OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Královnina služebnice - 5. kapitola

29.09.2019 (11:00) • simapj • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 647×

5. kapitola - Na všem špatném je něco dobrého

Sianna seděla v pokoji jen o málo větším než ten její na statku a s očima navrch hlavy zkoumala každičký koutek. Na stěnách byly bílé tapety s jemnými modrozlatými ornamenty, které pokoji dodávaly kupodivu teplý nádech. Velké okno obyčejně zakrývaly těžké sametové závěsy, ale teď byly roztažené a vpouštěly do pokoje sluneční paprsky. Pod oknem stál psací stůl, na kterém ležela výbava na šití, knihy, zápisníky, pera, kalamář, a v rohu byly v pouzdru schované housle, u kterých stála ještě váza s čerstvými květinami. Vedle stolu stálo cosi, co vypadalo jako držák s mísou na vodu. Naproti oknu byla zdobená truhla a po jejích stranách vestavěné skříně. Největší dojem na dívku udělala postel. Ta nejměkčí postel, jakou kdy viděla, s peřinami, které připomínaly pohlazení peříčkem. Seděla na lenošce u postele a vůbec netušila, jak se má chovat. Nikdy neviděla něco tak přepychového. Skoro se bála, že něco zničí nebo ušpiní svými naprosto obyčejnými šaty.

Do pokoje ji před malou chvílí dovedla jedna z žen, která na ni a ostatní tři dívky čekala u kočáru. Bez jediného slova otevřela dveře, pustila Siannu dovnitř a zase zmizela. Nezeptala se na Siannino jméno, ona sama se také nepředstavila a celkově působila chladně. Sianna vedle sebe na lenošce rozprostřela šátek s drobnostmi, které si narychlo zabalila. Měla s sebou jedno náhradní oblečení, malé zrcátko, kožený řemínek s vyřezávaným mýtickým stvořením, jehož jméno její rodina používala, vyleštěný oblázek, který jako malá našla na poli a považovala ho za poklad, co jí jednoho dne přinese štěstí. Zbytek tvořily drobnosti, které sice neměly ve městě žádné využití, ale nějakým způsobem jí budou připomínat domov. Prstýnek od Havlila, který už nenavlíkla ani na malíček, prázdný látkový sáček, kde se nosívaly bylinky, a pár dalších.

Sianna se chtěla zvednout, jít ven, prozkoumat místo, na němž se tak znenadání ocitla, ale nohy ji neposlouchaly. Srdce se jim snažilo poručit, ať se pohnou, ale mozek je pořád vystrašeně přesvědčoval o opaku. Natáhl se po řemínku s přívěskem, uvázala si ho kolem zápěstí a s nádechem se postavila. Rozhodla se přemoct strach a prostě využít svého nového postavení co nejvíce. Dali jí knihy? Zlepší si své čtení. Dali jí pera, inkoust a zápisník? Naučí se tedy lépe psát. Přejela pomalu rukou po lesklé desce stolu, odsunula polstrovanou židli a už se natahovala po jedné z knih, když se otevřely dveře.

Dovnitř vstoupila žena, která ji sem přivedla. Měla přísný výraz, ústa stažená do tenké linky a kolem nich několik vrásek, jako by se už dlouhá léta neusmívala, v tmavých vlasech se jí ukazovaly první šediny. Oblečená byla stejně jako všechny sloužící - pokud tedy ty ženy byly sloužícími. Černé šaty s vysokých límcem, dvěma řadami knoflíků a širokou sukní jí dodávaly ještě víc na přísnosti. Podala Sianně džbán s čistou vodou a složené šaty. Potom na dívku poprvé promluvila: „Rychle se umyj a obleč se, za pár minut pro tebe přijdu. Nemáme čas na zahálení." Nečekala na odpověď, otočila se na podpatku a zabouchla za sebou dveře.

Sianna starší ženu poslechla, co jiného jí také zbývalo. Nalila do mísy vodu, opláchla si obličej a pak se oblékla do obyčejných bílých šatů se šněrováním a širokým rukávem. Neměly na sobě sice žádné zbytečné ozdoby ani nebyly nějak zvlášť hezky střižené, ale byly z velice příjemné látky. Utahovala si zrovna šněrování, když se služebná vrátila. „Pojď honem. Nezdržuj přece." Vystrkala Siannu na chodbu. Kráčela rychle a bylo vidět, že zná každý koutek paláce. Spletitými chodbami šla najisto, bez jediného zaváhání otevírala dveře a na dívku za sebou se ani neotáčela. Sianna se ji snažila co nejrychleji následovat, ale oči jí každou chvílí zabloudily k obrazům na stěnám, zdobným tapetám, krásným parketám nebo i k vysokým malovaným stropům.

Po spoustě zatáček, několika schodištích a mnoha krásných místnostech se ocitly ve velkém kruhovém sále, ze kterého bohatství přímo křičelo. Sianna vše rychle přeletěla pohledem, ale pro tentokrát její pozornost upoutalo něco jiného. V sále už bylo osm dívek v bílých šatech a tři - s tou, co ji přivedla čtyři - služebné. Po Sianně přišly ještě tři další oblečené v bílé. Seřadily je do půlkruhu kolem ženy v černých šatech, která se od ostatních lišila pouze zářivě rudým náhrdelníkem a holí s drahokamem jako držátkem.

„Ticho, děvčata, ticho," začala mluvit a pokynula rukou ke dvojici dívek, co si mezi sebou něco šeptaly. „Dnes je pro vás všechny mimořádný den. Jmenuji se Saige Feruield a ode dneška po dobu dalších pěti let budu vaší bezprostřední paní. Jsem tady jako vaše vychovatelka, opatrovatelka, ale především jako pomocná ruka."

Sianna nad tím nakrčila obočí. Jenom pět let? To není dlouhá doba, bude doma dřív, než si vůbec stihne zvyknout na všechen ten přepych kolem. Pořád jí ale vrtalo hlavou, proč si královna hledá své společnice na venkově mezi dívkami obyčejné krve. Nehodily by se na to spíš šlechtičny nižšího původu? Nahlas nevyslovila ani jednu ze svých pochyb.

„Příštích šest týdnů vás všechny připravíme ke službě Jejímu Veličenstvu. Očekávám od vás naprostou poslušnost a sebekázeň. Každý úkol budete plnit pečlivě a se stejným nasazením, jako by na tom záležel váš život," pokračovala Saige, na jejím obličeji se přitom neukázala jediná emoce. Sianna by ocenila i sebemenší úsměv nebo zamračení. Cokoliv, co by pomohlo k rozpoznání její povahy. „Věřte mi, na následujících týdnech závisí váš úspěch ve službách královny. Pokud budete chytré, pozorné a především poslušné, už nikdy se nebudete muset vrátit k vašim ubohým životům." Na závěr své řeči bouchla holí o podlahu. Do sálu vstoupilo dvanáct služebných a každá z nich odvedla jednu z dívek pryč.

Siannu za loket držela ta stejná žena, která ji přivedla do sálu. Teď spolu šly neznámo kam a Sianně se to upřímně přestávalo líbit. Zastavila se na místě, vytrhla se ze ženina sevření a obořila se na ni: „Mohl by mi už někdo laskavě vysvětlit, co má všechno tohle znamenat?"

Žena si jen povzdechla, její oči na moment vypadaly unaveně. „Jsem Talida, budu na tebe celou dobu dohlížet, takže je důležité, abys nic nepokazila. Teď spolu půjdeme k mistrům, u každého z nich projdeš malou zkouškou, abychom zjistily, jak moc tě musíme cvičit. Nakonec tě zavedu ke švadleně, která ti vezme míry," dokončila Talida. Vypadala, že tohle opakuje poměrně často a upřímně ji to nudí. Zatahala Siannu za ruku, a když si všimla, že její svěřenkyně má pořád na tváři nedůvěřivý výraz, prohlásila: „Neboj se, nikdo tě tady nebude mučit."

Opravdu, nikdo jí za celý dlouhý den nezkřivil ani vlásek. Prošla několika zkouškami - ze čtení, psaní, počítání, ale i z vyšívání, zpěvu, hry na hudební nástroje, tance a konverzace. Všechno se dělo moc rychle, Talida ji vodila z místa na místo, nedopřála dívce ani chvilku oddechu.

Když bylo všechno konečně hotové, odvedla Talida Siannu do jejího pokoje, protože po všem, co se během pár hodin událo a kolika místnostmi prošla, neměla tušení, kde se její ložnice nachází. Sianna se hned svalila na lenošku. Starší žena dívku přejela pohledem od hlavy až k patě, snad se ji snažila zhodnotit. Pak její oči zabloudily k šatům, ve kterých Sianna přijela a k těm na převlečením. „Dej mi to. Nechám to pořádně vyčistit," přikázala dívce a napřáhla k ní ruku. Sianna bez řečí své oblečení odevzdala, Talida se hned otočila, zabouchla za sebou dveře a zmizela.

Sianna znovu zůstala sama. Něco v koutku mysli jí říkalo, ať si na to začne zvykat. Pokud jsou pověry, které o službě v paláci slyšela, jen z poloviny pravda, bude osamělá. Nikdo tady není proto, aby si hrál na přátele. Takhle blízko neomezené královské moci si každý pokusí získat na svou stranu ty nejvlivnější osoby a v téhle cestě se chodí přes mrtvoly.

Venku už se setmělo a jediné světlo v pokoji vydávala malá svíčka. Sianna byla k smrti unavená, zmatená a pořád ještě trochu vyděšená, ale nedokázala se přimět k spánku. Svíčkou si zapálila ještě svíčky ve svícnu na stole. Slíbila otci, že jim bude psát v každé volné chvíli. Teď si tu chvíli našla. Vzala jeden z papírů ze zavázaných desek, namočila brk do inkoustu a napsala pozdrav své rodině.

... Nemyslím si, že nás sem přivedly jako obyčejné služky. Takové přece přicházejí do paláce samotné. Hlídají nás a skoro nikam nesmíme samy. Ale jinak nám všem dali pokoje jen pro sebe. Zatím se ke mně chovají lépe než někteří lidé z vesnice. Budu tady pět let, prý jako vážená pomocnice královny - jak říká moje dozorkyně. Je mi to všechno nějaké podezřelé, ale nikdo mi nic neřekne.

Nevím, za jak dlouho vám budu moct napsat znovu. Pokusím se o to co nejčastěji. Prozatím se všichni opatrujte a doufám, že vás brzy budu smět navštívit. Budu se za vás všechny modlit a čekat na odpověď.

S pozdravem, Sianna

Nechala dopis ležet na stole s tím, že ho hned ráno předá Talidě k odeslání. Sfoukla svíčky a po tmě přešla k posteli, která byla ještě pohodlnější, než vypadala. Spánek se dostavil, jen co položila hlavu na polštář, jako by čekal, až napíše dopis domů. Zachumlaná do hebkých pokrývek na měkké matraci se Sianna vyspala jako samotná královna. Ve snech si představovala výrazy lidí, které se jí jako dítěti pošklebovaly, až se vrátí zpět do vesnice. Saige přece říkala, že se nebudou muset vrátit ke svým starým životům. Ve snu přijela na náves v otevřeném kočáře taženém šesti statnými bělouši oblečená v krásných šatech s drahými šperky. Ale neusmívala se. Nevypadala šťastně, spíš zděšeně a zoufale. Křečovitě držela ruku neznámého muže oblečeného ve stejně drahých šatech...

„Vstáváme!"

Sianna se převalila na druhý bok ještě napůl ve spánku. Zamumlala něco v odpovědi, hodlala spát dál. Pak jí slabý závan větru zašimral na tváři a hned na to zmizela její přikrývka. „To, že už nejsi na statku, neznamená vyspávání až do oběda. Vstávat!" Talida netrpělivě dupla.

„Vždyť už jsem vzhůru. A sotva svítá, co to povídáš o obědu!" ohradila se, bosýma nohama stoupla na studenou podlahu a musela potlačit nutkání zase zalézt do postele. Starší žena to zaváhání viděla, popadla Siannu za rameno a dotlačila ke stolu, kde byla na tácu snídaně.

Najedla se rychleji než kdy dřív, protože jí Talida pořád připomínala, že nemají čas. Prý jak říká Saige, není čas ztrácet čas. Potom společně vyšly na chodbu. Talida zamkla dveře do Siannina pokoje a klíč jí podala. „Opovaž se ho ztratit. Jinak budeš spát ve stájích."

Sianna kývla, bez řečí následovala svou dozorkyni. Talida neprojevila sebemenší zájem o dívku za sebou. Nezeptala se na jméno, na její původ nebo třeba na její pocity z náhlého stěhování. Dřív než si Sianna stačila zapamatovat cestu, zastavila ji Talida v přízemí před velikými dveřmi. „V noci jsme s ostatními zhodnotily vaše dovednosti a rozdělily vás do skupin. Dnešní lekce začínáš třemi hodinami tance..."

„V noci?"

„Ano, v noci. My na rozdíl od vás nevděčnic bereme svou práci vážně," odsekla hned Talida nazlobeně. To si ale Sianna nenechala líbit.

„Moc vážně ne, když ses za dva dny ještě ani neobtěžovala zjistit, jak se jmenuju."

Talidiny oči se do Sianny zabodly, obočí měla nakrčené a ústa stažená do přísné linky. „Sianna Wyvernglade, dcera Goswina a Delilah, jednadvacet let. Já si svůj úkol udělala. Jen abys věděla." Strčila jí prstem do ramene. „Mám ráda, když je všechno podle pravidel. Očekávám od tebe, že svou práci na zámku budeš brát stejně vážně jako já."

Dívka se na ni andělsky usmála. „Jak bych ji také mohla brát jinak, že?" zeptala se s výrazem naprostého svatouška, ale v hlase jí zněla ironie. Talidinin výraz zůstal pořád stejně ledový. „Ne? Ani maličký úsměv?" zkoušela to Sianna dál.

Talida ji strčila směrem ke dveřím, kam mířila i další dívka v bílých šatech se svou dozorkyní. Ve velkém sále byl jen jediný starý muž. Talida se mu mírně poklonila, pak kývla k Sianně a směrem k muži pronesla: „Nešetřete ji, mistře Bertrane."

Mistr Bertran Siannu opravdu nešetřil. Byl to šlachovitý stařec se stejně nerudným výrazem jako tady měli snad všichni. Pokud byl se svými žačkami spokojený, neřekl ani slovo, ale jen co se mu něco nelíbilo, Sianna měla sto chutí se schovat pod stůl. Za tři hodiny ji tak bolely nohy a záda, jako za celý den na poli. Když se mistrovi něco nelíbilo, nebál se použít vrbový proutek, kterým jinak klepal do podlahy. Sianně dodávalo sílu jen to, že se stejně hrozně choval i k druhé dívce. Křičel na ně, vztekal se, když kroky ukazované teprve před chvílí nezatančily správně. Ke konci lekce už obě uskakovaly před zvukem svištícího proutku.

Po třech hodinách připadala Sianně Talidina nevrlá tvář ve dveřích jako vysvobození. Prohodila pár slov s mistrem a dozorkyní druhé dívky, která fňukala kousek od Sianny a svírala si ruku s šrámem od mistrova proutku. Po chvíli se vrátila ke své svěřenkyni. „Ukážu ti, kde jsou ostatní lekce a další důležité místnosti. Dostala jsem neodkladný úkol, takže tě budu muset na pár týdnů nechat samotnou."

Prošly společně celý zámek a Talida poprvé za dva dny vypadala ochotně odpovídat na Sianniny otázky. Vysvětlila dívce skoro všechno, na co se zeptala. Nacházela se ve starém královském paláci, kde byla zároveň i kuchyně, stáje a psince pro královu loveckou smečku. Do nového paláce se dostanou až po zvládnutí náročného výcviku, kdy je všechny předvedou královně. Po dobu výcviku nesmí vytáhnout paty ze zámku. Neměla by navazovat vztahy s nikým jiným než s Talidou a ostatními dívkami.

Zastavily se před Sianniným pokojem, dívka už aspoň trochu tušila, kde se všechno nachází. Talida vytáhla z váčku, který měla přivázaný k opasku, kapesní hodinky a přeložený list papíru. Oboje podala Sianně a svým typicky vážným pohledem jí pohlédla do očí. „Napsala jsem ti, kdy je jaká lekce. Řiď se podle hodinek, nechoď pozdě. Neodmlouvej a pilně se uč. Pro jídlo si choď přímo do kuchyně k Marion. Až se vrátím, chci od mistrů slyšet jen samou chválu." S tím se otočila a rázným krokem vyrazila pryč. Sian si vzpomněla na dopis, který pořád ještě ležel na stole v jejím pokoji.

„Počkej!" křikla za ní. Talida se otočila, sledovala, jak Sianna spěšně odemyká. Za okamžik k ní běžela s přeloženým papírem. Starší z žen povytáhla obočí. „Napsala jsem dopis domů. Pošleš ho pro mě?"

„Dopis?" zamumlala Talida, ale vzala si papír od Sianny. Její obličej už byl zase nečitelný. „O to se teď nestarej. Zařídím to."

„Ale pošleš ho?" volala za ní Sianna. Odpovědi se jí už nedostalo. Sledovala mizející Talidina záda na konci chodby. Vrátila se zpět do svého pokoje a rozbalila list papíru. Byly na něm vypsané přesné hodiny, kdy má jakou lekci. Celý týden byl zaplněný lekcemi a ani víkend jim neposkytoval moc času k odpočinku. Teď měla ojedinělé dvě hodiny klidu a rozhodla se je strávit odpočinkem po náročné a hlavně bolestivé lekci tance s mistrem Bertranem.

Zdravím!

Omlouvám se, že kapitola vychází se zpožděním, za celý týden jsem si nenašla čas ji publikovat. Ještě chci upozornit na to, že příští kapitola vyjde až za dva týdny, protože odjíždím na celý týden na místo bez internetu.

Autor: simapj (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královnina služebnice - 5. kapitola: