalu sešla ze schodů, odemkla dveře a vylezla na ulici. Královnin gardista očividně v dobré náladě přelétl pohledem po Sianně, po jejím zamračeném obličeji a přimhouřených očích a s neskrývaným pobavením prohlásil: „Dobré ráno, madam."

„Nesdílím váš názor, pane," odpověděla mu tiše a převzala si od něj malou truhlu s penězi. „Dejte mi půl hodiny."

Vrátila se za Paxtonem, který už mezitím sešel do své dílny za obchodem. S klepnutím postavila truhlu na stůl. Zlatník se po ní okamžitě natáhl. Asi ve čtvrtek spočítali celkovou cenu na dva a půl tisíce zlatých, protože Pax pořád používal stříbro a zlato, jen drahokamy byly falešné. Sianna požádala vojáky, aby jí přinesli šest tisíc. Přece jen - jak Talida říkala - na ceně nezáleží. Pax si peníze dlouze přepočítával, zatímco Sianna skládala šperky do teď už prázdné truhly.

Když byla hotová, podívala se na Paxe, který rozdělil váčky s penězi. Pět z dvanácti si jich vzal pro sebe, dalších pět schoval Farellovi a zbylé dva postrčil k Sianně. Dívka pozvedla obočí. „Co to je?"

„Nedělej hloupou. Jsi v tom s námi, tak si vezmi svůj podíl."

Na stole před ní ležely dva měšce s tisícem zlatek. Tolik peněz v životě neviděla. Trochu ostýchavě jeden z nich rozvázala. Tisíc zlatých. To by zaplatilo daně na celý rok a ještě by zbylo dost na pár měsíců. Sianna zamrkala a vzala několik blýskavých mincí do ruky. Z kapsy vytáhla svůj vlastní měšec a odsypala do něj nějaké mince. Oni to potřebují víc než já. Pak ten velký zase zavázala a vrátila oba dva Paxovi.

„Řekni Farellovi, ať to odveze mojí rodině. A taky mu řekni, ať nezkouší žádný pitomosti. Nebo si ho najdu a osobně ho dotáhnu před soud."

Paxton se zasmál, ale přikývl. Potom se k Sianně natáhl a ochranitelsky ji objal. „Dávej na sebe pozor, holka. Tenhle svět není pro lidi, jako jsi ty. Doufám, že až se příště uvidíme, budeš pořád stejná."

„Já doufám, že se budeme vídat tak často, že mě začneš nenávidět."

Rozloučili se a Sianna vyrazila na cestu zpět k zámku. Hned co vyšla z uličky pod hradbami, dopadla na ni skutečnost. Snad tudy půjde ještě dřív než za pět let. Týden klidu a míru právě skončil. Kdyby tak mohla vrátit čas zpátky, nikdy by se nevrátila od Chromého koně. Kdyby to šlo, zasnoubila by se s Cadenem o hodinu dříve a nic z tohohle by nemusela řešit. Jenže nebyla čarodějnice, za kterou ji někteří považovali, a tak jí nezbylo nic jiného než odevzdaně následovat vojáky zpět do zámku.

Hned za bránou Siannu opustil starý voják a do starého paláce ji doprovázel jen gardista. Dívka si ho nenápadně prohlížela. Nemohlo mu být víc než čtyřiadvacet. Měl za hradbami rodinu, o kterou se musel starat? Měl snad manželku a dítě, jež by přišlo o otce jen proto, že by Farell okradl královnu, kdyby ho nezastavila? Věděl vůbec, co se děje za nespravedlnosti kolem něj? Byla natolik zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, jak jí přidržuje dveře, aby mohla projít.

Poděkovala mu a vydala se známou vstupní halou, kde zase pobíhali sluhové, lovčí a kuchaři, za Talidou. Její vychovatelka už na ni čekala. Narozdíl od gardisty ona rozhodně v dobré náladě nebyla. Rozčíleně zatáhla Siannu do své pracovny jen chvilku potom, co zaklepala. Vytrhla jí z rukou truhlu, přenesla si ji ke stolu a začala se v ní přehrabovat. Sianna zkřížila ruce na prsou nevěřícně sledujíc starší ženu. „Máš nějaký důvod, proč se ke mně pořád takhle chováš?"

Talida neodpovídala, dál se probírala padělanými šperky. Sianna s narůstajícím vztekem sledovala svou vychovatelku a na jazyku měla stovky nelichotivých poznámek. Naštěstí řekla jen: „Přestaň se ke mně chovat jako ke zvířeti! Jsem živý člověk, nikdy jsem ti nic neudělala a ty mi chceš říct, že ti nestojím ani za odpověď?!"

„Takže si nevymýšlela," promluvila za Sianninými zády Saige. Sianna jí s hranou úctou pokynula na pozdrav a trochu se stáhla. Vrchní vychovatelka nakráčela do místnosti s klepáním své hole o podlahu. Nemůže chodit, nebo si tak snaží udržet autoritu? Podívala se Sianně zpříma do očí a s falešným úsměvem řekla: „Moje nejschopnější vychovatelka si neustále stěžuje na tvoje chování, popereš se s další služebnicí a teď se ještě budeš chovat bez špetky úcty k někomu, ke komu bys měla vzhlížet?"

Dívka měla nutkání jí odpovědět upřímně, ale její hlava, i když ji neskutečně bolela, jí v tom zabránila. „Ne, madam."

„Přinesla jsi ty šperky?"

„Ano, madam."

Saige přešla k Talidě a obě se k Sianně otočily zády. Ta se kousla do jazyku, aby neřekla nějakou pitomost, a ruce schované za zády zaťala v pěsti tak silně, až ji to zabolelo. To, že ji Talida nemá ráda, nebyla žádná novinka. Ale u Saige si to rozházet nepotřebuje.

Stála bez sebemenšího pohybu a pozorovala obě ženy, které si mezi sebou cosi šeptaly. Každou chvíli se na ni jedna z nich podívala a pak zase rychle sklopila pohled k zemi. Nakonec promluvila znovu Saige: „Rozhodla jsem, že bys měla nějakou dobu zůstat v ústraní. Kníže Belitsk možná časem přijde k rozumu... Za tenhle týden si vezmi tohle." Natáhla k Sianně ruku s malým měšcem s penězi. Dívka ho hbitě schovala v kapse.

„Do té doby, než ti dám osobně povolení, se nebudeš účastnit žádného plesu ani se scházet s královnou. Budeš zticha jako myška a budeš se vyhýbat problémům. Je ti to jasné?"

Sianna nevěděla, jestli má být zaskočená, nebo skákat radostí do nebe. Proto odpověděla jednoduše: „Ano, madam."

„Tak už zmiz."

Nemusela ji pobízet dvakrát. Skoro z místnosti vyběhla. Okamžitě zamířila do svého pokoje, kde pečlivě ukryla oba měšce s penězi. Potom se převlékla do dalších z trojice jejích modrošedých šatů, ty původní vzala s sebou s úmyslem, že je po cestě do kuchyně zanese k pradlenám.

Sotva stačila dosednout v kuchyni na lavici s miskou horké česnekové polévky, už se v místnosti scházely i ostatní dívky. Většina z nich patřila ke skupině, kterou kolem sebe utvořila Floria, ale byly tady i ty dvě osamělé dívky, co se s nikým moc nebavily. Právě ty jí mávly na pozdrav. Sianna jim trošku zaskočeně pozdrav oplatila a pak už se věnovala jen své polévce. Večer nepůjde na ples, tudíž nemusí řešit, jestli její dech bude cítit po česneku, který vždy působí jako skvělý lék na alkoholová dobrodružství.

Mířila zrovna zpět do svého pokoje, když na schodech uviděla známé osoby. „Koho to vidí oko mé vševidoucí? Naše spasitelka se vrátila!" zavolala Tysha sbíhajíc dolů na celou chodbu.

Sianna se nekontrolovatelně rozesmála a zastavila zrzku. „Proč tak silná slova? Zachránkyně úplně stačí," odpověděla jí a usmála se i na Amabel, která narozdíl od Tyshy dokázala udržet vážnou tvář.

„Doufám, že se k tobě ve městě chovali slušně. Jsem moc ráda, že jsi zase zpátky," dodala Amabel podstatě tišeji než Tysha. Z vrchního patra se ozvalo nadšené zapištění, a to už běžela dolů i Maira. Padla Sianně kolem krku, jako by ji neviděla celé roky. Nejstarší z dívek si trojici podezřívavě prohlížela. Všechny se tvářily podivně. Chystala se jich zeptat, co se ve skutečnosti děje, ale ještě než stihla cokoliv říct, odtáhly ji s sebou do zahrad.

Sedly si na trávu pod stromy. Sianna si ještě jednou trojici prohlédla a už to nevydržela: „Tak ven s tím. Co jste tady prováděly, když vás nikdo nehlídal?"

„Já jsem vyšívala kapesník pro královnu," řekla Amabel a sladce se usmála. Ta by snad ani mouše neublížila.

„Mě pustili do kostela. Pomodlit se za babičku, jak jsem ti říkala," prohlásila Maira. Siannu spíš děsil úsměv na tváři Tyshy, který se zvětšoval a zvětšoval.

„Já jsem nic zajímavého nedělala." Mávla rukou zrzka a pak se naklonila blíž k Sianně a ztišila hlas. „Ale to, co jsi ty řekla Florii, je největší událost tohohle týdne. Dělej to, prosím tě, častěji."

Sianna sledovala, jak se Maira ušklíbla a Amabel protočila oči. Tysha se tvářila tak upřímně škodolibě. To Siannu vedlo k otázce, co se vlastně dělo po jejím přátelském hovoru s Floriou a jak moc to souvisí s jejím nynějším zpřísněným režimem.

„Saige mi zakázala chodit na plesy," řekla nakonec nejistě.

„Cože? To jako proč?"

Sianna se ohlédla po zámku a tiše zamumlala: „Důvodů je víc."

„Je to nespravedlivé," prohlásila nezvykle důrazně Amabel a chlácholivě stiskla dívčino rameno. „Když něco potřebují, tak jsi jim dobrá a pak tě potrestají kvůli každé hlouposti."

„Tak už to ve světě chodí, Amabel. A vůbec, mazejte se připravovat na ples!"

✯✯✯

Celé odpoledne trávila ve svém pokoji. Přecházela sem a tam. Dívala se z okna. Posedávala u stolu. Už asi po půl hodině zjistila, jak moc se nudí. Ať dělala cokoliv, přišlo jí to jako zbytečnost. Nedokázala najít něco, co by dávalo smysl, a ona sama si připadala jako zbytečná lidská bytost, která nemá pro své okolí žádný význam a je jen hračkou ostatních.

Vydržela v pokoji do začátku plesu. Potom se nenápadně vloupala do kuchyně, kde sebrala láhev vína. Když viděla, že ji nikdo nesleduje, otevřela si láhev a vytratila se zadním vchodem ven. V zahradách už se to zase hemžilo strážemi, ale jí moc pozornosti nevěnovaly.

Známou cestou došla až k ostrovu s altánem. Pod stromy už bylo šero, ale i tak jasně poznala známou zrzavou hlavu mistryně konverzace. Asra mávla jejím směrem a zavolala na ni: „Zdravím, Sianno, jen pojď."

„Zase dupu?" zeptala se, když si sedala na lavičku. Víno odložila s klepnutím vedle sebe.

„Jenom trošku," usmála se na Siannu Asra. „Slyšela jsem, že máš zákaz ukazovat se na plesech. Takže tě pořád nepřešel ten vztek?"

„Už mě asi nikdy nepřejde," přiznala Sianna. Opřela se zády o stěnu altánu a obě nohy si položila na lavici. Napila se vína. Bylo tak akorát sladké a tak akorát kyselé. Ráno se s největší pravděpodobností zase probudí s bolestí hlavy. „Hodně jsem přemýšlela. Hlavně tenhle týden... Víš, co se děje za hradbami, Asro?"

Mistryně, která seděla na druhé straně altánu stejným způsobem jako Sianna, zavrtěla hlavou a slepýma očima přejela po ostrově. „Svět za hradbami pro mě není. Neexistuje. Nikdy jsem neopustila zámek a jeho zahrady. Narodila jsem se tady a taky tady zemřu."

„Tys nikdy nebyla ve městě?" nevěřila vlastním uším Sianna. Asra jen přikývla.

Mistryně chvíli mlčela, snad musela cítit Siannin nevěřícný pohled, který se do ní zavrtával, protože se usmála a natáhla ruku po brunetčině víně. Když se také napila, otřela si rty rukávem a prohlásila: „Tak ty bys chtěla vědět, co jsem vlastně zač?"

„Netvrď mi, že jsi nějaká dávno ztracená utajovaná princezna."

Na to jí Asra odpověděla neveselým smíchem. „To opravdu nejsem. Věř mi, ve skutečnosti můj příběh není vůbec zajímavý. Moje matka byla jedna ze služebnic. Jsem bastard lorda Rella. Jenže k čemu je hraběti nelegitimní děvče, a ještě ke všemu slepé? Když mě matka porodila, zbývalo jí asi půl roku do konce služby. Potom prostě odešla a nechala mě na zámku. Ujala se mě stará mistryně konverzace, učila mě, trénovala a vychovávala. V deseti letech jsem zaujala její místo. Stařenka zemřela na zápal plic. A od té doby se nic nezměnilo."

Asra se znovu zhluboka napila Siannina vína. „Hej, to jsem si poctivě ukradla. Nevypij mi to celý."

„Vážně mi na můj životní příběh řekneš nevypij mi to celý?" zasmála se Asra a vrátila Sianně víno zpět. „Co jsi mi vůbec chtěla povědět o dění za hradbami?"

„Rell je prase... Ale to, co ti udělala matka, se omluvit nedá. I když mě to nepřekvapuje, potom co už jsem viděla."

Sianna usrkla drobet vína. Čím víc ho vypila, tím se jí zdálo lepší. Vlastně celkově nějak přicházela na chuť alkoholu. Minulou neděli pila, aby přežila ples. Včera pila s Farellem, protože se dobře bavila, a pití k zábavě prostě patří. A dnes? Sama nevěděla proč, ale přistihla se, jak se s každým douškem uvolňuje, jak se jí v královské zahradě lépe dýchá a jak ty pomyslné mříže, co byly všude kolem, postupně mizí.

Přemýšlela, co má Asře vlastně říct. Ona nepochopí její starosti. Ne kvůli tomu, že by byla bezcitná, ona jen nikdy nezažila něco podobného. „Král zvýšil daně. Taky je začal vybírat každý měsíc místo čtvrt roku. Úroda je mizerná. Z našich nejúrodnějších oblastí ještě před setím odvezli semena Temiřanům. Těm při válce zasolili pole, takže teď musejí pěstovat veškeré jídlo na ani ne polovičním území. Jako omluvu je král na celých patnáct let osvobodil od daní. Kvůli tomu rostou ceny úplně všeho. Lidé kradou, aby se uživili. A to je ve městě, kde žijí ti bohatší. Dost se bojím, co se děje doma."

Asra dlouho mlčela, zatímco Sianna dál po doušcích soustředěně upíjela víno. Byly to ještě moc čerstvé vzpomínky na ten večer, kdy jí Farell řekl, co se vlastně děje. Teď, když o tom zase přemýšlela uvědomujíc si, že král pořádá další ples místo toho, aby ty peníze využil k něčemu smysluplnému, začínala mít zase vztek. Stiskla láhev silněji, až jí zbělaly klouby.

„Tobě na rodině vážně hodně záleží, viď?" zeptala se nakonec Asra.

Sianna se ušklíbla a nevesele prohlásila: „Rodina je to jediné, co mám. Ráda bych tvrdila, že mám i svoji svobodu, jenže tu očividně nemám."

Asra ji probodla svýma slepýma očima a nadzvedla obočí. „Jsi snad něčí otrokyně?"

„Ne, to ne. Ale nejsem svobodná. Protože já nemůžu dělat věci, které svobodní smí. Nesmím se odstěhovat do vedlejší vesnice, i přestože tam budu mít lepší život. Nemůžu si vybrat manžela bez toho, aby mi dal svolení nějaký lord, který mě v životě neviděl. Kdybych byla pořád ve vesnici a můj pán ke mně přišel a řekl mi vyspi se se mnou, nemůžu říct ne, protože je to můj pán a je to jeho právo. Má nade mnou moc, ale z čeho ta moc vlastně pramení? Když bohové stvořili lidi, nikdo přece nebyl předurčený stát se šlechticem."

„Chtěla bych říct, že moc piješ. Jenže tohle je svět, ve kterém žijeme. Špatně jsme se narodily," povzdechla si Asra a natáhla ruku po víně, které jí Sianna bez řečí předala. Dlouho mlčely předávajíce si láhev mezi sebou.

„Někdo by s tím měl něco udělat," zamumlala Sianna, když do sebe obrátila zbytek vína.

„Ano. Někdo by něco udělat měl," přitakala Asra s opileckým úsměvem, spustila nohy na podlahu a obrátila se k hnědovlásce. „Co uděláš ty?"

„Asi začnu pít."

Asra se znovu upřímně rozesmála. „To udělej. Ale nejdřív zkus třeba číst. Pro zábavu. Prý to pomáhá."

„Jak myslíte, velectěná mistryně, ale kdyby to nevyšlo, budeš pít se mnou, viď?"

„Můžeš se mnou počítat."

Zdravím!

Děkuji za komentáře u minulých kapitol, udělaly mi jako vždy velkou radost. Tahle kapitola byla vyloženě oddechová a další bude taky. Pak už bude následovat kapitola z Farellova pohledu, ve které mimochodem navštívíme Sianninu rodinu. A druhá hlavní mužská postava, o které už zmínky padly, se taky rychle blíží na scénu.

Doufám, že jste si kapitolu aspoň trochu užili. :-) 

Autor: simapj (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královnina služebnice - 13. kapitola: