Krutá realita 14. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Copak má ten drak za lubem?

31.10.2010 (15:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 997×

14. Kapitola

Jakmile jsme po škole dorazily k Lee domů, tak jsem zamířila za Cristal. S Chalcedonem se váleli v jeskyni a vypadali oba velmi unuděně. Když mě zaznamenali, tak se na mě otočili a pozorovali mě.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je a Cristal pohladila po čumáku. Jenže to se ozval i Chalcedon a já musela využít i tu druhou ruku. Žárlivec jeden. Pak jsem se jich zeptala:

„A jak jste se měli?“ Oba dva se zatvářili unuděně a čekali, co bude dál. Uvelebila jsem se na Cristalině boku a začala jim vyprávět, co jsem zažila já. Oba pozorně poslouchali. Nevím, jak dlouho jsem tam s nimi byla, ale najednou přišel Damien. Pozdravil se se mnou a poslal mě spát. S tím, že zítra musím fungovat. Rozloučila jsem se s těmi obry a šla spát. V pokoji jsem měla připraveno něco na spaní a véču. Můj batoh už tam byl taky. Padla jsem do postele a usnula. Byla jsem po celém týdnu vyřízená.

Ráno jsem se probudila a už u snídaně jsem se potkala i s Fionou. Vrtalo mi v hlavě, kde pořád všichni kolem mě berou takové energie. Aspoň jeden den v týdnu bych se ráda prospala. U snídaně jsme se s holkama rozhodly, že první začneme magií a potom budeme pokračovat pěstováním semínka.

Sešly jsme se na zahradě za domem a Fiona nás učila základní techniky meditace, pro nalezení naší energie. Připadalo mi to jako budhistické meditace. Měly jsme se soustředit na náš dech a vypustit všechno kolem sebe. Jakmile jsme dokázaly toto, tak jsme měly samy v sobě hledat naši vnitřní energii. Po hodině mě to přestalo bavit. Vždycky jsem byla schopná se uklidnit natolik, abych vnímala jen mé dýchání, ale jakmile jsem měla něco v sobě hledat, tak jsem viděla pouze prázdnotu. Zatímco Lea v sobě svou vnitřní energii našla, ale neuměla si ji udržet na dohled. Měla ale velkou radost jen z toho, že ji vůbec spatřila.

Holky mě uklidňovaly, že mě to jako člověku může trvat měsíce, ale s velkou pravděpodobností ji prý ani v sobě nenajdu. Prý to není moje přirozenost. Což byl podle mě problém. Jak mám pak mluvit s rostlinou, když nejsem schopná najít ani vlastní vnitřní energii? Mohla jsem to všechno jít rovnou zabalit.

Lea si pro nás s Fionou na začátek připravila, jak se o rostliny máme starat. Pomohla nám zasadit připravené semínko, které jsem doma skladovala v namočené vatě. Její techniky byly pro mě příjemnější a já díky tomu měla alespoň šanci, že z mého semínka bude do konce semestru stonek. Ale i tak jsme strávily několik hodin zkoušením si promluvit se semínkem. Já se cítila zase pod psa a tentokrát i Fiona. Pak na semínko nakonec začala mluvit normálně a zoufale ho prosila, ať vyroste. Lea se jí smála a poučovala ji, že se má u něj slušně vyjadřovat, že je prý jak malé dítě. V jednom momentu jsem snad viděla, jak Fiona vybuchuje, ale nakonec použila meditační techniky z dopoledne a já pochopila, že nejsou pouze k tomu, abych našla svou vnitřní energii, ale i k uklidnění. Aspoň k něčemu mi bude to meditování.

V podvečer se s námi Fiona rozloučila a já se s Damienem na večeři domluvila, že zítřek strávím s ním a s draky. Pak jsem se po večeři omluvila a nechala je o samotě. Měla jsem sebou zasazené semínko, které jsem podle Ley měla strážit jak oko v hlavě a vydala se směr jeskyně. Vstoupila jsem do jeskyně a viděla jsem, jak ty dva hned zpozorněli a čekali, až je začnu drbat. Když jsem je drbala, tak jsem jim vyprávěla o dnešku a o tom, jak mám malou šanci vůbec zadané úkoly do školy splnit. Oba mě zase poslouchali a já jim také u toho ukazovala, jak se hezky starám o semínko. Pak jsem se zase zmoženě opřela o Cristal a zavřela oči. Potřebovala jsem si trochu odpočinout.

Jenže Cristal mě asi odpočinout nechtěla nechat. Donutila mě, abych položila svou ruku na její čumák. Nechápala jsem proč, ale to jsem se během chvíle dozvěděla. Jakmile jsem totiž svou ruku na její čumák položila, tak jsem ji uslyšela. Ano, opravdu nekecám. Řekla mi:

„Ráda bych ti pomohla.“ Koukala jsem na ni a šrotovalo mi v hlavě, jak to, že se mnou může komunikovat. Neříkal Damien něco o tom, že dotyčný, s kterým draci komunikují, musí mít v sobě spoustu magické energie? Cristal se rozhodla na můj nechápavý obličej odpovědět.

„Když s tebou mluvím, tak přes tvoji ruku do tebe pouštím i trochu mé energie, víš? Proto také cítíš příjemné teplo, které do tebe proudí.“ A měla pravdu. Cítila jsem, jak do mě teplo proudí. Byl to velmi příjemný pocit.

„Děkuji ti, ale nechci tě využívat pro to, abys mi pomáhala. Mně bohatě postačí, když mě vyslechneš a mám se komu svěřit.“ Nechtěla jsem, aby se jakkoli náš vztah pokazil.

„Neboj, já se aspoň nebudu nudit. Pěkně si nám náš dlouhý život oživila a shodli jsme se s Chalcedonem, že ti pomůžeme. Teda spíš já, ale on mě v tom podpoří. Dračí rozhodnutí takového druhu totiž musí být vždy podpořeno rozhodnutím dalšího draka a tohle je první takovéto rozhodnutí, na kterém jsme se za celou dobu tady shodli.“ V hlavě mi vířilo spoustu otázek, ale radši jsem čekala, co mi poví Cristal.

„Ale první, než tě začnu cokoliv učit, tak bych byla ráda, kdyby jsi mě přijala jako opatrovatelku. Kvůli tomu, že jsem drak, tak mezi námi vznikne malé pouto, díky kterému ucítím, když budeš v nebezpečí a jakási starověká magie kolem draků by ti mohla pomoci. Neptej se mě na to, jak to funguje, ale je to přirozenost a radši s tou záchranou moc nepočítej. Nikdy nevíme totiž v těhlech věcech, jak to funguje.“ Vyslechla jsem její prosbu a souhlasila s ní. Měla z toho opravdovou radost a já vlastně taky.

„Neříkej nikomu o tom, že jsem se stala tvojí opatrovatelkou. Ani Johnymu, prosím. Budu ti pomáhat jen ve věcech, které on zařídit nemůže. Je ti to jasné?“ Byla jsem z toho všeho, tak trochu v šoku, tak jsem jen kývala na souhlas.

„Tak, a teď se dostaneme k tomu kouzlení. Pomůžu ti najít tvojí vnitřní energii a pak ti ukážu, jak se dostaneš do semínka a dáš mu kousek své vnitřní energie, čímž ho popostrčíš k rychlejšímu růstu. A pak až to budeš dělat znova, tak by si cestu, jak to udělat měla najít lehce. Předem tě ale upozorňuji, že budeš utahaná a budeš ráda, když dojdeš do postele. Souhlasíš s tím?“ Byla to pro mě jedinečná šance a já ji s radostí přijala.

Cristal po mě chtěla, abych se soustředila na svůj dech a hledala pak v sobě vnitřní energii stejně jako Fiona s tím rozdílem, že v té tmě jsem zahlédla světlo. Cristal mě informovala, že je to kousek její vnitřní energie, který vstoupil do mě. Mé vědomí ho následovalo, a pořád častěji jsem si uvědomovala, jak jsem byla jen na povrchu sama sebe. Mohla jsem jít mnohem více do hloubky. Hlavně jsem se neměla bát. Po nějakém čase jsem zahlédla sama v sobě takové pidi světýlko. I to Cristalino bylo asi stokrát větší, ale smířila jsem se nakonec s tím, že vůbec nějaké mám.

Cristal mě donutila, abych se snažila světýlku svým vědomím uchopit a pomáhala mi z venku také tím, že mě dopovala její energií. Pak mi ve své hlavě ukázala, jak jednoduše energii rozpůlit a opustit jednou půlkou mé tělo. Co si budeme povídat. Prostě jsem šla za její částí energie.

Když moje tělo opustila moje část energie, tak jsem ucítila, jak jsem výrazně oslábla. Vstoupila jsem pak do semínka a cítila se jako to semínko. Žíznivě. Darovala jsem mu část energie, s kterou jsem do něj vstoupila a vnímala, jak sílí. Jenže během vteřinky jsem spojení ztratila a vrátila se zpět do reality. Byla jsem naprosto vyřízená a pak jediné, co jsem zahlédla bylo, jak mi Chalcedon podává nějakou deku a já se do ní balím a tulím se ke Cristalinu boku. Usnula jsem a bylo mi jedno, kde a jak.

13. kapitola 15. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování